Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rosalie, jsi tak krásná

16.03.2011 (19:15) • majulee732 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2806×

POHLED ROSALIE

Běžela jsem lesem a najednou jsem ucítila pach lidské krve. Zahlédla jsem, jak se na jednoho člověka vrhl medvěd. Ostatní lidé raději utekli a on tam zůstal ležet sám. Umíral. Cítila jsem, že mu musím pomoct. 

Zabila jsem medvěda a i přes lidskou vůni jsem k tomu muži přistoupila. Byl svalnatý a velice pohledný. Měl tmavé kudrnaté vlasy. Líbil se mi. Věděla jsem, že musím udělat cokoliv, abych ho zachránila. Kdybych ho proměnila také v upíra, nemusela bych být pořád sama, ale věděla jsem, že to nedokážu. Vzala jsem ho do náruče a běžela co nejrychleji ke Carlisleovi. On ho promění.

„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho cestou.
„Emmett," odpověděl chraptivě a pokusil se o úsměv.
„A ty jsi kdo? Můj anděl?" 
Taky jsem se usmála, ale nepřestávala jsem běžet.
„Já jsem Rosalie.“
„Rosalie,“ zopakoval tiše.

Doběhla jsem domů.
„Carlisle!" zakřičela jsem.
„Co se děje?" Konečně přiběhl.
„Napadl ho medvěd a teď umírá. Prosím, proměň ho." Skoro jsem brečela, jak jsem si přála, aby to vyšlo.
„Dobře, udělám to," slíbil mi a odnesl ho do své pracovny.



„Emmett, Emmett, Emmett,“ opakovala jsem si pořád dokola, když jsem netrpělivě postávala před Carlisleovou pracovnou.
„Bude v pořádku?“ zeptala jsem se Carlislea, když vyšel ven.
„Ovšem. Za pár dní se probere.“
„Díky moc, Carlisle,“ poděkovala jsem. Byla jsem tak šťastná. On bude upír! Konečně nebudu trávit ten nekonečný čas sama. Musím vydržet ještě pár dní.

ZA TĚCH NEKONEČNÝCH PÁR DNÍ:

„Rosalie! Nebuď tak netrpělivá,“ neustále mi opakoval Carlisle. Vrhla jsem na něj nasupený pohled. Stáli jsme v pracovně a čekali, až se Emmett probere.

„Už se probouzí!“ vykřikl najednou Carlisle.
Emmett otevřel oči. V duchu jsem zajásala a na mé tváři se objevil úsměv, který mi Emmett hned oplatil. Najednou se zarazil.
„Co to se mnou je?“ zeptal se.
„Napadl tě medvěd a umíral jsi. Já jsem tě odnesla ke Carlisleovi a on tě proměnil v upíra,“ odpověděla jsem mu na otázku.
„V upíra?“ podivil se a začal zkoumat své pevné svaly.
„Ano v upíra,“ potvrdil Carlisle.

Začali jsme mu s Carlislem vše vysvětlovat. On pozorně poslouchal a na jeho nádherné tváři se začal objevovat čím dál větší okouzlující úsměv. Trochu jsme se s Carlislem zarazili. I když jsem nepřemýšlela o tom, jak bude Emmett reagovat, když zjistí, čím se stal, tohle mě překvapilo. 
Využil našeho chvilkového zamyšlení a začal dělat kliky. S údivem jsem ho sledovala. Po tisíci kliků přestal a pohlédl na nás.
„Dobrý! A co budu jíst a pít?“ zeptal se, protože to jsme mu ještě neřekli.
„Budeš pít krev,“ odpověděl Carlisle.
„Lidskou?“ zděsil se.
„Většina upírů se živí lidskou krví, ale my pijeme jen zvířecí, i když naši žízeň úplně neuhasí a lidská je mnohem chutnější. Říkáme si vegetariáni,“ snažil se ho uklidnit Carlisle. Pomohlo to a Emmett se zase rozzářil.
„Budeme lovit zvířata? Už mám žízeň.“
„Rosalie teď půjde s tebou,“ řekl Carlisle.
Byla jsem ráda, že s ním můžu jít a on zřejmě taky.

Vyběhl ze dveří. Měla jsem strach, aby mi neutekl. Utíkala jsem sice rychle, ale nemohla jsem ho dohnat, protože byl silnější a rychlejší. Všiml si toho a zastavil se.
„Jak to, že jsi tak pomalá?“ Smál se.
„Já nejsem pomalá, to ty jsi tak rychlý, protože jsi novorozený upír,“ zmírnila jsem jeho nadšení.
„A jak dlouho budu novorozený?“ zeptal se poněkud zklamaně.
„Asi 7 měsíců.“
„No jo, tak pak začnu posilovat, abych byl ten nejsilnější a nejrychlejší upír jaký, kdy...“ Začal vymýšlet všelijaké plány, jak to udělat. 
Přestala jsem ho poslouchat a přemýšlela jsem, za jak dlouho si asi vzpomene, proč jsme v lese.

„Myslím, že cítím krev,“ vyrušil mě z přemýšlení, protože si už konečně vzpomněl.
„Já taky. Vypadá to, že to bude medvěd,“ řekla jsem spíš do prázdna, protože už byl u medvěda. Vrhl se na něj takovým způsobem, že při tom porážel minimálně pět stromů.

„Docela dobré,“ řekl s úsměvem, když dopil a odhodil medvěda do křoví. Byl od hlavy až k patě umazán od krve.
Musela jsem se smát, protože jeho úsměv byl tak nádherný, až se mi podlamovala kolena. Teď už je to jasné. Zamilovala jsem se do něj. Nevěřila jsem, že by se mi to ještě někdy mohlo stát, ale je to tak.

„Rosalie,“ řekl a přistoupil ke mně blíž, „jsi tak krásná.“ Usmála jsem se. Tak dlouho jsem čekala, až něco takového uslyším od Edwarda, ale nic. Konečně jsem se dočkala.
Chtěl mě políbit, ale já uhnula, protože byl celý od krve a já měla na sobě mé skoro nejlepší oblečení. Uvědomil si to a ustoupil.
„Promiň,“ omluvil se.
„To nic,“ uklidnila jsem ho.

Ulovili jsme ještě pár zvířat. Emmett lovil podobným způsobem jako předtím.

Se smíchem jsme doběhli domů.
Carlisle měl smíšené pocity. Byl smutný, že nám to s Edwardem nevyšlo, ale na druhou stranu byl rád, že alespoň já jsem šťastná. 

A je to pravda. 

Tenhle život jsem nenáviděla, ale Emmett mi do něj vnesl novou naději, že by to nemuselo být tak hrozné, jak jsem si myslela. To jen díky Emmettovi žiji dál a snažím se trápit se co nejmíň. 

Autor: majulee732, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Rosalie, jsi tak krásná: