Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mnohokrát

MnohokrátAnnalise – Alistairova láska z jeho lidských let – po letech vzpomíná na doby, kdy milovala a byla milována.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Mnohokrát se jsem sama sebe ptala, proč jsme to musela být zrovna já. Co jsem komu udělala? Jenže se nejspíš za život na tuto otázku zeptá hodně lidí, a to hned několikrát.

Myslela jsem – naivně věřila –, že můj život bude mít šťastný konec. Že se s Alistairem vezmeme a budeme mít děti... Myslela jsem, že by to nakonec otec dovolil. Byl to jen sen. Nikdy by to nedovolil. Nikdy by se to nestalo...

Nakonec by stejně Alistair odešel a našel si jinou a mně by otec vybral jiného... Život by šel dál, jde dál i teď a nikoho se neptá, jestli stojí dost pevně, aby při té své cestě neupadl. Já vstávám až do teď. Dvě stě let... Co dodat?

Jestli si někdo myslí, že mu čas dá odpovědi, tak se šeredně plete. Čas totiž mlčí, stejně, jako vaše mysl. Musíte s těmi otázkami neustále žít, poslouchat je pořád dokola a dokola, bez jakékoliv naděje na to, aby byly kdy zodpovězeny...

Po tom, co ode mě Alistair odešel. Bezcitně. Nenáviděla jsem ho. Tak strašně moc... Možná jsem si i chvilku přála, aby se už nikdy doopravdy nevrátil, aby zemřel. Chtěla jsem, aby pykal za tu příšernou bolest, co mi způsobil...

To byli ty chvíle, kdy jsem si sama myslela, že něco ve mně zemřelo... Že už to dál nepůjde.

Jenže šlo.

Čas jde přeci dál a je mu jedno, že v té chvíle spíš připomínáme oživlou mrtvolu. Nakonec jsem se s tím naučila žít. Přestala jsem si to všechno zkreslovat a nekonečně se litovat. Znovu jsem začala žít.. 

Pár měsíců po tom, co se Alistair rozhodl, už dále nebojovat tu zbytečnou bitvu a opustil mě, naši rodinu napadli upíři... Skoro nic si z té noci nepamatuji.

Probudil mě křik a pak se všechno dělo až moc rychle. Před mýma vlastníma očima celou mou rodinu a všechny, které jsem znala, zabíjeli. Nemohla jsem dýchat. Snažila se něco udělat. Cokoliv. Snažila jsem se té utéct, ale byli rychlejší. Hlavou mi tepalo něco, co jsem si v té chvíli snažila nepřipouštět. Byl to strach. Čirý, temný a nekonečně jedovatý...

Pamatuji, že jsem upadla. Nevím, jestli jsem o něco zakopla, někdo mě strhl, nebo jestli jsem, už byla prostě moc unavená, ale už jsem nedokázala vstát.

Zbyla mi jen bolest - nekonečná a spalující. Probudila jsem se daleko od našeho domu. Všechno byla strašně divné. Necítila jsem žádnou bolest, i když bych přísahala, že byla naprosto všude. Byla jsem sama. Tentokrát, ale doopravdy. Dokonce jsem ztratila i sama sebe.

Za celou tu dobu, za těch dvě stě let, jsem nikdy nedokázala odpustit své nynější rase, že mne změnila, že to už dál nejsem já. Že mi všechno sebrala...

Mnohokát jsem přemýšlela, proč já jediná přežila, proč mám celé věky čekat na nějaký zázrak. Proč já mám zabíjet a žít věčně? Proč já? Nedokázala jsem to pochopit...

Nedokázala až do té doby, dokud jsem nezjistila, že jsem přeci jenom všechno neztratila... Alistair přežil. Celé roky jsme žili na tomto světě a ani o sobě nevěděli...

Musím se usmát, když si vzpomenu, jak nevěřícně po dvě stě letech vydechl mé jméno. Jako by to bylo něco posvátného, co se v srdci prostě musí uchovat navždy.

„Tak přece jsem tě neztratil.“ - to mi tenkrát řekl a já vím, že kdybych mohla, tak propláču litry slz.

Teď to konečně můžu být já. Už vím, pro co jsem měla žít. Pro co mám žít. Proč tohle... pro nové začátky...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mnohokrát:

 1
2. Mea
28.05.2015 [20:05]

MeaNespoutana: Abych pravdu řekla, tak toto je pouze bonusovka ke kapitolovce A přece jsem tě neztratil (je i tady na blogu, ale ta upravená verze je na mém blogu: xinsy.blog.cz) Děkuji za komentář! Emoticon

25.05.2015 [16:36]

NespoutanaKrásné... Na toto téma by šla udělat delší povídka, a určitě by stála za to Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!