Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Temné Chicago

Jasper&Alice


Temné ChicagoVzpomínáte si, jak Edward Belle vyprávěl, že kdysi lovil lidi? Snažila jsem se to nějak popsat a vyšlo z toho tohle. Temné uličky Chicaga jsou nebezpečné a to hlavně pro dívky, které jsou nádherné. Nejlepší je v noci nevycházet vůbec, ale když tohle nedodrží jedna z dívek? Zachrání ji podivný chlapec, nebo bude nechána napospas osudu?

Na potemnělé Chicago se začaly snášet první kapky deště. Ten přibýval na stále větší intenzitě. Bubnoval na okna a střechy všudypřítomných domů a jakoby všem oznamoval, že v tuto noc nemají vycházet z domů. Dnes bylo Chicago ve větším nebezpečí než kdy jindy. Dnes do něj po delší době vkročila zrůda. Upír.

Na střeše nejvyššího domu ve městě seděl mladý, asi sedmnáctiletý, chlapec. Bronzové vlasy se mu lepily na překrásný bledý obličej, nehýbal se, jen v klidu seděl na místě a pozoroval spící město. Všem tak záviděl. Mohli spát, odloučit se od všech starostí, umřít. Ani jedno z toho on však nemohl. To on byl ta zrůda. To on byl ten upír. To stvoření, kterého se měli všichni bát. Před kterým měli s křikem utíkat.

Na první pohled se to ovšem nezdálo. Vypadal podobně jako každý druhý chlapec jeho věku. Na druhý jste si ovšem změn všimly. Rudé oči, krásná, světlá pleť a tvrdá pokožka.

Seděl nehybně na střeše nejvyššího domu a poslouchal zvuky nočního města. Již ztrácel naději na dnešní jídlo. Město jakoby dnes utichlo se zapadnutím slunka. Nikdo na ulicích nebyl a ani v hospodách nebylo narváno. Nastavil tvář dešti a zavřel oči. Vychutnával si tuhle chvíli. Na pár minut se uvolnil i tak, že málem zapomněl, proč tu seděl.

‚Neměla jsem sem chodit. Proč si vždy vyberu špatnou cestu. Copak mi nikdo nepomůže?‘ dolehly k němu něčí vyděšené myšlenky. Ve stejné chvíli se ozval tlumený výkřik. Ihned byl na nohou. Tak přeci jen tu není nadarmo. Rozeběhl se za zdrojem myšlenek a snažil se co nejdříve tam doběhnout. Tu nevinou dívku zabít nechtěl. Jen toho chuligána, co ji ubližoval, si mínil vychutnat. Skláněl se nad uličkou a přemýšlel jak nejlépe zaútočit.

Dívka, které nebylo více nežli dvacet let, se v té stejné chvíli modlila za svůj život. Věděla, co bude následovat a také věděla, že se jí nepodaří utéct. Muž ve středních letech, s pupkem, že by za něj nemusel stydět ani slon, potrhaném oblečení a velmi zanedbaný, se nad ní skláněl. Cítila jeho dech, páchnoucí po alkoholu a cigaretách. Zvedal se jí žaludek. Za sebou cítila tvrdou, studenou zeď, na kterou ji přimáčkl a co nejvíce se na ni ještě namáčkla. Skláněl se k ní a ona věděla, že ji nikdo už nezachrání.

Začala brečet. Jeho slizké rty se rychle blížily k těm jejím. Náhle si všimla bílé skvrny, která se k nim blížila. Ta se zhmotnila na krásného chlapce se zplihlými bronzovými vlasy. Popadl tyrana za zátylek a mrštil jím o protější kamennou zeď.

„Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě. Přikývla, na nic jiného se nezmohla. Její zachránce se usmál a ve slabém svitu měsíce, se jeho zuby nebezpečně zablýskly. Vyděšeně se na něj dívala a nedokázala se pohnout. Něco na něm ji nahánělo hrůzu, nejenom ty blyštivé zuby. Přestalo pršet a mračna odešla o město dál. Měsíc v plné kráse vykoukl z mraků a chlapcova kůže se začala třpytit. Zalapala po dechu a začala se třást. Nevěděla proč. Byla to přirozená reakce. Rekce na něj. Byl v této chvíli strašidelný, ale přeci ji zachránil. Nemůže být zlý. Otevírala pusu, že mu poděkuje. Nestihla to však.

„Není zač. Měla byste již jít, určitě se o vás doma strachují,“ usmál se. „S ním si to už vyřídím sám. Už nikomu nikdy neublíží,“ otočil se na ze země se pomalu sbírajícího muže, jež ji před chvíli málem znásilnil. Přikývla a utíkala pryč. Neohlížela se a utíkala domů. Bála se toho, že by si ji nalezl ještě někdo takový. Tentokrát by jí jistě nikdo nepomohl. V té chvíli byl život útočníka, jež byl v té tmavé uličce, zpečetěn.

„Takhle se k dámám nechová,“ zasyčel na útočníka chlapec a sklonil se k jeho krku. Náhodný kolemjdoucí, by si mohl myslet, že útočníka líbá. Nebylo tomu ovšem tak. Za půl minuty přestal útočník reagovat a chlapec se od něj odtáhl. Od úst mu odkapávala krev.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temné Chicago:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!