Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nový člen

Zdarec..tak tohle je jednorázovka....odehrává se to pár let po rozbřesku a Cullenovi stále žijí ve Forks.Název není nic moc,ale nic lepšího mě nenapadloA omluvte ty chyby,psala sem to večer,a můj mozek si dal krapet přestávku..snad se bude líbit

Byla jsem zrovna na lovu.Skolila jsem jednoho medvěda, ale to mi nestačilo.Zavětřila jsem a zachytila pach pumy.Okamžitě jsem se za ní rozeběhla.Asi tak v půli cesty jsem opět zavětřila, co kdyby náhodou puma změnila směr?A v tom jsme ucítila jinou vůni, mnohem lákavější.Věděla jsem že je lidská, ale nebyl to žádný člověk procházející se po lese, tahle krev byla čerstvá.Nebyla uvnitř těla, někdo v tomhle lese krvácel.A ještě k tomu jsem cítila pach upíra.Kupodivu ze stejného směru jako krev.Okamžitě jsem se rozeběhla.

V mžiku jsem byla na mítince a to co jsme uviděla mě naprosto ochromilo.Na zemi ležela dívka, po krku stékal pramínek krve a nad ní se skléněl upír.Okamžitě jsem ho od dívky odhodila.V mžiku byl na nohách a krčil se v obranné pozici."Nechci se prát!Odejdi a nic se ti nestane!"zavrčela jsem.Chvíli stál nerozhodně ale pak se otočil a utíkal pryč.Na nic jsem nečekala, vzala dívku do náruče a utíkala s ní domů.V běhu jsem si prohlédla její tvář.Byla krásná.Měla medověhnědé vlasy asi tak do půli zad, drobný nosík a jemné rysy v obličeji.Oči jsme neviděla jelikož je měla zavřené.Vypadala jako mrtvá, ale já věděla že to tak není,j ejí srdce bilo a stále se zrychlovalo.Asi v půli cesty s sebou začala házet.Chudák, musí mít strašné bolesti.Odstranila jsem štít ze své mysli a v myšlenkách na Edwarda přímo křičela"Edwarde, připravte pokoj,nesu jednu dívku, napadl jí nějaký upír, přeměna už začala, za pár vteřin budu doma" a ještě jsem přidala na rychlosti.

Vpadla jsem do domu a v náruči svírala tu drobnou dívku, která s sebou házela.V mysli se mi vybavily vzpomínky na mou přeměnu.Bylo to strašné, ten oheň v žilách."Kam s ní?"zeptala jsem se jich."Do pokoje pro hosty"řekla Esme.Na nic jsme nečekala a vběhla jsme do pokoje, kde jsem jí hned položila na postel.Okamžitě přiběhl Carlisle se svou doktorskou taškou."Přeměna už probíhá, nemohu jí nijak pomoc"řekl Carlisle a sklopil hlavu.Esme mu dala ruku na rameno a řekla"Ty za nic nemůžeš, drahý.Ale nevím co s ní po přeměně"řekla smutně Esme."Esme, tak co kdyby jsme z ní udělali člena rodiny?Mohli by jsme jí vydávat za vaší zkutečnou dceru.Není jí víc jak 14"navrhla jsem.Esme zazářily jiskřičky naděje v očích a podívala se na Carlisla."Zlato,prosíím.Vím že to bude těžké,ale mi to zvládneme, prosíím"prosila Esme Carlisla.Chvíli se jí díval do očí a nakonec řekl"Dobrá"a Esme mu zkočila kolem krku.Jak krásné bylo vidět Esme šťastnou,a když byla šťastná Esme,tak byl šťastný i Carlisle.

Za dobu přeměny té dívky se v pokoji vystřídala celá rodina, jen já a Edward jsme s ní zůstavali neustále.Edward mi říkal na co myslí a vždy když to bylo něco zlého začala jsem jí hladit počele a šeptala jsme jí slova útěchy a Edward mi vždy řekl že jí to pomáhá.Nejvíc času tu s námi strávila Esme.

Najednou se z hluboka nadechla a otevřela oči, zelené oči.Její srdce stále bylo, stejně rychle jako Nesiino..Když si nás všimla posadila se.

"Kdo jste?"zeptala se šeptem."Neboj se, neublížíme ti"řekla jsem jí.Podívala se na mě a řekla"Ty si na mě mluvila, tvůj hlas si pamatuju, hrozně mi pomáhal"řekla ted již hlasitěji."Ano to jsem byla já.Prosím, neboj se.Nechceme ti ublížit, chceme ti pomoc,  musíme ti toho hodně vysvětlit.Jak se vlastně jmenuješ?"."Evelin, Evelin Langová"řekla."Evelin-mimochodem já jsem Bella-"došla jsem k ní a sedla si na okraj postele"co si posledního pamatuješ?"zeptala jsem se.V očích se jí objevil strach a začaly s ní otřásat vzlyky.Najednou mě objímala a BREČELA mi na rameni, já jí opatrně hladila po zádech a po vlasech."Byl tam nějaký muž, utekla jsme do lesa, protože mě otec zase chtěl zmlátit.Jako vždy.Od té doby co maminka umřela jsem se o vše starala já a otec hodně pil.Chtěl mě zmlátil tak jsem utekla a pak tam byl ten muž.Pamatuji si jen že ke mě šel a obejmul mě a pak bolest na krku.Poté jen oheň v žilách a tvůj hlas"řekla."Evelin, vím že to bude asi neuvěřitelné, ale ten muž byl upír, stejně jako mi, ale mi ti neublížíme.Ale ty jsi nejspíš poloupír,tvoje srdce totiž bije, stejně jako Renesmeino.Chceme ti pomoc a nabídnout ti domov.Domov ve kterém ti nikdo nebude ubližovat a kde tě budeme mít všichni rádi.Chtěla bys?"zeptala jsem se.Kývla"Upír?to jako že budu žít věčně?"ptala se."Ano"řekla jsem"A kolik ti vlastně je?"."Za dva měsíce mi má být 15"řekla"ale vždyť upíři pijí krev,ale já nechci zabíjet lidi"řekla vyděšeně."Neboj se, dá se žít i jinak.Tak jak žijeme mi, na krvi zvířat"."Dobrá"řekla jen.

Od té doby byla Evelin členkou naší rodiny.Hodně si rozuměla s Ness a vůbec neměla potíže s naším jídelníčkem.Byla u nás asi týden a mi měli dohodnutou schůzku s vlkodlaky abychom jim představili nového člena, členku, naší rodiny.

Přišli jsme na loučku a byli do kroužku kolem Evelin když dorazili i vlkodlaci.Vše jsme jim vyvětlili, že jsme jí nekousli mi, jen jsme jí zachránili.Takže smlouva nebyla porušena.A tak jsme se rozestoupili a jim se naskytl pohled na Evelin.A v tom se to stalo.Evelin zírala na Setha a on a ní."Ale ne"ozval se vedle mě Edward."Co se stalo?"ptali jsme se všichni."Otisk"řekl.Všichni jsme se koukali na Evelin jak pomalými kroky míří k Sethovi a on jí jde naproti.Dívali se navzájem do očí.Evelin natáhla ruku a podrbala Setha za ušima, ten jen slastně přivřel oči a zavrněl.A tak se to stalo.Byly jsme velká rodina a Evelin rostla stejně jako Ness.Byli jsme velká šťastná rodinka.

Evelin

"Vstávej ty lemro líná!"probudil mě´milý´ hlásek mého nenáviděného otce.Od té doby co maminka umřela,začal pít a mě mlátit.Ale poslední dobou , vždy když mě chtěl zbít, tak jsme utekla do lesa.Dřív jsme byli šťastná rodinka.Každý večer jsme měli společné večeře a ráno snídaně,ale vše se zhroutilo když maminka umřela.

"Dělej!!"rozezněl se jeho hlas po domku.Vyhrabala jsme se z postele a začala se oblékat.Když jsme na sebe navlékla lehkou mikinu sešla jsme dolů a udělala si snídani.Když už jsem měla dojedeno slyšela jsem ho jak dupe po schodech a to bylo znamení vzít nohy na ramena.Rychle jsme na sebe hodila tenisky a běžela jsem z domu co nejrychleji do lesa.Za sebou jsem slyšela jen"Počkej až se vrátíš ty spratku!Vyřídím si to s tebou!"a pak jsem zaběhla do lesa kde kolem mě bylo jen ticho a klid.Po tvářích mi tekly slzy.Šla jsem stále hloubeji do lesa a když jsem došla na mýtinku uslyšela jsem za sebou šramot.Tady mě přece nemohl najít,prosím ne! křičela jsem v duchu.Ale co mi bylo překvapením,ze křoví vyšel nádherný muž.Měl hnědé vlasy které měl rozcuchané a děsivé oči.Rudé oči.Stála jsem tam a plakala a on šel pomalu ke mě a obejmul mě.Za chvíli jsem na krku cítila nesnesitelnou bolest.Přestala jsem vnímat a omdlela.Pak jsem vnímala jen oheň šířící se mi žilami.A pak ten krásný,sametový hlas,který mi šeptal slova útěchy.Po nevím jaké době jsme se zhluboka nadechla,protože bolest byla pryč.Viděla jsme v nohách postele nějaké lidi.Byli krásní.

"Kdo jste?"zeptala jsem se šeptem."Neboj se, neublížíme ti"řekla mi krásná,hnědovlasá žena.Byla majitelkou toho krásného hlasu který mi šeptal ta slova útěchy.Podívala jsem se na ni "Ty si na mě mluvila,  tvůj hlas si pamatuju, hrozně mi pomáhal"řekla jsem ted již hlasitěji."Ano to jsme byla já.Prosím, neboj se.Nechceme ti ublížit, chceme ti pomoc, musíme ti toho hodně vysvětlit.Jak se vlastně jmenuješ?"zeptala se."Evelin,Evelin Langová"řekla jsem."Evelin-mimochodem já jsem Bella-"šla ke mě a sedla si na okraj postele"co si posledního pamatuješ?"zeptala se.Pocítila jsme obrovský strach a chtělo se mi plakat.Obejmula jsem Bellu a začala jí plakat na rameni,  ona mě opatrně hladila po zádech a po vlasech."Byl tam nějaký muž, utekla jsme do lesa, protože mě otec chtěl zase zmlátit.Jako vždy.Od té doby co maminka umřela jsem se o vše starala já a otec hodně pil.Chtěl mě zmlátil tak jsem utekla a pak tam byl ten muž.Pamatuji si jen že ke mě šel a obejmul mě a pak bolest na krku.Poté jen oheň v žilách a tvůj hlas"řekla jsem ."Evelin, vím že to bude asi neuvěřitelné,ale ten muž byl upír, stejně jako mi,  ale mi ti neublížíme.Ale ty jsi nejspíš poloupír, tvoje srdce totiž bije, stejně jako Renesmeino.Chceme ti pomoc a nabídnout ti domov.Domov ve kterém ti nikdo nebude ubližovat a kde tě budeme mít všichni rádi.Chtěla bys?"zeptala se.Chtěla jsem a tak jsem kývla "Upír?to jako že budu žít věčně?"ptala jsem se."Ano"řekla "A kolik ti vlastně je?"."Za dva měsíce mi má být 15"řekla jsem "ale vždyť upíři pijí krev,ale já nechci zabíjet lidi"řekla jsem vyděšeně."Neboj se, dá se žít i jinak.Tak jak žijeme mi, na krvi zvířat"."Dobrá"bylo jediné na co jsme se zmohla.Od té doby jsem žila u Cullenovích a dále jsem nebyla Evelin Langová,nábrž Evelin Cullenová,dcera Carlisla a Esme.Hodně jsem si rozuměla s Ness, která byl, jak jsem se dozvěděla otiskem Jacoba Blacka, Vlkodlaka.Byl fajn.

Museli mě představit celé smečce.A tak se s nimi sešli na nějaké mýtině.Byli kolem me seskupeni dokola takže jsem nic neviděla.Ale pak se rozestoupili a mé oči se střetli s očima jednoho z vlkodlaků.

."Ale ne"ozval se Edward."Co se stalo?"ptali se všichni."Otisk"řekl.Všichni se na mě dívali jak mířil k Sethovi, jak jsem se později dozvěděla .My dva se navzájem dívali do očí.Natáhla jsem ruku a podrbala Setha za ušima, ten jen slastně přivřel oči a zavrněl.A tak se to stalo.Seth se do mě otiskl.Byli jsme velká rodina a já rostla stejně jako Ness.Byli jsme velká šťastná rodinka.

Autor: KateAlice, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen:

Přidat komentář:

Nick:

Text: