Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neplakej Edwarde

14.06.2009 (10:30) • CullKa • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3275×

Je Čtvrtek jsem u Cullenových. S Edwardem se jako poslední dva týdny v kuse hádáme. To se nám ještě nikdy nestalo.Hádáme se o té jedné a samé věci. Návštěva Jacoba. Většinou se hned udobříme, ale dneska se to nestane.....

„Edwarde, prosím tě pusťte tam. Nic se mi nestane" prosila jsem Edwarda. Znovu a znovu
„Ne Bello!!! Kolikrát ti to mám vysvětlovat...Jak to můžeš vědět, že si nic nestane. Vlkodlaci jsou nebezpeční!!" kdyby mohl Edward rudna, byl by červený jako rajče.
„HaHa"musela jsem se sarkastický zasmát. „A ty nejsi nebezpečný??!!....Já vím, že by si mi nikdy neublížil, ale Jakob taky ne"
„Ne!!! To je mé poslední slovo!!" řekl s malým rozrušením Ed.
„To není tvé poslední slovo!! Ty mi nebudeš nic zakazovat!!! Já si půjdu kam chci!!" řvala jsem na něho z plných plic. Nastala chvíle ticha, musely jsme se trochu uklidnit.
„Edwarde, proč mě tam nechceš pustit?? Popravdě" říkala jsem už s klidnějším hlasem. Tedy aspoň já. Edward totálně vybouchl
„PROČ!!! TY SE MĚ JEŠTĚ PTÁŠ PROČ!! COPAK TY NEVÍŠ CO K TOBĚ JACOB CÍTÍ??!! TY NEVIDIŠ JAK SE NA TEBE DÍVÁ?? CO PAK SI SLEPÁ!! ON TĚ MILUJE!! A JÁ O TEBE NECHCI PŘÍT, TÍM ŽE MI TĚ SEBERE NĚJAKÉ PSISKO. JE TO TAK TĚŽKÉ POCHOPIT, ŽE TĚ MILUJU, VÍC NEŽ COKOLIV NA SVĚTĚ?? ŽE PROSTĚ ŽÁRLÍM?? A ŽE NECHCI ABY MOJE SNOUBENKA, BĚHALA ZA NĚJAKÝM ČOKLEM!!!??"s tímhle tím projevem mi vzal obličej do dlaně. Edward řval co nejvíc mohl. A já jsem měla poprvé, z něho velký strach. Pomalu mi začal bolet obličej.
„PUSŤ MĚ, PROSÍM!!A KDO ŘEKL ,ŽE JSEM TVOJE SNOUBENKA.JÁ JSEM TI NEŘEKLA, ŽE SI TĚ VEZM. TO SI JEN TY MYSLÍŠ!!!" řvala jsem co jsem mohla. Zkoušela jsem mu dát ruce z mé tváře pryč. Marně...Řvala jsem dál, upřímně takového Edwarda jsem v životě neviděla. Oči mu zčernaly, měl je jako uhel. Čelist zatnutou...
Asi tak po minutě si konečně uvědomil co dělá a pustil mě. Stal tam jako opařený, pohled pořád upřený na mě. Zhluboka jsem se nadechla, pomalu jsem se otočila ke dveřím a utekla.

Když jsem proběhla kolem obýváku, viděla jsem jak všichni na mě zírají a pak se otočili ke schodům, kdy právě vybíhal Edward.
Alice se rychle zvedla a utíkala za námi..Paráda, zase se bude montovat do našeho vztahu.
Vybíhala jsem už ven, když mě chytly Edwardovi ruce. Nasupeně jsem se na něho podívala, a on asi pochopil, že to není dobrý nápad, jelikož mě pustil. Nastoupila jsem do Chevyho a rozjela jsem se po příjezdové cestě. Poslední co jsem slyšela, byl rozhovor Edwarda s Alicí.
„Edwarde, nech jí na chvíli. Musí si to promyslet" řekla Alice.
„Bello, prosím odpusť mi. Miluju tě.Vrať se." Zašeptal Edward.
Ty slova mě píchla u srdce. Strašně jsem se chtěla vrátit. Ale Alice měla pravdu, musím si to promyslet.

Přijela jsem domů, Charlie na štěstí nebyl doma, to by bylo zase vyptávání. Šla jsem do pokoje a přemýšlela jsem od slovech, které mi řekl Edward. Jak to jako myslel, že mě Jacob miluje?? Jsme přeci jen kamarádí, já ho beru jako bratra. Nechce se mi to věřit.
Vzala jsem si bundu, zavolala jsem Jacobovi a jela směrem La Push.
Jacob už stál u hranice, když jsem zastavila, šel ke mně. Vůbec mi neotevřel. U toho jsem si vzpomněla na Edwarda a jeho galantnost. Jak Esme vždycky říkala: Vždy gentleman.

„Ahoj Bello. Co se děje?" ptal se Jacob.
„Ahoj. Potřebuju si s tebou promluvit" odpověděla jsem mu.
„Máš nějaké problémy s pijavicí" ptal se mě a měřil si mě pohledem.
„Jo, ale o tom se mi nechce moc mluvit" přiznala jsem.

Šli jsem po pláži, došli jsme k lavičce u starého dubu. Posadily jsem a Jacob čekal až začnu se svým ´´proslovem´´. Nevěděla jsem kde začít. Jacob to čekání asi nevydržel.
„Tak Bello řekni mi co se stalo"
„Pohádala jsem se s Edwardem."polkla jsem. 
„O čem?" vyptával se.
„Neřež to...Prostě jsme se pohádali.A on pak řekl něco, co mě trochu zarazilo...Řekl mi , že mě miluješ." To poslední slovo mi dalo práci vyslovit. Nastala chvíle ticha.
„Jakobe, je to pravda??? Potřebuju to vědět." Zašeptala jsem.
Jacob zvednul pohled ze země na mě. Bála jsem se co řekne.
„Má pravdu."
Tak tohle mě dorazilo.
„Už pěkně dlouho. Nesnesu, když si s ním."
„Jacobe, ty víš, že to nejde. Já miluju jeho.Já tě beru jako bratra"přiznala jsem, i když jsem věděla že ho to bude bolet.
Bavili jsem se asi 30 minut a probírali jsem co mezi námi bude. Dohodly jsem se, že bude nejlepší se na chvíli nevídat.
Jela jsem domů s plnou hlavou. Opustila jsem Edwarda, i když měl pravdu. Byla jsem hloupá.
Dorazila jsem domů, byla rozsvěcená světla. Jéje Charlie je doma.
Hned jak vyšla do domu, začal na mě řvát.
„Kde jsi byla mladá dámo!!!" řval jako smyslů zbavený.
„Byla jsem v La Push...Můžeš mě chvíli nechat o samotě??" jen přikývl, ale asi věděl že je něco v nepořádku.

Když jsem vešla do pokoje sedla jsem si na postel a vyndala mobil z nočního stolku.
10 nepřijatých hovorů.5 od Edwarda a 5 od Alice.
Měla jsem strašné nutkání mu zavolat zpátky, ale neudělala jsem to. Šla jsem spát.
Když jsem se probudila hned ve mně hrklo. Dneska je Pátek a já musím do školy. Paráda. Uvidím pohled Edwarda a ostatních Cullenů. Nejvíc jsem se obávala pohledu Edwarda a vůbec celému přístupu ke mně.
Nasnídala jsem se a vyrazila jsem ke škole. Na parkovišti už byly Cullenovi. A bohužel i Volvo. Vystupila jsem . První kdo se na mě podíval byl Emmett. Neměl na tváři svůj proslulý usměv od ucha k uchu, ale spíš takový smutný pohled. Jen mi mávl rukou. Tak to bude zajímavé.
První hodina matika s Alicí.
Dorazila jsem k lavici. Alice mě ani nepozdravila, na tváří stejný výraz jako měl Emmett. Hodina se strašně vlekla a mě teď čekala biologie. Skvělý.
Když jsem vešla do učebny čekalo mě překvapení. Edward tam nebyl. To né.
V hodině se na mě všichni dívali. Nechala jsem to plavat.
Kráčela jsem si to ke jídelně, když mě někdo popadl za ruku a táhl do nějaké učebny. Bála jsem se jestli to není Edward, naštěstí to byla jenom Angela.
„Ang, co děje!! Stalo se něco??"ptala jsem se zmateně.
„To by si měla říct ty mě!"vyjela na mě. Nechápavě jsem se na ní podívala.
„Co se stalo mezi tebou a Edwardem?" zeptala se Angela.
„Nic."zalhala jsem jí. Nebylo jí nic do toho
„Nic?? Tak, proč jsem viděla Edwarda brečet v šatnách u tělocviku?? Proč se Cullenovi tváří divně než před tím?? Proč se Emmett nesměje jako vždycky?? Hm....? Neříkej mi, že se nic nestalo " vyjela na mě zase Angela. Počkej co to před chvíli říkala?? Edward brečel?? To slovo a ta představa mi udělala velkou díru do srdce. Edward brečel. Brečel kvůli mně!! Ne!!...
„Co ja-jakto?? P-proč" dodala jsem mezi vzlyky.
„No měli jsme spolu tělocvik, někam se vypařil. Učitel mě poslal za ním. Přišla jsem do šatny a tam Edward seděl na lavičce. Hlavu složenou ve dlaních a brečel. Zeptala jsem se ho co se děje. A on mi řekl, že to celé podělal. Že mu asi nikdy neodpustíš. A že mu strašně chybíš. " řekla už klidnějším hlasem. Panebože co jsem to udělala!! Sakra, sakra... Stála jsem tam asi 2 minuty jako v transu.
„Bello, jsi v pořádku" třásla se mnou Angela. Vůbec jsem jí nevnímala. Vyběhla jsem z učebny a utíkala do jídelny. Cullenovi tam nebyli. Panebože kde je??!! Rozhlížela jsem se po jídelně. Všichni na mě zíraly. Vyšla jsem na parkoviště a zamířila jsem si to k náklaďáčku. Zase nešel nastartovat, teď jsem si vážně přála nové auto. Dělej!! No tak nastartuj. Několikrát jsem dupla na plyn, až se po 5 minutách auto rozjelo.

Kde může být?? Bello přemýšlej!! Jo!! Mám to!!
Jela jsem na Edwardovu louku. Vyšplhala jsem do konce, ale bylo to marné, nebyl tam. Místo toho jsem si všimla pokácených stromů, které vedli k rezidenci Cullenových. Ó to ne!! Vrátila jsem se do náklaďáčku a jela jsem ke Cullenům.
Proč to auto jede jak slimák?? Vešla jsem do domu, nikdo v obýváku nebyl, ani Emmett. Co je??
Šla jsem po schodech k Edwardovu pokoji. Všichni tam stály u dveří a křičely na Edwarda.
„Edwarde vylez!! Bude to dobrý.Uvidíš. Vylez miláčku." Říkala Esme. Pak jsem uslyšela jeho krásný sametový hlas, ale plný bolesti.
„Nebude to dobrý. Určitě mě nikdy nebudete chtít vidět." Řekl Edward. Edward...
Pak nastalo ticho. Všimli si mě. Dívali se na mě smutným pohledem, radši jsem sklopila hlavu.
„Co tu děláš?" zeptal se mě Emmett. Vůbec se nesmál. Byl asi na mě hodně naštvaný.
„Přišla jsem za ním" odpověděla jsem mu pořád se sklopenou hlavou. Jediný kdo se na mě aspoň hezky podíval, tedy oproti ostatním byla Esme.
„Mohla by si s ním promluvit." Řekla
„Samozřejmě" řekla jsem rychle. Všichni odešli a já jsem šla ke dveřím. Nádech, výdech to zvládneš.
„Edwarde, prosím tě odemkni. Prosím" 
„Bello si to ty??" v jeho hlasu znělo překvapení
„Ano. Prosím odemkni."
Dveře se odemkly a já vešla. Pokoj byl úplně jiný. Pohovka roztrhaná na kousky, cédečka rozlámaná.... Ale ON nikde. Pak jsem si všimla otevřených balkónových dveřích. Byl tam, stočený do klubíčka, hlava ve dlaních a...brečel. Ten pohled bolel a ten pláč ještě víc...
„Edwarde, podívej se na mě, prosím"
„Bello" zašeptal, podíval se na mě a doslova mi skočil kolem krku. Já jsem se pod jeho tíhou spadla na zem. Ani nevím jak dlouho mě objímal.
„Bello,bello. Prosím už mě nikdy neopouštěj.Prosím,prosím....Miluju tě." Zašeptal.
„Edwarde co se děje??" pořád jsem nechápala proč pláče.
„Já jsem se bál, že se ke mně už nevrátíš. Alice nic nevěděla a Jasper nic necítil" vysvětlil. Odtáhl se ode mě a navzájem jsme se dívali do očí.
„Edwarde, promiň, že jsem ti nevěřila. Byla jsem za Jacobem....Měl jsi pravdu" řekla jsem.
„Ne ty Bello promiň, že jsem ti ublížil a že někdy až moc ohraňuju. Někdy to přeháním" někdy to určitě....
„Pššš... Neplakej Edwarde." Konejšila jsem ho. „Jo a jakto že pláčeš?" musela jsem se zeptat.
„Sám to taky nechápu. Prostě jsem vzlykal a pak najednou...." Dodal sklesle.
„Bello? Miluješ mě ještě??"zeptal se
„Samozřejmě, že tě miluju. A vždycky budu." Odpověděla. Konečně se usmál.
„Jo a ještě něco. Na tu tvojí nabídku.... Ano, vezmu si tě a ráda. "
Toho potěšilo ještě víc. Na tváři se mu objevil ten jeho nejdokonalejší úsměv.
Naklonil se, aby mě políbil, ale váhal. Nakonec jsem to byla já, kdo musel překročit hranici mezi našimi rty. Byl to jako vždycky opatrný polibek , ale pak do toho zapojil i svůj jazyk. Byl to nejlepší polibek co jsem od něho dostala....
„Miluju tě Edwarde Anthony Masene Cullene " řekla jsem mu když jsme popadali dech.
„Miluju tě Isabello Marie Swanová....."

I'm not afraid of you, I'm only afraid of losing you

Autor: CullKa, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neplakej Edwarde: