Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nechtěná

19.02.2011 (07:30) • Twilightlady • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1692×

Nechtěná

Co by se stalo, kdyby nebyla Renesmé ten důvod, proč ho to k Belle tolik táhlo. Co kdyby to byla láska? Láska, která by jí mohla zachránit život. Tohle bude trochu drastické, zapněte si pásy, učesejte vlasy, lesk na pusu, vyrážíme.

Pohled Bella

Je můj malý zázrak. Určitě to bude ten chlapeček, bude se jmenovat Edward po tátovi.

Zrovna jsem přemýšlela o tom, jak se bude jmenovat, když jsem ucítila tu bolest, lehce jsem vyjekla, ale i to vyvolalo pozornost všech v domě, kteří se najednou objevili v obýváku.

„Jen kope,“ řekla jsem s úsměvem. Carlisle přišel k pohovce a vyhrnul mi tričko. Ale to, co jsme uviděli, na to nebyl nikdo připraven. Břicho jsem měla samou skvrnu - a nyní tam byla jedna veliká a rudá.

Natolik jsem byla zabraná do sledování svého břicha, že jsem si ho nevšimla, dokud jsem neuslyšela zalapání po dechu. Ohlédla jsem se a uviděla ho tam.

Stál tam, napůl svlečený. Dokonalý jako vždy. Podívala jsem se mu do očí a našla v nich jen bolest. Jacob byl hodně špatný z toho, jak jsem se rozhodla, kým chci být, ale tohle… to mu vadilo, jako by mě někdo zabil. Jako by cítil moji bolest.

Dívala jsem se mu do očí a snažila se pochopit, proč za mnou pořád chodí. Po tom, co jsem mu tolikrát ublížila. Neustále ho odmítám, vzala jsem si jiného a čekám s ním dítě. Ale je pořád se mnou. Dokonce mě chrání před svými bratry. Ale proč?

Chtěla jsem o tom přemýšlet, ale z ničeho nic jsem spala. Carlisle mi do kapačky, na kterou jsem byla napojená, určitě dal injekci na spaní. Poprvé po dlouhé době se mi zdál sen.

Seděla jsem na louce nedaleko v lese od La Push. Jednou mě tam Jacob vzal. Všude byly rozkvetlé květiny. Dívala jsem se okolo sebe, když jsem uslyšela dětský smích, vzápětí se z lesa vynořil Jacob a na hřbetě měl dvě děti. Chlapečka, který vypadal přesně jako on, a holčičku, opálenou, ale jinak stejnou jako já. Byly to moje děti.

Seskočily z něj a Jake odběhl do nedalekého keře. Děti ke mně přiskočily a začaly mě objímat.

„Mami, mami, táta říká, že budu taky vlk jako on, ale až vyrostu,“ řekl Timmy. Najednou jsem přesně věděla, co říct, jako by to byla realita.

„Mami, já chci být taky vlčice,“ stěžovala si Jenny.

„Ale, Timmy, Jenny, oba budete. Já i táta jsme, tak vy taky.“ S úsměvem jsem je objala. Jacob vyšel zpoza keře, oblečen jen v kraťasech. Přišel ke mně a jemně mě políbil. Děti vydaly zvuk totálního znechucení a odběhly nedaleko.

„Ahoj, lásko,“ zašeptal a znovu mě políbil. To mi na tváři vykouzlilo úsměv.

Pak přešel sen do jiného. I prostředí se změnilo.

Připadalo mi, jako bych byla v rohu místnosti a sledovala dění dole. Několik lidí stálo u stolu a něco hlasitě pokřikovalo. Přiblížila jsem se, abych lépe slyšela. V tom momentě jsem je poznala, stál tam Carlisle, Jacob, Edward a já. Já jsem spíš ležela na stole celá od krve a nějak divně sebou zmítala.

„Carlisle, to dítě,“ volal Edward. Carlisle vnořil své ruce do mého břicha, když je opět vytáhl, držel malý uzlíček. Byla to holčička a plakala na celé kolo. Rychle ji položil na sůl vedle, na kterém byla připravená dečka, a zabalil ji. Pak se znovu otočil ke mně. Jacob tomu všemu nečinně přihlížel.

„Carlisle, její srdce!“ zavolal Edward. Začal mi masírovat srdce. Střídal se s Carlislem, pak jsem viděla stříbrnou jehlu, kterou mi vrazil do srdce. Moje tělo se ještě chvíli zmítalo, ale pak už jen bezvládně leželo.

„Né, Bello, nevzdávej to!“ křičel Edward.

„Edwarde, je pozdě,“ zašeptal Carlisle. Pak jsem uslyšela další výkřik. Byl to Jacob. Rychlostí blesku opustil místnost, pak jen bylo slyšet vytí. Vytí bolesti.

„Ne, nemůže být pozdě, musíme to ještě zkusit,“ zašeptal.

„Edwarde,“ řekl zmučeně Carlisle.

„Vypadni!“ zařval Edward. Tak jak jsem ho řvát nikdy neslyšela. Jako opravdový upír.

To mě vzbudilo. Byla to obrovská bolest. Zaznělo křupnutí a pak další bolest. Zakřičela jsem, jak nejvíc to šlo. Všichni byli rázem u mě. Carlisle mi znovu vyhrnul tričko, ale tohle bylo horší. Cítila jsem tu bolest. Věděla jsem, co se stalo. Zlomilo mi to žebra. Ano, to po tom, co jsem viděla.

„Mám i jinou možnost,“ zašeptala jsem. Všichni se po mně nechápavě podívali.

„Mám i jinou možnost. Edward s Carlislem mají pravdu. Viděla jsem, co se stane. Zdál se mi sen. Umřu. Pokud si dítě nechám!“ Můj hlas byl zlomený. Bude mě Edward milovat po tom, co mu zabiju dítě?

„Jak to myslíš?“ zeptal se mě Carlisle.

„Chce ho dát pryč.“ Ten hlas byl jako nůž. Zařezával se mi do masa a rval jej. Jacob.

„Je to pravda?“ zeptal se Carlisle. Podívala jsem se na Edwarda. Stál tam, výraz sochy. Hleděl na mě, oči plné bolesti. I on to poznal.

Bojím se jí. Bojím se smrti. Přikývla jsem.

To bylo vše, co stačilo.

Druhý den

Nevím, jak jsem to dokázala, tolik jsem to dítě opatrovala, a pak mi ho ani nebylo líto. Vždyť by mě zabilo. Jako by se ve mně něco zlomilo. Teprve teď jsem si uvědomila své místo. Nebylo po boku Edwarda. Někdo jiný na mě čekal. Jacob.

Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná: