Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Promiň, ale potřebuji tě!

vlčice


Promiň, ale potřebuji tě!Co se vlastně odehrávalo v Seattlu, zatím co Cullenovi nic netušili? Děj se odehrává v nočním Seattlu. Jsme zde svědky, jak Victorie přemění svého pomocníka Rileyho... Přeju příjemné počtení. :)

Byla pozdní noc. Seattle byl ponořen do tmy, spal. Kdyby nesvítily pouliční lampy, pár okolních bytů a vánoční světýlka v oknech, byla by tady černočerná tma. Všude bylo ticho, které nahánělo hrůzu.

Lidé spokojeně spali nebo byli v nočních klubech a nezávazně se bavili. Netušili, co je čeká. Nevěděli o hrozbě, která na ně venku číhá. Hrozba, čekající predátor, který hodlá lovit. Neměli ponětí o nastávajících dnech, že budou čelit strachu o své blízké, o sebe, o svůj holý život.

Silnici, chodníky, střechy a všechno okolo pokrývala bílá pokrývka sněhu. Všechno bylo vyzdobeno svítícími světélky různých barev, ale hlavně červené a zelené. V oknech byly vystaveny kýčovité postavičky Santy a jeho sobů. Blížily se Vánoce, svátky pohody, klidu a míru. Přicházely chvíle, které trávíte se svými blízkými a s lidmi, které máte rádi.

Jí na tom ale nezáleželo. Toužila jen po pár věcech - utrpení, bolesti, krvi, ale hlavně po pomstě. Chce ublížit rodině, která jí vzala to nejcennější – její lásku. Hodlala zabíjet, udělat prostě cokoliv, jen aby oni trpěli tak, jako trpěla ona.

Posadila se na římsu střechy, kde měla skvělý výhled na vchod do nočního klubu. Nevadilo jí, že na té římse je napadaný sníh, i když měla na sobě krátkou riflovou sukni a černé silonky, ona necítila chlad. Vlastně necítila nic… Chlad, hlad a ani lásku… Už dlouho ne. Byla plná hněvu a touhy – touhy po pomstě.

Dívala se na nic netušící lidi, kteří čekali ve frontě, aby se jen na malou chvilku dostali do víru hudby a tance v klubu. I přes ten neuvěřitelný hluk slyšela, co hlídač říká a byla přesvědčená, že kdyby chtěla, uslyší i to, co si lidé povídají uvnitř. Slyšela každý tlukot srdce tam dole. Cítila, jak v každé žíle proudí krev. Chtěla ji tolik ochutnat, ale dnes ne. Dnes nepřišla zabíjet, přišla si pro něj.

Pro muže, kterého už pár dní pozoruje. Byl uvnitř a ona čekala, až vyjde, až nastane její příležitost. Byla rozhodnuta dnes započít svůj plán, přesvědčila se, že on je ten pravý. On to pro ni udělá, on to zvládne. Měla v plánu z něj udělat sobě rovného, a pak se spolu mohou stát hrozbou pro Seattle, ale hlavně pro Cullenovi.

Mohla si pro něj dojít přímo do klubu, ale nechce u toho svědky. Nepotřebuje pozornost, té bude ještě hodně, proto oddaně čekala.

Pohodila svými rudými vlasy, na kterých měla usazenou jinovatku. Nevadilo jí čekat, načekala se tak dlouho, pár hodin jí neublíží. Upřela své karmínové oči ke vchodu a pozorovala každou osobu, která vyjde ze dveří pryč.

Pak ho spatřila, nevěděla, kolik času uběhlo, ale na tom nezáleželo, je tady, přímo před ní. Nasála do nozder vzduch, až se k ní dostala jeho vůně. Přikrčila se jako šelma a začala lovit.

Mladík vyšel z toho hluku ven. Byl mírně podnapilý, ale ne moc. Stále věděl o sobě, věděl kdo a kde je, pamatoval si všechno. Byl překvapen, jak moc se ochladilo za tu dobu, co byl uvnitř. Vytáhl z kapsy kabátu čepici, nasadil si ji na hlavu, přitáhl si kabát a zapnul jej.

Vydal se na cestu domů. Jeho přátelé zůstali v klubu a dál oslavovali jeho povýšení. On musel odejít, zítra brzy ráno vstává do práce, nesmí přijít první den pozdě.

Šel po zasněženém chodníku směrem ke svému domu. Sníh mu hlasitě křupal pod nohama, a pokud spatřil na chodníku náledí, sklouzl se po něm, tak jako když mu bylo pět.

Odbočil z hlavní pěší zóny doprava, do tmavé uličky. Nebylo tady zrovna příjemné jít, ale byl to nejrychlejší způsob, jak se může dostat domů. Do těla ho udeřil studený vítr. Tělo mu zalil divný pocit. Rozhlédl se kolem sebe, snažil se ve tmě něco najít, ale nic tam nebylo. Usoudil, že se mu něco zdálo. Má přece v sobě trošku alkoholu. Připadalo mu to jako logické vysvětlení.

Otočil se a pokračoval dál. Nepatrně zrychlil, chtěl být co nejrychleji pryč. Nic tu není, uklidňoval se. Tak proč stále cítí ve svých zádech pomyslné očí, které sledují jeho každý sebemenší pohyb? Pro jistotu se ještě jednou otočil, ale nikdo ani nic zvláštního tam nebylo.

Obmotal si ruce kolem hrudníku a skoro běžel dopředu. Nepříjemný pocit ho neopustil, spíš zesílil. Připadal si být pronásledovaný, lovený. To také byl, ale zatím o tom pouze spekuloval.

Za jeho zády se ze střechy neslyšně snesla osoba. Nebylo jí vidět do tváře, ale do dálky svítily její ohňové vlasy. Ladně se rozeběhla za ním. Tak moc už ho chtěla, ale proč si nejdříve nepohrát? Trošku ho vystrašit?

Mladík pocítil dotyk na svém rameni. Vystrašeně sebou cukl dozadu a rozhlédl se. Nikdo tam nebyl, i když si byl jist, že se ho někdo dotkl.

„Halo?“ vysoukal ze sebe ztěžka. Stále prohlížel okolí, snažil se najít aspoň náznak něčí přítomnosti. Nikde nikdo. Nebyl si jist, jestli chce někoho vidět, nebo naopak.

Za jeho zády se ozvalo vrčení, odráželo se od stěn, takže si nebyl stoprocentně jist, odkud se ozývá. Nebylo to ledajaké vrčení. Nemohl ho správně přirovnat, když vrčí pes, neježí se mu chloupky na krku jako teď. Tohle je něco jiného, mnohem nebezpečnější…

Nasucho hlasitě polkl. Srdce mi zběsile tlouklo do hrudníku. Musím okamžitě pryč! Proběhlo mu hlavou. Otočil se na patě a vrazil do něčeho tvrdého. Zvedl hlavu, ale nic zde nebylo. Doufal, že má halucinace… Přemýšlel nad tím, jestli je více opilý než si myslel. Ne, to asi ne. Děje se tu něco hodně divného. Usoudil se strachem.

Přinutil nohy hýbat se. Pár kroků mu trvalo, než si uvědomil, že na konci uličky stojí nějaké zvíře. Když zvíře pozoroval pozorněji, začal v něm rozeznávat lidské rysy. Tohle nebylo zvíře, ale člověk v divné pokrčené poloze. Jeho pud sebezáchovy na něj křičel, aby vzal nohy na ramena a rozběhl se co nejrychleji pryč.

Po pár vteřinách tak učinil. Posbíral veškeré síly v sobě a dal se na útěk. Stačil udělat sotva dva kroky a před ním se zjevila rudovlasá žena. Oslnila ho její krása, dokonalé rysy v obličeji, překrásně vykrojené rty, úzký nos a oči… zářivě karmínové, které na něj shlížely.

„Co po mně chcete?“ zeptal se jí přiškrceně. Strachem se mu sevřelo hrdlo. I jen tahle jednoduchá věta mu dala zabrat vyslovit ji.

Ženě se zavlnily rty do okouzlujícího úsměvu, a pak nepřirozeně ohrnula rty nad své zuby, to už mu nepřišlo tolik okouzlujícího. Její prsty se omotaly kolem jeho krku, roztrhly jeho šálu a kabát. Natočila mu hlavu ke straně, aby se lépe dostala ke zdroji krve.

„Promiň… ale potřebuji tě,“ zašeptala, a pak se vrhla po jeho hrdle…

______________________________________________________________________

Tímto bych chtěla poděkovat KačulceB, která mi s tímto příběhem pomohla. :) Děkuju :o*



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, ale potřebuji tě!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!