Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nemilovaná - I. část

18.01.2010 (20:30) • Anicka14vampire • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2096×

Nemilovaná

Seděla na mokré trávě opřená o strom, její oblečení se máčelo, ale bylo jí to jedno, jí zima už být nemohla. A nikdy nebude. Je totiž upírka a je naprosto závislá na krvi a má zlomené srdce, které odmítá dá někomu jinému, protože to on jí vzal srdce. Proklíná celý svůj život a vzlyká nad tím co všechno od té doby provedla a jak její život byl jiný. Lidský. Byla milovaná a sama milovala, teď nemá nikoho. Nikoho, kdo by jí miloval, utěšil, věnoval jí jediné obětí. Jediné city co k ní kdo cítí je nenávist za smrt těch, kteří byli milováni a jejich pozůstalí jí proklínají, toho vraha co je připravil o lásku.

***

Byl den, kdy jí mělo být osmnáct a měla dospět. Každý by z tohoto dne měl radost a navíc, když mohla svoje narozeniny oslavit s tím koho milovala s jejím milovaným Edwardem, ale Bella mít narozeniny nechtěla! Nechtěla být o rok zase starší a zároveň starší než její láska. Byla obyčejný člověk, ale její Edward byl upír, byl nesmrtelný, už nikdy nemohl zestárnout ani o den, byl navěky sedmnáctiletý! A jí odmítal proměnit. Nechtěl jí vzít duši.

A právě tento den, tato oslava narozenin, se stala osudnou.

Edwardova sestra Alice připravila skvělou velkou oslavu se spoustou dárků. Právě když otevírala první dárek řízla se o papír do prstu. Jediná kapička krve. To stačilo k tomu, aby Edwardův bratr Jasper skočil po Belle. Edward by dost rychlý stačil Jaspera odrazit, ale ten rychle zvednul a vrhl se na Bellu. Jasper byl silnější než Edward a tak Edwarda odhodil stranou a zakousl se do Bellina krku a začal sát její krev.

To už se na Jaspera vrhl Carlisle s Emmettem. Odtrhli ho od Belly, ale bylo pozdě. Jed začal Bellu měnit. Měnit v upíra. Všem bylo jasné, že už je pozdě. Nikdo z nich Belle být upírem nepřál, ale přímo na odpor se tomu nestavily, až na Edwarda. Ten nechtěl aby její duše propadla peklu a byla prokletá. Navždy zatracená.

Edward rozhodl za všechny, nechtěl se dívat na to jak se trápí, on nikdy ani neměl tušení, jak ho milovala. Díky této nevědomosti udělal největší chybu svého života, pokud tedy byl živý. Rozkázal všem že mají odejít  a víc se jí nikdy neobjevovat v životě. Nikdo ho nechtěl poslechnout, všichni jí měli rádi, ale nakonec museli jít, protože jim vyhrožoval. Jediné co udělal bylo to, že jí napsal dopis:

Bello, tohle jsem nikdy nechtěl, nechtěl jsem abys trpěla, tohle jsem nechtěl. Důvod proč odcházím je ten, že v mojí přítomnosti nejsi v bezpečí a já chci abys byla v bezpečí. Nehledej mě a jestli není toho moc, chtěl bych tě požádat o dvě věci. Nejdříve bych tě chtěl požádat o to abys  na sebe dávala pozor, sice vím že teď jsi tak trochu nezničitelná, ale stejně. A potom, bych byl rád, kdyby ses živila zvířaty a nezabíjela lidi. Pamatuj, na to že přece nechceš být zrůda, ale ty nikdy nebudeš zrůda, vždy budeš ta hodná Bella, mám pravdu ne? Tak to je asi vše o co bych tě chtěl poprosit.

Edward

P.S.: Vím že mě budeš nenávidět za to co se stalo, ale takhle je to lepší věř mi!

Když si přečetla jediný dopis který jí nechal sesypala se na zem v jejich domě, v domě plném vzpomínek a začala vzlykat. Bylo to pro ní strašné, její jediná láska jí zlomila srdce, a ještě si ho vzala s sebou. Kam jenom tak všichni mohli odejít? A co Esme, tu brala jako svou druhou matku a Alice jako sestru, jak se jenom tohle mohlo stát. Vinu za to všechno brala na sebe, nemohla se zbavit pocitu viny. A ještě se nemohla zbavit žízně.

Vydala se do lesa a hned ucítila tu opojnou a neodolatelnou vůni. Rozběhla se za ní a skočila po své oběti. Zakousla se jí do hrdla a začala lačně sát její krev. Když bylo tělo bezkrevné, znechuceně ho odhodila a zvedla se ze země. Když viděla čí krev vypila zhrozila se. Viděla sotva šestnáctiletou dívku, mladší než byla ona sama, určitě měla milující rodinu a možná jí i někdo miloval. Tohle spustilo v Belle další vzlyky. Nechala tělo na místě a vyšla pryč z té tmavé uličky. Nevěděla ani kam běží, jediné co věděla bylo to, že se již nikdy nesmí vrátit domů, nesmí už nikomu ublížit.

Běžela lesem dál a dál, až viděla první domečky, začátek osídlení. Vrátila se kousek do lesa a tam se usadila u stromu a vzpomínala, vzpomínala na to, jaké to bylo, když jí Edward ještě miloval. Proklínala lásku proč jí to udělala a pak došla k závěru, že láska bolí, nemá smysl a je přeceňovaná .

Musela tam sedět už několik dní, když slyšela hlasy, mužské hlasy. Došli k ní a zjistila, že jsou to dva asi osmnáctiletí kluci. Chtěla utéct vyhnout se jim, aby je nemusela zabít, protože věděla, že se neudrží, ale nemohla se rozběhnout upíří rychlostí, šla pomalu tou lidskou. Kluci se za ní rozběhli a křičeli na ní aby počkala, ale ona šla dál. Když najednou zavál vítr směrem od nich a věděla že se už neudrží.

Vrhla se na ty dva nebohé kluky, ten druhý se pokoušel utéct, ale stihla mu zlomit vaz a on se mrtev skácel k zemi. Když dopila krev prvního pustila se do druhého, ten se už nevzpouzel, byl mrtvý. Když byla obě těla bezkrevná, vytrhla strom a pohřbila je pod něj.

Litovala svého činu, ale už bylo pozdě, nemohla nic udělat. Věděla, že teď si na zvířecí krev nezvykne a že bude muset pít tu lidskou, už nebylo cesty zpět!

Mnoho let se potulovala po všech zemích světa, občas si ukradla nové oblečení a zabíjela jenom vrahy, zloděje a násilníky, už nikdy nevinné lidi.

Jednoho dne se rozhodla, že se podívá zpět do Forks, její otec už bude mrtvý, tak se pouze podívá na jeho hrob. Doběhla na hřbitov a našla tam náhrobek s jejím i otcovým jménem:

Charlie a Isabella Swanovi

16. 9. 2008

Bylo jí jasné, že jí prohlásili za mrtvou, přestože neměli důkaz a nebo ano?? Způsobili snad Cullenovi, au to jméno ještě pořád bolí, falešnou příčinu její smrti? Ne, to by Esme ani Alice nedovolili.

Posadila se k hrobu svého otce a vzlykala, kdyby jí mohli téct slzy, byli by tu už potoky slz. Ale jí po tvářích tekly jenom suché potůčky slz. Došlo jí, že Charlie, její otec, musel zemřít žalem z její smrti, protože zemřeli ve stejný den. Ano, byla mrtvá její srdce netlouklo.

Vzpomínala na dopis co měla stále schovaný v kapse, on jí nechtěl, opustil jí, nechal ji tu samotnou! A ona poslechla jenom jedno z jeho přání, to druhé bylo pro ní už prostě nesplnitelné. Láska bolí a musíme se s tím srovnat, ne každému láska přeje, na někoho si zanevřela a někoho jiného má v oblibě. A může upír milovat? Ona milovala, milovala ho i potom co jí udělal, potom co jí opustil.

Ani netušila, že mezitím co vzlykala, se na ní díval, pozoroval jí. Když se zvedla, že již odejde, zahlédla ho za větvemi stromů. Zůstala stát na místě, ani se nepohnula, byla jako socha vytesaná z kamene. Přibližoval se k ní pomalými krůčky, když byli od sebe jen kousek, zhroutila se začala vzlykat a oní jí zachytil, bylo opět v jednom obětí její srdce, se vrátilo zpět, ale bylo puklé, musel ho znovu zahojit.

Chvíli tam jen tak stáli, ale pak si uvědomila, komu se to vrhla do obětí a o krok ustoupila:

„Proč? Proč jsi mě opustil? Proč?“ křičela na něj.

„Myslel jsem, že to pro tebe bude to nejlepší.“ Zašeptal zlomeným hlasem. Díval se do jejích rudých očí a ona do těch jeho zlatých.

„Lepší? Tak se podívej, jsem zrůda zabíjím lidi. To už nejsem já!“ šeptala dál.

„Pojď se mnou a uvidíš, že se dá žít i jinak. Zvykneš si na zvířecí krev.“ Snažil se jí uklidnit.

Bella přikývla a vydala se s Edwardem do lesa na zvířecí krev.

Věděla, že to nikdy už nebude takové, ale pro lásku by udělala cokoli. Nakonec si přece jen vystačila s krví zvířat a měla zpátky svojí starou rodinu.

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nemilovaná - I. část: