Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomsta jménem ostrov Esmé

16.08.2015 (15:00) • Emesalie • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2336×

„Ostrov Esmé?“ Kulila oči Bella. O ostrovu už slyšela z vyprávění rodiny, ale nikdy ji nenapadlo, že zrovna tady někdy stráví prázdniny. Už teď byla nedočkavá jako malé dítě, co se těší na cukrovou vatu. Ono totiž bylo úžasné už samo o sobě to, že jedou na dovolenou, natož na tropický ostrov, kde budou sami.

„Ano, lásko.“ Smál se Edward. Sám se na ostrov těšil, i když z jiného důvodu než Bella. Opatrně, aby ho Bells neviděla, se otočil a mrkl na své bratry. Ti mu to celí pobavení vrátili a už nedočkavostí pomalu nadskakovali (ovšem se radši velice krotili, protože si pamatovali, co se stalo s poslední lodí, kde Emmett nadskočil). Těšili se, jak Belle vrátí její vtip s vodou. Ještě teď jimi při té vzpomínce otřásala zlost.

Bella cítila ve vzduchu zvláštní napětí, ale přikládala to nedočkavosti. Od Edwarda věděla, že něco jako dovolenou oni nepořádali. A právě proto využila své plnoletosti a Charliemu oznámila, že prázdniny stráví s Cullenovými. Bylo jí jedno, co měli za plány, ona jim je prostě změnila. To, že jedou na dovolenou, kterou nikdy nezažili, vzali překvapivě dobře. No, dobře, spíše se prostě neodvážili protestovat.

„Jsme tu,“ oznámil své rodině Carlisle, ale po očku pokukoval po Belle. Bylo mu jeho nové dcery líto.

Pak mu ale na mysl přišlo, jak ho jeho děti prosili, aby se připojil a on souhlasil. Ale utěšoval se tím, že je to takové oficiální začlenění do rodiny. Tedy, ne že by už předtím nebyla jejich rodina, ale tohle by bylo, no, jiné. Přesně tohle mu řekli i jeho děti. A když se do toho zapojoval i Edward, věřil jim.

Neměl ale ponětí, proč tu pomstu pořádají. Vědět to, asi by do toho nešel.

Když loď konečně narazila na molo blízko domu, Bella vyskočila a rozběhla se ke dveřím.

„Musím to tu prohlídnout!“ vykřikla Bella těsně přede dveřmi. Byla rozhodnutá to tu prohledat od sklepa po půdu, aby to tu parádně znala. Nechtěla, aby jí tu něco uteklo. Byl to další dům, který postavila Esmé, a Bella hodlala zjistit, zda je to tu stejné jako doma ve Forks.

„Lásko, hlavně nechoď do lesa!“ stihl na ni křiknout Edward, než mu zmizela z očí. Znal svoji dívku velice dobře a bál se, že s jejím talentem zakopnout o vlastní nohu na rovném asfaltu, by se v lese o kořeny stromů minimálně přizabila. A on opravdu nechtěl být ten, co bude Charliemu vysvětlovat, proč jeho dcera má zlámané všechny kosti, co se zlámat dají. I kostrč při jejím štěstí.

Ostatní se jen pobaveně usmívali.

„Je čas na pomstu!“ vyhrkl najednou Emmett. Jeho oči zářily nadšením a špetkou škodolibosti. Miloval pomsty a zvláště když v nich nejel sám. Ono se stalo málo kdy, aby se k němu Edward nebo Alice v jeho pomstách přidali, natož takový Carlisle nebo Esmé. O tom se mu většinou jen zdálo a o to byl nadšenější.

Ostatní se jen usmáli, ale pokývali hlavami na souhlas. Chvíli počkali, než si byli jistí, že je Bella neuvidí a rozeběhli se ke dveřím, které vedly přímo do kuchyně.

Tam si vyměnili spiklenecké pohledy a jako jeden muž se vrhli na skřínky. Byly plné vším možným jídlem.

„No, to je smrad!“ stěžoval si Emmett. Nesnášel lidské jídlo. A ještě víc to, jak bylo cítit. Nakrčil nos tak moc, že to vypadalo, jako by žádný neměl. Vypadalo to vážně komicky.

Všichni po něm vrhli pohled, aby mlčel, ale cukaly jim koutky.

Pak začali všechno házet do pytlů. Bylo tam všechno od chipsů a sušenek, přes ovoce a pečivo, po maso a mléčné výrobky.

„Emmette, ty to s Esmé a Alicí odneseš do jeskyně. Hlavně to pořádně schovejte!“ přikazoval Edward a hodil do pytle poslední chipsy, co tam zbyly. Na malou chvíli uvažoval nad tím, že je Bells schová. Jen jedna myšlenka.

„Ani na to nemysli! Je to pomsta.“ Otočila se na něj Alice.

Edward si povzdychl a přikývl. Měla pravdu.

„Je to tu krásné!" ozvalo se ze zadních ložnic.

Všichni zbylí sebou nepatrně cukli. Přestože mohli slyšet její dech na druhém konci baráku, kdyby jim ještě tlouklo srdce, začalo by se přehřívat.

„Dělejte, musíme to tam narovnat," zašeptal Jazz. Přestože moc dobře věděl, že je daleko, přišel si jako malé dítě, co má před maminkou tajemství.

Rychle se všichni začali pohybovat po místnosti a do skříněk, ledničky i mrazáku strkali v plastovém obalu Bellino nenáviděné jídlo.

Suchary.

Konečně bylo vše naplněno, jak mělo být. Chvíli na to se vrátil zbytek rodiny a všichni se vydali po svém.

Edward se vydal za Bells do jejich pokoje. Ta se tam válela na posteli a ruce rozhozené do všech stran sledujíc strop.

Je tak dokonalá, pomyslel si. Najednou si nebyl jistý, jestli dělá dobře. Miloval ji více než svůj život, udělal by pro ni vše a tahle pomsta se mu moc nelíbila. Přece jenom, může ji hlady bolet břicho, nebo může hlady zvracet, a…

Rychle zavrtěl hlavou, aby takové myšlenky zahnal.

Je to pomsta, tečka. A už na to nemysli, přikázal si. A kdyby to bylo nebezpečné, Carlisle by mu to řekl.

„Co tu děláš, lásko?“ Usmál se na Bellu a opřel se o futra dveří tak, že na ni měl skvělý výhled. Jak byla natažená na posteli, Edwarda začaly napadat myšlenky, které si už dlouho zakazoval. Ne kvůli tomu v jaké době se narodil, ani kvůli tomu kým byl vychován a ani kvůli tomu čím byl. Ale kvůli Belle. Nikdy nedala nijak najevo, že by o něj v tomto směru stála.

Mrzelo ho to, ale nechtěl na ni tlačit. Jsou přece muži, co si na dívku počkají i roky a on byl rozhodnutý počkat klidně i celou věčnost, ať je dlouhá, jak chce.

Bella se na něj otočila a usmála se.

„Lenoším.“

Edward se odlepil ode dveří a vydal se k Bells.

„A nemám tě nějak zabavit?“ zeptal se svůdným hlasem. Proč si nezalaškovat, že?

Bella se zachvěla, jak jí přeběhl mráz po zádech.

Kdyby v tu chvíli Edward myslel hlavou a ne, ehm, jo, kolenem, došlo by mu, že tohle je jeden z těch náznaků, na které už dlouho čeká.

No, jenže nemyslel ani kolenem a ani mozkem. Celou jeho mysl zabírala dívka, co ležela pod ním stále s nataženýma rukama.

„Možná,“ zašeptala. Jeho zlaté oči ji paralyzovaly, připadalo jí, že když se jenom pohne, umře. Přesto to ale riskla a položila mu své ruce kolem krku.

Edwardův úsměv se prohloubil. Naklonil se k ní a políbil ji.

„Miluju tě,“ zašeptal malinko zastřeným hlasem.

„Já tebe taky.“ Usmála se na něj. Její srdce bilo neuvěřitelnou rychlostí a připadalo jí, že její krev se vaří. Ne, špatně, je tak horká, že se pomalu začíná vypařovat.

Ovšem jeho polibky jí tyto myšlenky z hlavy vyhnaly. Nemohla myslet na nic jiného, než na jeho rty přitisknuté na ty její. Jeho chladné, její až příliš horké.

Líbali se dlouho a asi by pokračovali, kdyby Belle nezačalo kručet v žaludku.

Její tváře zrůžověly. Edward se usmál a políbil ji na každou tvář.

„Růžová ti sluší.“ Uculil se.

Bella ho, aniž by si uvědomila, co dělá, praštila do ramene.

„Au,“ zakňučela. V ruce jí ruplo. Já se vážně nikdy nepoučím, povzdychla si.

„Jsi v pořádku?“ zarazil se Edward. Lekl se, že je zlomená. Ono by to nebylo poprvé. Mlácení upírů nebo vlkodlaků bylo u Belly na denním pořádku a to nemluvě o zlomených končetinách. Ale to neznamená, že by si na to za ten rok zvykl. Nezvykl. A asi ani nezvykne.

„Nic jí není, ale měla by se najíst!“ ozval se hlas Alice. Sama seděla v obýváku opřená o rameno svého manžela a snažila se vidět budoucí reakci své sestry. Neviděla však nic. Jen to, že je ruka naražená a že bolet přestane každou chvíli.

Ačkoliv se Edwardovi moc nelíbilo, že Bella si bude s naraženou rukou dělat jídlo, snažil se nekazit zábavu.

V jídelně byli všichni.

Bella už to ani nekomentovala. Byla zvyklá. Pokaždé, když u Cullenových jedla, koukali na ni jako na blázna. Ona sama si nedokázala představit, jaké by to bylo sledovat Cullenovi při lovu, když pijí krev, i když jen zvířecí. Hrůzu měla z obojího.

Otřásla se.

Ostatní si toho všimli, ale na Alicino mávnutí ruky se neptali. Občas je lepší neznat Belliny pochody myšlenek.

Takže, aniž by si ostatních všímala, prošla k lince. Otevřela první skříňku a…

„No, fůůůj, kdo to sem dal?“ Zavrčela, když uviděla, co skříňka skrývá. Moc se nevzrušovala, byla zvyklá, že takové věci občas nacházela, ale vážně nečekala, že by je našla na malém ostrůvku, kde se jí jen zelenina, exotické ovoce a maso zvěře zde nalovené.

Ostatní jen krčili rameny, jako že oni o ničem neví. Přesto se vzadu Emmett lámal smíchy a měl co dělat, aby nepadl. Ale snažil se, aby to neprozradil, takže to maskoval kašlem.

Nenápadné, že? Zvláště u upíra.

Bella tedy jen pokrčila rameny a otevřela další skříňky a další. Ve všech nacházela to samé.

Teprve když otevřela lednici a našla suchary, došlo jí, že tu něco nehraje.

„Proč jsou suchary i v lednici?“ zeptala se Bella a otočila se na obyvatele domu. Její oči plály potlačovaným vztekem.

No, řekněte, ona na ně tak spoléhala a oni jí to vrátí suchary. Tak to byl vážně vrchol.

To už Emmett nevydržel a vyprskl smíchy.

V tu chvíli si Bells vzpomněla, jak se ona pomstila jim za ignoraci na začátku prázdnin.

„Jste mrtví!“ Zavrčela, že už pomalu zněla jako upír.

Docela ironie, že to říká zrovna ona, když zná jejich pravou podstatu, pousmál se sám pro sebe Edward.

Emmetta v tu samou chvíli napadlo, že až se ji Edward konečně uráčí proměnit, dají si závod, kdo líp vrčí. Pak mu ale došlo, že teď není dobrý nápad to navrhnout a vrhl pohled na ostatní.

Radši vzali nohy na ramena. I vždy tak neohrožený Emmett. Přece jen Bella je i na člověka nebezpečná.

Ještě ten večer vrátili jídlo do kuchyně, ale až poté co byla Bella nucena sníst jeden suchar. Věřte, moc nadšeně se netvářila a většinu své rodiny vykázala do míst, kde slunce nesvítí.

Takže Cullenovi si tyto prázdniny rozhodně užili.

Teda, téměř všichni.

Edward se do Belliny postele asi dříve než 1. září nedostane. To si tedy alespoň všichni mysleli.

Pomsta je tak sladká, smála se Bella v duchu, když usínala a viděla Edwarda, jak sedí na pláži, aby se na ni mohl dívat. I když jenom z dálky.

Sama si ale musela přiznat, že bez něj je jí v posteli tak nějak smutno. Ještě týden a pak ho nechá se vrátit, rozhodla se.

To ale nevěděla, že Edward v ruce žmoulá černou sametovou krabičku s prstenem jeho pravé matky.

Ještě týden a pak ji požádám o ruku, bylo jeho rozhodnutí.

Ani jeden z nich nemohl vědět o Alici, která se ve své ložnici lámala smíchy. No, uznejte, když vidíte rozhodnutí, která ti dva dělají, smát se musíte. A protože Alice byla člověk velice usměvavý, přišlo jí to moc vtipné.

No, prostě taková normální dovolená upírů.

POHLED PÁNA OSUDU:

Sledoval jsem osudy této rodiny od prvního člena, tedy Carlislea, a zamiloval jsem si je. A když teď vidím, jak poslední z nich, co byl až do nedávna sám, je také konečně zamilovaný, znovu si musím přiznat, jak jsem důležitý.

Jsem osud.

A tuto rodinu čeká ještě hromada pomst spáchaná jak v okruhu rodiny, tak na cizích lidech.

A taky mnoho lásky.

Jejich osud se psal velice lehce, i když tam byly chvíle, které bych si přál přepsat, ale takhle to nefunguje. Jejich osud byl jasný ještě dřív, než se narodili.

Ale přejete si vědět, co se stane dál? Tak já vám to prozradím, ale pššš!!!

Bella to vydrží přesně dva dny, než si zavolá Edwarda zpět k sobě. A Edward o den později Bellu požádá o ruku. Co odpoví je snad jasné. Jistěže ano.

Svatbu jim vystrojí jak jinak než Alice. A že to bude stát za to, tak to nepochybujte.

Svoje líbánky stráví na ostrově Esmé, jak jinak. A budou to líbánky se vším všudy, to mi věřte. Edward konečně začne přemýšlet mozkem a stane se z nich manželský pár jako většina párů v Americe. Doslovně samozřejmě.

Za devět měsíců se jim narodí miminka. Renesmé a Theo.

Protože porod bude těžký, Edward Bells promění a ona se stane upírkou. Velice silnou upírkou. Bude mít dar štítu a velice dobré ovládání.

Co se týká malých dětí, porostou jako normální lidské děti, ale budou se živit i krví. Budou silnější, rychlejší, krásnější ale i chytřejší.

Budou své rodině dělat radost i starost. A budou všichni šťastní.

Čeká je krásná a dlouhá budoucnost.

Ale, jak jsem řekl, toto musí zůstat ještě dlouho tajemství. Jste jediní, kdo to ví.

Takže pššš.

Jo, a abych nezapomněl.

Forever Bello a Edwarde.

Tato povídka je věnovaná bells a marče. Neměla jsem v plánu pokračovat, ale je to napadlo, tak jsem si řekla proč ne.

Uznávám, že tato povídka není tak povedená jako první díl, ale vážně jsem se snažila.

Takže, ten, kdo to přelouskal, přečetl 2081 slov a čtyři stránky ve wordu. Takže vám opravdu gratuluji.

Doufám, že se vám moje první jednorázovka líbila.

Vaše Emesalie

Shrnutí povídek

Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta jménem ostrov Esmé: