Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Odi et amo - zpověď jedné ovečky

Jane Volturi

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odi et amo - zpověď jedné ovečkyJe těžké žít s vrahem. Ona se tak ale rozhodla. Stojí teď před ní velké dilema. Milovat nebo nenávidět? Krátká úvaha nad prazvláštním životem Delilah. Ti, co čtou Šanci pro Rose, budou rozumět trochu více. Pro ty ostatní: Delilah je první dítě dvou upírů, které kdy spatřilo světlo světa. Před smrtí jí Zachránil Caius a ona se teď stala jeho věrnou ovečkou.

19.06.2010 (16:45) • Deedee • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2678×

 

Odi et amo

Zpověď jedné ovečky

Stál přede mnou a já byla nucena pozorovat ten děsivý výjev. Jeho nádherné bledé ruce svíraly to nevinné děvčátko, aby se nemohlo ucuknout. Mezi prameny jeho platinových vlasů, které zakrývaly drobounká dívčí záda, protékaly pramínky krve. Její krk drásal netvor. Ten netvor, kterého miluji.

Lidé se mě bojí a pro upíry jsem byla vždy jen póvl. Není snadné být nedonošeným dítětem dvou upírů. To on mě zachránil. Vzal mě k sobě. Jen díky němu teď mohu být společnicí těch nejvyšších. To jemu vděčím za to, co jsem.

Vím, že nemusela zemřít. Je tu tolik dospělých lidí. I mou krví by se mohl dnes nasytit. Ale on si přál ji a já mu nedokázala vzdorovat. Jeho přání jsou mým rozkazem. Proto jsem dnes ráno zase udělala to, oč mě požádal.

„Delilah! Ovečko, kde tě mám?“ zavolal si mě tou dokonalou elegancí, jakou měl v hlase jen on.

Celou noc jsem čekala na tohle zavolání. Myslí si, že spím, tak jako lidé. Ale já jen čekám. Každou noc, kterou on tráví se svou družkou, já sedím skroucená na své posteli a čekám na jeho hlas. Abych se jako hloupá ovečka mohla rozeběhnout k němu.

„Volal si mě, otče?“

Otec, tím pro mě měl být. Vychoval mě, naučil žít v této společnosti, vštípil mi své názory. Ale copak se dá tak dokonalá bytost mít ráda jen jako otce? Zlaté vlasy, plné rty, štíhlé ruce… ten úžasný anglický šarm. Ne, mít ráda. Milovat. Jen to lze tohoto muže. Buď nenávidět, za ty zrůdnosti, které činí, nebo milovat. Já ale bohužel stále mám srdce a tak musím obojí.

„Rád bych se dnes prošel městem. Budeš mi dělat doprovod, že?“

„Zajisté, otče,“ řekla jsem mile a objala ho kolem dokonalého krku.

Za důvod ho obejmout jsem byla vždy šťastná. I když moc dobře vím, co znamená, jít se projít do města. Ani by mne nenapadlo říci, že nepůjdu.

Procházeli jsme ulicemi. Vyprávěl mi o jedné ze svých návštěv Anglie. Byl vtipný a okouzlující, tak jako vždy. Lidé se za ním otáčeli, jak se vznešeně nesl v karmínovém plášti, mě zavěšenou kolem paže. Byla jsem z těch pohledů trochu v rozpacích. On konverzoval, jakoby se nemělo nic přihodit. Jen já mohla zpozorovat jeho rudé oči těkající z jednoho krku na druhý. Vybíral si nejlákavější oběť.

„Proč se dnes procházíme, Caie? Večerní prohlídka hradu bude už za pár hodin,“ odhodlala jsem se přece jen zeptat.

„Přece víš, ovečko, že já tohle nahánění stáda nemám rád. Nejlepší koně jsou ti divocí. Jen chytit takového je hodno mé úrovně,“ odvětil a plynule pokračoval v líčení svých cest.

Takhle on o lidech mluvil pořád. Jsou to pro něj jen zvířata. Lidé jsou méně než upíři a měla by pro ně být pocta stát se jejich objetí. Po letech jeho výchovy jsem ten názor podporovala. Vždyť je tomu opravdu tak. Upír je pozemská bytost bohům nejpodobnější. A já mohu být po boku toho z nejmocnějších. Pocta zaplavila mou hlavu. Přitiskla jsem se blíž, k jeho ledové paži, a nechala se unášet městem.

„Je taková škoda, že se nechtěl stát jedním z nás. Nikdo nepíše tak působivě, jako psal on. Dokonce i jeho krev chutnala jako inkoust,“ dokončil ironicky své vyprávění.

Uvědomila jsem si, že stojíme před sirotčincem.

„Caie, přece nechceš…“ vyjekla jsem zděšením.

Cokoli udělal, bylo pro mě svaté. Tohle byly ale přece děti!

„Mám chuť na trochu jahod. Jsi snad proti tomu, ovečko?“ zeptal se mě tak nevině, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

Mohla jsem říct ano. Mohla jsem ho zastavit. Zakázat těm krvelačným rtům vysát tolik nevinných životů. Ale on je pán a smí cokoli. Pokud lační po dětské krvi, která, jak často říká, chutná po jahodách, nesmím mu já, nicotná poloupírka, stát v cestě.

„Ne,“ špitla jsem nakonec.

„Tak vidíš,“ řekl a jeho koutky se zkřivily do sladkého lstivého úsměvu.

Vzal mou hlavu do dlaní a políbil mě na čelo. Vzápětí se jeho plášť prohnal hlavními dveřmi sirotčince.

Nečekala jsem ani vteřinu a rozeběhla jsem se za ním. Prošel chodbou až k posledním dveřím. „Dívčí pokoj“ stálo na nich. Pomalu vzal za kliku a vstoupil.

Maličké holčičky zrovna usínaly. Některé ještě neměly ani zavřená očíčka. Dívaly se Caia jako na přízrak a ani nedutaly.

„Ty jsi Ježíšek?“ zeptala se jedna z nich.

„Ano, Ježíšek. A mám pro tebe dárek. Chceš?“

Natáhl k ní dlaň. Nemohla jsem se na to dívat. Skryla jsem si oči do dlaní, ale on mi ruce stáhl níž.

„Moje ovečka vás zatím pohlídá a jedna po druhé dostanete dáreček, ano?“

Nestihla jsem zareagovat. Holčičky se mi nahrnuly do náruče a Caius si tu první posadil na klín. Pohladil ji po havraních vláskách a rychle se zahryzl.

Snažila jsem se přinutit holčičky, aby se nedívaly. Nesměly začít křičet. Bylo mi do breku, ale neudělala jsem nic. A teď už byla jen tahle poslední.

Její tělíčko pomalu ztrácelo nadvládu nad sebou. Nohy se jí podlamovaly. Až se nakonec zhroutila úplně. Caius ji nechal dopadnout na podlahu a natáhl ke mně dlaň.

„Teď ty, ovečko, dostaneš dárek.“

Byla jsem vyděšena a znechucena z toho, čeho jsem byla svědkem, ale co na tom? Vím, jaký dárek mě čeká. Za ten to stálo. Ať už udělá ta zrůda cokoli, budu ho stále milovat.

 

 

Šance pro Rosie Shrnutí

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odi et amo - zpověď jedné ovečky:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře