Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rosalie Hale Cullen - Proměna

25.05.2009 (15:30) • HarrynaPotty • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3920×

Rosalie Hale Cullen

Moje lidské vzpomínky upadly v zapomnění, ale jednu vzpomínku si dobře pamatuji.

Seděla jsem naproti Very, její chlapeček si hrál na koberci a tak jsme si mohli povídat. ,,A jak se ti daří Rosalie teď, když jsi zasnoubená máš to, co jsi vždycky chtěla?'' pověděla Vera hledící na svého syna. ,,Mám, tedy skoro. Za pár dní se budu vdávat a potom snad budu mít své vlastní děti. Hrozně ti závidím Vero.'' řekla jsem s lítostí ve svém hlase.

,,Neboj jednou budeš šťastná jako já.''

Jednou pomyslela jsem si, jednou, chtěla bych hned. ,,A kde pracuje tvůj muž?'' zeptala jsem se, věděla jsem, že její muž nemá práci, kde by jen posedával, dřel jako kůň jen, aby uživil svou rodinu.

,,Teď právě pracuje v dílně. Vrací se teď v poslední čas později.''

,,Neboj Vero, však se vám to jednou vyplatí a pořídíte si vlastní pozemek.''. Její manžel vešel do dveří, vrhavě se na mě podíval a objal svou ženu, syna políbil na čelo. Odešla jsem od nich, Vera mi z dálky zamávala na rozloučenou.

Šla jsem tmavou ulicí, přemýšlela o tom, jaké bude počasí na den mé svatby. Chtěla jsem, aby se moje svatba konala pod modrým nebem tak, jak jsem o tom vždy sněla. Začalo mi být chladno, tak jsem trochu zrychlila tempo svých kroků. Nevěděla jsem kolik už přesně bylo hodin, nejspíše jsem se zdržela u Very hodně dlouho.

Byla jsem už u mého domu, když z něj vyšli silně opilí muži. Jednoho jsem poznala byl to můj Royce, ale ty ostatní muže jsem viděla poprvé v životě. Nevypadali na chudé žebráky, ba naopak mohla bych říct, že byli bohatí, hodně bohatí.

‚,Tady je moje Rose!'' zakřičel Royce a smál se s nimi a znělo to stejně tak hloupě, s opilostí v těle mumlal dál: ,,Jdeš pozdě. Je nám zima, nechala jsi nás moc dlouho čekat.'' Nikdy předtím jsem ho neviděla opilého. Sem tam přípitek na večírku. Říkal mi, že nemá rád šampaňské. Nedošlo mi, že dává přednost něčemu silnějšímu.

Měl nového přítele - přítelova přítele, který přijel z Atlanty.

,‚Co jsem ti říkal, Johne,'' hulákal Royce, popadl mě za paži a táhl mě blíž. ,‚Není rozkošnější než všechny ty broskvičky tam u vás v Georgii?'

Ten muž jménem John byl tmavovlasý a opálený. Prohlédl si mě, jako bych byla kůň, kterého chce koupit.

‚,Těžko říct,'' protáhl pomalu. ,‚Je celá zakrytá.''

Smáli se, Royce s nimi.

Najednou mi Royce strhl z ramen sako - byl to dárek od něj -, až měděné knoflíky upadaly. Rozsypaly se po celé ulici.

‚,Ukaž se mu, jaká jsi pěkná, Rose!'' Znovu se zasmál a pak mi z hlavy strhl klobouk. Jehlice mi trhaly vlasy u kořínků a já jsem vykřikla bolestí. Zdálo se, že se jim to líbí - zvuk mé bolesti..."

Zatáhli mě do domu, křičela jsem, ale jeden muž mi držel ruku u puse, takže mě nikdo neslyšel, Royce mi stáhl sukni a řekl:,,Hodně si to užijte pánové, je to panna!'' Najednou se na mě začali sypat, bolelo to, jak fyzicky, tak hlavně duševně, křičeli, líbilo se jim a když skončili zbili mě  do krve a odhodili na ulici. Měla jsem na sobě jen roztrhané hadry, nejspíš chtěli, abych umrzla. Nechali mě ležet na ulici a se smíchem vrávorali pryč. Mysleli si, že jsem mrtvá. Utahovali si z Royce, že si bude muset najít novou nevěstu. On se smál a říkal, že se napřed bude muset naučit trochu trpělivosti.

Ležela jsem a čekala, že zemřu. Byla mi zima a překvapilo mě, že mi to vadí, když jsem cítila takovou bolest. Začínalo sněžit a já jsem se divila, proč neumírám. Nemohla jsem se dočkat, až nastane smrt a moje bolest skončí. Trvalo to moc dlouho...

Tak mě našel Carlisle. Ucítil krev a přišel zjistit, odkud se vzala. Pamatuju si, že mi vadilo, když mě začal ošetřovat a snažil se mi zachránit život. Nikdy jsem neměla ráda doktora Cullena, ani jeho ženu a jejího bratra - za kterého se Edward tou dobou vydával. Zlobilo mě, že jsou krásnější než já, zvláště ti dva muži. Ale oni do společnosti nechodili, takže jsem je viděla jenom jednou nebo dvakrát.

Myslela jsem, že jsem zemřela, když mě v náručí zvedl ze země a rozběhl se - to kvůli té rychlosti -, připadalo mi, jako bych letěla. Vzpomínám si, že jsem byla zděšená, že bolest nepřestává...

Pak si pamatuju jasnou místnost, kde bylo teplo. Upadala jsem do bezvědomí a byla jsem vděčná, že bolest začíná polevovat. Ale najednou mě začalo řezat něco ostrého, v krku, do zápěstí, do kotníků. Šokovaně jsem vykřikla a napadlo mě, že mě tam přinesl, aby mi ještě víc ubližoval. Pak mě po celém těle začal pálit oheň a já jsem nedovedla myslet na nic jiného. Prosila jsem ho, aby mě zabil. Když se Esme s Edwardem vrátili domů, taky jsem je prosila, aby mě zabili. Carlisle seděl vedle mě. Držel mě za ruku a říkal, že je mu to líto a sliboval, že už to skončí. Pověděl mi všechno a občas jsem ho poslouchala. Pověděl mi, čím je, čím se stávám já. Nevěřila jsem mu. Omlouval se pokaždé, když jsem vykřikla.

Edward neměl radost. Pamatuju si, že jsem slyšela, jak nade mnou diskutují. Občas jsem přestávala křičet. Křičet nebylo k ničemu.

Jak jsem byla povrchní, pookřála jsem, když jsem se poprvé viděla v zrcadle. Navzdory těm očím jsem v životě nikoho krásnějšího neviděla. Chvíli mi trvalo, než jsem na krásu začala svalovat vinu za to, co se mi stalo - než jsem v ní začala vidět prokletí. Přála jsem si, abych bývala byla... no, ne ošklivá, ale normální. Jako Vera. Abych se směla vdát za někoho, kdo by mě miloval a s kým bych měla hezké děti. To jsem vlastně celou dobu chtěla. A stále si myslím, že není přehnané, chtít to od života.

Můj trestní rejstřík je skoro stejně čistý jako Carlisleův, nikdy jsem neochutnala lidskou krev. Ve skutečnosti jsem zabila pět lidí. Jestli je skutečně můžu nazývat lidmi. Ale byla jsem velmi opatrná, abych neprolila jejich krev - věděla jsem, že bych tomu nedokázala odolat, a nechtěla jsem z nich mít v sobě ani kapičku.

Royce jsem si nechala až na konec. Doufala jsem, že se doslechne o smrti svých přátel a pochopí, bude vědět, co ho čeká. Doufala jsem, že mu to strach ještě zhorší. Myslím, že to zapůsobilo. Když jsem ho dostihla, schovával se v místnosti bez oken, za dveřmi tlustými jako u bankovního trezoru, které zvenčí hlídali ozbrojení muži. Aha, tak pardon - sedm vražd. Zapomněla jsem na jeho stráže. Ty mi trvaly jen vteřinu.

Sehrála jsem mu parádní divadlo. Bylo to možná až trochu dětinské. Měla jsem na sobě svatební šaty, které jsem pro tu příležitost ukradla. Křičel, když mě spatřil. Té noci se něco nakřičel. Nechat si ho nakonec byl dobrý nápad - dokázala jsem se lépe ovládat, postupovala jsem pomaleji...

,,Tak co Royce, už sis našel novou nevěstu?'' zeptala jsem ho, viděla jsem v jeho očích strach. ,,Promiň Rose, omlouvám se ti za to, co jsem ti způsobil.'' řekl hlasem prosebným, ale pro něho já neměla slitování. ,,Omlouváš? Teď? Najednou?'' přiblížila jsem se k němu s provazem v rukou. Zkoulel se do klubíčka v rohu za stolem. ,,Prosím ať je to rychlé.''. ,,Ne, Royce bude to velmi, velmi pomalé a bolestivé.'' pověděla jsem. Snažil se utéct, ale já ho udeřila a on odletěl na konec místnosti.

,,Co jsi zač?''. ,,Tvoje noční můra drahoušku.'' pověděla jsem mu s úsměvem ve tváři. Přivázala jsem ho k židli a pomalu ho začala trápit nebo snad mučit? Musela jsem to provést důkladně, žádná kapka krve, nechtěla bych mít jeho krev v sobě, ve svém těle. Vrazila jsem mu nůžky do stehna, tak rychle a tak silně, že nevyšla ani kapka krve, byly tam zaražené jako skála, vykřikl bolestí a jen řekl: ,,Prosím už ne.''. ,,Ale tohle je drahoušku teprve začátek.'' usmála jsem se. Vzala tužku a vrazila mu ji do ramene opět velice silně a opět zakřičel. Pokračovala jsem dále, nevrážela jsem ty předměty moc hluboko, kdybych prorazila nadruhou stranu vytekla by z rány krev. Trpěl velice hodně, ale to, co provedl mě se nedalo s tímhle srovnávat, já měla jizvu na srdci, ikdyž už dávno nebilo.

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Rosalie Hale Cullen - Proměna: