Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - Jak se Emmett s Rose poprvé vzali

17.11.2009 (17:40) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3497×

Jak se Emmett s Rose poprvé vzali

Rudé růže

Edward Cullen :

Mohl to být jeden z obyčejných dní - naší neobyčejné věčnosti, ale nebyl. Všichni už jsme byli připraveni, čekalo se už jen na to až odbijí hodiny správný čas. Alice se na nás vyřádila, byla ve svém živlu. Alice mě poupravovala abych ,nevypadal jako buran´. Myslí jsem se vrátil do toho deštivého odpoledne, kvůli kterému se tohle všechno odehrávalo.

Už tři dny jsme měli nové členy rodiny, Alici s Jasperem. Oba byli milí a sympatičtí, a oba byli nadaní. Alice vypadala jako rozjařený elfík, a byla malá, a andělsky krásná – jako všichni upíři. Měla zvláštní dar, měla vize, ve kterých viděla budoucnost.
Jasper byl vegetariánem jen krátce, a občas měl hluboké výčitky svědomí za to že zabíjel lidi, dělalo mu obtíže žít jenom na zvířatech, bylo to pro něj jako kdyby žil jen o suchém chlebu. Pro Alici to ale podstupoval. Jasper dříve býval účinkujícím ve válkách na jih, nechtěl o tom moc mluvit, ale jeho myšlenky mi to občas velmi přiblížili. Jasper měl tmavší vlasy v medovém odstínu. Občas se tváří jako kdyby měl křeče, ale to jen kvůli vůni lidské krve, jeho myšlenky jsou nadmíru zajímavé, jeho darem je ovládání emocí – dokáže uklidnit letargický dav, nebo naopak vyvolat paniku.

Seděl jsem doma, v obýváku, a čekal s Esme,až se rodina vrátí. Věděl jsem že Alice, Emmett a Rosalie přede mnou mají tajemství, ani skrze myšlenky (které si horlivě všichni chránili)jsem se nedozvěděl důvod jejich chování. Emmett myslel na to co dnes večer bude dělat s Rose, jeho mysl jsem raději ani neposlouchal, stačí co uslyším v noci. Rosalie si v duchu odříkávala hymnu po zpátku, a Alice přemýšlela o nákupech, to jsem nechtěl poslouchat už vůbec.

Po půl hodině dorazili Jasper s Alicí, Alicin výraz mě utvrdil v mém přesvědčení. Dneska se dozvíme to ,velké´tajemství.
Když už jsme se všichni konečně shromáždili v obýváku, stoupl si před nás Emmett a majetnicky si přitáhl Rose k tělu. Alice se začala usmívat a Emmett na ní pohlédl s jiskřičkami v očích.

,,No tak Alice! Netvař se jako vánoční stromeček! Všechno prozradíš," řekl na oko vážně Emmett, a mě začali cukat koutky, protože jsem z jeho myšlenek vyčetl co bude následovat, a jeho hláška taky byla důvodem k tomu že jsem po chvíli vybuchl smíchy. Se mnou i Alice, Jasper, Carlisle, Esme a Emmettovi jen cukaly koutky, bylo jasné že to nebude trvat dlouho a všechny nás poprská od hlavy, až k patě.

Nestalo se tak protože se Emm hodil zase do své role. Přiblížil se k Esme a zařval.

"Já jsem to udělal, dokázal sem to!" Pronášel to tak dramaticky že to vypadalo jako přiznání k vraždě.
Esme na něj koukala s vykulenýma očima, a Carlisle si nejspíš za chvíli poklepe na čelo, na znak Emmettovi psychické nevyrovnanosti.

,,Emmette zkrať to," snažila se ho zklidnit Rose.
,,Bylo to velice těžké a…" nenechal se vyrušit Emmett, ale Rosalie to už nevydržela.
,,Budeme se brát, budeme mít svatbu," řekla Rose hlasitějším hlasem, aby překřičela Emmettův dramatický výstup.
,,Zkazila jsi mi to." Obvinil ji Emmett.
,,No tak! Ušáčku," uklidňovala ho Rosalie.
Esme byla dojatá, Carlisle šťastný. A já s Jasperem jsme dostali záchvat smíchu. Jasper z toho co Rosalie řekla, a já z Jazzových myšlenek.

Všichni se na nás nechápavě podívali. Nedokázal jsem nic říkat jak jsem se smál.¨
,,Prej…prej věšáčku," vykuckal ze sebe Jasper mezi intervaly smíchu.
Ostatní se k nám přidali, a začali se také smát. Rosalie vypadala nejdřív uraženě, ale pak se jí roztáhly koutky úst, a smála se spolu s námi.

,,Edwarde?!" Vytrhla mě ze zamyšlení Alice. ,,Už je čas," dodala.
Vešel jsem do velké, vyzdobené haly, a přidal se k svatebčanům, můj úkol bylo hrát na klavír. Hned co jsem usedl ke klavíru spustil jsem Rosaliinu oblíbenou. Moje prsty se po klaviatuře rozběhly rychlostí která byla vysoká pro lidi, pro mne byla nic. Nástroj se rozezněl, a místnost vyplnila hudba.
Sledoval jsem Emmetta, který stál a čekal na Rosalii. Byl nervózní, bál se že řekne místo ano-ne.
Po chvíli do místnosti vešla Rosalie v doprovodu Carlislea. Musím nechat že byla přenádherná. Její volně zvlněné vlasy jí splývaly pomalu až k pasu, ve předu měla zapletenou rudou růži – opadané okvětní lístky ji zdobily šaty, které byli bílé, s velice zajímavým střihem.
Krásným ladným krokem procházeli uličkou, která byla lemována květy rudých růží. Ano, vše bylo vyzdobeno ve stylu jejích šatů. Alice a Esme se předvedli, byli v jednom živlu, a opravdu se jim to povedlo.
Rosalie vypadala pro lidské oko jako anděl, nebo antická bohyně. Mohla tak připadat i upírům, jen mne ne. Nikdy nejspíš nenajdu nikoho kdo by byl moje druhá polovička, pro Esme je to Carlisle, pro Alici Jasper, a pro Emmetta Rosalie, z jejich myšlenek vím jaké to je, cítím to tak jako bych to prožíval.
Emmett se na ní obdivně podíval, nemusel jsem se dívat na klaviaturu pro to abych hrál, nebylo to potřeba. Sledoval jsem dokonale vyvážený krok Rosalie, a její radost v myšlenkách když přistoupila k Emmettovi.
Nemusela to být jen namyšlená dívka, dokázala se radovat, byla šťastná, a já také, protože celá moje rodina z toho měla velkou radost. Nevnímal jsem slova oddávající, vnímal jsem štěstí, radost a lásku, skrze Jaspera.
Svatba byla velkolepá, k pozornosti jsem byla donucen až když Emmett dokázal vykoktat svoje jediné slovo které měl říct – ano. Sledoval jsem jak si navlékají na ruku prstýnky, a pak jak se po vyzvání políbili, první novomanželský polibek.
Líbali se tak dlouho že by se normální člověk už udusil, musel jsem si odkašlat. Emmett mě probodl zvláštním pohledem.

Rosalie zahodila kytici, která zázrakem přistála v mých rukou. V myšlenkách jsem cítil že jsou šťastni, ano a to jsem jim přál, nechtěl jsem do toho tahat to že já nemám nikoho. Nemusím mít nikoho, stačí když oni cítí lásku - a to Emmett s Rosalií určitě.
Emmett s Rose se usmívali, všichni jsme se k nim nahrnuli s gratulacemi, předávali jsme jim dary. Měli toho opravdu dost. Ještě dlouho jsme slavili, mohlo to být navždy, nejsme unaveni, ani vysíleni, nemáme žádné lidské potřeby. Musím uznat že jsem si to celkem užili, a nejvíc asi Emm a Rose, kteří potom odjeli na svatební cestu do Amazonie. Když se vrátili mě svatbu Alice s jasperem
Kdybychom tak věděli že tohle prožijeme ještě tolikrát, nebylo by to pro nás tak zajímavé. Nikdy ale nezapomeneme na emmettovi vtipy ohledně jeho první svatby, ale byla to nádhera, to nemůže nikdo popřít.