Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Opět nešťastný konec?

Edward a mimi


Opět nešťastný konec?Pokračování povídky Náhoda sloučená s minulostí. Komentáře u ní mě moc potěšily, dodaly mi inspiraci toto napsat. Omlouvám se za tak velké zpoždění, ale múza si datum návštěvy nevybírá... Každopádně doufám, že se vám pokračování osudu Marca bude líbit...

 

Alexa byla stejná a zároveň jiná než Didyme. Měla její skvostnost, půvab, byla stejně nezávislá. Avšak existovalo tolik kontrastů... Ale já to miloval. Miloval jsem Alexu. Aro tomu přihlížel ne moc nadšeně, v tom se s Caiem shodli. Nedal jsem na ně, jejich názor jsem si nebral k srdci. Po dlouhé době jsem byl konečně zase šťastný. Alexa byla můj soukromý vesmír, má láska, mé všechno. Opětovala city, které jsem projevoval, hýčkala mě. Proto nebylo divu, že jsem moc dlouho nevydržel držet se od ní dál. Neprotestovala, dovolila mi ochutnat její měkké rty, hladit pokožku, která připomínala ten nejjemnější satén. Ačkoliv byla stále člověk, naše těla se spojila v jedno. Překvapila mě ta nevinnost, osud musel dát, abychom se sloučili. Jak byl tvrdý a vzal mi drahocennou Didyme, tak se změnil, poskytl mi vše potřebné k životu. Jako by se mi vrátil kyslík, pevnou půdu pod nohama, čirou životodárnou vodu. Smysly se mi opět zostřily, vrátilo se dřívější nadšení do života. Až do osudného dne. Všechno potěšení se rázem ztratilo. Jen jsem viděl, jak Alexa trpí. Sužovalo to mého ducha, netušil jsem, co se děje. Z mé silné krásné květiny se stala chřadnoucí bledule. Zdálo se, že bratři z toho mají více než škodolibou radost. Aro především. Ale já nechtěl být znovu zraněn těžkou ztrátou nejmilovanější osoby. Jednou to bohatě stačilo.


„Drahý...“ Alexa mě chytila za ruku.

„Ano?“ Zvedl jsem pohled a podíval se na ni. Smutně se pousmála a pohladila mě svou ledovou rukou po mé ještě chladnější tváři.

„Vím, co se se mnou děje.“ Přitiskla se ke mně v odevzdaném gestu. Překvapilo mě to. Neměla ve zvyku se bát, jakmile se otrkala, stala se z ní neústupná lvice, která bojovala jak za sebe, tak za nás. Chytl jsem ji kolem pasu.

„A povíš mi to?“ Pozvedl jsem obočí. Sklopila pohled. Začal jsem se konejšivě pohupovat. Zavřela své v poslední době nezvykle velké oči.

„Budeme mít miminko,“ šeptla unaveným hlasem. Ztuhl jsem. „Přísahám, že to není žádné monstrum, je jen -“ Nenechal jsem ji doříct větu, vyhrnul jsem její oblíbené tmavě zelené tričko. Nádhernou kůži měla hustě posetou velkými modro-fialovými fleky.

„Není to monstrum!?“ zahřímal jsem vztekle.

„Ne, není!“ Dala mi ruce k tělu. Odtáhla se. Mračil jsem se na ni, víc jsem nedovedl. Moje vnímání pocitů bylo tak otupělé, po těch prokletých staletích, že jsem se na víc jednoduše nezmohl.

„Už teď vidím, jak moc ti ubližuje!“ Zavrčel jsem a vstal. Následovala se mého příkladu, jenže lehce zavrávorala. Natáhl jsem k ní instinktivně ruku, ale ona se raději zachytila pelesti.

„Pokud mu něco provedeš… Já… Tě opustím!“ Trochu jistějším krokem se vydala pryč. Pravá ruka mi sama od sebe vystřelila do vzduchu, aby chytla Alexinu paži. „Myslím to zcela vážně!“ zasyčela, vykroutila se a odešla. Pouze jsem za její maličkostí koukal. Nemohl jsem riskovat, aby mě opustila a nemohl jsem ani riskovat, že ji ztratím nadobro. Probudila se její vnitřní lvice, ale ve mně řádil vnitřní boj. Co jsem však mohl dělat... Jen sledovat, jak je den ode dne slabší, jak ztrácí život... Břicho jí přitom rostlo nezávratnou rychlostí, jako hrozba nenačasovaného výbuchu. Nikdo nevěděl, kdy a kde. Všichni chodili po špičkách. Aro se nijak nevyjadřoval, jenže jsem tušil, že se ve skrytu duše raduje ze zcela nového druhu. Alexin život mu byl ukradený. Snažil jsem se starat o svou ohroženou lásku, ale ona péči odmítala. Po měsíci byla tak slabá, že upadla na zem. Stál jsem daleko, než jsem stačil jakkoliv zareagovat, kamenná podlaha se zalila krví. Slyšel jsem zlověstný tlukot srdce prokletého kolibříka, který byl stále blíž a blíž. Dostával se na svět, sám si daroval život na úkor mé milované družky. Už nebylo cesty zpět. Sklonil jsem se, odhrnul dlouhé vlasy a zakousl se vyhublé krásce do krku. Jen tiše vydechla. Umírající zvuk přehlušil pláč novorozence. Odtáhl jsem se a spatřil ho. Chtěl jsem nenávidět, běsnit, vraždit. Ale pohled na dítě mi to nedovolil. Byl kouzelný, čišela z něj nevinnost novorozeného. Ihned přestal plakat. Můj citlivý sluch zaregistroval zesilující tep mé vyvolené. V tu chvíli jsem pochopil. Byl jsem obdařen láskou a synem, osud mi přál. Pousmál jsem se. Dostalo se mi štěstí a neopakoval se nešťastný konec...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opět nešťastný konec?:

 1
29.06.2013 [11:04]

petronela18Nádhera. Mohlo by být pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!