Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Renesmee a šťěňátko

Renesmee a šťěňátkoJe to moje první povídka, tak ji prosím podle toho taky komentujte. Nebojte se klidně mě kritizujte jak kladně, tak i záporně já to snesu a přiučím se. Říkat vám o ní nic nebudu název mluví za vše.

Renesmee a štěňátko

 

Forks

Renesmee

 

Z mého krásného snu, kde si užívám prázdniny s Jakem, mě najednou probudil jemný polibek na tvář.

„Nessie vstávej,“ probudil mě něžně Jacob.

„Proč bych měla vstávat, když je víkend,“ odvětila jsem.

„A nákupy s Alicí a Rosalie klidně vyměníš za spaní?“ řekl usměvavým hlasem.

„Super, nákupy. Kdy vyrážíme?“ ptala jsem se a vzrušením vylítla z postele. V tom do pokoje vtrhla Alice

„Hned, to sis myslela, že tě nechám celý víkend válet s Jacobem v posteli?“ vyhrkla na mě Alice.

„To bych si nechal líbit,“ pousmál se Jake.

„Já taky,“ přiznala jsem.

„To válení můžete odložit na později,“ odpověděla Alice.

 

Edward

 

Sedím na gauči vedle Emmetta a přemýšlím, co budu dneska dělat s Bellou přes den.

To by se mi líbilo, uslyšel jsem najednou v hlavě Jakovu myšlenku.

„Ten Jacob je ale prase. Kdyby jste věděli na co myslí,“ stěžoval jsem si nahlas.

„Na co myslí?“ ptal se hned Emmett s úsměvem od ucha k uchu.

„Na to, co vy děláte s Rosalie každou noc,“ opověděl jsem a uslyšel z kuchyně zavrčení. Pochopitelně od Rose.

„Asi je pudu navštívit,“ prohlásil Emmett a vyběhl schody nahoru do pokoje Nessie.

 

Renesmee

 

Alice už odcházela, když jsem uviděla, že se pousmála.

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se jí.

„Za chvíli to zjistíš,“ odpověděla mi a v tom do pokoje vlítl Emmett.

„Ty kanče,“ zařval na celý dům. Jacob se lekl a spadl z postele.

„Za pět minut tě čekáme dole s Rosalie u auta,“ řekla Alice a odešla. Šla jsem se převléknout do krásné černo-růžové sady. Z mé šatny jsem jen slyšela, jak se ty dva hádají.

Sešla jsem dolů po schodech, pozdravila rodinu, která mi to sborově oplatila, „krásné ráno, Nessie!“ Vyšla jsem z domu a došla k autu kde už čekaly Alice a Rosalie

„Čau Rose,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj Ness,“ odpověděla mi. Nastoupily jsme do auta a vyrazily směr nákupy.

Nakupováním jsme strávily asi šest hodin. Když Alice rozhodla, že to stačí, donesly jsme celý nákup do auta.

„Hele, támhle je nějaký opuštěný štěňátko,“ řekla jsem a ukázala na cosi, co vypadalo jako pes.

„Můžu…“ než jsem to stačila doříct, Alice už volala Carlislovi. „Ano může,“ slyšela jsem z telefonu a vypískla radostí.

Budu mít štěňátko. Pomyslela jsem si.

„Proč mu voláš když odpověď víš?“ ptala se nechápavě Rosalie.

„Průběžně testuju, jestli mi dar správně funguje,“ odpověděla jí Alice a opatrně naložila pejska do auta a vyjely jsme domů.

Celou cestu domů se ke mně tulilo.

„Je to kluk, nebo holka?“ zeptala jsem se Alice.

„Kluk,“ odpověděla mi během vteřiny.

Alice zaparkovala auto do garáže. Během vteřiny mi otevírala dveře od auta a dávala štěňátko do košíku vystlaného modrou dekou.

Vyšly jsme schody na verandu a vešly do domu. V obýváku stal v řadě celý zbytek mojí rodiny. Jako první se ozval Emmett.

„Co to je? Zmenšený medvídě?“ zeptal se překvapeně i šťastně najednou Emmett s jiskřičkami v očích.

„Emmette, to už za tolik let tak špatně vidíš, nebo ze sebe zase děláš blbce?“ ptala se ho vysměvavě mamka.

„Za 1. nedělám ze sebe blbce. Já nevidím špatně a navíc upíři nemůžou vidět špatně,“ bránil se strejda.

„Máš pravdu, s tím jsem se trochu sekla. Jelikož možnost A je vyloučena a možnost C neexistuje, tak je to možnost B. Děláš ze sebe blbce,“ ukončila svoji teorii mamka.

„Nedělám!“ bránil se Emmett.

„Můžete toho nechat jste jak malí!“ okřikla jsem je.

„Neměli bychom mu dát najíst?“ ptala se ustaraně Esme a během chvilky byla zpět s lahví teplého mléka.

„Jaké by se pro něj hodilo jméno?“ ptala jsem se rodiny.

„Gold,“ navrhl Jasper.

„To je velice hezké,“ konstatovala Esme.

„Vítej v naší rodině Goldíku,“ přivítal ho Carlisle.

Měsíce ubíhaly a Goldík rostl jako z vody, dokonce i Jacob, který ho nesnášel, si ho oblíbil.  Jednou o víkendu, když šel Carlisle na procházku s Goldíkem, tak zjistil, že Goldík umí mluvit lidskou řečí. Carlisle chtěl po mně svolení jestli může dělat nějaké testy. Povolila jsem mu jen ty, co Goldíka  nebudou bolet, což byly všechny.

Ve středu po škole jsme si celá rodina, včetně Golda, vyšli na lov. Gold nám naštěstí smrdí, takže není v ohrožení. Ale to jsem se mýlila. Ten den se nám zaběhnul. Hledali jsme ho snad všude. Jacob hledal spolu s vlky v La Push, ale nenašli jsme ho.

O tři dny později se Goldík vrátil celý krvavý. Carlisle ho prohlédl a konstatoval, že když ho nepromění, tak nepřežije. Souhlasila jsem, ale byla bych radši, kdyby mu srdce bylo.

Nyní je Gold „živý“ a zdravý. Proměnu zvládl docela dobře. Miluje pozornost, tak se neustále prochází po pokoji, jako kdyby byl nějaký důležitý důstojník. Jasperovy se to moc nelíbí, ale nic radši neříká. Jacob s ním pravidelně chodí na „procházky“. Esme už dlouho neuklízela dům, tak se rozhodla, že uklidí dneska a Alice se k ní přidala. Jacob do sebe ládoval svoji obvyklou porci jídla, když se domem ozvalo zuřivé: „To snad ne!“ zaúpěla Alice v obýváku.

„Co se děje?“ zeptali jsem se všichni přítomní.

„Aro si přijde pro Golda,“ oznámila nám smutně Alice. Esme se vzpamatovala jako první.

„A kdy si pro něj přijde?“ ptala se.

„Až bude pršet a svítit sluníčko najednou,“ odpověděla Alice.

„Ale to může být kdykoliv,“ vložil se do toho Jasper.

„Ne, takhle bude přesně pozítří,“ řekla s jistotou Alice.

 

Voltera

 

Aro

 

Poslal jsem Luciuse (nový upír v naší gardě, který má dar neviditelnosti, takže ho nikdo nevidí ani necítí), aby zjistil co je nového u Cullenů a dnes by se měl vrátit.

Seděl jsem v trůním sále a čekal na Luciuse. Začínal jsem být značně netrpělivý. Kde sakra může být? Ve chvíli, kdy jsem myslel, že už mu půjdu naproti, se otevřely dveře. Rychlím krokem ke mně kráčel Lucius a na tváři měl neutrální výraz.

„Pane,“ poklonil se. Gestem jsem mu naznačil aby vstal.

„Naše obavy se naštěstí nepotvrdili. Od Cullenů nám nehrozí žádné nebezpečí. Jen …“ sklopil hlavu.

„Co?“ zajímal jsem se hned a okamžitě se zvedl, abych se osobně podíval co viděl. „To snad ne,“ vydechl jsem po přívalu informací.

„Můžeš jít,“ podíval jsem se na Luciuse. Pochopil a odešel.

Já jsem se také po chvíli odebral do svých komnat. Cestou jsem byl tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml Sulpicie ležící na mé oblíbené posteli.

„Pane bože, už zase,“ povzdychl jsem si. Sulpicia evidentně dělala, že nic neslyšela a hodila po mě podle ní sexy pohled.

Přesně jsem věděl, co teď bude následovat - začne se tu vrtět a možná i dělat striptýz - já ten hroznej pohled nevydržím a odejdu se slovy, „že na tohle prostě nemám.“ - ona se pak urazí, ale bohužel jí to dlouho nevydrží a příští den to začne nanovo.

„Sul, teď ne. Mám starosti,“ úovzdychl jsem si a opatrně přisedl na okraj postele.

„Ale čopak? Čo še štalo ty můj upírku? Čo pak tlápí mého Arouška?“ začala na mě šišlat.

„Ta malá potvora Nessie od Cullenů si sehnala mluvícího psa,“ začal jsem si stěžovat.

„No a? Tak jí ho nech. Dokud neudělá proti tobě spouru, může ti být ukradenej,“ řekla Sulpicia slovem ženy.

„Spouru? Jak spouru?“ zhrozil jsem se.

„To byl vtip Aroušku,“ začala zase Sulpicia. „Tak proč tě to trápí?“ hrála si na smutnou.

„Ten pes je unikát. Musím ho mít. Za každou cenu,“ rozhodl jsem se. Ano. Musí být můj. Udělám pro to cokoliv.

„Felixi, Demetri!“ začalo se ozývat hradem.

„Pojedeme na výlet,“ oznámil jsem jim a začal si mnout ruce.

 

Forks

 

Renesmee

 

Zrovna jsem se vrátila z „procházky“ s Goldíkem. Když najednou slyším z domu Alici.

„Zítra můžeme očekávat návštěvu z Voltery,“ oznamovala jim smutně.

„A budeme to říkat Nessie?“ ptala se starostlivě mamka.

„Ona už to ví. Slyším ji a stejnak by byla ještě víc rozčílená, kdyby zjistila, že my to víme a ona ne,“ usnadnil rozhodování taťka. Po chvíli se otevřely dveře a z nich vyběhl Gold a já za ním jako hadr na holi. Zastavil se až u Esme, která mu právě dodělala jídlo.

„Díky Esme,“ řekl, když mu to nasypala do misky a dala před něj, aby to mohl sežrat. Já mu mezitím sundala obojek s vodítkem.

„Tak co, jaká byla procházka?“ ptal se Carlisle.

„Výborná ,než jsem se dozvěděla, že zítra čekáme návštěvu,“ řekla jsem a pohlédla na Alici. „Kde je Emmett?“ zeptala jsem se.

„Tady!“ oznámil a scházel ze schodů s něčím co vypadalo jako koště.

„Okamžitě to odlož to je po Babě Jaze, kterou jsem kdysi zachránil,“ křičel na Emmetta Carlisle, ale to už Emmett lítal po domě.

„Okamžitě slez dolů!“ křičel Carlisle.

„Proč? Vždyť je to super!“ hned jak to dořekl ležel na podlaze a koště vedle sebe.

„No, to bychom měli,“ podotkl Carlisle.

„Co ti Volturiovi?“ zeptala jsem se.

„Volturiovi?“ divil se Emmett.

„Zítra nás navštíví,“ řekla posmutněle Alice. Doufám, že zas nechtěj nic se mnou. Možná chtěj zase přemlouvat mamku s taťkou. Ale oni se nedaj. Doufám.

„Mohli bychom se s nima poprat, když bude potřeba,“ řekl nadšeně Emmett.

„K žádnému boji nedojde!“ spařila Emmetta Alice.

„To není fér,“ kňučel Emmett.

„Vždyť bychom se jim ubránili,“ nechápala jsem.

„My ano, ale Gold ne,“ oznámila mi Alice a Goldík zakňučel. V tu chvíli mi to docvaklo.

„Oni chtějí Golda?“ zhrozila jsem se.

„Aro ho chce do své sbírky,“ řekl taťka a šel mě obejmout, ale já se mu vysmekla.

„Já mu ho nedám!“ zakřičela jsem na ně, vzala Golda a vyběhla po schodech do svého pokoje.

„Nebreč, to bude dobré,“ uklidňoval mě Gold.

„Nemyslíš, že by to mělo být naopak? Já bych měla uklidňovat tebe né ty mě,“ řekla jsem se slzama v očích.

„Já věřím, že mě nedostanou,“ řekl a mě to připadalo, že uklidňuje sebe i mě.

„Ty je neznáš, nevíš co všechno dovedou. Já se s nimi už jednou setkala a nebylo to moc hezké setkání,“ řekla jsem

„Sice jsem je neviděl, ale četl jsem Carlislovi knihy a něco málo o nich nastudoval a když má tvoje mamka dar štít, tak na nás někteří nemohou a nemají tak silné bojové zkušenosti, protože se spoléhají pouze ne svoje schopnosti. Někteří jsou sice stopaři, ale ty bychom taky zvládli,“ vybalil na mě a já nestíhala všechno pobrat.

„Ty jsi můj vzdělaný pejsek, jen můj a nikomu tě nedám,“ přísahala jsem a on mě na oplátku olízl.

Povídali jsme si až do rána, ale mně se vůbec nechtělo spát.

„Pojďte na snídani, Nessie! Jo a máš tu návštěvu!“ zakřičela do patra babička. Blesku rychle jsme seběhli shody a já se řítila dál do Jacobovi otevřené náruče.

„Ahoj, Jaku,“ vypískla jsem radostně a dala mu pusu.

„Pojď, já se půjdu najíst, mám hlad jako vlk,“ řekl, pustil mě a šel si přisednout ke stolu.

„Čus chlape,“ pozdravil ho Jake.

„Nazdar,“ odpověděl mu Gold a pustili se do jídla. Já se radši vypařila, protože to strašně smrdělo. Když jsem došla do pokoje, Emmett zaujímal jeho obvyklé místo na gauči před televizí.

„Čus rodino!“ pozdravila jsem je.

„Čauky!“ odpověděli mi.

„Tak co, kdy přijdou?“ ptala jsem se Alice.

„Na oběd,“ řekla nepřítomně.

„A co dnes podáváme k obědu?“ zeptala jsem se mírně nahlas, aby mě slyšela Esme.

„Steak, hranolky a pivo,“ zavolala nazpět. „Ale někdo musí pro něj dojít do obchodu!“ dodala. Alice zpozornila při slovu „obchodu“. Během pár vteřin byla zpět i se steakem.

„Mám ho!“ zavolala a podala ho Esme, která ho šla připravit.

Sedím si tak v klídku na gauči v pokoji a poslouchám televizi a jak Esme dodělává steak a hranolky. Alice najednou vlítla do pokoje

„Za 10 minut tu bude Aro!“ V tu chvíli jsem vystřelila jak namydlený blesk do svého pokoje, vzít Golda do náručí. Ze zdola slyším zvonek a jak Alice jde otevřít dveře tomu čořiči talentů. Sešla jsem dolů a dřepla si na pohovku.

„Dobré poledne,“ pozdravil nás Aro a vešel dovnitř i se svojí ochrankou.

„Dobrý den příteli,“ pozdravil ho Carlisle a pokynul mu, aby se posadil do křesla. Aro tak učinil a pohlédl na mě jak držím Golda v náručí. Než stihl něco říct přiřítil se domů Jake.

„Čus všichni!“ zakřičel.

„Jsme tady v obýváku, zlato!“ zavolala jsem na něj, ale asi zbytečně, stejně by nás našel po pachu.

„Ahoj Nessie,“ pozdravil mě a já jeho taky.

„Co ten tu dělá!“ zavrčel, ale než jsem stihla cokoli říct, Esme mě předběhla.

„Jaku pojď na oběd.“

„Hned jdu!“ odpověděl.

„Vy můžete také Aro, udělala jsem steak s hranolky a pivem,“ nabídla mu, ale on to odmítl

„Ne děkuji, už jsem jedl. A neboj Carlisle, ne ve vašem revíru,“ uklidňoval Carlislea, než se stačil zlobit.

„Děkuji ti,“ odpověděl s úlevou Carlisle.

„V jídelně nikdo není, tak jsem se rozhodl, že vám budu dělat nepříjemnou společnost,“ přišel z kuchyně Jake s talířem plným jídla a pivem.

Celou dobu, co Jacob jedl, se mi Aro snažil nějak šetrně říct, abych mu dala Goldíka. Až pak řekl

„U mě mu bude líp.“ A to mě dožralo, vzala jsem Jakobovi vidličku a zapíchla jsem ji Arovi do oka. Jak jsem to udělala, tak Alec a Jane se začali připravovat mě zneškodnit. V tu samou chvíli Emmett propadl dusivému smíchu. Najednou jsem cítila, jak mě něco zaštítilo. Byla to mamka. Aro byl naprosto v klidu. Vyndal si vidličku z oka a to se mu ihned zacelilo. Bylo to krutý, vidět, jak má  v oku 4 malý dírky vedle sebe.

„Jak vidím, tak asi u tebe neuspěji,“ zkonstatoval smutně Aro a uklidnil Aleca s Jane.

„Vidíte správně,“ řekla jsem mu posměšně a dala Goldíkovi pusinku na hlavičku. Aro svěsil ramena a odešel, Emmett se už dosmál a šel je vyprovodit spolu se mnou a Goldem.

Když už konečně odjeli, šli jsme celá rodina na rodinný lov.

„Doufám, že už mi tě nikdo nebude chtít vzít,“ pošeptala jsem Goldíkovi a on mi na to kývnul hlavou. Zakousla jsem jednu statnou srnu a dívala se, jak se Gold vypořádává s malým srnečkem, kterého si vybral za kořist.

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesmee a šťěňátko:

 1
4. vena
11.06.2014 [17:24]

Renesmee je DOBRÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Ness Black
07.01.2013 [9:41]

to byla sranda jak Emett žařvat na Jacoba TY KANČE a Jacob spad z postele úžasná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Aniqva
06.02.2012 [14:42]

Moc pěkné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.08.2011 [15:08]

Soso177Nebol to zlý nápad,avšak určite by z toho mohol byť aj viac stranový príbeh.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!