Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Píseň samotářky

02.09.2011 (17:00) • Kejkej • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 2575×

Píseň samotářky

Ten zmetek! Hajzl! Ten bohaprostý sobec a ničema! Jak mi tohle mohl udělat? Copak neví, co k němu cítím? Pohled mi padl na ten cár papíru. Edward Anthony Masen a Isabella Swan oznamují… Dál jsem nedokázala číst. To mé jméno tam mělo být. Ne jméno té coury. Vzala jsem svatební oznámení do svých rukou a znovu jsem pohlédla na to jméno. Mé jediné myšlenky směřovaly k její smrti. Představovala jsem si, jak svírám její krk, jak z ní pomalu vyprchává život, jak tu děvku zabíjím. To jediné by si zasloužila, smrt. Spravedlivý trest - za krádež mého Edwarda.

Já samotářka samotná, jdu v noci vstříc a šeru koutů.
A otěž sejmu představám a pochytám je do kornoutů.
A náhle aniž vím, už mi nic nechybí, jsem s ním.

Nevěděla jsem, co mám dělat, jak se chovat. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že musím ihned pryč. Pryč z místnosti, kde se můj sen roztříštil na tisíce malinkatých kousků. Pryč od mé rodiny. Nesnesla jsem jejich soucitný a lítostivý pohled. Rychle jsem rozrazila dveře a rozeběhla se. Nedívala jsem se ani nalevo, ani napravo, prostě jen běžela. Nevěděla jsem, kam chci, hlavně co nejdál od toho domu. Po několika minutách, možná i hodinách, jsem doběhla k útesu. Nikdo tam nebyl, jen já a vlny, co se rozbíjely o skály. A přesně to jsem potřebovala. Věděla jsem, že jedinými svědky mé bolesti budou mlčenlivé vlny a mlčící skály. Nadechla jsem se a pak se zoufale rozkřičela, vykřičela jsem svůj vztek. Avšak bolest v mém srdci přetrvávala.

Já samotářka najednou se samotou se vypořádám.
On vlastně netuší, že potají mu z ruky hádám,
co má se mu kdy stát, a co můj nejdražší má rád.

Nikdy jsem nevěřila, že existuje láska na první pohled. S jeho příchodem jsem si uvědomila, jak hluboce jsem se mýlila. Stačil mi jediný pohled a já věděla, že on je ten pravý. Zamilovala jsem se do jeho bronzových vlasů, do jeho úsměvu, do jeho zlatých očí. Představovala jsem si, jak se naše rodiny spojí v jednu. Tanya Masen Cullen. Jak krásně mi to znělo. Mohli bychom bydlet v malinkém domku někde u jezera, naše rodiny by nás navštěvovaly a my bychom žili spolu, sami a spokojení. Dlouho jsem si myslela, že se mi můj sen o nás dvou splní. A jsem si jistá, že by se i splnil, kdyby se neobjevila ta lidská coura, ta mrcha Isabella.

Má tak rád, když s úsměvem ho vítám,
když jdem tmou a nábřeží už dřímá.
Je nesvůj, když den mě neobjímá.
A jeho drobných něžností se sotva dopočítám.

Když jsem náhodou zaslechla Rosaliin telefonát s mou sestrou o tom, že Edward má konečně přítelkyni, srdce se mi roztříštilo na tisíc drobných kousků. Já jsem tomu však přesto nemohla uvěřit. Odmítala jsem věřit tomu, že jedna mizerná lidská holka dokázala během chvíle to, o co jsem se já snažila celé roky - získat jeho přízeň. Co na ní bylo tak výjimečného? Vždyť ona byla jen pouhopouhý člověk, nic víc. Pouhý smrtelník. V tu chvíli mi došlo, že by neměl být žádný problém mou sokyni jednoduše odstranit. Měla jsem tisíce možností, jak se jí zbavit. Tolik způsobů, jak ji zabít. Tak proč jsem to neudělala? Co mi bránilo v tom odjet do Forks a zařídit onu věc? Bylo to snad mé svědomí? Ne, její smrti bych rozhodně nelitovala. Ničila by mě představa, že to já jsem způsobila, že by má láska trpěla smrtí té… té...

Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání.
Zmokne sám, když přenáší mě louží.
Jen se dotknem a vím, jak po mě touží.
Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání.

Nikdo si nedovede představit mou radost, když mi Carmen řekla, že mezi Edwardem a tou holkou to skončilo. Opět jsem pocítila naději. Každý den jsem čekala, že stříbrné Volvo zastaví před naším domem a z něj vystoupí ten, kterého miluji. Jenže dny ubíhaly a Volvo pořád nikde. Plamínek naděje každým dnem vyhasínal, ale já pořád nepřestávala doufat. A pak přišla ta pro mě skvělá zpráva - ta lidská holka skočila z útesu. Netušila jsem, jaké hrozné důsledky bude ta zprávy mít. On odjel do Volterry a požádal o smrt. Naštěstí se tam objevila Alice s Isabellou a zachránily mou lásku. Tehdy jsem poprvé pocítila sympatie a vděčnost k lidské holce.

Tohle já si jen tak nalhávám,
sama mluvím se sebou i tentokrát.
Beznaděj, jen sebeklam - to znám,
jenže já věřím slůvku snad.

Netuším, jak mě přemluvili, abych na tu svatbu jela. Celou cestu jsem přemýšlela, jak se z té návštěvy vykroutit. To, že jsem se smířila, že je s jinou, neznamenalo, že bych ho s jinou chtěla vidět. Ale už jsem dala rodině své slovo, a to nemohu vzít zpátky. Pomalu jsme se blížili k domu Cullenů a já měla čím dál větší strach. A pak jsem je uviděla. Stáli před domem, on ji pevně objímal a něco jí šeptal. Pak svůj pohled obrátil na mě. Pokusila jsem se o úsměv, ale on si toho ani nevšiml. V jeho pohledu jsem četla jasné varování, které potvrdil tichým zavrčením. Ranilo mě to. Nechtěla jsem je vidět spolu, avšak ještě víc jsem nechtěla, aby mě nenáviděl.

Když svítá a mlha zvolna stoupá,
pryč je den a s ním i on se ztrácí.
Dům z karet se rozpadá a kácí,
zas na světě jsi samotná, co naděláš, ty hloupá.

Po celou dobu naší návštěvy jsem tiše trpěla. Snad jen Jasper a Edward věděli, co cítím. Jenže s prvním jsem to nechtěla rozebírat a druhého jsem nezajímala. Přála jsem si, aby už bylo po jejich svatbě a my se mohli vrátit do Denali. Ještě nikdy mi svatební obřad nepřišel tak dlouhý. Když se kněz ptal, jestli má někdo námitky, chtělo se mi vykřiknout, že ano. Ale nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Dobrovolně jsem se vzdala svého štěstí.

Sen končí, proč já se koncům bráním?
Příběh můj, je přeludem, jen zdáním.
Co na tom, jdi, samotářko, za ním,
s tou věčnou touhou po něčem, co nemůže ti dát.

Při tanci novomanželů jsem pečlivě sledovala každý jejich pohyb, každičký pohled a úsměv, co si věnovali, a mně došlo, že se mnou by nikdy nebyl tak šťastný jako s Bellou. Říká se, že milovat znamená nechat toho druhého jít a já si uvědomila, že přesně to jsem udělala. Nechala jsem Edwarda jít.

Má lásko, má lásko, má lásko, proč jinou máš tak rád?

Píseň samotářky zazněla (zaznívá a bude zaznívat) v muzikálu Bídníci. Zpívá ji Eponina o své lásce k Mariovi a jeho lásce k jiné (Cosettě). Snad se mi alespoň trochu povedlo vystihnout emoce Tanyi a nezmrzačit tak tento krásný song.

Teď mě jednorázovky na písničky docela začaly bavit (hlavně teda z muzikálů). Takže pokud by některého z mých čtenářů (pokud nějaký vůbec bude) napadla písnička, na kterou by šlo něco napsat, tak dejte vědět do komentářů. Jen mám jeden požadavek - aby byla česky (popř. česky přezpívaná).

Autor: Kejkej (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Píseň samotářky: