Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Shledání

07.06.2009 (15:00) • LonelyRebel • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2298×

Její krásné hnědé oči....byly stále přede mnou....viděl jsem je pořád a pořád dokola v mé hlavě. Ty dětské neviné, andělské oči a pak....Potom mi ji vzali. Odvezli ji.

„Promiň, ale musíme pryč!"slyšel jsem to v hlavě tak živě jako kdyby se to právě odehrávalo.

„Půjdu s vámi! Neopustím ji!"

„Ne! Musíš tu zůstat!"
„Půjdu!"

„Vrátíme se!"

Ta bolest mně znovu zaplavila. Cítil jsem jak prostupuje celým mým tělem. Poslední pohled na její kudrnaté hnědé vlasy, naposled vidět její zářivý úsměv....Pak už jen odjíždějící auta....

„Jaku! Nech toho!"Leah měla zase ten jízlivý ton v hlase, jako pokaždé když jsem na ni vzpomínal. Jaká je asi teď?

„Myslím to vážně! Už je to tolik let! Ani ta tvoje pijavice se neozvala! Ta malá o tobě nemá ani páru!"

To už bylo moc. Hlasitě sem zavrčel a bojovně jsem se postavil proti ní. Někdo jiný by se omluvil nebo by uhnul, ale Leah ne. Stála proti mně stejně nabroušeně.

Už bych se na ni vrhnul, kdyby mezi nás nevskočil Seth. Na chvíli jsem cítil vděčnost, ale hned mnou prostoupila hořkost a nenávist k jejímu chování a její nenávisti vůči upírům.

„Takhle už jim nikdy neříkej!"zavrčel jsem a rozběhl jsem se do lesa.

Běh, rychlý a nespoutaný to bylo to co jsem potřeboval. Snažil jsem se běžet rychleji než čas a prostor, dostat se do jiné reality. Do té s Renesmee.

Hnal jsem se lesním porostem jako blázen, nechtěl jsem si to připouštět. Zeleň mě obklopila z venku, ale uvnitř mě sužovala a spalovala tma.

Jak mi ji mohli tak podle vzít. Ukrást mi ji. Moje jediné slunce. Kde je jí teď konec?
Doběhl jsem na louku. Chtěl jsem být na chvíli uzavřený do sebe, proto jsem se proměnil do své lidské podoby a navlíknul na sebe kraťasy. Schoulil jsem se do studené trávy a nechal bolest, aby mě sužovala a drtila mé útroby.

Ignoroval jsem čas. Nezajímalo kolik času uběhne za dobu mého trápení.

Ale uznal jsem za vhodné, že by bylo dobré se vrátit.

Naučenými pohyby jsem si k noze přivazál kraťasy a uprostřed skoku jsem se změnil na velkého vlka.

Okamžitě se mi v hlavě rozezněl Sethlův naléhavý hlas:„Někdo loví na našem území!"

„Ty a Leah na sever a já se porozhlídnu na jihu!"zadal sem patřičné rozkazy a hnal jsem se najít toho upíra.

Konečně něco vzrušujícího. Už se těším.

Doběhl jsem na určené místo, kde jsem to měl prozkoumat. Cítil jsem tu zřetelný pach upíra. Byl blízko. Rozběhl jsem se za tou divnou vůní. Nebyla obvyklá. Nic na ní mi, ale nepřípomínalo někoho koho jsem v blízké době potkal, ale přece byla tak známá.

Za chvíli už jsem viděl jasně se hrbící postavu nad rozcupovaným tělem. Ale nebylo to lidské tělo nýbrž zvířecí.

Zavrčel jsem a zastavil jsem pár metrů od upíra. K mému zjištění to nebyl upír, ale upírka. Jen mě zachytila, prudce se otočila.

Sledovala mě výhružnýma a hladovýma očima. Kvůli mému vyrušení měla u rtu šmouhy krve, ale to nebylo to co mě upoutalo.

Byl to její pohled, její vlasy, její držení těla a ta vůně...

Před očima se mi mihl obraz mojí drahé osoby a pak s ním tady ta upírka splynula v jedno.

Nemohla to být ona.

Nebylo to možné.

Zíral jsem na ni a nemohl jsem uhnout pohledem.

Byla to ona. Bylo to jisté.

Naše setkání jsem si představoval hodně způsoby, ale ne tak. Toto nebylo ono. Stála tu proti mně, krčila se v bojovné pozici, vlasy jí divoce vlály kolem obličeje a oči měla zamlžené žízní.

„Nessie?"vypadlo ze mě konečně.

Její elegantní tělo se zachvělo.

„J...Jaku?"

Autor: LonelyRebel, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Shledání: