Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nevzdávej to, Renesmé


Nevzdávej to, RenesméRenesmé na ostří nože, když balancuje mezi životem a smrtí... Vybere si temno a ticho, nebo světlo a hluk?
Nechala jsem se inspirovat příběhem, který ještě není dokončený, ale opravdový. Prožívám ho - v tom příběhu jsem jedna z několika osob. Tomuto hříbátku, které balancuje na pokraji života a smrti patří moje věnování. Doufám, že přežiješ... HorsiQ

Ze shora se ozýval křik. Nedalo se mu uniknout. Ať bych běžel kamkoliv, ten hluk mě dožene.

Ostatní byli nervózní, ale neslyšeli to samé co já. Oni tomu hluku mohli uniknout - zvonil jim pouze v uších. Zatímco u mne to bylo jiné. Pulzoval mi celým tělem tam a zpátky. Cítil jsem to hluboko v duši, nešlo to vyrvat ven.

„To bude dobré,“ chlácholila mě moje láska - Alice. Nemusela mi nic říkat, stačilo mi, abych se jí koukl do očí a hned jsem věděl, na co myslí. Navíc jsem cítil její pocity... Snažila se strach zakrýt, ale nešlo to, naopak ji zasahoval více než Rose a Emmetta.

Rosalie se stále ještě vzpamatovávala z toho šoku. Nemohla uvěřit, že chtěla Bellu zabít. Ačkoliv nemohla zastínit, že si to v hloubi duše přála. Litovala toho, věděla, jak musela ublížit Edwardovi.

Slyšel jsem tři srdce. Jacobovo - pomalé a hlasité. Bellino - rychlé a běžící o závod, již začala přeměna. A slyšel jsem také nové srdíčko, malé novorozeně bylo na světě. Její srdce bylo lehké jako peříčko, ale něco bylo špatně. Tlouklo v nepravidelných intervalech a také velice pomalu.

„Alice!“ zakřičel Edward z patra. Alice si přejela pohledem tváře všech v místnosti. Skončila u mě, podívala se mi zpříma do očí a jako na rozloučenou pokývla hlavou. Pokývl jsem taky hlavou a když odcházela nahoru, měl jsem co dělat, abych se nerozběhl za ní. Nikdy jsem si nebyl jist, že se jí něco nestane, když je sama. Jistě, byla upírka, ale nepatřila zrovna k nejsilnějším, ačkoliv obratná byla dost a navíc vytušila každý náš pohyb.

Alice už byla nahoře a mluvila s Edwardem. Chtěl jsem slyšet, co se děje, ale najednou mě jako déšť zasypaly emoce. Bylo jich tolik a byly tak silné. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného. Měl jsem dojem, že mi pukne hlava. Začaly se mi třást ruce a ačkoliv jsem byl upír, začal jsem ztrácet pevnou půdu pod nohama a před očima mi létaly jiskřičky.

Tyto emoce - které vyjadřovalo děťátko - jsem až moc dobře znal (bohužel). Co bych já za to dal, aby tyto emoce byly mně cizí a nikdy je nemusel pociťovat?

Chlad, horkost, samota, prázdno, bolest, hluk, šum, slepota, oslepující barvy, ztracená kontrola nad vlastním tělem, chlad, horkost, samota, prázdno, bolest, hluk, šum, slepota, oslepující barvy, ztracená kontrola nad vlastním tělem, padání níž a níž...

Schoulil jsem se na podlahu a naivně jsem doufal, že otevřu oči a ocitnu se jinde.

Přítomnost ostatních - Rose, Emmetta a Alice - jsem nedokázal vnímat. Byla tu jenom ona, to malé poloupíří dítě.

Znal jsem plno emocí - strach, lásku, klid... všechny jsem je zřetelně cítil, ale jedna emoce dokázala přehlušit všechno - smrt.

Chudák holka, balancovala na ostří nože. Dýchalo se jí těžce a měla co dělat, aby nepropadla té tmě. Věděl jsem to, cítil jsem to s ní...

***

Uběhly tři dlouhé dny.

Bellinina přeměna už měla každou vteřinou skončit. Všichni byli shromáždění nahoře. Jacob a Edward tam s ní byli po celou dobu přeměny, oba ji milovali, a pokud měl nyní nastat její nový život, chtěli být u toho, ačkoliv to Jacoba hluboce zraňovalo.

Jen já ji neuvidím. Neuvidím to, až poprvé otevře oči... nebudu tam, abych ochránil svoji Alice a zbytek rodiny. Nebudu moc hlídat její emoce.

Protože teď tady bylo něco mnohem důležitějšího, byl jsem ten, kdo dokázal podržet Renesmé. Myslel jsem si, že můj dar na ni vůbec nebude působit, ale opak je pravdou. Nemohl jsem ji úplně oživit. Ale když už byla na pokraji sil, mohl jsem jí vštěpovat naději a víru. Dokázala bojovat, ale ne bez mojí pomoci.

A proč jsem od ní nemohl ani na minutu odejít?

Její společnost mi sice vrážela dýku do břicha, musel jsem se do ní vcítit a vynaložit všechno úsilí pro to, aby mohla bojovat se slabostí.

Ale její běh o život vždycky začal znenadání. Ani Alice nemohla nic vidět. U malého děvčátka to vždy chvíli vypadalo, jako by snad boj už skončil, ale jako by se ona stala vítězem, ovšem zdání klame. Když to takhle vypadalo, její srdce hned po pár pravidelných tlukotech zesláblo a málem přestalo tlouct... Nemohl jsem ji nechat samotnou, nesnesl bych pomyšlení, že by zemřela.

Bál jsem se Belliny reakce, až to zjistí. Byl jsem si jist, že Edward ji hned poté, co skončí přeměna, doprovodí sem dolů, nýbrž je docela možné, že kdyby šla hned na lov, Renesmé by tu po jejím návratu už nemusela být...

Byly to hrozné představy, ale musel jsem jim čelit tváří v tvář. Lepší být smířený s tímto koncem než si namlouvat, že všechno dobře dopadne. Pak by ta bolest třeba nemusela být tak zlá.

Houpal jsem svoji neteř v kolébce. Snažil jsem se o ni starat tak, jak bychom se o ni starali, kdyby s ní nic nebylo.

Ani Rose se o děvčátko nechtěla starat. Stále si pamatuji její tvrdá slova, když jsem ji požádal o pomoc...

„Nebudu se starat o mrtvolu, Jaspere. Je úplně stejná jako její matka - příšera bez duše.“

Otřásl jsem sebou při té vzpomínce. Netušil jsem, že je Rosalie až tak necitlivá. Myslel jsem, že to dítě bude milovat, ať se stane cokoliv. Ale spletl jsem se v ní.

Kolébal jsem Renesmé tam a zpátky. A ačkoliv jsem to nechtěl, někde v hlavě jsem se držel té tenké představy.

Představy, že nezemře.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdávej to, Renesmé:

 1
2. vena
03.07.2014 [6:28]

superrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Emoticon

1. vena
03.07.2014 [6:28]

superrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!