Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Make a wish, Bella!

Make a wish, Bella!Bella slaví pětadvacáté narozeniny spolu se svými přáteli. Po Edwardově odchodu se přihodilo mnoho věcí, které ovlivnily její život, ale stane se jedna nečekaná věc.

Když zpětně přemýšlím o tom, jak mě tenkrát opustil, mám pocit jako by i po tolika letech byla v mé hrudí díra místo srdce. Avšak není to hrozné jako přesně před celými sedmi lety. Dnes slavím své pětadvacáté narozeniny. Emily mi přichystala malou oslavu. Nijak jsem se nebránila. Zvykla jsem si, že se mé narozeniny slaví v kruhu „rodinném".

Zastavila jsem u domu Emily a Sama. Před pěti lety se vzali. Teď to jsou Emily a Sam Ulleyovi. Zanedlouho po svatbě se jim narodil syn - Jeremy Jacob. Dva roky na to do jejich krásné rodiny přibyla dcera Danielle Isabella. Teď čekají dvojitý přírůstek. Emily je také pěkně zakulacená.

Pousmála jsem se. Vystoupila jsem z auta a klopýtala ke dveřím, které se okamžitě otevřely. A mezi nimi stál on. Rozevřel svou náruč. Přidala jsem do kroku, abych se k němu mohla přitulit. Bylo to, jako by celá skládačka najednou zapadla do sebe. Moje srdce se zase vrátilo, tak kam patří a já se cítila celá. Nikdy nezraněná. Stoupla jsem si na špičky, on se sklonil a políbil mě. Nastal výbuch. Ohňostroj.

„Miluji tě," zašeptal omámeně. 

„I já tě miluji," řekla jsem.

Na sobě měl roztrhané džíny a černé triko obepínající jeho svalnatou hruď. Ruku v ruce jsme vešli do domu. V obýváku už všichni byli. Sesypali se na mě jako vosy na med. Když jsem prošla rukama snad každého, Sam přinesl dort. Chvíli se dohadovali s Emily. Ta se mračila, protože ji Sam přirozeně nechtěl nechat nic dělat. Zapálil svíčky a čapl mě za ruku. Posadil mě ke stolu před dort.

„Něco si přej, Bello," zahalekal. Zavřela jsem oči a jako každé narozeniny se mi před očima objevily ty samé obrázky. Moje osmnácté narozeniny. Všichni stáli v obýváku. Kapka krve dopadající na podlahu. Jeho vystrašený výraz. Bolest soustřeďující se na mou ruku. Sfoukla jsem svíčky a otevřela oči.

„Všechno nejlepší, Bello," zahalekali sborově. Zasmála jsem se. Můj přítel mě objal. 

„Teď dárky," vykřikl. Opět jsem se zasmála. Ale můj smích nebyl od srdce. Zastyděla jsem se. Ale on si nevšiml.

„Tohle je dárek číslo jedna. Druhý dostaneš večer," mrkl na mě a podal mi úhledně zabalenou krabičku, která se vešla do dlaně. Zvědavě jsem ji otevřela. Uvnitř byl klíč. Zvědavě jsem na něj pohlédla. 

„Později ti ukážu, od čeho je," zašeptal mi do ucha a já se opět zasmála.

Všichni mi pogratulovali ještě jednou a dávali mi dárky. Od Sama a Emily jsem dostala krásnou soupravičku pro miminko. Když jsem ji vybalila měla jsem v očích slzy. Ty sněhově bílé dupačky jsem si položila na své vystouplé bříško. Mrňousek se pohnul, jakoby chtěl dát najevo, že se mu dáreček líbí. Ale ještě nemám tak velké bříško jako Emily. Ta by se mohla kutálet. Jsem teprve v šestém měsíci. Ještě jsem od nich dostala krásně vázané Quileuteské legendy. Objala jsem Sama, který mě pohladil po zádech. S Emily to bylo horší.

„Děkuji. Je to krásné," řekla jsem vděčně. Charlie mi vložil do ruky také malou krabičku. Otevřela jsem ji a opět v ní byl klíč. Zasmála jsem se.

„Ten dárek je venku, ale podívej se až potom," řekl a usmál se tak, že se mu vytvořily kolem očí vějířky vrásek.

„Děkuju, tati. Mám tě ráda," zašeptala jsem se stopami slz v hlase. Mamka s Philem přijeli i s mojí čtyřletou sestřičkou - Julií. 

„Ahoj, Julí." Rozevřela jsem náruč a moje roztomilá sestřička se semnou přiběhla pomazlit.

„Čechno nejlepsí, Bejí," zašišlala. 

„Děkuju, zlato." Znovu jsem ji k sobě přitiskla a políbila ji do vlasů.

Od mamky a od Phila jsem dostala krásnou postýlku pro miminko. Opět se slzami v očích jsem jim poděkovala a objala mě. Od ostatních jsem dostala většinou věci pro miminko. Výjimečně to byla kosmetika nebo nějaké oblečení. 
Celý večer byl krásný. Nikdy bych si nemohla přát nic krásnějšího. Když jsem dostudovala střední školu ve Forks, přihlásila jsem se na vysokou školu v Seattlu. Měla jsem promovat tento semestr, ale něco malého mi do toho skočilo. A proto jsem požádala o přeložení na minulý semestr. 

Zrovna jsem byla na přednášce z historie a někdo si vytáhl něco k jídlu. Mně se v tu ránu zvedl žaludek a už jsem pelášila ven z místnosti. Udělala jsem si těhotenský test. Co se nestalo. Otěhotněla jsem. Byl to pro mě více méně šok. Když jsem měla říct tu zprávu Jacobovi, měla jsem strach, že se bude zlobit. Že mě donutí k potratu. Ale nikdy v životě bych neočekávala takovou reakci. Zrovna jsme oslavili Jacobovy narozeniny. Procházeli jsme se po pláži. Zastavila jsem se.

„Jacobe, musím ti něco říct," šeptala jsem. Klopila jsem oči rudá ve tvářích a žmoulala si pramen vlasů.

„Děje se něco?" Rukou mi nekompromisně zvedl bradu, abych se mu musela podívat do očí.

„Víš... Jsem těhotná," dostala jsem ze sebe. Spustil svoji ruku podél těla a upadl do menšího šoku. Chvíli mi zíral do obličeje a poté se přesunul pohledem na mé ploché bříško. Hlasitě vydechl, prohrábl si vlasy a já jsem očekávala řev. Ten ale nepřišel.

„Já budu táta," šeptal si pro sebe. Chvíli na to mě přimáčkl ke své svalnaté hrudi, objímal mě a líbal. Po tvářích mi tekly slzy.

„Děkuju, Bello," šeptl mezi polibky. „To je ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy mohl dostat. Páni, já budu táta." To byl nejšťastnější okamžik v mém životě.

Teď jsme šli ruku v ruce po cestě. Jacob mě táhl na pláž. Podívala jsem se na jasné nebe, slunce právě zapadalo za obzor a na moři tvořilo nádherné odlesky. Chvíli jsem tu krásu obdivovala, ale poté jsem se podívala na Jacoba. Připadal mi nervózní. Stiskla jsem mu ruku ještě pevněji. 

„Děje se něco?" Když neodpovídal, uvědomila jsem si, že jsem použila právě ta samá slova jako on, když jsem mu oznámila, že čekám miminko. Zasmála jsem se. Tázavě se mi díval do tváře. Na chvíli se zamyslel a potom si klekl na koleno. Okamžitě mi došlo, co se chystal udělat. Zadržela jsem dech.

„Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě za manžela? V bohatství i v chudobě, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí?" 

Přistihla jsem se, že opět pláču. Posadila jsem se k němu. Chytl mě, než jsem stihla tvrdě dopadnout na písek.

„Opatrně, máš i něco mého," zasmál se. Dívali jsme se jeden druhému do očí. 

„Ano," špitla jsem to jediné slovo. Můj svět jako by rozkvetl o milion nových květin. Jako by můj život získal nový směr. Hluboce mě políbil. Natáhl mi na prsteníček levé ruky krásný prstýnek.
Když jsme vstali, protože začínala být zima a já měla na sobě jen lehké šaty a svetřík, zjistila jsem, že se slunce schovalo. Že ho nahradil měsíc v úplňku. Dnes byly vidět hvězdy. Jasná noc mi ukázala, jak byl dnešní den výjimečný. 

S Jacobem jsme se rozhodli, že se vezmeme, až se miminko narodí. A jak ty poslední tři měsíce utekly, svatba byla také za dveřmi. Přípravy nebyly nijak veliké. Zkrátka jen v kruhu rodinném.

Bláhově jsem si myslela, že už budu navždy jen šťastná. Brzy budu paní Blacková, budu matka a manželka. Myslela jsem, že se už nic nemůže zvrtnout. Ale to jsem se hluboce mýlila. Zrovna jsem vařila oběd. Byla jsem doma sama, protože Jacob byl na hlídce. Jinak trávil všechen svůj volný čas se mnou. Zazvonil zvonek, tak jsem šla otevřít. Kolébavým krokem jsem se dostala před dveře a trhnutím jsem je otevřela. Zatmělo se mi před očima. Už jsem jen padala.

₰₰₰

Zmateně jsem otevřela oči. Probudila jsem se na sedačce v Charlieho obýváčku. Nade mnou se skláněl. Ten anděl, co mě před více než pěti lety opustil. Ten, co mě nechal samotnou. 

„Jak se vůbec opovažuješ sem jen tak přijít. Co si o sobě sakra vůbec myslíš?" řvala jsem. To už jsem stála na nohách. V bříšku mi škublo. Ucítila jsem prudkou bolest. Nohy se mi podlomily, ale než jsem stihla upadnout, dvě studené ruce mě zachytily. 

„Bello, co se děje?" 

„Za to můžeš ty," obviňovala jsem ho. Vyhoupla jsem se na nohy a snažila se dostat ke dveřím. 

„Bello, počkej, já tě odvezu." Hlas měl mdlý. Smutný. Nasáklý bolestí.

„Ne, půjdu sama. Od tebe už vůbec nic nechci," řvala jsem. Další prudká bolest mi vyšla ze středu bříška. Hlasitě jsem oddechovala. Nekompromisně mě popadl do náruče. 

„Edwarde, okamžitě mě pusť," křičela jsem, ale nic jsem nezmohla. Posadil mě do auta, připoutal mě. A okamžitě startoval. Během úplně kraťoučké chvilky jsme byli v nemocnici ve Forks, kde mě bral opět do náruče. Stále jsem se snažila bránit, ale nedal si říct. Odvezli mě na pokoj, kde mě už brzy čekal porod. 

„Chci zavolat mému snoubenci, pokud dovolíš," řekla jsem naštvaně. Tvář se mu zkroutila do ještě bolestnější masky, ale podal mi telefon a vyšel ven z místnosti. Přečkala jsem ještě další bolestnou kontrakci. Poté jsem vytočila Jakovo číslo. Vzal to hned na první zazvonění.

„Bello, lásko, jak se máš? Už brzy za tebou přijdu," řekl radostně.

„Víš, přijeď do nemocnice," odpověděla jsem s hlubokým dýcháním, protože začínala další kontrakce. Zavěsil a během pár desítek minut byl u mě. Právě v čas. 

„To se škvrně rozhodlo jen tak?" vtipkoval. Ale pak zavětřil pach. Zavrčel.

„Sakra, až se mi ta pijavice dostane do rukou, tak ji zabiju! To přísahám," křičel sinalý vzteky.

„Ne, Jaku, nech ho. On odejde," řekla jsem smutně. Přikývl. Porod byl už rychlý. Narodila se nám holčička - Elsie Leah. Druhé jméno má po milované kmotře, kterou jsem bohužel neviděla od letních prázdnin. Větší krásu jsem snad nikdy neviděla. Edward stál opodál. Zmučený. Jacob na chvíli odešel.

„Máš krásnou dceru Bello," zašeptal. „Buď prosím šťastná."

„Můžeš pro mě udělat poslední věc?" řekla jsem. Přikývl.

„Zůstaň kvůli mně naživu. Neumírej," šeptla jsem a tvář se mi bolestně kroutila při představě toho, že už není. Ztěžka přikývl. 

„Sbohem, Bello," zašeptal. Mně tekly po tvářích slzy. Představa, že už ho nikdy neuvidím byla děsivá, avšak pravdivá. Ještě se otočil, jak procházel dveřmi.

„Miluji tě, navždy." Byl skoro pryč.

„Já tebe víc," zašeptala jsem skoro neslyšitelně. „Navždy."

To jsem ho viděla naposledy. Stále ho vidím procházet těmi dveřmi. Jak se otočil, upíral na mě svoje smutné zlaté oči. Jak mi naposledy řekl, že mě miluje. Nikdy jsem ho milovat nepřestala. Mé srdce patří jemu. Odnesl si ho už dávno. Nikdy nepatřilo někomu jinému. Moje slunce navždy vyhaslo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Make a wish, Bella!:

 1
02.06.2013 [15:28]

MackenzieCullenNádherné. Mohla by si z toho urobiť kapitolovku. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!