Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pan neznámý

17.01.2012 (20:00) • Sheela • FanFiction jednodílné • komentováno 47× • zobrazeno 4579×

„Slečno, jste si opravdu jistá?“ ověřoval si barman a já s úsměvem přikývla. Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, co mám a co ne, chtěla jsem se pro dnešní večer zachovat jako rebel. Doteď jsem byla ta poslušná, mladá žena, která dělala vše pro svého přítele a rodinu, ale ne vždy to dopadne tak, jak si to člověk představuje. Já si říkala, že vše bude perfektní, já se zasnoubím a porodím roztomilou holčičku nebo malého chlapečka. Ani jedno se nestalo. Nezasnoubila jsem se, a ani jsem neotěhotněla. Osud asi nechtěl, abych měla tak dokonalý život, naplánovaný tak, jak jsem chtěla.

„Ještě jednu,“ poručila jsem a podstrčila barmanovi skleničku. Pochybovačně se na mě podíval a já se zamračila. Barman už nijak neprotestoval a nalil mi vodku. Skleničku jsem do sebe rychle kopla a zachvěla se. Nikdy jsem neměla ráda alkohol, ale dnes mě k tomu něco donutilo. Zrazená láska. Nevěra. Miluješ, ale láska ti je jen chvilku oplácená.

Před očima se mi přehrávala dnešní scéna, která mi změnila život.

Připravovala jsem se na večer, doufala jsem, že mě dnes konečně Richard požádá o ruku a já už konečně budu moct uspořádat svatbu svých snů. Nakoupila jsem jídlo, dobré šampaňské a víno, aby večer byl slavnostní. Měla jsem vymyšlené, co udělám k večeři, co si obléknu a jak se zachovám, když klekne na koleno a pronese tu dokonalou otázku, na kterou čeká každá žena. Jenže jsem byla pekelně naivní. Když jsem přišla domů s taškami nákupu a začala dělat večeři. Pobíhala jsem po kuchyni a hledala všechno potřebné k výrobě večeře, udělala jsem hlavní chod, dezert, polévku. Šampaňské jsem dala do ledničky, aby bylo příjemně studené.

„La, la, la, la, la,“ pobrukovala jsem si a u toho se usmívala jako blázen. Byla jsem zamilovaná, hodně zamilovaná. S Richardem jsem byla přes tři roky. Od mých sedmnácti let. Rodiče si ho zamilovali a on si zamiloval mé rodiče. Mamce pravidelně nosil kytky a různé dárečky a s tátou se díval na sportovní kanál, nejčastěji na baseball. Z tašky jsem vytáhla nové šaty, boty a položila je na sedačku.

„Bože!“ ozvalo se zavzdychání z ložnice a já zpozorněla. Překvapeně jsem koukala na dveře od ložnice, které byly pootevřené. Do ruky jsem vzala pánvičku a pomalu se vydala k ložnici, abych se podívala, co se tam děje. V mém nitru bylo nepříjemné chvění, které nevěstilo nic dobrého. V koutku duše jsem věděla, co to je, ale mé srdce si to nechtělo přiznat. Nakoukla jsem do pootevřených dveří a strnula na místě. Do očí se mi nahrnuly slzy a dokonce mi i připadalo, že mé srdce puká na malé částečky. Cítila jsem se zrazená. Ne, já jsem byla zrazená.

„Richarde,“ zamumlala jsem a přitiskla dlaň na pootevřené rty. Koukala jsem na svého přítele, jak leží vedle nádherné blondýnky a s úsměvem jí líbá krk. Když uslyšel můj tichý výkřik, vzhlédl a podíval se do mé zděšené tváře.

„Bello, já,“ začal, ale to už jsem se naplno rozbrečela a pánvičku mrskla jeho směrem. Slyšela jsem ránu a pak něčí nářek, ale to už jsem byla skoro u dveří. V ruce jsem držela tašku s šaty a kabelku, na zem jsem po cestě hodila klíče a utíkala pryč z toho bytu. Nemohla jsem tam déle zůstat a dívat se do jeho tváře. Doběhla jsem před barák a z kabelky rychle vyhrabala klíče od auta. Auto jsem odemkla a rychle do něj nastoupila, abych se hned poté mohla v něm zamknout a poddat se mému smutku naplno. V kabelce mi začal zvonit mobil a já se podívala na displej a hned to položila. Nechápala jsme jeho troufalost. Nastartovala jsem auto a vyjela k nebližšímu baru, abych díky alkoholu zapomněla na to, co se mi stalo.

Zakroutila jsem hlavou a vrátila se zpět do přítomnosti.

„Ještě… jednu!“ poručila jsem, už trošku přiopilým hlasem. Barman mi opět nalil, ale přitom se na mě lítostivě podíval.

„Na nevěru,“ zabručela jsem a kopla do sebe panáka. Vzala jsem si kabelku a vstala, přiopilým krokem jsem se dobelhala k jednomu stolu a unaveně padla na lavičku. Opřela jsem hlavu o stůl a zavřela oči. Dřevo příjemně chladilo mé čelo, které přímo hořelo a mně to přišlo velmi příjemné.

„Slečno,“ ozval se nade mnou hlas, ale já ho slyšela jen z dálky, protože mé podvědomí už dávno spalo.

***

Překulila jsem se na posteli a přitáhla měkkou peřinu k obličeji, abych do ní zabořila nos. Nohu jsem přehodila nad peřinu a pořádně se rozvalila. Z peřiny vycházela příjemná vůně a já si pořádně přičichla.

„Páni,“ zamručela jsem a posadila se na posteli. Rozhlédla jsem se po místnosti a uvědomila si, že nejsem v mém bytě ani v domě mých rodičů. Bolest hlavy dokazovala to, že jsem se včera opila. Pomalu se mi vše začalo vybavovat a já opět ucítila slzy v slzných kanálcích.

„Sakra,“ zavrčela jsem a přikryla si tvář dlaněmi. Nevěděla jsem, kde jsem, dokonce jsem ani netušila, proč mám na sobě pánskou košili. Překvapeně jsem vykulila oči a prsty přejela po knoflíčcích. Vstala jsem z postele a po špičkách došla ke dveřím, které jsem otevřela a ocitla jsem se na prostorné chodbě. Přešla jsem, až ke schodům po kterých jsem přešla do přízemí. V domě nikdo nebyl a já se překvapeně dívala kolem. Dům byl nádherně zařízený, v elegantním stylu.

„Ahoj,“ ozval se za mnou sametový hlas a já překvapeně nadskočila a tiše vypískla. Prudce jsem se otočila a pohlédla do zlatých očí.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a snažila se konec košile natáhnout až dolů. „Kde to? Jak jsem se?“ Snažila jsem se vymyslet nějakou smysluplnou otázku.

„Klid, jsi u mě v domě,“ začal a já se zašklebila. Jo, to mě určitě uklidnilo. Když si všiml mého výrazu, mile se usmál a zakroutil hlavou.

„Včera jsem tě našel v baru, jak spíš na mém stole a tak jsem si řekl, že tě tam přece jen tak nemůžu nechat a vzal tě k sobě do domu. Nic se mezi námi nestalo, tu košili sis v polospánku oblékla ty,“ vysvětloval vše a já si v duchu postěžovala, že je docela škoda, že mi tu košili neoblékl on. Byl rozhodně ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy v životě viděla. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě a já se usmála.

„Isabella, ale říkej mi Bella,“ odpověděla jsem a on se mírně usmál.

„V kuchyni máš přichystanou snídani,“ informoval mě a já se zamračila. Proč mi neřekl své jméno.

„Jak mám říkat tobě?“

„Neznámý, pan Neznámý,“ odpověděl a já se zasmála. To měla být nějaká hra nebo opravdu nechtěl, abych věděla jeho jméno? Cítila jsem se dotčená.

„Děkuji, ale myslím, že raději pojedu domů,“ zamručela jsem naštvaně a rozhlédla se po obýváku.

„Nahoře máš věci a já ti mezitím zavolám taxíka.“ Rychle jsem vyběhla schody a v pokoji našla mé oblečení, které jsem si oblékla. Vlasy jsem si rozčesala jen prsty a v zrcadle, které viselo na zdi, zkontrolovala obličej. Na tváři jsem měla pár červených skvrn, které jsem ale jen přešla s pokrčením ramen.

„Budu muset vyhodit všechny Richardovi věci,“ reptala jsem si pro sebe a při tom si balila věci. Nechápala jsem, proč mi nechtěl říct své jméno. V kabelce jsem rychle vyhrabala mobil a zjistila, že mám dvacet zmeškaných hovorů a všechny od Richarda. Nebudu mu volat zpět, opravdu na to nemám náladu. Vytočila jsem číslo na Marii a čekala, až mi to zvedne.

„Prosím,“ ozval se její hlas a já se usmála.

„Ahoj, tady Bella. Promiň, ale dneska nepřijdu do práce,“ řekla jsem a u toho se pokoušela složit košili jednou rukou.

„Děje se něco?“ zeptala se vystrašeně.

„Ne, nic se neděje. Tedy děje, ale to ti povím až zítra,“ odpověděla jsem.

„Bello, je to něco vážného?“

„Ne, není. Neboj. Jen dnes potřebuji volno a všechno si promyslet. Večer se nejspíš ozvu,“ vysvětlovala jsem a z druhé strany se ozval povzdech.

„Dobře, stejně nemám na výběr tak zítra,“ ukončila naši debatu a položila mi telefon. Chápala jsem, že má o mě starost. Marie pro mě byla jako sestra, starší sestra. Starala se o mě, a když jsem v branži byla nová, se vším mi pomohla. Abych vysvětlila, pracuji jako sekretářka v její firmě. Vždy když jsem ji potřebovala, našla si na mě čas a to ve dne i v noci.

„Je tu taxík,“ ozval se hlas z přízemí a já rychle chytla tašku a utíkala dolů.

Když jsem stála naproti panu Neznámému a nervózně si ho prohlížela, taxíkář se už vztekal a naštvaně troubil na klakson.

„Já… Tak vám děkuji. Moc lidí by to pro někoho cizího neudělalo. Takže opravdu děkuji,“ rozloučila jsem se s ním a on se na mě usmál.

„Nemáš zač, Bello. Ale příště si dávej pozor, ne vždy potkáš někoho, jako jsem já,“ odpověděl a ještě mi stihl dát ponaučení.

„Nebojte se. Umím se o sebe postarat,“ řekla jsem už trošku naštvaně a on se usmál.

„Těšilo mě,“ řekl nakonec a kývl hlavou k taxikáři, který vykukoval z okýnka.

„Nashle,“ zamručela jsem a vyšla ven před barák, abych jela domů a uklidila všechny věci, které tam ještě Richard měl.

***

„Tak o co jde?“ zeptala se mě Marie, když jsem seděla naproti ní v její kanceláři.

„Našla jsem Richarda, jak mě podvádí s nějakou blondýnou,“ odpověděla jsme a ona překvapeně vykulila oči.

„Richard? Zrovna on. Vždyť to byl ten nejslušnější chlap na této planetě. Jestli ani on nedokáže být věrný, tak to potom nikdo. Jak mám doufat ještě ve šťastný vztah bez hádek, když to nevyšlo ani tobě a Richardovi?“

„Nedramatizuj,“ upozornila jsem ji a ona se ušklíbla.

„Neměla bys z toho být trošku zdrcená?“

„Byla jsem. Taky jsem se pěkně opila, ale poznala jsem jednoho úžasného muže, ale neřekl mi ani své jméno, takže si o něm teď mohu nechat jen zdát,“ odpověděla jsem a ona nevěřícně zakroutila hlavou. „Co když jsme si myslela, že ho miluji, ale nemilovala jsem ho? Je to možné? Co když jsem to od všech poslouchala tak často, že jsem si ten názor vnutila?“ ptala jsem se jí a ona nad tím začala přemýšlet. Našpulila rty a chvilku jen koukala do prázdna.

„Asi to je možné, ale tys byla tak šťastná,“ odpověděla a já pokrčila rameny.

„Byla, ale možná je dobře, že už spolu nejsme. Třeba to tak má být a já mám začít nový život,“ zabrblala jsem a ona se zasmála.

„Je asi dobře, že to bereš takto.“ Marie vzala do ruky noviny a začala si číst, co se dnes stalo.

„Burza opět krachuje jen firma CE. Cullen prosperuje. Čím to asi bude?“ četla Marie nahlas a já nad tím pozvedla obočí.

„Odkdy ty čteš zprávy z burzy?“ optala jsem se zvědavě a ona protočila panenky.

„Musím to číst, jelikož mám také firmu a chci vědět, jak ostatní firmy vydělávají,“ odpověděla.

„Kdo je CE. Cullen?“

„CE. Cullen? Ty jsi přiletěla z Marsu? Je to firma s největšími výdělky. Pracují tam nejlepší zaměstnanci s tím nejlepším vzděláním,“ řekla nevěřícně a já omluvně pokrčila rameny.

„Kdo tu filmu vede?“

„Teď Edward Cullen, ale dřív patřila jeho otci. CE – Carlisle a Esmé. To je jeho manželka,“ vysvětlila a já jen přikývla.

„Jsou opravdu perfektní. Kdybys je někdy viděla naživo, tak se ti podlomí kolena. Zajímalo by mě, kolik peněz je stála tak precizní práce,“ mumlala si pro sebe a já na ni nechápavě koukala.

„Co tím myslíš?“

„Oni jsou perfektní. Jejich obličeje, postavy, vlasy, nosy a prostě všechno,“ odpověděla.

„Počkat,“ zamručela. Začala listovat v novinách a pak přede mě hodila noviny a prst zabodla do jedné fotky.

„Edward Cullen. Majitel CE. Cullen,“ informovala mě a já se ohnula nad noviny, abych si toho Cullena pomohla prohlédnout zblízka. Přejela jsem očima fotografii a zastavila se nad perfektním mladíkem, který se spokojeně usmíval.

„Já ho znám!“ vyjekla jsem, když jsem si prohlédla fotografii. Marie se usmála a mrkla na mě.

„Ještě, abys ho neznala. Všude se o něm píše.“

„Ne, to nemyslím. On je ten chlap, který mě odvezl k němu domů, když jsem usnula v tom baru,“ vysvětlila jsme a ona se zasmála.

„Ty se normálně omylem dostaneš do postele tohohle fešáka a jiní se o to musí prát,“ smála se nevěřícně a já nabrala červený odstín.

„Nic se nestalo!“ upozornila jsem ji a ona protočila panenky.

„Jak to můžeš vědět? Ani jsi nevěděla, že sis oblékla tu košili,“ upozornila mě.

„Tohle vím určitě,“ zavrčela jsem naštvaně. Marie jen nad tím mávla rukou a dala mi další složku, abych ji založila do kartotéky.

***

Edward:

„Takže Edward Cullen?“ ozval se za mnou známý hlas a já se prudce otočil. Stála naproti mně a překvapeně si mě prohlížela.

„Přišla jste na to,“ prohlásil jsem a ona přikývla.

„Přiznávám, bez mé přítelkyně bych to nezvládla, ale nakonec jsem na to přišla. Proč jste mi nechtěl říct své jméno?“ zeptala se zvědavě a já překvapeně mrkl. Ji opravdu zajímala jen tato otázka? Většinou když se nějaká žena dozvěděla, kdo opravdu jsem, zajímalo ji, kolik miliónů mám na účtu a jestli se náhodou nechci ženit. To byl ten hlavní důvod, proč jsem jí neřekl, jak se jmenuji.

„Bál jsem se, že když vám řeknu pravdu, budete si mě chtít vzít,“ odpověděl jsem a ona se nádherně zasmála.

„Toho se bát nemusíte. Nedávno jsem načapala přítele s nějakou jinou holkou, takže na vdavky rozhodně nemám náladu,“ uklidňovala mě, ale já přesto přemýšlel nad tím, jak někdo může tak krásnou dívku podvést a zradit. Dnes na sobě měla elegantní šaty, protože jsme byli ve společnosti. Červené krajkované šaty jí moc slušely a ona vypadala jako anděl a ďábel v jedné osobě.

„I když myslím, že dnes už si o nás budou povídat,“ podotkl jsem, když jsem si všiml davu lidí, který na nás koukal. Isabella se lehce začervenala a já se usmál.

„Takže teď oficiálně. Já jsem Edward Cullen,“ představil jsem se a natáhl k ní ruku.

„Isabella Swanová,“ odpověděla a přijala moji nataženou ruku. Už předem jsem věděl, že tohle není naše poslední setkání.

Pokuď jste se dostali až sem, tak gratuluji. Doufám, že se vám má jednorázovka líbila a zanecháte zde nějaký komentář. :) Sheela.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pan neznámý: