Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Svědomí

záhlaví na blog_black under white color

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

SvědomíNěkteří Cullenovi někdy podlehli vůni lidské krve. Věčnost je dlouhá doba pro výčitky. Jak by se s takovým uklouznutím vyrovnala mateřská a milující Esmé?

08.01.2010 (09:15) • Evelyn • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2976×

 

Stála jsem na útesu a dívala se do dáli. Tahle situace byla tak stejná jako tenkrát a zároveň nemohla být odlišnější. Stejně jako tehdy jsem stála nebezpečně blízko u okraje a stejně jako tehdy předtím vyhasl lidský život. Tenkrát před léty jsem na podobný útes přišla po smrti mého milovaného maličkého synka, jehož skon byl sice předčasný, ale nikým nezaviněný. Dnes jsem tu byla, protože mnou rukou zemřel člověk. Vzala jsem mu život, to nejcennější, co může lidská bytost mít.
Sledovala jsem ztemnělé nebe a doufala, že její duše se tam dostlala. Obloha získala zcela černou barvu a strhl se prudký déšť. Kapky vody se spojovaly do proudů a ty dopadaly na mé ledové tělo. Zaklonila jsem hlavu. Déšť mi teď stékal po tvářích a nahrazoval mi slzy. Sama jsem plakat nemohla, zrůdy slzy nemají. Zvedl se silný vítr a vál mi do zad. Mé promáčené šaty kolem mě vlály a mrskaly mě do lýtek. Vlasy se mi zcuchaly a zakryly mi oči. Mé karmínově zbarvené oči. Neměla jsem sílu odhrnout si vlasy z tváře. Byla jsem ráda, že mám skrytý obličej. Nejraději bych svou tvář už nikdy po celou věčnost neviděla. Po celou věčnost…
Tak moc jsem litovala svého činu, svého neomluvitelného selhání. Litovala jsem ne kvůli sobě, já si žádnou lítost nezasloužila, ale kvůli té mladé nevinné dívce, její rodině, přátelům, možnému snoubenci… a litovala jsem, protože jsem velmi zklamala nejlaskavější, nejstarostlivější a nejlepší bytost na světě. Svým jednáním jsem zradila Carlisleovu důvěru. Už jsem si dál nezasloužila jeho lásku, nezasloužila jsem si setrvávat v jeho společnosti.
Kdyby j en dnes nepřišla do našeho bytu. Kéž by šla z nemocnice rovnou domů. Proč  musela být tak přátelská a milá? Jistě, kdyby donesla květiny manželce jakéhokoliv jiného lékaře a píchla se o trn růže, nic by se jí nestalo. Jenže ona je donesla  zrovna mně. Carlisle ji ošetřoval, když spadla z okna, a někdo si z ní v nemocnici dělal legraci, že kvůli ní pan doktor zanedbává manželku. Tak mi po propuštění koupila pugét růží.
Snažila jsem se zapomenout na květinovou vůni její krve. Na její sladkou chuť a na uspokojení, které s prvními doušky té lahodné tekutiny, zaplavilo mé tělo. Snažila jsem se také zapomenout na změnu jejího výrazu z přátelského a omluvného na šokovaný. Chtěla jsem si z paměti vymazat její vystrašené oči a výkřik plný bolesti a nevíry, když mé zuby prokously její hebkou kůži na krku. Přála jsem si stále před sebou nevidět její mrtvé bezkrevné tělo, schoulené v křesle. Byla tak krásná a křehká. A já ji bez rozmyslu zabila. Poprvé jsem nezvítězila nad netvorem ve svém nitru. Nebyla to její vina, vše jsem mohla vyčítat jen sama sobě.
Udělala jsem krok na kraj útesu a podívala se dolů. Pode mnou v hloubce více než padesáti metrů ležely kameny, některé jistě ostré. Toužila jsem skočit a ukončit tak svou bídnou existenci, ale kdybych skočila, kameny by utrpěly více než já. Mé tělo bylo pevnější než jakákoliv skála, sama jsem byla kamenem. Kdybych bez pohnutí stála stovky let možná bych se proměnila v sochu. Možná by pak i mé mrtvé srdce zkamenělo a přestalo bolet.

Stála jsem na útesu a dívala se do dáli. Tahle situace byla tak stejná jako tenkrát a zároveň nemohla být odlišnější. Stejně jako tehdy jsem stála nebezpečně blízko u okraje a stejně jako tehdy předtím vyhasl lidský život. Tenkrát před léty jsem na podobný útes přišla po smrti mého milovaného maličkého synka, jehož skon byl sice předčasný, ale nikým nezaviněný. Dnes jsem tu byla, protože mnou rukou zemřel člověk. Vzala jsem mu život, to nejcennější, co může lidská bytost mít.


Sledovala jsem ztemnělé nebe a doufala, že její duše se tam dostlala. Obloha získala zcela černou barvu a strhl se prudký déšť. Kapky vody se spojovaly do proudů a ty dopadaly na mé ledové tělo. Zaklonila jsem hlavu. Déšť mi teď stékal po tvářích a nahrazoval mi slzy. Sama jsem plakat nemohla, zrůdy slzy nemají. Zvedl se silný vítr a vál mi do zad. Mé promáčené šaty kolem mě vlály a mrskaly mě do lýtek. Vlasy se mi zcuchaly a zakryly mi oči. Mé karmínově zbarvené oči. Neměla jsem sílu odhrnout si vlasy z tváře. Byla jsem ráda, že mám skrytý obličej. Nejraději bych svou tvář už nikdy po celou věčnost neviděla. Po celou věčnost…


Tak moc jsem litovala svého činu, svého neomluvitelného selhání. Litovala jsem ne kvůli sobě, já si žádnou lítost nezasloužila, ale kvůli té mladé nevinné dívce, její rodině, přátelům, možnému snoubenci… a litovala jsem, protože jsem velmi zklamala nejlaskavější, nejstarostlivější a nejlepší bytost na světě. Svým jednáním jsem zradila Carlisleovu důvěru. Už jsem si dál nezasloužila jeho lásku, nezasloužila jsem si setrvávat v jeho společnosti.


Kdyby jen dnes nepřišla do našeho bytu. Kéž by šla z nemocnice rovnou domů. Proč  musela být tak přátelská a milá? Jistě, kdyby donesla květiny manželce jakéhokoliv jiného lékaře a píchla se o trn růže, nic by se jí nestalo. Jenže ona je donesla  zrovna mně. Carlisle ji ošetřoval, když spadla z okna, a někdo si z ní v nemocnici dělal legraci, že kvůli ní pan doktor zanedbává manželku. Tak mi po propuštění koupila pugét růží.


Snažila jsem se zapomenout na květinovou vůni její krve. Na její sladkou chuť a na uspokojení, které s prvními doušky té lahodné tekutiny, zaplavilo mé tělo. Snažila jsem se také zapomenout na změnu jejího výrazu z přátelského a omluvného na šokovaný. Chtěla jsem si z paměti vymazat její vystrašené oči a výkřik plný bolesti a nevíry, když mé zuby prokously její hebkou kůži na krku. Přála jsem si stále před sebou nevidět její mrtvé bezkrevné tělo, schoulené v křesle. Byla tak krásná a křehká. A já ji bez rozmyslu zabila. Poprvé jsem nezvítězila nad netvorem ve svém nitru. Nebyla to její vina, vše jsem mohla vyčítat jen sama sobě.


Udělala jsem krok na kraj útesu a podívala se dolů. Pode mnou v hloubce více než padesáti metrů ležely kameny, některé jistě ostré. Toužila jsem skočit a ukončit tak svou bídnou existenci, ale kdybych skočila, kameny by utrpěly více než já. Mé tělo bylo pevnější než jakákoliv skála, sama jsem byla kamenem. Kdybych bez pohnutí stála stovky let, možná bych se proměnila v sochu. Možná by pak i mé mrtvé srdce zkamenělo a přestalo bolet.

 

 

Nechtěla jsem se vracet domů. Nemohla jsem se vrátit tam, kde jsem prohrála boj se svou podstatou. Nesměla jsem se vrátit na místo, které se stalo svědkem mé největší hanby. Nedokázala bych jít domů a čelit Carlislově dobrotě a dokonalosti. Nepřipustila bych, aby se mnou zůstal jen z lítosti, nebo aby mě s pohrdáním opustil. To bych nesnesla. Odsoudila jsem sama sebe k věčnému zatracení a osamění.

 

,,Esmé, lásko,” donesl ke mně vítr šepot mého anděla. Našel mě. Znal mě tak dobře, že uhodl, kam se vydám. Nedokázala jsem zůstat na místě. Rozběhla jsem se k němu a padla mu do náručí. Objal mě a políbil do vlasů. Rozvzlykala jsem se. Vzal můj obličej do dlaní a podíval se mi do očí, do mých rubínových očí. Nedíval se na mě s odporem nebo nenávistí, z jeho zlatých očí jsem četla jen odpuštění, pochopení a nekonečnou lásku.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Svědomí:

 1
2. KatariEsmeCullen
25.08.2011 [11:43]

KatariEsmeCullenTak to je sylný kafe i na mě...! Bylo to nádherný...! Dokonalý, úžasný a smutný...! Opravdu od Esmé je to nejhorší, její mateřskost...! Ale vážně krása...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. EsmePlatt
23.08.2011 [23:22]

EsmePlattVýborne napísané, precítené, naozaj očarujúce Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře