Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » O život - část druhá

Be safe notebook


O život - část druháPokračování příběhu o Rose. Věnuje se Emmettovi, ale také dalším dvěma obětem, na které Rose narazí.

Rose stála v přibližujícím se rozbřesku na kraji rybníčku a apaticky zírala do temné vody. Jak jednoduché by to bylo. Jak lákavé by bylo vejít do té chladné vody, bezmyšlenkovitě kráčet dopředu, až jí voda nestoupne po boky, pas a hrudník. Jít dál, než se jí ta temná tekutina nezavře nad hlavou, nezaplní nos a ústa a nakonec nevezme jejímu tělu všechen život společně s tou poslední emocí, které ji poslední dobou sužovaly a drásaly. Byla by to pokojná představa, nebýt faktu, že by se mohla voda nad její hlavou uzavřít tisíckrát a na celá staletí a nezpůsobila by nic víc než to, že by to bylo krapet nepohodlné.

Nasála pach okolí a smutně si uvědomila, že jeho vůně rychle slábne. Ten sladký pach krve mladíka se vzdaloval, dokud téměř nezmizel. Právě se potuloval po temném lese a hledal ji – jak ubohé. Dokonce si uvědomila, že jí je ho líto. Už to bylo aspoň šest hodin, co ji Emmett McCarty zoufale naháněl po hlubokém nekončícím lese. Zemře nejspíš na podchlazení, nebo si ho najde medvěd či vlk.

„Výčitky svědomí?“ Za zády jí zašustilo spadané jehličí, následované známou vůní a sarkasmem podbarveným hlasem.

„Ani ne, jenom to bylo zbytečný.“ Slyšela, jak pokrčil rameny a popošel o další kousek k ní. Chtěl ji chytit za rameno, ale vysmekla se mu. „Tak, bráško, zalovíme si?“ zamrkala a provokativně šťouchla Edwardovi do žeber. Zoufale potřebovala rozptýlení.

„A já myslel, že dneska už máš zabíjení po krk, no. Že mě nedohoníš?“ blýsknul zářivým úsměvem desetinu sekundy před tím, než na jeho místě nezbyl víc než obláček prachu. Rose pronikavě zavrčela a vystřelila vpřed. Edward se schoval v koruně vysokého stromu, a když to Rose nečekala, spustil se na její záda, čímž ji přirazil k zemi.

„Je po tobě,“ pošeptal jí tiše do ucha, které jemně skousnul.

„Myslíš?“ opáčila zhrublým hlasem. Pokusila se vyměnit jejich pozice, ale byl ve výhodě.

„Myslím,“ uchechtl se.

„Tohle není fér,“ stěžovala si se smíchem, když jí Edward do vlasů házel jehličí a očividně ho to šíleně bavilo.

„Takže se vzdáváš?“

„Ne,“ štěkla. Rukama nahmatala jeho vlasy a pevně trhla. No, Edwardovi nevypadl jediný vlásek, ale za to ho to muselo pořádně zabolet, poněvadž mu uniklo zasyčení a na mizivou chvilku uvolnil sevření. Rose toho využila a prosmekla se pod ním a skočila mu na záda. No, po dalších dvaceti minutách hlasitého boje – schytalo to jen pár těch nižších stromů – se Edward zaseknul a podíval se k východu.

„Očekáváš, že sestoupí bůh?“ zamumlala si Rose pro sebe a kriticky si změřila svoje roztrhané šaty. Ale teď, když bylo ticho, si něco uvědomila. Ono ticho nebylo. „Co to-“ nedořekla. Věděla, co za zvuky to bylo. Zuřivé medvědí vrčení a snad ještě zuřivější lidské.

Takže medvěd. Zabolelo to, takový děsivý pocit smutku a chladu – jako by měla v prsou zabodnutý rampouch.

Ne, že by se jí tahle reakce zamlouvala, ale jednoduše si nemohla pomoct. Ten kluk byl tak bezbranný. Instinktivně se rozběhla směrem za ním a během několika okamžiků už byla na malé mýtince.

Krev provoněla snad celou oblast, ale Rose se dokázala ovládat překvapivě snadno. Věděla totiž jedno – nechce ho zabít. A nechce, aby ho zabil ten medvěd.

„To nevypadá dobře,“ utrousil Edward tiše. Ne, vůbec to nevypadalo dobře. Emmett McCarty se sotva držel na nohách, přes hrudník se mu táhly dvě rozšklebené rány od drápů, stejně tak přes obličej. Levá ruka mu bezvládně visela podél těla a košile byla úplně nacucaná temnou krví.

„Přeměň ho,“ špitla Rose. Tohle totiž neměl šanci přežít. „Prosím,“ dodala, když se na ni Edward podíval jako na blázna. Ani moc ji nezajímalo, co si o ní myslí, prostě jen toužila po tom, vést ještě někdy rozhovor s Emmettem.

Medvěd už samozřejmě jejich přítomnost zaregistroval. Přestal si Emmetta všímat a místo toho vyslal výstražné vrčení mezi stromy, kde se Rose s Edwardem schovávali.

No, Rosalie měla oči jen pro něj. Bezmocně se svezl k zemi a lapal po dechu. Krev mu prosakovala celou košilí, že už ani nebylo vidět, kde je doopravdy zraněný a kde ne. Ale jednodušší by bylo určitě spočítat ta nedotčená místa.

Tak přeměň ho!

„Jsi úplně šílená,“ ucedil ještě skrz zuby Edward.

***

„Kde je?“ Rose vešla do domu a naštvaně sebou mrštila do křesla. Držela si hlavu a netrpělivě čekala, až jí znovu dorostou vlasy. Carlisle seděl naproti ní s novinami a jen zběžně si ji prohlédnul.

„Edward ho vzal na lov. Chystám se je dohnat. Jenom jsem ti to chtěl říct, protože se nejspíš pár dní zdržíme...“

„Dobře,“ utrousila Rose suše. „Utrhnul mi ruku a vytrhal vlasy. Je to normální?“ zeptala se. Ta ruka jí nijak nevadila. Bolelo to jenom chvíli a hned zase přirostla. Ale ty vlasy byly horší. Měla teď na pravé polovině hlavy neefektní pleš a ty blonďaté mrchy ne a ne dorůst. A to už to trvalo skoro půl hodiny.

„Nesnáší tě. Ano, je to zcela normální.“

„Nic jsem mu neudělala, proč zrovna já?“ zeptala se skepticky sama sebe. Emmett byl typický novorozený. Divoký a rychlý a silný. Ale byl ochotný se učit. Ovšem jen bez přítomnosti Rose. Vůči ní byl agresivní ze všech nejvíc a to jenom proto, že ona ho tehdy nechala v tom lese a právě kvůli ní je z něho upír.

Jo, uvědomovala si to a nenáviděla se za to.

„Protože-“

„Mlč!“ štěkla Rose směrem ke Carlisleovi. Jenom se ušklíbnul. „Za jak dlouho mi to doroste?“

„Nevím,“ odpověděl Carlisle popravdě. Pravděpodobně chtěl hrát uraženého, ale nakonec si prostě jenom povzdechnul a přešel k ní. Chvíli si zamyšleně prohlížel to vlasů zbavené místo.

„Má sílu,“ konstatoval. „Jen tak někomu se nepodaří vytrhat vlasy upírovi. Ale řekl bych, že by ti to nemělo zůstat. Vždycky se všechno vrátí do původního stavu.“

„Jo, teď jsi mi fakt pomohl,“ řekla bez emocí. Emmettovi byly dva měsíce a Edwarda i Carlislea si vcelku oblíbil. Ukázali mu co a jak, všechno mu vysvětlili a v první řadě to byli muži. Carlisle po chvilce odešel za zbytkem a nachal tak Rose samotnou a plešatou v obrovském domě uprostřed lesa.

Ne, vážně se nebála. Jenom se dost nudila. A tak si vzala z konferenčního stolku úhledně složené dnešní noviny a dala se do čtení. Zjistila, že se dnes odpoledne koná zasedání rady. Kde bude spousta lidí. Významných lidí. Lidí, kteří znají Royce. Lidí, kteří ji před několika lety nechali umřít na silnici.

Oblékla si elegantní smetanový kostýmek, černé lodičky a vlasy, které už díky bohu začaly dorůstat, vyčesala nahoru. Nemohla je mít zatím rozpuštěné, protože ještě pořád nedosáhnuly požadované délky.

Tentokrát bylo všechno rychlé. Nemusela se ani obtěžovat dorazit až tam. Jistý John Abertown a jeho dlouholetý přítel Kristian Thorn se měli na zasedání dostavit se zpožděním. Kráčeli šerou ulicí a tlumenými hlasy se mezi sebou dohadovali o něčem naprosto nepodstatným, čemu Rosalie nevěnovala nejmenší pozornost.

„Pánové?“ řekla zvonivým hlasem a natočila hlavu ke straně. Ústa se začala automaticky plnit jedem a oči tmavnout do barvy té nejtemnější černi. Unisono se otočili a stejně synchronizovaně jim spadly brady.

„Pamatujete si mne?“ pronesla zamyšleně. První z nich, John, zalapal po dechu a roztřásly se mu ruce. Kristian si taky vzpomínal.

„No jistě. Rosie, že? Hm, vypadáš o mnoho méně mrtvá, než se očekávalo. A taky jinak, ale jsi vskutku rozkošná.“ Sladce se usmál a v očích mu probleskla nenávist.

Zhluboka se nadechla, aby zůstala klidná.

„No samozřejmě. Kristian, že? Taky vypadáte rozkošně. O tolik živěji, než za tři minuty.“ Úsměv mu oplatila, ale ještě desetkrát širší a zářivější. Rychle překonala vzdálenost mezi nimi a z hrdla se jí vydral zvuk, jenž jasně říkal, že není lidský.

„Divoká...“ ušklíbnul se Kristian. Ale ne už tak sebevědomě jako předtím.

„A jak,“ přitakala. Naposledy se nadechla a chytila Johna pod krkem. Vyjeknul a začal kolem sebe kopat nohama, no, nebylo mu to nic platné. Rosalie mu jedním trhnutím zlomila vaz a nechala ho dopadnout na zem. „Už se nesmějete, že?“

„C-c-co jsi zač?“

„Slyšel jste už o Charlesově smrti?“

Trhaně přikývnul.

„A máte nějaké teorie?“

Ani se nehnul.

„Tak sledujte,“ šeptla nelidsky. To, co udělala potom, se dokonce i jí příčilo. Ale John už byl mrtvý, nemělo cenu se k němu chovat teď uctivě. Stačilo si vzpomenout, jaká zvěrstva provedl on, a hned se cítila o tolik právoplatnější.

***

„Jsi neuvěřitelně povrchní, víš?“ odfrknul si Edward hned mezi dveřmi. Rose seděla u krbu, četla si a nevěnovala příchozím pozornost.

„Lidé to občas říkají,“ odpověděla klidně a snažila se všem uhýbat pohledem. Byla na sebe naštvaná, protože se nedokázala udržet. Ale byla to Kristianova vina, neměl ji provokovat.

„Tak poslouchej,“ zavrčel Edward, přešel k ní a veledůležitě si před sebou rozložil noviny, ačkoliv si celý ten článek stoprocentně pamatoval. Zrovna se vrátili z pětidenního lovu. „U lesa byla nalezena dvě lidská těla, zohavená, roztrhaná a spálená. Policie měla problém s identifikací, ovšem když se po konci zasedání městské rady rozneslo, že se dva její důležití členové nedostavili, nebylo už o čem pochybovat.

Policie připouští, že je zde možnost, že-

„Půjč mi to,“ vyhrkla Rose a vytrhla mu noviny z rukou. „Náhlé skonání Charlese McCartyho, zmizení jeho synovce Emmetta a nově i bla, bla, bla mají pravděpodobně souvislost. Vida, jsou chytřejší, než jsem si myslela,“ ušklíbla se nevinně. „A hele, tady píšou i o Roycovi. Najal si ochranku,“ promluvila vesele. Ano, to bylo přesně to, co chtěla. Vystrašit Royce, donutit ho, aby neměl šanci o svém blízkém konci pochybovat.

„Nazdar, blondýno,“ utrousil Emmett. Právě se vrátil a byl celý od krve a v roztrhaných šatech.

„Nazdar.“ Vrhla k němu letmý pohled. Emmett se ale zarazil a pochybovačně se jí znovu podíval do obličeje.

„Závidělas mi?“

„Tobě?“ opáčila.

„Stejně mi ta červená sluší víc,“ řekl klidně, než kolem nich prošel do svého pokoje. Ano, Rose zabila. A ano, neudržela se a toho proklatého Kristiana si dopřála k obědu.

Ale nemohla za to, vyprovokoval ji.

další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek O život - část druhá:

 1
20.12.2011 [19:03]

DeedeeTahle část mi přišla maličko uspěchanější, než ta první. Ale zase se toho v ní stalo opravdu hodně. Ten příběh je úžasný. Všechno skvěle zapadá a postavy se chovají logicky a reálně. Konec je dokonalý. Rose je pořádně rozjetá, tak snad ani nechci vidět, co provede s krví v žilách. Každopádně je to výborná povídka a já se těším na další část. Doufám, že bude. A doufám, že brzo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Bani
18.12.2011 [11:31]

Je to super, jen se nějak nemůžu dočkat pokračování Emoticon

14.12.2011 [20:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.12.2011 [13:25]

rezuleJak vidím, k této části už komentáře ubyly. Nic si z toho ale nedělej a nehledej chybu v sobě, protože i tato část byla úžasná. Vážně. Jsem zvědavá, jestli se Emmett a Rose dají vůbec dohromady, doufejme, že jo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [21:49]

SissaVampiresupeeeeer Emoticon Emoticon Emoticon

3. anonymmka
12.12.2011 [20:40]

moc se mi to líbí Emoticon Emoticon Emoticon jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [20:39]

nicolecullenhaleBože to bylo úžasný...nedokážu popsat jak se mi to líbilo..Emmett na ni je trošičku zlí a Rose a vypít ho? Zajimavé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
12.12.2011 [19:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!