Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Protože já tomu věřím

walbyjasmina

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Protože já tomu věřímBella slaví se svými rodiči ve Forks sedmnácté narozeniny. Je šťastná, ale má jedno velké přání. A věří, že se jí splní...

07.12.2011 (18:00) • Neverforget • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1685×

„Bells, pojď dolů, už je všechno hotové!“ Slyšela jsem křičet mamku z kuchyně.

„Hned tam budu!“ zavolala jsem a naposledy se podívala do zrcadla. V šedivém svetru a džínách jsem vypadala celkem dobře. Rodiče mívají takový nepříjemný zvyk fotografovat mě po celou dobu oslavy mých narozenin. Což je pro mě jako pro naprosto nefotogenického člověka učiněná noční můra. Nechápu, co je to za výmysl, když je to vlastně den jako každý. Jen jsem zase o rok starší, což opravdu nepovažuji za věc vhodnou k oslavování. Možná, že slavení narozenin vymysleli rodiče, co měli ze stárnutí mindrák, tak si potřebovali dokázat, že nejenom oni jsou rok od roku poněkud ošklivější a kulatější. Jenže copak jim můžu říct, že to slavit nechci? Katastrofu o velikosti výbuchu jaderné bomby zažít nechci. Takže šťastný úsměv a jde se na věc!

„No konečně, mysleli jsme, že jsi tam usnula. Páni, sluší ti to!“ zvolala mamka. Ale proč to překvapení v hlase? To vypadám normálně až tak hrozně? Teda, jestli dnešek bude takhle pokračovat, asi se půjdu zakopat…

„Děkuju, mami. Tak, kde mám dort? Už se moc těším!“ Doufám, že ten úsměv zabere. No podívej se na mě, mami, copak nevidíš, jak jsem natěšená? Jasně, nevidíš, ono taky není co vidět.

„Vydrž, dočkáš se. Nejdřív ale dárky. Tady máš jeden ode mě.“ Podala mi zabalenou krabičku.

„Všechno nejlepší, Bells. Máme tě rádi.“ Objala mě a políbila do vlasů.

„Já vás taky.“

„Tak šup, rozbal si to!“ zavýskla. Rozvázala jsem mašli a roztrhla papír.

„Jé, knížka. Už jsem neměla nic ke čtení. Děkuju moc,“ radovala jsem se upřímně.

„Tady máš ještě něco. Doufám, že jsme vybrali správně. Všechno nejlepší, holčičko!“ popřál mi taťka. Jeho dárek byl lehký a měkký. Malinko mě to vyděsilo. Oblečení? To nedopadne dobře.

„Cvak! Měla ses vidět, Bello. To jsem prostě musela vyfotit,“ zasmála se mamka.

„Ale ne. Určitě zase vypadám hloupě, mami,“ stěžovala jsem si. No, neříkala jsem to? Fotí v těch nejtrapnějších chvílích. Asi podám reklamaci. Takové rodiče jsem si nezasloužila!

„No, pokračuj v rozbalování! Teda, Bello, i šnek by byl rychlejší,“ reptala. Tak jsem strhla obal a měla jsem pocit, že mě raní mrtvice. Růžové šaty?! No tě pic! A ještě ke všemu se třpytkami? Jim už vážně šplouchá na maják!

„Tak co, líbí se ti? Říkali jsme si, že se ti teď budou na všechny ty plesy hodit.“

„Páni, jsou úžasný! Už se nemůžu dočkat, až si je obléknu,“ zalhala jsem. Opravdu jsem se snažila neznít vyděšeně… Proč mi kupují šaty? Vždyť to je jako nosit vodu do Forks. Naprosto bezúčelné. Já a plesy. No to určitě! Já si to myslela, oni se dočista zbláznili.

„To jsme rádi, že se ti líbí. A teď dort! Pomoz mi ho připravit, Charlie!“ rozkázala energicky maminka.

Sledovala jsem je, jak zapalují svíčky. Tuhle jedinou věc jsem měla na oslavách ráda. Dort se svíčkami. Před očima se mi promítly všechny moje dosavadní oslavy. Já nevzpomínala na dárky, ale na sfoukávání svíček. Milovala jsem ten pocit, že právě mám kouzelnou moc a když si budu něco přát, splní se to. Nikdy to nebyla velká přání, ale letos mám speciální. Jedno, po kterém jsem toužila už dlouho. Přeju si zamilovat se. Nemusí to být šťastně a také nepotřebuji, aby z toho něco bylo. Jen chci zažít ten pocit, kdy se vám zdá, že létáte ve hvězdách. Já vím, jsem naivní, když věřím, že mi to splní svíčky. Jenže já to musím zkusit.

„Země volá Bellu! Probuď se ze snění, máš tu dort,“ zavolala na mě mamka.

„Omlouvám se, přemýšlela jsem nad přáním,“ usmála jsem se.

„V pořádku. Tak tři, dva, jedna, teď!“ odpočítala mi. A já se sklonila k dortu s mým velkým přáním na mysli.

„Ještě jedna věc, objednali jsme pizzu, za chvíli by měla dorazit,“ překvapil mě taťka.

„Crrrr…“ ozval se zvonek. Zasmála jsem se, jak nám to hezky vyšlo a běžela jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a při tom se hrabala v peněžence, abych našla nějaké drobné.

„Dobrý den, vy jste ta oslavenkyně?“ promluvil na mě krásný, hebký hlas. Překvapeně jsem vzhlédla a uviděla nejhezčího poslíčka s pizzou na světě.

„A-ano, to jsem já,“ zakoktala jsem se.

„V tom případě všechno nejlepší, hlavně hodně lásky,“ napřáhl ke mně ruku, aby mi popřál. Podala jsem mu ruku, zrudlá jako krocan jeho formulací klasické gratulovací věty. Když jsem se dotkla jeho dlaně, pocítila jsem příjemné chvění. Vzhlédla jsem a podívala jsem se mu do očí. Krásně se na mě usmíval a já věděla, že narozeninová přání opravdu mají svou kouzelnou moc. Protože já tomu věřím.

Autor: Neverforget, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Protože já tomu věřím:

 1
9. dcvstwilight
09.12.2011 [16:27]

dcvstwilightPěkné! Emoticon Emoticon Emoticon

8. Neverforget
08.12.2011 [17:21]

NeverforgeteMCullen: Děkuji, příště si dám pozor. Emoticon

Ciel: Jojo, poslíček byl Edward. A já vím, že by to Bella takhle nikdy necítila, jen jsem chtěla, aby byla povídka trošku vtipnější.. Nemyslela jsem to nijak zle. Emoticon

AnnieS, ada1987, marcelle, Myrta: Děkuju, jsem ráda, že se vám to líbilo Emoticon

Twinkle: Páni, děkuju.. Emoticon Přesně o to mi šlo, chtěla jsem něco, co by rozveselilo. Emoticon Jo a brzo se uzdrav! Emoticon

7. Myrta
08.12.2011 [9:05]

Myrtamoc pěkně napsaná povídka, moc se mi líbila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. marcelle
07.12.2011 [20:02]

marcelle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Twinkle
07.12.2011 [19:48]

TwinkleMusím se přiznat, že v poslední době čtu jen povídky od autorů, od kterých čtu pravidelně, ale jsem opravdu moc ráda, že jsem si tvou povídku přečetla... Emoticon Emoticon

Bylo to takové něžné, jemné a roztomilé. Taková v podstatě spokojená rodina, naivní mladá Bella a potom poslček - Edward...

Hezké, pozitivní, příjemné. Rozjasnilo mi to den, což je opravdu skvělé, protože jsem nemocná a ležím v posteli. Navíc jsem dnes četla skoro samé smutné povídky... Takže jsem ráda, že je tady jedna ryze pozitivní... Emoticon

Děkuji ti... Emoticon Emoticon Emoticon

4. ada1987
07.12.2011 [18:43]

ada1987 Emoticon Emoticon

3. AnnieS
07.12.2011 [18:32]

AnnieSMoc hezké Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 07.12.2011 [18:17]

To bylo nádherný! Ten poslíček byl Edward, že? Ale mám takovou blbou otázku na závěr. Myslíš, že by mohle mít Bella o svých rodičích opravdu někdy takové mínění? Ale to je fuk. Tvoje povídka = tvoje výmysly. Moc se ti to povedlo.

1. eMCullen
07.12.2011 [17:41]

eMCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale měla jsi tam chyby:

+ přímá řeč - posílám ti koncept

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ mezery kolem interpunkčních znamének

+ pomož -> pomoz

Příště si dávej pozor, díky.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře