Děj zasahuje do pasáže, kdy se Edward rozejde S Bellou. Ale co když vše dopadne jinak než v knížce? To se dozvíte v této povídce. Inspirovalo mě video od Simple Plan - Untitled
08.05.2010 (12:45) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 4325×
Bella:
Nedokázala jsem tomu uvěřit. Můj anděl mě opustil a já nevěděla, jak mám bez něho žít. Copak jsem opravdu pro něj nic neznamenala? Byla jsem jen pouhou hračkou, která ho po čase omrzela? Jak se mi jen mohl podívat do očí a popřít vše, co mi kdy řekll? V očích neměl ani špetku citu. Neprojevoval bolest, smutek, strach, prostě naprosto nic. Byl jako vytesaný z kamene.
Řekl mi, že pro něj nejsem dost dobrá, že mě nemiluje! Tak jednoduše ode mě odešel a vzal mi tak vše, pro co jsem byla ochotná žít. Nemohla jsem zůstat v lese, musela jsem někam odjet. Nasedla jsem do auta a vyrazila jsem. Netušila jsem kam jedu, hlavně pryč z tohohle místa. Nemůžu tu dál žít a čekat, že se pro mě jednou vrátí, protože to on neudělá.
Věděla jsem, že bych měla zastavit auto, když mě spaluje taková bolest, že se nemůžu ani nadechnout. Ale neudělala jsem to, ještě jsem přidala plyn, abych už byla konečně pryč. Slzy mi z obličeje stékaly, tak jako on i já pálím všechny mosty. Opustila jsem Charlieho, všechny známé, co tu mám a nehodlala jsem se ani vrátit za Renée. Bez špetku vysvětlení bude to pro ně, jako čistý řez přesně, jak to chtěl Edward pro mě.
Prostě s nikým nechci být. On mě opustil a já se s tím musím vyrovnat. Zabočila jsem doprava na křižovatce a všimla si, že už je venku tma. Neměla jsem ani puštěné světla, abych viděla na silnici. Najednou jsem uviděla přede mnou dvě ostré světla a slyšela jsem hvízdot brzdícího auta. Já jen se strachem v očích čekala, až do mě nabourá.
Byla to zdrcující rána, moje auto vyjelo ze silnice do příkopu, kde zůstalo stát, ale ne na kolech nýbrž na střeše. Cítila jsem bolest v hrudi a překvapeně jsem viděla, že tam mám zabodnutou spojku. Na rukou jsem měla svojí krev a já se jen usmívala. Konečně nebudu cítit tu bolest, byla poslední má myšlenka, než jsem upadla do tmy…
Edward:
Musel jsem to udělat už kvůli ní. Bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě, které jsem musel učinit. Nemůžu pořád ohrožovat její existenci, musí žít svůj lidský život beze mě. Zabolelo mě, že mi tak lehko uvěřila, potom co jsem jí řekl, že ji miluji a žiju jen pro ni. Ale bylo to pro mě snadnější, možná, kdyby mě přemlouvala, tak bych ji neopustil.
Byla tak křehká a zranitelná a já ji tam nechal stát úplně samotnou. Věděl jsem, že musím odejít, ale nechtěl jsem. Alespoň ještě dnes se podívám, co bude dělat. Stála tam zdrceně dlouhou dobu, slzy jí tekly, ale vypadala, že je nevnímá. Mé mrtvé srdce bylo zmučené bolestí a chtělo mě donutit, abych ji šel utěšit.
To jsem, ale nemohl udělat. Najednou se rozběhla. Utíkala ke svému autu a nastoupila do něj. Byl jsem zmaten její reakcí, ale rozhodl jsem se běžet za ní, abych viděl, kam jede. Už byla tma a ona si jí asi nevšimla, neměla totiž zapnuté světla.
„No tak, Bello, zapni si světla,“ zamumlal jsem. Najednou jsem uslyšel skřípot aut, jak do sebe narazily. Utíkal jsem blíž k nehodě a viděl jsem, že je auto mé lásky v příkopě. Tolik jsem byl zaujatý tím, kam jede, proto jsem si nevšiml toho druhého auta. Ve tmě jsem se plížil k jejímu autu. Viděl jsem, jak tam sedí napasovaná do sedačky a něco stříbrného jí trčí v hrudi.
Rychle jsem vytrhl dveře a ucítil její krásnou vůni. Vůně její krve ve mně vyvolala strašlivou žízeň, až mi z ní zčernaly oči, ale já si té zdrcující bolesti v krku nevšímal. Moje jediná myšlenka patřila Belle, abych jí ještě mohl zachránit. Vyrval jsem jí ze sedačky a položil jí na vlhkou trávu. Její kůže byla ještě bělejší než obvykle a vůbec nedýchala. Na tváři měla kouzelný úsměv, který jí dodával ještě děsivější nádech.
„Ne to nemůže být pravda. Bello, neumírej mi. Prosím!“ zašeptal jsem. Nevěřil jsem, že už ji nikdy neuvidím se začevenat, že už nikdy se nenadechne a neřekne mi, že mě miluje. Byla to jen má vina, kdybych ji neopustil ještě by žila.
Zmučeně jsem u ní seděl a díval se, jak je krásná. Věděl jsem, že už není na její záchranu žádná šance a v tu chvíli jsem tušil, co udělám. Použiji svůj záložny plán. Pojedu do Volterry. Nemohl jsem odjet za ostatními, abych se s nimi rozloučil. Věděl jsem, že by mě nedovolili to udělat. Naposledy jsem políbil Bellu na její bezkrevné rty a rozhodl se vydat na cestu…
Budu ráda, když mi tu zanecháte komentáře nebo kritiku. Děkuji
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Pain:
Koukám, že tady je někdo na ty smutný konce... Opět moc hezká jednorázovka. škoda jen, že to dopadlo takhle špatně, mohl ji přeměnit!
Konečně něco pro mojí „skvělou" náladu. Nádhera
hm... sice jsi chtěla taky napsat nějakou kritiku, ale asi tě nepotěším... moc se mi to líbí a tu Bellu chápu... ale chudák Edward... na tohle ani nejsou slova... prostě nádherné!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 14. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!