Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Oživení života 1/2

17.05.2009 (12:00) • blondeTeru • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2432×

1.Přivítání

Byla jsem tak nadšená, že jsem vypadla z Česka a že znovu navštívím svůj starý domov Phoenix. A za tři dny nastoupím s Bellou na Dartmouth, samozřejmě. Ano, konečně uvidím Isabellu, mou kamarádku snad už od dětství.

Přijela jsem k domu Dwyerových. Byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala. Vjížděla jsem na příjezdovou cestu a na verandě mě už očekával Phil. Z dálky na mě mával. Vystoupila jsem z mého Volva, zamkla ho a zamířila přímo za ním. Napřáhl ruce v objímací pózu.

„Ahoj Phile" objala jsem ho.

„Ahoj Tess. Jsem tak rád, že jsi konečně přijela! Kde máš věci?" zeptal se.

„Ještě v autě. Vezmu si je později. Ale kde máš holky?" měla jsem úsměv od ucha k uchu. Phil vypadal pořád stejně sympaticky a pohodově.

„Renee je v práci a Bells už dva týdny marodí." poinformoval mě.

„Cože?" začala jsem se potrhle smát. Co jsem si pamatovala, Bella byla vždycky zdravá jak rybka. Nemohla by trčet v posteli déle než den.

„To víš neštovice jsou zákeřné." a zákeřně se usmál. „ Ale neboj, už je skoro zdravá. Vašemu odjezdu na univerzitu rozhodně nic nebrání." a mrkl na mě.

„Tak pojď už dovnitř, Bella se tě nemůže dočkat." vzal mě kolem ramen a vešli jsme do jejich útulného baráčku.

Všechno naprosto stejné. Ani nevím, jestli jsem čekala nějakou změnu. Byla jsem ráda že je to tu pořád takové,jaké si to pamatuju. Moderní přes to rodinné. Vedl mě po schodech nahoru. Minuly jsme Reniinu a Philovu ložnici, koupelnu a stáli jsme před Belliným pokojem. Phil důrazně zaklepal na dveře a zpoza dveří se ozvalo slabé „Dál". Otevřela jsem dveře a nakoukla jsem. Ležela na posteli. Rozrazila jsem dveře dokořán a rozběhla se za ní.

„Zlato" překvapeně Bella vyjekla a silně mě objala.

„Přijela jsem a ty marodíš, to snad nejsi ani ty!" zasmála jsem se.

„Jo, ale už jsem prakticky zdravá. Dokonce zdravě celkem už i vypadám." usmála se.

„Bellinko" a znova jsem ji pořádně objala. Byla jsem tak ráda, že jsem zase s ní.

„Tessí? Ty jsi už neštovice ale měla, že ano?" opatrně se zeptala.

Zaváhala jsem „Snad jo" pustila jsem ji a vyděšeně na ni koukla.

„Pojď se bavit o něčem jiném. Vypadáš úžasně! Tvoje oblečení. Někdo tu máš styl, co?" a vyplázla se na mě.

„Nepřeháněj. Stále ráno nevím co na sebe. Ale za to ty. Nechala sis narůst vlasy. Máš je tmavší. Sluší ti to." obdivovala jsem mou o dva týdny mladší kamarádku.

„No asi ze mě bude narciska" a zasmála se. Tolik mi tohle chybělo.

„Půjdem se mrknout dolů za Philem, ne?" nadhodila a sbírala se z postele.

Probírali jsme všechny novinky co se staly za poslední tři roky, co jsme se neviděli. Philův, Bellin a můj život furt dokolečka. Dozvěděla jsem se, že Renne momentálně dělá zdravotní sestřičku v místní nemocnici a že má zrovna noční směnu a vrátí se až ráno.

„Děvčata, krásně se mi tu s vámi povídá, ale už půjdu spát." řekl Phil a zvedl se.

Koukla jsem na hodinky, bylo teprve půl dvanácté.

„Dobrou" řekly jsme s Bell zároveň.

„Pojď, ukážu ti, kde budeš spát." vyšli jsme po schodišti nahoru ke dveřím, které dřív otevíraly komoru s haraburdím.

„To je v pohodě, já bych se vyspala i dole na gauči." skromně jsem řekla při vzpomínce, jaký nepořádek tam býval.

„Jsi host, k tomu máme pokoj pro hosty." snažila se to říct povýšeně až vznešeně.

„Jak si madam přeje." a poklonila jsem se jí. Začaly jsme se smát.

Otevřela dveře a rozsvítila.

„Tak jo, tady klidně spát budu." překvapeně jsem zažasla.

Žádné krabice, žádné krámy, jak jsem čekala. Celkem prostorná místnost. Naproti dveřím bylo obrovské okno a stůl s počítačem. Na boku stálo něco mezi postelí a gaučem. Dále rozměrná skříň, zrcadla, lampy a.. vykulila jsem oči a zvědavě ukázala na to něco před sebou.

„Jo, Phil chce dítě a víš jaká je máma. Jak se nechá ke všemu překecat, no tak.." a zarazila se.

„No tak co?" zvědavě jsem se jí ptala.

„Neměla bych ti to říkat právě já, ale co už. Je ve třetím měsíci." vypadlo zní. Stála jsem na místě jak opařená a zírala na tu dětskou postýlku před námi.

„Je to síla, no. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se s tím zžila." dodala Bells.

„Ale je to radostná zpráva, ne? Budeš mít sourozence. Páááni." a obě jsme se najednou zasnily. Venku mezitím zvon odbíjel dvanáctou.

„Tak dobrou Tess, vyspi se dobře." Bella se sebrala a zavřela za sebou dveře.

Přesunula jsem se k postel-gauči a lehla si. Vzápětí jsem usnula. Ráno mě vzbudily něčí kroky. Líně jsem otevřela oči.

„Phile!" vyjekla jsem.

„Promiň, promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit, jen Bellu napadlo, že budeš potřebovat nějaké věci, tak jsem ti je donesl." vysvětloval Phil a usmál se.

„Ach, děkuju. To jsi nemusel." a byla jsem stále rozrušená.

Hodila jsem na sebe čisté tričko a tepláky, vykonala hygienické povinnosti a vyšla jsem z pokoje, po schodech dolů.

„Dobré ráno, Tessí" vyhrkla na mě Reneé, když šla po schodišti nahoru.

„Ach Reneé." a objala ji.

„Bells je v kuchyni, snídá. Tak běž za ní." Znova se usmála. „Já si na chvilku půjdu lehnout."

Chápavě jsem se na ni usmála a šla chodbou přímo do kuchyně.

„No pání, dobré ráno slečno Šípková Růženko." drze řekla a vyplázla na mě jazyk. Vyplázla jsem se na ní zpátky. Podala mi misku s cereáliemi.

„Tak co dneska podniknem? Máš něco naplánovaného?" zeptala jsem se Belly.

„Víš, že ani ne. Spíš čekám, co bys chtěla dělat ty." odpověděla mi.

„Hm, je tu něco." a zákeřně jsem se na ni usmála.

„Ale ne, Tess. Vždyť máme dost oblečení!" znechuceně mi řekla.

„No jasně, ale jedeme na Dartmouth. Ne někam do vesnice. Prosíím" a zamrkala jsem na ni.

„Fáájn! Ale jen proto, že jsme spolu dlouho nikde nebyly!" rezignovaně Bell řekla.

„Super, tak dojíme a vyrazíme." šťastně jsem se usmála.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už se stmívalo, když jsem zajížděla k Bellinému domečku.

„Zlato, to jsem zvědavá, jak ty všechny tašky pobereme." přemýšlivě Bella řekla.

„No tak, přestaň! Já vím, že jsi ráda. A ty žluté šaty ti budou vážně seknout." a mrkla jsem na ni. Podívala se na mě, jak kdyby kdoví jak trpěla.

Vystoupily jsme dovnitř, pobrali všechny tašky z kufru a plížily se ke dveřím. Vyšly jsme schodiště a razily jsme si to do Belliného pokoje. Unaveně jsme padly obě na její postel.

„Konečně doma" prohlásila Bells.

„Taky mě to nějak strhalo. Ale jsem šťastná. Aspoň tam zítra nebudeme vypadat jak vesničanky." potichu jsem řekla a oddechovala.

„Už zítra." řekla Bells a já zahmmovala.

„Tak co nákupy?" vtrhla dovnitř Reneé plná energie.

Otráveně, unaveně a nechápavě jsme na ní pohlédly.

„Nechávám chvilku, ale honem. Večeře je skoro na stole." informovala nás Reneé a zavřela za sebou dveře.

„Tvoje máma vaří, jo?" pousmála jsem se.

„No jo, když se tu objeví návštěva. A většinou to je i k jídlu." zasmály jsme se obě.

Pomalu jsme vstaly z postele, dobelhaly se do kuchyně a sedly si ke stolu.

„Mňam, lasagne." nadšeně jsem promluvila. Bella se na mě jen souhlasně usmála.

Po jídle jsme se s Bellou rozhodly, že už půjdeme spát, abychom na zítřek nabraly dost energie. Zalezla jsem si do koupelny. Osprchovala, odmalovala jsem se, umyla zuby a šla spát. Ležela jsem v postel-gauči a přemýšlela nad zítřkem.

„Vysokoškolačka" řekla jsem si tiše. A zasněně jsem usnula.

Ráno mě probudil nějaký hluk. Snažila jsem se ho ignorovat, ale nakonec jsem zbystřila. Bella mi nastavila budík na.. půl osmé ráno? Otráveně jsem ho vypla a pokusila se znovu o spánek.

„Vstáávej, nový den, nová škola, noví lidé, nový život." vtrhla mi do pokoje nadšeně Bella.

Neodpovídala jsem a přetáhla jsem si přes hlavu deku.

„Jak chceš, snídaně je už ale na stole. Jak já se těším" mluvila když odcházela s pokoje.

Chvíli jsem ještě polehávala, ale nakonec jsem se rozhodla, že už vstanu. Nový život, opakovala jsem si Belliny slova.

„Po všech úpravách a koupelnových záležitostí jsem se šla obléknout. Natáhla jsem na sebe úzké džíny a červené tričko z volánama a šla do kuchyně. Tam se mezitím něco řešilo.

„-samy? Myslím, že bychom měli jet s vámi. Aspoň první den. Ať se tam neztratíte a podobně." starostlivě prohlásila Reneé a Phil jen souhlasně kýval hlavou.

„Dobré rá - " nestihla jsem doříct.

„Tess, že to zvládneme samy. Dojet do Dartmouthu, aniž bychom se ztratily." skočila mi Bells zoufale do řeči.

„No, jasně. To není žádný problém." slušně jsem odpověděla.

Bella se vítězoslavně usmála.

„No dobrá, ale pak se mi okamžitě ozvete, až dorazíte." řekla Reneé.

„Neboj mami." a vlepila ji pusu na tvář.

„Tess, dej mi klíčky do auta, hodím si tam věci." rozkázala mi Bella a já po ní opatrně hodila svazek klíčů.

Rychle jsem posnídala a následovala jsem Isabellu. Pobrala jsem tašky z mého pokoje a donesla je k autu.

„No jsem ráda že máš i zadní sedadla." omluvně se Bella na mě usmála, když jsem viděla, že kufr už je zaplněný. Hodila jsem svoje věci na zadní sedačky.

Rozhodli jsme se, že vyjedeme co nejdřív, abychom stihly dnešní večerní přednášky. Bella nás během prázdnin nahlásila, takže jsme už měli zhruba hodiny, na které bychom měli chodit. Bydlet budeme na koleji.

Rozloučení proběhlo rychle. Reneé podlehla i pár slzičkám. Nasedly jsme do auta -já řídila- a jely jsme.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tohle je plánováno jako dvoudílná jednorázovka a prozatím neplánuju, že by z toho bylo něco víc, ale nechávám to otevřené..

2.část

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Oživení života 1/2: