Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Madness or love? 2/3

Madness or love? 2/3Caius Leah něco slíbil. Tři dny v jeho společnosti ji naplní štěstím. Podaří se mu rozveselit smutnou vlčici a osvobodit ji od upjatosti a trpkosti? To si budete muset přečíst.

Neměl jsem absolutní ponětí, co provádím. V hlavě jsem měl zmatek a snažil jsem se vymyslet logický důvod, proč sedím v letadle s vlčicí. Bohužel, logika se stáhla jako spráskaný pes do pozadí.

Prostě se stalo.

Nic, co jsem učinil během několika desítek hodin, se nespojovalo s logickým uvažováním. Mohl jsem se odvolat na druhou mízu, ale s ohledem na můj věk by byla dvoustá padesátá šestá. Jen já mohu vymyslet naprostou šílenost jako odjet do Evropy. Viděl jsem na Leah, určitou dávku nedůvěry, ale nakonec souhlasila. Její matka však zastávala jiný názor. Taky zrovna nepřidal fakt, že se otiskla do upíra. Navíc do červenookého, což jsou ti zlí. Nejsme zlí, jen neradi polykáme blechy, to je celé. Tudíž jsem musel oprášit staré gentlemanské dovednosti a nevinný, andělský úsměv, kterému málo žen odolalo. I Leah měla problém udržet si odstup a chladnou masku, jakmile jsem úsměv vykouzlil na tváři. Což mě těšilo. Věděla, jak se mnou mává, ale jestli i já dokážu vzbudit sexuální touhu v ní, mi bylo prozatím skryto. I když pomalinku začínám měnit názor.

A nyní sedíme zde, v letadle. Turistické třídě. Prý, abych zbytečně neutrácel, že neznám hodnotu peněz a tak dále. Má sice pravdu, že peníze jsou v některých sférách nedostatkové zboží, ale zase se nechovám, jako bychom v hradním sklepení tiskli prachy. Netiskneme a Aro se fakt nekoupe ve zlatě jako Skrblík.

Naštěstí jsem vyhrál místo u okýnka. Leah seděla vedle stokilového chlapíka, jež mu mohlo být kolem třiceti. Určitě má hnusnou, tukem prosycenou krev. Nikdy jsem nebyl fanda fastfoodů. Proto jsem svou pozornost přesunul na Leah. Už se netvářila, že má v zadku dvou metrový kaktus, ale jen jednu osinu – s mojí jmenovkou. Taky se mi nelíbilo pár věcí, ale musel jsem je skousnout. Například turistickou třídu a její zpropadené otrhané kalhoty.

Copak nechápe, že všem okolo je zima, protože je co? Zima!

Lidi se oblékají teple, ale jí je to putna. Klidně si přišla v odrbaných botách, otrhaných džínách a triku s krátkým rukávem, jako by se nechumelilo! Ale ono, světě div se, chumelilo a dost. Naštěstí byla u auta duchapřítomná Alice, jež měla pár kousků, kecám, plný kufr hadrů – zřejmě předvánoční výprodej, který je i u našich upírek velice populární, a nasoukala ji do bílého svetru, kalhoty odmítala Alici odevzdat, kabátu a bot, jež působily zimním dojmem.

Dal jsem si za úkol, že ji naučím se oblékat. Vždyť to tak nejde, chodit jak bezdomovec.

„Kam letíme?“ zeptala se mě dnes po páté a byla podrážděna. Ať už skrz stokilového chlapíka, nebo z upíra, jenž ji nespouštěl z očí.

„Překvapení,“ řekl jsem a lehce se usmál. Nevím proč, ale bavilo mě ji škádlit. Leah se naklonila přes opěradlo víc ke mně.

„Nejsou mi čtyři. Nemám ráda překvapení. Takže mi laskavě pověz, kam doletíme a co tam budeme dělat. Jsem unavená, hladová, nevyspaná a navíc mi ještě úplně nedochází, že sedím tady s upírem sama, asi jsem se úplně pomátla, nebo…“ položil jsem jí prst na ústa. Okamžitě strnula a zmateně na mě pohlédla.

„Vídeň. Můžeš klidně spát, pokud ti to půjde. Máme spoustu času, a co se týče tvého prázdného žaludku.“ Prst mi sklouzl stejně rychle, jako se objevil na jejích plných rtech a přivolal jsem letušku. Velice sympatická, mladá dívka musel jsem uznat, obratem jídlo donesla, přičemž mě okatě sváděla. Nevím, co mi bylo milejší, jestli ona nebo tiše vrčí vlčice.

Leah ač nerada, musela uznat, že blonďatý upír ji neustále udivuje. Zpočátku se chtěla od něj držet dál, hledala na něm chyby a nebylo jich málo. Stále si opakovala, že nesmí, ale síla otisku byla větší. A když se před chvíli na ni usmál, jako by byla jedinou, kterou chce vidět, měla co dělat, aby se na něj nevrhla.

Caius nebyl, jak Cullenovi jeden model vedle druhého, ale byl jiný, neobyčejný. Leah se zamračila nad svými myšlenkami a nasměrovala se k tlouštíkovi.

Proč se jen Sam nemohl otisknout do ní? Vše by bylo normální v zaběhnutých kolejích. Byl snad jejich vztah nic? V porovnání s otiskem ano. Nyní to chápala. Popisování od ostatních není tak přesné, jako když to pociťuje na vlastní kůži. Sam se do Emily otiskl a tím označil jejich vztah za bezcenný. Roky strávené bok po boku odhodil pryč.

Rychle zamrkala řasami, aby zahnala slzy. Potřebuje se soustředit na něco jiného.

Vídeň.

Řekl, že letí do Vídně, kde kruci je? Ne, že by byla nevzdělaná, ale doba, kdy brala ve škole Evropu, je už celkem dávná.

„Co budeme tři dny dělat ve Vídni?“ vyhrkla ze sebe, přičemž si neuvědomila, že hledí na tlouštíka, ten se odevzdával spánku a nevnímal ji. Ještěže tak.

Za svými zády slyšela tichý smích, ohlédla se přes rameno a zalapala po dechu.

Dobře, není nádherný jako Cullenovi.

Ale má své kouzlo, které ji přitahuje, jako světlo můru.

„Vtipné,“ zamručela a uhnula pohledem. Nemohla se dlouho dívat do jeho rudých očí. Měla by se té barvy bát, ale nějak nemohla. On v ní vzbuzoval klid a mír.

Aniž by si uvědomila, co se děje, Caius ji uchopil za ruku a letmo ji políbil na hřbet.

„Ve Vídni budeme pouze jeden den. Dala jsi mi tři, což mi nestačí, ale pokusím se ti dny v mé přítomnosti, co nejvíce zpříjemnit,“ mluvil hlasem, jenž byl velice příjemný. Chtěla, aby dál mluvil a nikdy nepřestal. Začíná bláznit, po něm. To není dobrý, co kdyby jí Santa k Vánocům donesl někoho jiného k otisknutí?

„Má se smysl ptát?“ položila mu otázku. Pousmál se a zakroutil hlavou.

„Prioritní je tvůj spánek. Vidím, jak se sotva držíš, máš dost času na prospání, využij ho, otázky počkají, jako já.“

„Ale…“ pokoušela se ohradit. Nakonec uznala, že má pravdu. Ignorovala jeho spokojený úšklebek a v mezích se pohodlně uvelebila na sedadle.

Sam ji opustil a ona se cítila po celou dobu mizerně, zraněně a bezcenně. Vždy, když ho viděla, měla chuť brečet nebo ho praštit. Když běžela ve vlčí podobě ochránit Caia a spatřila Sama… bylo to odlišné.

Otiskl se do jiné, ale ona ho nepřestala milovat. Jenže vše se převrátilo vzhůru nohama a jediné, co dokázala cítit k Samovi, bylo pochopení. Pryč byla láska a nenávist. Pryč byla bolest v srdci.

Naposledy se zadívala na upírovu tvář.

Díky němu, on jí převrátil život a vyrval ji ze spár bolesti. Instinktivně stiskla jeho pravé zápěstí, které měl položené na opěradle sedadla, a odebrala se do říše snů.

 

Být upír se závazky je komplikované. Být upír s psychicky narušenými bratry je o nervy. Vyťukal jsem Arovo číslo a doufal, že nebude moc jančit. Osm nepřijatých hovorů, mi moc nepomáhá. Kdo by ho taky neignoroval. Oprava. Každý, kdo používá mozek, ho ignoruje.

„Kde jsi?!“ vyštěkl na mě. Úvodní formalitky asi hodil do koše.

„Pryč.“

„Nepovídej! To bych asi bez tvé pomoci těžko zjistil! Můžeš mi říct, co ti zas přelítlo přes nos? Nejdříve šílená, blonďatá upírka a teď emočně narušená vlčice, co po tobě slintá?! Co bude příště? Yetti?“ i kdybych hodil mobil do Mariánského příkopu, stejně bych jeho ječák slyšel až na Měsíci.

„Yetti je chlap, Aro, a já jsem na holky.“

„To nikdo neví, když ho nikdo neviděl,“ vyhrkl ze sebe Marcus. Takže jsou spolu a kují proti mně nějaké pikle. Vrána k vráně sedá. Nebo si zas Marcus běhá u Cullenových po louce či lesíku a Aro mu dělá společnost, protože nechce být sám. Cítí se frustrovaně v rodince krasavců.

„A s tímto mám vládnout?“ vyjekl Aro. „Raději se půjdu ožrat, protože vy dva jste úplně nepoužitelní!“

„Na co si furt stěžuješ?“ okřikl jsem ho. „Vždyť máš absolutní moc.“

„Jak prosím?“

„No já tě neposlouchám a Marcus tě ignoruje, vládneš vlastně sám.“

„Občas se snažím dávat pozor,“ slyšel jsem Marca a těžce dusil smích. „Ale když Aro furt píská nebo má děsně dlouhý proslovy, hotový uspávač hadů, to se fakt nedá. Jakožto upír nemůžu spát, ale když začne mluvit o novinkách i mně se klíží oči, fakt nekecám!“

Dobře, to už jsem se neudržel a propukl v hurónský smích. Leah vyplašeně vyšla z koupelny a hleděla na mě.

Z reproduktoru jsem ještě stihl zaslechnout, jak se ti dva hádají. Malé holky, ne kluci, ale opravdu holky.

 

„Co tě tolik pobavilo?“ otázala se mě a já jen pobaveně pokýval hlavou.

„Mí bratři. Pár hodin bez nich a málem bych zapomněl, jací blázni jsou,“ odvětil jsem jí s úsměvem na rtech.

„Bratři?“

„Jo, pamatuješ na toho šilhavého a skoro plešatého upíra? Tak to jsou moji bratři.“

„Nevypadali, jako tvoji bratři.“

„Biologičtí ne, ale jak dobře víš, pro můj druh je krev oceňovaná jiným způsobem.“

„Jistě.“

Věřil jsem, že spolkla nadávku pijavice. Musela se sžít se situací jako já. Jenže jí to jde pomalu. Navíc, Leah zrovna nepomáhám. Jakmile jsme přijeli z letiště pomocí služby C&K Airport Service do centra Vídně, konkrétně jejího obvodu číslo jedna Innere Stadtu, začala lapat po dechu. Možná jsem jí měl koupit na letišti kyslíkovou bombu, nebo sehnat někoho z pobřežní hlídky, ti rádi dávají dýchání z úst do úst.

Zářivý luxus hotelu Kaiserin Elisabeth ji málem oslepil. Viděl jsem na ní, jak obrovské najednou oči má a všechno doslova hltala. Bavilo mě ji přitom pozorovat. Byla, jak dítě, ale tím krásným, naivním způsobem. Přesto mě peskovala, přesně jako na letišti, že zbytečně utrácím peníze.

„Kde mám oblečení?“ pronesla mírně nevrle. Není zrovna spokojena s tím, že musí být v přepychu, ale pokoje na rozdíl od recepce, nekřičely zápachem peněz. Zaplatil jsem nám dvoulůžkový pokoj, bylo by krajně podivné, proč jen jednolůžkový. Komu by se chtělo vysvětlovat, že jsem upír, který nespí a Leah má zas moc ostré zuby na to, aby mě k sobě pustila na pět minut tulení. Možná mám kamenný zadek, ale mám ho rád. Je to dobrý doplněk, aby mi nepadaly kalhoty.

Ukázal jsem na hromádku oblečení, které vévodil svetr meruňkové barvy. Nebo to byla lososová? Něco si prodavačka huhňala pod nosem, když jsem nakupoval pro Leah oblečení, ale to nebylo pro mě podstatné.

Přistoupila k hromádce oblečení a žďuchla do ní prstem.

„To není moje.“

„Ale je,“ ujistil jsem ji. Stál jsem na druhé straně pokoje a pozoroval ji. Nevím, co jí vadí, v županu vypadá sladce.

„Kde jsou moje šaty?“ obořila se na mě.

„Pryč.“ Vlastně jsem požádal pikolíka, aby je vyhodil, využil situace, kdy se Leah sprchovala a vlezl do prvních obchodů, co byly přes ulici. Musel jsem oprášit němčinu a vlichotit se prodavačce, šlo to hůř, když jsem na ni musel hledět skrze černé sluneční brýle. Ale horší by bylo jednat bez nich.

„Pryč?“ zopakovala a přesunula se ke mně. „V kabátě jsem měla doklady! Mobil, sluchátka a taky…“ zasekla se v půlce věty, jako by jí něco došlo.

„Kde mám spodní prádlo?“ mírně se začervenala. Uchopil jsem ji za ramena a otočil ji čelem k obrovské skříni.

„Tys mi koupil spodní prádlo?“ vyjekla ze sebe zděšeně, otevřela skříň a…

Uznávám, ujela mi trochu ruka. Skříň vysoká dva metry, široká víc jak metr doslova překypovala oblečením, botami, kabelkami a já věděl, že jsem na něco zapomněl. Malovátka! Upírky našeho klanu jsou jimi posedlé. Ale Leah je nepotřebuje, je přirozeně krásná.

„Sprchovala jsem se snad dny nebo co?“ lamentovala dál, přesto zvědavost v ní vyhrála a prsty zběžně přehrabovala věci.

„Jsem upír,“ pokrčil jsem rameny a opatrně jsem se přesunul ke křeslu, které bylo od skříně dál.

„Magor, to jsi,“ ohlédla se přes rameno. Netvářila se nadšeně, ale její oči mi říkaly něco jiného. Měla radost. Ne z toho, že ji ničím šaty, ale že dostala nové.

„Bohužel, nemohl jsem jinak, vlčice. Tvé oblečení mělo nehodu, krásný pohřeb a honosný.“

Leah měla sto chutí zavrčet a kousnout ho, přesto nedokázala zahnat radost. Maličkou radost v srdci, když viděla všechny ty kousky, boty a kabelky! Jak to mohl stihnout? Vždyť to muselo stát hotové jmění! Neubránila se lehkým dotykům, příjemné látky, nádherné střihy a ty barvy. Jak dokázal odhadnout její oblíbené barvy? No, ten svetr, co byl na lavici položený, ten půjde taky na pohřeb, ale jinak. Sebrala několikero triček a kalhot, vytáhla lístky a…

„Tys mě v letadle přeměřoval?“

Začal jsem si pomaličku zvykat, že oznamovací otázky vlčice málokdy používá. Osmdesát procent všeho, co plácne, končí otazníkem. Jistě, nosím metr po kapsách, který mi dal Bořek Stavitel.

„Tipoval jsem úspěšně?“ Když se jen otočila a nic neřekla, pokračoval jsem: „Obleč se a vysuš si vlasy, do dvou hodin bych chtěl vyrazit na naši exkurzi.“

 

„Proč ti tví bratři volali?“ započala Leah konverzaci nečekaně otázkou. Lehce jsem se usmál a nabídl jí rámě. Váhavě se na mě podívala, nakonec se přece jen zavěsila a společně jsme vešli do Stephansdomu, gotické katedrály, která mě svou krásou udivuje tolik let.

„Kontrola, rodinka měla strach. Ne o mě, ale o tebe,“ zašeptal jsem odpověď. Jestli mě ohromovala po tolika století krása katedrály, pak jsem se opravdu nemohl divit uchvácené tváři Leah. Nevědomky se vyvlíkla a pomalými kroky zkoumala každou píď katedrály. Usadil jsem se do zadní lavice a pokukoval po ní. Byl jsem polichocen, že ji můj nápad potěšil a vypadala spokojeně.

 

„Friedrichu, vzpoura se nevyplácí. Mohl bys mi říct, co tě vedlo kupředu? Chuť po moci, mstě, či jsi chtěl dokázat, co nikdo před tebou, zabít vládce?!“ poslední slova Aro ječel přes celou loď katedrály. Všichni tři jsme stáli před hlavním oltářem. Aro uprostřed, já po jeho pravici. Marcus na druhé straně a jako jediný nevykazoval žádný zájem o danou situaci. Ve mně vztek bublal, na rozdíl od Ara, ale dokážu ovládat své emoce a zůstat chladnokrevný.

Friedrich klečící před Arem se pokusil o úšklebek, ale moc mu to nešlo. Po obou stranách ho drželi Felix s Demetrim.

„Nelituji svých činů, jednou vás někdo zabije a nastolí spravedlnost. Neuniknete!“

Aro pohlédl na mě. Kývl jsem a vyměnil jsem si s ním pozici.

„Nejsem Bůh, aby čekal na tvé zpytování. Jsem Caius, vládce a nikdo nebude vyhrožovat mé rodině!“ sklonil jsem se k němu a jedním, ladným tahem jsem mu urval hlavu.

„Nikdo,“ zopakoval jsem a hodil jsem hlavu přes celou loď katedrály.

Některé vzpomínky na Stephansdom nejsou krásné…

Aro, ať už je jakýkoliv má v oblibě soudit teatrálně. Proto, když zjistil, že jeho oblíbenec to táhne s upírkou, jenž má psychický štít a celou dobu na Volturiovi šili boudu. Rozhodl se potrestat je pravou smrti před upíří elitou ve Vídni. Pár kroků ode mě kdysi ležela Friedrichova hlava.

„Je to úchvatné,“ vyjekla nadšeně Leah a přiběhla ke mně. „Každičký kousek se mi líbí. Zvenčí je ohromující, ale uvnitř? Nic podobného jsem na vlastní oči nespatřila, ta kamenná kazatelna a oltáře, obrazy, sochy… já nemám slov,“ usadila se vedle mě a zazubila se. „Jaká byla předtím tvá odpověď, úplně jsem tě vytěsnila z hlavy.“

Tomu jsem se musel zasmát.

„Beru to jako kompliment za dobře odvedenou práci.“

„Nechtěla jsem tě urazit,“ ujišťovala mě a dokonce se dotkla mého ramene. Zadíval jsem se na její dlaň, pak do očí. Přitahovala mě jejich temnota. Byla na rozdíl od té mé čistá a nevinná. Má temnota je zkažená a neodvratně připoutaná k mému srdci.

„Neurazila. Předtím jsem řekl, že pouze kontrolovali a ptali se na tebe.“

„Na mě?“

„Jistě. Jsme rozdílný druh, který se zrovna v lásce nemá. Navíc má minulost s vlkodlaky…“

„Jsem vlk.“

Pousmál jsem se, uchopil její dlaň do své a políbil hřbet. „Já vím.“ Taky vím, jak se podívat na ženu, aby beze slov pochopila, že je pro mě zajímavá. Leah si odkašlala a ucukla s rukou.

„Netušila jsem, že máte k sobě blízko. Cullenovi mi tvrdili opak a jsem teď trochu zmatená.“

Jistě, Cullenovi. Perfektní v lidském životě, ale ten upíří stále nedokáži pochopit. Když s někým žijete pod jednou střechou víc jak dva tisíce let, musí to být víc než o moci, ne? Navíc, kdybych je nebral jako bratry, rozhodně bych ji nedokázal tolerovat jejich nálady. Aro a jeho vzlykání při Titanicu, prvním dílu Bridget Jones, nebo nedej bože, kdyby si pustil Neuvěřitelnou cestu. Kecám, u toho vzlyká Marcus.

„Kdyby každý věděl, že se chováme jako rodina a ne armáda vraždících nástrojů, brali by to jako svou výhodu a našli slabost. Jsme vládci, museli jsme utvořit jistý obraz, hrozivý. Strach je účinný.“ Kdyby někdo viděl Ara o Halloweenu nebo dvojčata, myslím, že by hrozivý obraz byl tatam. „Máme spíše nepřátele, než opak. Moc budí závist.“

Mírně naklonila hlavu na stranu, jako by přemýšlela nad něčím.

„Dokážu asi pochopit, co tím myslíš. Uvědomuji si, že jsi od Cullenových odlišný, jsi upír, který se nepokouší zapadnout do lidského světa, ale přesto žiješ v rodinném kruhu. Pro svou matku a bratra bych udělala cokoliv na světě, zabila bych, kdyby byli v nebezpečí. Ano,“ kývla. „Dokážu chápat tvé chování.“

„Tvá rodina má štěstí, je dost lidí, kteří by svou rodinu zaprodali.“ Nestýkám se s lidmi, ale lovím je, zabíjím je. Vidím matky, které prosí, abych raději zabil jejich děti, než je. Vidím milence, jejichž láska není silná natolik, aby se obětovali jeden pro druhého. Falešné přátelství, rodiny, srdce. Možná se chováme krvelačně a vražedně, jenže takoví mi jsme doopravdy.

„A tvá rodina? Předtím, než ses stal upírem, jsi musel nějakou mít.“

Opřel jsem se o lavici a zadíval jsem se na strop. Ano, měl jsem rodinu, jako každý člověk. Matku a otce.

„Nevzpomínám si, proměna v upíra mi nezvala jen lidství, ale i mé vzpomínky.“

Vypadal klidně a vyrovnaně, když jí to sdělil. Ztratit vzpomínky na život, je něco jako ztratit sám sebe.

„Pátral jsi po své rodině?“

Zasněně se podíval k vedlejšímu oltáři na pravé straně a pousmál se.

„Byl jsem novorozený. Prahnul jsem po krvi. Nezajímalo mě, kdo jsem, jak jsem žil nebo zda někdo oplakává mou smrt.“

„A má krev? Láká tě? Možná bych neměla být u tebe tak blízko,“ Leah se pokusila odsunout, ale jeho smích ji zastavil.

„Ne, ani ne popravdě.“

V Leah se praly dvě polovičky. Jedna skákala dva metry do vzduchu, když vyslovil ta čtyři slova. Neláká ho její krev, tudíž ji nevysaje a ona neskončí v příkopě, bezva. Ta druhá polovička byla uražená. Nabízet se mu na podnose, neměla v plánu, ale přece jen… hloupost. Je to hloupost, ona je hloupá, proč tak uvažuje?

„Má krev ti není dost dobrá, protože jsem vlk?“ vyhrkla ze sebe naštvaně. Slova letěla z úst, aniž by to mohla zastavit.

„Zrovna kvůli tomu to opravdu není, mohli bychom změnit téma?“

Leah začalo více zajímat, proč nechce její krev. To, že by nebyla dobrovolný dárce ani za milión let, bylo nepodstatné. Důležitější je zvědavost a otázka proč.

„Ne, ani ne,“ řekla na hlas.

Jeho výraz se změnil. Poprvé v něm viděla lovce, divokou šelmu. Uchopil ji za zápěstí a natiskl k sobě, vše proběhlo tak rychle, že nestihla ani pořádně zareagovat.

„Smyslnost tvých rtů, černé oči, jež mají magnetickou moc, dotěrné otázky, které mě často rozesmávají, to mě láká daleko víc, než krev v tvém těle,“ sklonil obličej k jejímu. Kdyby se kousíček posunula nahoru, dotýkali by se. „Jsi v mé hlavě a nedokážu tě z ní dostat, opravdu se velice ovládám, abych tě teď nepolíbil,“ zašeptal do jejího ucha. Leah těžce polkla. Jeho svůdná vůně, slova, která pronesl chraplavým, žádostivým hlasem…Hlava se jí začala motat a kdyby neseděla, určitě by spadla.

Odkašlala si. „Já…“ nevěděla, co přesně chce říct. Caius povolil stisk a stoupl si.

„Ty,“ řekl a znovu se pousmál. „Půjdeš si prohlédnout jižní věž. Je stejně úchvatná jako tvé červenající se tváře.“ Natáhl k ní ruku a ona nemohl jinak, než ji přijmout. Chtěla se ohradit, že se nečervená, ale cítila, jak její tváře doslova hoří. Celá si připadala jako v ohni.

 

Vídeň je nádherné město, ráj historie, jenž na vás dýchá na každém kroku. Procházet jejími uličkami, bylo jako by Leah vlastnila stroj času. Nyní stála po boku Caia a hleděla nahoru, kde byl obrovský nápis, který jistě nedokáže přečíst.

„Co se tam píše?“ zeptala se Caia. Před odchodem z katedrály jí nabídl rámě, ale ona ho odmítla. Musí se ovládat. I teď jeho pokusy o bližší kontakt ignorovala.

„Vánoční trhy, jsou ve Vídni hodně populární a věřím, že si je nesmíš nechat ujít. Takže se můžeš těšit na Glühwein, Kartoffelpuffer a nebo Maroni. Dlouho jsi nejedla, musíš mít hlad,“ odvětil jí s náznakem starostlivosti v hlase. Leah pozdvihla jedno obočí.

„Co je?“ nechápal pro změnu on.

„Když už mám něco jíst, nebylo by na škodu, kdybych tomu rozuměla. Nejsem jako upíři, kteří srší jeden světový jazyk za druhým.“

Caiův hlasitý smích ji nutil se smát taky. Měla by hrát uraženou, ale nešlo to. Když on měl radost, ona taky. Není nad otisk.

Objal jí kolem ramen a vedl dál k početným stánkům s červenými střechami. Všude bylo tolik lidí, jeden mluvil přes druhého, prodavači ochotně prezentovali své zboží a Leah nevěděla, kam se má dívat dřív.

„Glühwien je svařené víno. Pokud nechceš jít po čtyřech, moc ho nepij, ale zahřeje tě,“ vysvětloval Caius, zatímco procházeli kolem stánku s obrazy. Leah se zadívala na jeho veselou tvář. Žádné svařené víno jí nedokázalo zahřát jako přítomnost tohoto zpropadeného upíra.

Zarazila se.

Je v hajzlu. Otisk ji dostal na kolena. Celou dobu co s ním je, se chová jinak. Šťastněji. Měsíce utrpení, ponížení jako by zmizely mávnutím kouzelného proutku.

„Copak se děje?“

Zkousla si spodní ret a zakroutila hlavou.

„Nic, jen pokračuj, začínám mít opravdu hlad.“ Nejen hlad. Tělo jí odmítalo poslouchat. Hlava se jí točila snad víc, než v katedrále. Možná to bude těmi schody, když stoupali do věže. Potom si nedovedla vysvětlit hořící tělo. Pochybovala, že to bude Caiem. Je chladný a navíc, nikdy nereagovala na muže jako chilli paprička.

„Kartoffelpuffer jsou bramborové placky a Maroni pečené kaštany.“

Caiova slova vnímala jako by z velké dálky. Zalapala po dechu, potřebovala se napít, v ústech měla sucho a hlava, celý svět se s ní točil. Kdyby jí Caius nedržel, určitě by spadla do sněhu, který začal padat pár okamžiků poté, co absolvovali prohlídku. Prsty zachytila látku jeho kabátu a křečovitě se k němu natiskla.

„Není mi dobře… mohli bychom…“

 

Zděšeně jsem hleděl na vlčí dívku, která se choulila na posteli. Znenadání se jí udělalo nevolno a její pokožka hořela, potila se a bolestně vzlykala. Nemocné lidi neznám, protože žiju s upíry. Dementní upíry, abych byl přesnější. Nic takového u nás nevedeme. Nemoc bereme jako bláznovství, nebo to už taky vlastně ne, je to spíš doplněk, který získáte po tisícovce let, co smrdíte na matičce Zemi. Jenže vlčice byla nemocná fyzicky. A já byl v koncích, nebo byla tu jedna možnost.

Sedl jsem si na kraj postele a pohladil ji po vlasech.

„Leah, svleč se do spodního prádla. Musíme srazit horečku,“ promlouval jsem k ní, jako k dítěti. Ale přesně tak se mi nyní jevila. Křehké, bezbranné dítě, jenž potřebuje mou pomoc.

Pokývala hlavou a já se odebral do koupelny, otočil modrým kohoutkem a pustil studenou vodu do vany. Prošel jsem chodbou zpátky do pokoje. Leah byla slabá, jak kotě, sotva dokázala přetáhnout přes hlavu pruhovaté triko.

„Pomohu ti,“ uchopil jsem trio a odhodil ho pryč.

 

Studená koupel neměla moc velký účinek. Vlastně skoro žádný. Vyšvihl jsem si tedy Leah do náruče a nesl ji zpátky do postele. Natiskla se víc ke mně, ruce obmotala kolem mého krku.

„Jsi tak studený,“ zašeptala úlevně do mého ucha.

Kdybych byl teplý, určitě bych sebou nebral vlčici na trip, ale seděl na trůně a lakoval si na růžovo nehty.

Co nejjemněji jsem ji položil do peřin. Leah se však odmítala pustit kamenného těla, které vlastnila má maličkost.

„Mohl bys se mnou zůstat?“ špitla prosbu.

„Jistě.“ Udělala mi místo a já si vedle ní lehl na záda. Leah ležela na pravém boku, levou nohu přehozenou přese mě, ruce obmotané kolem mé hrudi hlavu natisknutou na rameno levé ruky.

Pociťovat teplo, které z ní vycházelo, vdechovat její vůni – opravdu mi nesmrdí jak zmoklý pes, nevím, co to zas Aro kafral. Mě naplňovalo novým důvodem, proč tu být. Jako by byla úhoř a já zbloudilý potápěč. Elektrické šoky, které se probíjely mou kamennou kůži, mě nutily uvažovat o budoucnosti. Neměl bych. Leah za dva dny odejde z mého života a já budu mít jen vzpomínky. Ale i z těch se dá přežívat ne? Například Marcus… Hm, špatný exemplář, zcvokl se a jediný, s kým dokáže randit, je Greenpeace. Možná mi zbývá jen dnešek. Nechci ji vystavovat zbytečnému nebezpečí a evidentně jí není zrovna nejlíp.

„Nemáš žízeň? Ještě jsem tě neviděla pít krev z někoho, něčeho, jak se vlastně krmíš?“ Zřejmě jí je líp, hodila si další sadu vyslýchajících otázek. Ta holka měla zaručeně dělat sekundanta Colombovy.

„S posedlostí po krvi, žiju dosti dlouho, abych se jí naučil potlačit. Není to zlý a něco si seženu, neboj.“

„Co?“

Hlasitě jsem si povzdychl, což ji rozesmálo. Byl jsem rád, že se jakžtakž zotavuje.

„Jsem otravná, vím,“ zamumlala a věděl jsem, že se určitě začervenala. Nebo to možná bylo tou horečkou? Co já vím, jsem snad doktor z hor?

„Kdyby mi to vadilo, neodpovídal bych ti.“

„Vyhnul ses odpovědi.“

„Pokládáš najednou mnoho otázek.“

„Máme málo času.“

Něco mě nutilo zvednout její bradu, aby se mi podívala do očí.

„Chceš více času, Leah?“ byl jsem vážný. Svá slova jsem myslel vážně. Pro smrt si najdu vždy výmluvu, když jsem upír, ale pro život?

Ona byla mou výmluvou, proč bojovat za tu zpropadenou věčnost.

A to ji znám dva dny.

Bezva…

Co budu dělat, až ji budu znát týden?

Vytetuji si na zadek její jméno pomocí zbíječky?

Hleděl jsem do tmavých očí a přitom jsem věděl, že bych dal cokoliv na světě za trávení věčnosti po jejím boku.

Jsem v hajzlu.

Oficiálně se řadím mezi zaláskované magory. Už jen gospel s Mariah Carey a bude to.

„Vůbec nevím, co chci a ani co cítím. Nesnáším to vedro,“ utřela si čelo a víc se natiskla na mé tělo. Vím, že jsem upír, ale taky jsem chlap a ona ženská. Mohla by ubrat na plynu, jinak se lekne, co se dole odehrává za divadýlko. „Zvykla jsem si na bolest, přijala jsem fakt ,že mě Sam opustil a žil s Emily, ale pak objeví tvá blonďatá výsost a mně se všechno znovu převrátí vzhůru nohama a já opravdu nevím, co dělat. Nechtěla jsem s tebou nikam, přičemž se nedokážu od tebe hnout. Nechci si představit život bez tebe a přitom vím, že upír nemůže žít po boku vlka. Jsem s tebou šťastná, pokud vynechám poslední půl hodinu, kdy mi bylo na zvracení, ale ne z tebe, jen aby nedošlo k omylu. Trošku jsi mě naštval s tím oblečením, ale jinak jsem opravdu šťastná. Zapomněla jsem, jaké to je, mít opravdovou radost a těšit se z něčeho. A teď tu ležím na tobě, v hlavě mi běží tolik věcí. Vím, že mě opustíš a já se vrátím ke své bolesti…“ uhnula pohledem. Slyšel jsem, jak vzlykla. Instinktivně jsem si ji k sobě přivinul a políbil ji do vlasů.

„Vědomky bych ti nikdy neublížil. Jsem šílený jen z představy, že mě odkopneš. Pokud bych mohl, zůstanu s tebou napořád.“

„Co ti brání? Máš ženu? Jistěže máš ženu, jsi extrémně starý a já jsem tak blbá!“ křikla a chtěla se vykroutit z objetí, jenže já ji nepustil.

„Zaprvé, na svůj věk jsem luxusně zachovaný kousek. Za druhé, exmanželku.“ Snahy o útěk ustaly a pokojně si lehla zpátky ke mně. Poznal jsem, že její teplota pomalu klesala a síla se jí vracela. Přesto, nebyla úplně v pořádku. Musí se pořádně prospat.

„Co kdybychom to nechali na později? Musíš si odpočinout a ještě nás čekají dva dny,“ navrhl jsem.

Potlačil jsem svou romantickou stránku, nevím, jak jinak ji popsat a zapnul mozek. Brzo zapomínám, co mi vlkodlaci provedli. Naše druhy se odjakživa navzájem zabíjejí, proč bychom my dva byli světlou výjimkou? Jasně, neplánuji, že ji v moment kdy usne, vysaji, ale tohle nemá budoucnost. Nemělo by ji mít.

Tak proč krucinál chci, aby jela se mnou do Volterry?

„Máš pravdu, jsem ospalá,“ zamumlala do mé hrudi, čímž mě vrátila zpátky do reality. Navíc odchod Athenodory, mě zrovna nezanechal v bezvadném stavu. Nejsem perfektní a cítím. Když se mě snaží Aro štípnout, to necítím, ale když mě opustí žena, která mi stála po boku stovky let, to zanechá ránu, jenž se hojí pomalu. S Athenodorou mě nepojila láska, rozuměli jsme si a věděli jsme, že naše manželství je pouze obchod. Přesto byla výbornou společnicí a já její přítomnost postrádám.

„Sam je tvůj bývalý přítel?“ Leah byla v jiné situaci. Ona svého vlka milovala. Přesto oba víme, jaké to je ztratit blízkou osobu.

„Chodili jsme spolu předtím, než se z nás stali vlci. Dlouhý příběh.“ Bylo evidentní, že se na toto téma odmítá bavit.

„Něco jsem už slyšel. Nedívej se tak, Edward je drbna,“ pronesl jsem s lehkým úsměvem na rtech. Nedokázal jsem dále uvažovat nad tím, co bude. Potřeboval jsem si užívat blízkost vlčice. Byla jako luxusní droga s vysokou návykovostí.

„To jo a navíc vidí do hlav. Nemám zrovna ráda jeho přítomnost.“ Svraštila čelo a já se musel pobaveně zakřenit nad jejím zlobením.

„Hm, budeš si rozumět s Arem, on zas nesnáší jeho super vlasy.“

Z okna jsem pozoroval sněhové vločky, jak dopadají na chodník. I přes brzkou ranní hodinu bylo možné spatřit lidi, jak spěchají za svými cíli.

„Asi ji beru zpět do Forks,“ oznámil jsem do telefonu tichým hlasem. Otočil jsem se čelem k posteli, kde tiše oddychovala Leah. Vypadala líp, než před pár hodinami, ale nechtěl jsem riskovat její zdraví.

„Ojet a odkopnout jsi ji mohl i tady,“ zamručel Aro nazpátek. Od začátku je těžce proti a teď si ještě přihřál polívčičku. Kdybych mu koupil k Vánocům příčesek, určitě by z něj neměl takovou radost, jako z faktu, že si už nehraji na dobyvatele vlčích srdíček.

„Ani jedno nemám v plánu. Teda s první variantou počítám do budoucna, ale neoznačil bych to zrovna jako ojet.“

„Je vlčice a ty upír. To nevydrží dlouho.“

Nestačí mé svědomí, už i Aro se v tom nimrá a neustále mi to připomíná.

„Co kdyby sis přestal hrát na orákulum a šel si společně s Marcem lakovat nehty?“

Místo odpovědi jsem slyšel nadávky a následně ránu. Asi mobilem třískl o zem.

„Beru to tak, že si bratříček šel hrát na babinec. Hysterické záchvaty má, zapadne.“

„Co jsi to říkal?“ zamumlala otázku Leah a posadila se. Pousmál jsem se nad jejím lehčím vrabčím hnízdem na hlavě, a jak se pokoušela zaostřit na mou maličkost.

„Aro,“ odvětil jsem jí a usadil se na roh postele.

„Tvůj bratr,“ ujišťovala se.

„Jo.“

„Voláte si docela často.“

To už jsem se musel od srdce zasmát.

„Výhodný tarify,“ vysvětlil jsem, když jsem se trochu uklidnil. „Navíc má dar – pouhým dotykem zjistí na, co myslíš. Když mě nemá u sebe, tak musí volat a vyzvídat po staru. Což se mu nelíbí, ale můžeme být v klidu. Díky jeho emocionální nevyrovnanosti budeme mít pohodičku.“

„Proč?“

„Rozmlátil si telefon, citlivka.“

Její smích mě hodil ještě do většího klidu a pohody, než jsem si kdy mohl představit. Nikomu by se to nepodařilo, ani Arovi, který má nový koníček – meditaci. Ani Marcovi, který si myslíš, že příroda a zvířátka jsou nejlepší lék pro upíra.

Vztáhl jsem k jejímu obličeji prsty a pohladil ji po tváři.

„Jak se cítíš?“ přešel jsem k tématu, jež mě zajímalo daleko víc, než labilní chování brášky.

„Líp, kam máme dneska namířeno?“ v očích Leah jsem viděl nadšené jiskřičky a zvědavost.

„Jsi si jistá?“ ujišťoval jsem se. Rozhodně pro mě bylo přední její zdraví, než cestování. Kývla hlavou a vykutala se z postele.

„Pořádná, teplá sprcha,“ na slovo teplá kladla důraz a usmála se přitom. „Plus vydatná snídaně mi ještě zlepší start do nového dne s tebou… teda,“ lehce se zamračila. „Pokud sis to nerozmyslel, pochopím to, jen…“

Upíří rychlostí jsem k ní přemístil a objal ji kolem ramen.

„Nikdy si nemysli, že bych tě odhodil, nikdy,“ políbil jsem ji na čelo a nasměroval do koupelny. „Zkusím sehnat tu vydatnou snídani,“ oznámil jsem jí a vydal se z pokoje pryč.

 

 

Zůstala stát uprostřed honosné chodby a doslova civěla na ženu před sebou, jež k ní přicházela. Její drobná postava se vlnila, jako by měla vlastní druh tance, lákala pohledem a dokonce by mohla Leah říct, že i sváděla. Plavovlasá žena měla mírný úsměv na rtech. Pečlivě vyčesané vlasy nahoru po pravé straně sepnuté diamantovou sponou. Určitě je bohatá. Krásná, bohatá a upírka. Leah si nedokázala nepovšimnout bledé pokožky dalších x vylepšení, co upírství přináší. Oči klamaly, ale věděla, že to jsou kontaktní čočky.

„Průměrně pohledná, štíhlá, oblečení… celkový dojem podprůměrný. Navíc jsi vlkodlak – ten smrad je nezaměnitelný,“ pronesla arogantním hlasem upírka, jakmile byla v dostatečné blízkosti u Leah.

„Vlk,“ procedila skrz zuby a snažila se vzpamatovat z šoku. Jak se jen opovažuje? A proč to dělá?

„Smetí, jako smetí, nedělám v tom rozdíl,“ bezstarostně pohodila hlavou a povýšeně se usmála.

„A vy jste?“ vztek proplouval tělem Leah, ale musela se ovládnout. Nechce, aby se proměnila a ukousla jí hlavu. Lákavá představa, ale tím by dokázala, že je neovladatelné zvíře.

„Caius se nezmínil? Jsem Athenodora, právoplatná manželka vládce upírů. Nyní bývala manželka, nutno dodat,“ otočila se kolem své osy, jako by snad Leah žádala a přehlídku jejích šatů. Zřejmě nestačilo, že i tak si připadala Leah vedle Caia mimo ligu.

Jeho ex, blýsklo jí hlavou. Bedlivě si upírku prohlédla. Nedokázala pochopit, proč by Caius chtěl být s ní, když měl doma perfektní modelku.

Upírka k ní přistoupila a uchopila ji za bradu. Mohly být stejně vysoké, ale tím, že měla podpatky Leah převyšovala.

„Opravdu by mě zajímalo, co na tobě vidí. Kdyby to bylo o sexu, nevystavuje tě a nedívá se na tebe jako na modlu,“ pustila ji a znovu se usmála. „Nikdy tě nebude milovat. Neumí to. Klidně sama sobě nalhávej, že jsi další hrdinkou, jako z těch vašich stupidních amerických filmů, ale jeho nezměníš. Blízké ve svém okolí má rád, ale nedokáže milovat hluboce a bezprostředně. Je to v něm,“ tvář blonďaté upírky zvážněla. „Muselo se mu stát něco hodně zlého v lidském životě, aby to zanechalo jizvy. Aro se pokoušel pomocí svého daru zjistit Caiovu minulost, bohužel selhal.“

„Proč mi to říkáš?“ vpadla Athenodoře do řeči Leah. Vůbec se jí nelíbil směr konverzace. Caius jí nepřipadal emočně vyprahle. Choval se k ní nádherně, hýčkal ji a ona se po dlouhé době vznášela na obláčku štěstí. 

 

„Nevím, možná jen nechci, aby se kolem něj ochomýtala ženská, jako ty?“ zpátky byla arogance a povýšenost. Leah toho měla právě akorát plné zuby. Upírka neupírka. Rozhodla se urvat všechny její končetiny a hodit je do moře.

„Athenodoro?“ Caius hlas zněl jako hojivý balzám. Leah se ohlédla přes rameno, přicházel k nim, jako vždy vkusně oblečený a upravený. Automaticky, instinktivně k němu natáhla ruku, ale on šel dál. Rozevřel náruč a upírka se do ní ochotně schoulila. Přitom nezapomněla obdarovat Leah opovržlivým pohledem.

Dobře, je tu navíc. Caius se vrátí ke své ex. Znovu přeskočila jiskra a Leah bude hrát druhé housle. Vrátí se k bolesti a prázdnotě. Normálka…

Caius pustil blondýnku a usmál se na Leah.

„Tohle je Leah, Athenodoro, má…“ Leah pozdvihla jedno obočí a schválně vyčkávala, co ze sebe vypustí.

Caius

Do psí prdele!

Jen já můžu mít tu děsnou smůlu a potkat Athenodoru tady! Zrovna se Leah začala výborně bavit. Monako já překrásná země a Leah se jí nemohla nabažit. Bohužel svítilo slunce a já nemohl sdílet její nadšení, když se procházela, šplhat, záleží na vás, čemu dáváte přednost, po Monte Carlu. Proto jsem se těšil na večer, abychom mohli strávit nějaký čas spolu. Nechtěl jsem, aby seděla celý den v hotelu se mnou, proto jsem ji poslal ven s mobilem a s pár kreditkami. Sice měla námitky, ale když jsem ji po několikáté vysvětlil, že peníze pro mě neznamenají nic, tak si je vzala a odešla pryč.

Před chvílí mi psala, že je na cestě zpátky do hotelu, jdu jí naproti, a koho v recepci nepotkám?

„Mazlíček?“ nadhodila Athenodora. Reagovala na můj pokus o definování, jak přesně vidím Leah. Klidně bych mohl říct, že je kouzelnice, protože dokázala, co žádná jiná. Chci ji, přesto necítím nutkání jít po její krvi. Dokázal bych pro ni umřít, přestože si svou nesmrtelnost cením – smrdím tu už dost dlouho, abych byl slušně ocenitelný veterán. Je vlčicí a vlkodlaci, vím, že je v tom rozdíl, ale zas tak obrovský ne, něco jako když vidíte transvestitu a ošklivou ženskou po pěti pivech. Zabili Daniella a málem zabili i mě. Zachránili mě před nimi. Smrt mi dýchala na záda v podání vlkodlaků, ale Aro s Marcem mě zachránili, jako už tolikrát za dobu, co s nimi žiji.

„Takže Andrew je tvůj mazlíček lomeno poskok?“ zaševelil jsem a přitáhl si k sobě Leah. „Ne každý musí svým partnerům předhazovat dominantní práva, drahá ženo,“ dodal jsem a náramně si situaci užíval. Měl bych se chovat jako gentleman, ale ona se taky nechovala jako lady, když si to s ním rozdávala v naší posteli.

„Ex,“ procedila skrze zuby Athenodora.

„Jistě, drahá, omlouvám se.“ Pousmál jsem se. „Když nás omluvíš, máme svůj vlastní program,“ natočil jsem Leah směrem k restauracím a malým obchůdkům, které patří pod hotel. Stihl jsem si povšimnout jejího výrazu. Zřejmě budu muset hodně vysvětlovat.

„Užij si, dokud můžeš vlčice, ráda jsem tě viděla, Caie. Navíc musím už jít, taky máme určité plány, málem bych zapomněla.“

„To bych ti nedoporučoval, už jednou jsi zapomněla na mě, a jak to dopadlo,“ mrkl jsem na ni a užíval si její vzteklý pohled. Choval jsem se jak dítě, ale nemohl jsem si pomoct. Vím, že mi chybí Athenodory přítomnost, chyběla…

Ale zradila mě a já si zasloužím trochu kompenzace.

Leah se vysmýkla a mířila k výtahu.

„Naštvala ses?“ položil jsem jí otázku. Zadívala se na mě a zakroutila hlavou. „Ne, ale musím jít nahoru.“ Vstoupila do výtahu a já ji následoval. Athenodoru jsme zanechali na recepci.

„Pročpak?“

Zastrčila si prameny vlasů za ucho a znovu na mě zaměřila zrak.

„Nemohu jít do restaurace v Monte Carlu v džínách a triku. Doufám, že najdu v té hromadě věcí nějaké pěkné šaty,“ pronesla a uhnula pohledem. Vypadala, že se pekelně soustředí na všechny tlačítka.

Uchechtl jsem se nad jejím chováním. Srdce se mi tetelilo blahem, když jsem si uvědomil, proč to dělá. Vstoupil jsem do jejího zorného úhlu a sklonil obličej k jejímu.

„Chceš Athenodoru trumfnout?“

„Ne!“

„Nemusíš se snažit. Dávno jsi ji porazila.“

Leah zalapala po dechu. Mnoha mužům dá dost práce sesmolit lichotku, ale Caius? Hází jednu za druhou, jako automat na kondomy. A když na ni hledí tím svým odevzdaným pohledem… Bloncka sto pro kecala. Viděla v ní nebezpečí, proto jí nabulíkovala, že je Caius marný, mimo hledáček.

A to, co teď řekl. Dělalo Leah velice dobře a byla se sebou naprosto spokojená, přesto nepřizná barvu.

„Nechtěla jsem ji porážet, rozhodla jsem se pro šaty. Občas bych mohla zkusit holčičí oblečení,“ nadhodila a tvářila se Já nic, já muzikant.

„Jistě.“

Caiův pobavený úšklebek mluvil jasně. Čte z ní jako z knihy.

„Nevěříš mi snad?“

„Věřím, jen si nemyslím, že je to hlavní důvod, toť celé.“

Dveře výtahu se otevřely a společně se vydali do apartmánu.

 

Pohodlně jsem se uvelebil v křesle, zatímco Leah popadla hromadu oblečení a zmizela v koupelně. Lhal bych, kdybych přiznal, že se nebavím. Vlčice ukazuje drápky a Athenodora špičáky. Znám svou bývalou ženu, určitě se povyšovala nad Leah. Podle ní jsme nad všechny ostatní. Dokonalá rasa. Taky jsem nebyl zastáncem kožíšků, pokud to nebyl norek za pár tisíc. Jenže pak se objevil Bílý tesák a všechno obrátil o 360 stupňů.

„Můžeš mi říct, jak jsi s ní mohl žít…? Jak dlouho jsi s ní vůbec byl?“ mírná žárlivost nešla přeslechnout, ale já byl naprosto uchvácen jejím zjevem. Tmavá kůže kontrastovala se světle růžovou látkou šatů, jež byly protkány zlatou nití. Nepamatuji si. Že bych je kupoval, ale rozhodně toho nelituji. Každý cent, co na ně padl, byl výhodná koupě. Můj zrak se sekl u nohou.

„Sportovní obuv?“ pozdvihl jsem obočí a zadíval se na Leah. Pokrčila rameny a otočila se kolem své osy.

„Žádné jiné boty nemám, krom kozaček. Jak dlouho?“ nenechala se. Stoupl jsem si a pomalým krokem k ní kráčel. Vypadala, jak princezna a mě bavilo hrát si na rytíře.

„Století,“ odvětil jsem.

„Jedno?“

Protočil jsem očima. „Vynásob si to osmičkou a dostaneš pravou odpověď, plus nějaké drobné ve formě roků, měsíců a dnů,“ uchopil jsem ji za dlaň a zatočil s Leah. „Skočím dolů pro nějakou vhodnou obuv, co ty na to?“ zašeptal jsem jí do ucha, když jsem ji zastavil čelem ke mně. Vzhlédla a mírně se zachmuřila.

„Nechci, abys utrácel.“

Povzdychl jsem si. „Nedokážeš pochopit, že peníze jsou nic oproti tvé přítomnosti? Jsi se mnou a to nejde vyčíslit, jsem šťastný a to mi peníze nezaručí.“

Zkousla si spodní ret a kývla hlavou. „Dobře, já jen si nemohu zvyknout, omlouvám se.“

Pousmál jsem se a políbil ji na čelo. „Hned jsem zpět,“ pustil jsem se její ruky, ale Leah ji znovu stiskla. „Když jsi ji dole viděl…“ nadechovala se a vypadala nesvá.

„Ano?“ vybídl jsem ji.

„Neprobudilo to v tobě staré city? Chci říct, že pochopím, kdyby ses chtěl k ní vrátit. Vždyť jste spolu byli dlouhou dobu a…“

„Ne. Beru ji jako starou známou, která zničila mou důvěru a trochu pošramotila hrdost. Chovám se k ní mile, protože jsem upíří verze gentlemana, občas mi to ujede a utrousím štiplavou poznámku. Nic víc v tom nehledej, teď když dovolíš, musím Popelce sehnat střevíčky, jinak se nezúčastní plesu.“

 

 

„Oprav mě, jestli se pletu, ale upíří nejí, proč tedy jdeme do restaurace?“ položila další ze svých dotěrných otázek Leah. Vesele si cupitala v balerínách zlaté barvy po mém boku. Těm botám se říká baleríny. Byl jsem poučen v obchodě a taky po shlédnutí všech ostatních, jsem se rozhodl zrovna pro ně. Nevím, jak na tom je s chůzí na podpatcích, takže jsem zbytečně nechtěl riskovat.

„Jistě, mi raději krev, ale ty jsi vlče, které potřebuje jídlo, nejlépe maso. To dneska říkali v televizi, program Discovery,“ dobíral jsem se ji. Našpulila rty a dupla mi na nohu.

„Mám říct au, abych ti udělal radost?“ pokračoval jsem.

„Ne, nemusíš. Mám pořádný hlad, takže si připrav všechny kreditky, upírku, tady jídlo vypadá draze,“ pustila se mě a následovala číšníka, který nás vedl k reservé, jež jsem dopoledne zařídil.

 

Stále nedokázala přijít na hlavní důvod, proč Caius žil s Athenodorou přes osm století. Teda pokud nekecal. Je nádherná, je blondýna. Co víc si může chlap přát? Beztak je skvělá i v sexu, takže…

Pátravě hleděla Caia, prohlížel si jídelní lístek, což bylo ironické vzhledem k jeho životosprávě. Třeba opravdu nemiluje, jen má osoby ve svém okolí rád. Bloncka by to měla vědět, když s ním žila tolik let.

Leah cukla hlavou. Proč by ji mělo zajímat, zda Caius dokáže milovat? Ona se pouze otiskla a nebude s ním dál. Jen si užívá a zítra to skončí. Žaludek se jí sevřel, hlava mírně zamotala a srdce málem vyletělo z hrudi.

Nemůže ho opustit. Ne dobrovolně. Ruce sevřela v pěst a snažila se zklidnit.

„Je ti znovu špatně?“ vyhrkl ze sebe starostlivě Caius a okamžitě u ní byl. Moc rychle si zvykla na jeho péči, starostlivost a vstřícnost. Vlídně se na něj usmála, povolila svaly a uvolnila se.

„Jsem v pořádku, jen…“ za Caiem si všimla Athenodory. Samozřejmě, že se převlékla, aby mohla ukázat luxus.

Mrcha.

Kráčela po boku mladě vypadajícího upíra. Jelikož se dobře ovládal, Leah tipovala, že není nováček. Vysoký, celkem ramenatý, delší, havraní vlasy mu sotva dosahovaly ramen. Stejně jako bloncka měl kontaktní čočky. Dokonale padnoucí oblek, který sto pro byl zaplacen z peněz, jenž dostala od Caia. Určitě došlo k mastnému vyrovnání, o tom Leah nepochybovala.

„Příjemná shoda okolností, viď, Leah,“ zaševelil Caius a otočil se k nim čelem. Leah pootevřela ústa. Kde bere sebeovládání? Je doopravdy dobrý v přetvařování. Sežrala by mu to, kdyby si předtím, než se k nim otočil, nezamumlal pod nosem pár nadávek.

 

Caius

„Bože, jestli existuješ, tak mě zabij. Jsem upír, zlý, zlý upír a patřím do pekla. Všude dobře, než tady.“

Athenodora evidentně neskončila s provokováním. Naservírovala mi mazlíčka přímo přes nos. Vysmívala se mi a našemu bývalému vztahu. A mě docházely důvody, proč se držet na uzdě.

„Rádi se k vám připojíme. Andrew?“ obdařila ho láskyplným úsměv. Políbí se a budu první upír, který bude zvracet.

„S radostí,“ nabídl ji dlaň a ona se usadila na židli, kterou přinesl číšník. Propálil jsem ho pohledem, za jeho pohotovost.

„Tebe si podám k snídani,“ zavrčel jsem v duchu a usadil se na své místo.

„Vidím, že máš na indiánku vliv, sluší ti to, vlčice,“ pronesla Athenodora a pobaveně se ušklíbla. Leah se usmála a nadiktovala obsluze objednávku.

„My si dáme šampaňské,“ skočila jí do řeči Athenodora. Promnul jsem si spánky. Tohle neskončí dobře. Připadal jsem si jak v kurníku, je jen otázkou času, kdy budu muset zasáhnout.

„Vy nepijete, nechutná vám to,“ ohradila se Leah v moment, kdy číšník odešel.

„A to řekl kdo?“ otázala se jí Athenodora. „Cullenovi…“

„Odtud, Caia znáš? Cullenovi?“ otočila se na mě. „Cos u nich pohledával? Ji?“

Stoupl jsem si a přistoupil k Athenodoře, jenž mě sledovala, jako zbytek naší společnosti u stolu.

„Věnuješ mi tanec?“ otázkou jsem mířil ke své drahé ženě.

„Zrovna na něj nemám,“ lehce jsem stiskl její rameno. „Dobře, tanec, proč ne,“ odtrhla se od stolu, nabídl jsem jí rámě a ona ho přijala.

 

 

„Řadíš se mezi zamilované hlupáky?“ nadhodila Athenodora, když jsme započali tanec.

„Je možné zamilovat se za dva dny?“ odvětil jsem jí otázkou. Její tvářička zvážněla. „Caie, probuď se! Copak můžeš být s ní?“ přitáhl jsem si ji víc k sobě.

„Odmítám se bavit o Leah s tebou…“

„Ale, kdo to je a proč se na ni díváš, jako by byla jedinou na celém světě a…“ pevněji jsem sevřel ruku kolem jejího pasu. „Ještě jedno slovíčko Leah a urvu hlavu tvému mazlíčkovi,“ procedil jsem výhružně skrze zuby. Athenodora mlčela, hleděla mi do očí, ve kterých viděla odhodlání to kdykoliv provést.

„Vlkodlaci zabili Daniella, tvého potomka. Byl jediný, koho sis doopravdy pustil k tělu.“

Uchechtl jsem se a zatočil s ní.

„Někdy bys měla dávat pozor, co ti říkám, drahá ženo,“ stanula přede mnou a zaujala taneční pozici. „Ex a navíc, jak mi stihla prozradit, je vlk ne vlkodlak, nemluvila jsem o ní,“ vysvětlila mi a vítězně se usmála. Já se musel usmát taky. Přesto vzpomínka na Daniella mě píchla u srdce. Dávná doba, kdy jsem se s ním musela rozloučit nadobro. Athenodora má pravdu. Jeho jsem si pustil k tělu. Bral jsem ho jako syna, pravého potomka. Nebyl dalším upírem v řadě, kterého jsem proměnil.

Bohužel, Daniell zemřel a já se odmítám potopit do chmurných myšlenek.

 

Hlad ji přešel v momentě, kdy si bloncka uzurpovala Caia. A jak spolu tančili, zjistila, že se k sobě perfektně hodí. Blonďaté figuríny made in Disneyland.

„Na holku celkem smrdíš,“ promluvil jejím směrem Andrew.

„Jsem vlk, nevoním pijavicím,“ zamručela popudlivě a odložila příbory.

„Caius to necítí?“ nedal se Andrew.

Leah protočila očima a pokrčila rameny. „Ne, necítí.“

„První upír, co nemá čich, jak jde vidět.“

Dobře, dotěrnost bloncky brala, ale proč se ještě vtírá i její přítel? Naklonila se přes stůl k němu.

„A ty zas chceš být první upír, kterého zabiju v Monte Carlu, co?“

„Zabíjela jsi upíry?“

„Chránila jsem lidskou skoro tchýni vůdce mé smečky. Teda teď je z ní upírka, ale to je jedno. Komplikované rodinné vztahy,“ mávla rukou. Proč se Caius usmívá? Bloncka ho baví? Čím?

„Asi máš málo komplikací, když teď patříš k Volturi.“

Leah věnovala zpátky pozornost Andrewovi. „Patřím? Co? Asi se ti dlouho třpytil mozek na sluníčku, mluvíš z cesty.“

„Jak dlouho znáš Caia?“ ignoroval její popíchnutí. Buď je chytrý, nebo to nepochopil. Vyber si, Leah.

Dělala, že přemýšlí a v duchu počítá. „Už to budou celé tři dny.“

Málokdy se vám podaří překvapit upíra. Andrew vypadal, hodně mimo mísu.

„Dny?! Vypadáte spolu sehraně. Tipl bych, že jste spolu delší dobu. Je ti doufám, ale jasné, že budeš muset jít za ním do Voltery, je vládce upírů a to nese sebou povinnosti a pravidla.“

 

Vmetl jí do očí pravdu. Sundal růžové brýle a Leah se chtě nechtě odtrhla od přítomnosti a zaměřila na budoucnost. Caius ji odkopne, jakmile zítřek skončí. Chtěl tři dny, dala mu je. Během těch dní se nezmínil o budoucnosti.

„Omluv mě,“ zvedla se a hodila ubrousek do talíře. „Musím si jít přepudrovat nos,“ plácla první blbost, která ji napadla. Stupidní hláška z filmů. Vždyť ani neměla žádný make up na sobě.

„Jasně, chápu,“ reagoval Andrew a dál se kochal pohledem na svou partnerku. Leah si znechuceně odfrkla a co nejrychleji utekla do apartmánu.

 

Caius

Vstoupil jsem do našeho pokoje a tak tak se vyhnul botě, která letěla přímo na mě. Co následovalo, bylo však nebezpečnější.

Naštvaná žena.

„Řekni mi, co to se mnou je?!“ vyjekla Leah a naboso ke mně kráčela.

Neměl jsem nejmenší ponětí, o co tu jde.

„Má mysl je přeplněná tebou. Od doby, co znám tvou ex, nedokážu přestat na tebe žárlit. Připadám si jak stíhačka. Mě jsi slíbil celé dny, a přesto si jdeš s ní tančit! Vidíš, co se mnou provádíš, tohle nejsem já!“ vzduchem letěla další bota, tu jsem obratně zachytil v letu a položil na konferenční stolek, který nás s Leah dělil. Chtěl jsem k ní, ona však neskončila, takže jsem jí poskytl prostor a zpátky zaplul na své stanoviště.

„Žárlím na tebe jako na nikoho jiného. Prahnu po tvé blízkosti a dotycích. Neznám tě, ale připadám si, že jsi mou součástí roky,“ hlasitě vzlykla a dopadla na pohovku. Slzy putovaly po jejím obličeji. „Život mi sebral Sama, vypořádala jsem se s tím. Ale tebe ztratit nehodlám. Jsi můj otisk, i když jsi upír, jsi můj otisk,“ zašeptala, nohy si přitáhla k trupu a hlavu opřela o kolena, zadívala se na mě přes uslzené oči. „Nevím, co mám dělat, Caie. Mlčela jsem, ale už dál nemohu. Otisk je svinstvo, zahrává si se mnou, emoce, které k tobě cítím, jsou silné, ovládají mě. Nevím, jak jsi na tom ty. Lichotíš mi, činíš mě šťastnou, ale proč? Chceš jen tři dny a pak mě opustíš.“

Opatrně jsem se usadil na pohovku vedle ní. Zvedla hlavu, aby mohla navodit oční kontakt. „Ty můj hlupáčku,“ pronesl jsem dojatě. „Upřímně jsem neměl v plánu tě nechat jít, pokud by sis to nepřála. Jsi pro mě zázrak. Dala jsi mi něco, co nikdo před tebou. Rozzářila jsi můj svět, vplula jsi do mého života tak snadno a lehce, že se bojím, aby to nebyl jen sen. Tvá čistá duše a srdce jsou pro mě tím nejcennějším na světě a měl bych se držet stranou, aby tě nepohltila má temnota. Nejsem zrovna vzorný upírek, jako Cullenovi. Provedl jsem dost špatných věcí. Monstrum jako já si nezaslouží tebe,“ aniž by to čekala, vklínil jsem se mezi její nohy, uchopil jemně její tvář a políbil ji, váhavě, chtivě.

Temné srdce touží po spasení. 

 


 

Vím, že jste čekaly dost dlouho, omlouvám se. Snad se najde někdo, kdo si ještě pamatuje na tento příběh. Komentáře by mě opravdu potěšily a povzbudily v psaní. 
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Jessy, svým způsobem mě dokopala k jejímu dopsání, děkuji. ;)  


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Madness or love? 2/3:

 1 2   Další »
15. beda
01.01.2016 [23:52]

úžasné nemůžu se odtrhnout což dokazuje i čas kdy to čtu, je to prostě bomba Emoticon Emoticon Emoticon

16.07.2015 [23:49]

Veru1610Nečekala bych, že si oblíbím Volturiovy a už vůbec ne Caia. Líbí se mi nápad spojit ho s vlčicí. A bráškové... Co dodat? :D

13. KatariEsCullen
17.07.2014 [17:31]

Tak a právě teď sem na sebe dost na sry... Emoticon Emoticon Emoticon jak je vůbec možný že sem tohle nekomentovala, když sem to tenkrát četla??? Emoticon Emoticon aaahahggghh... Sem to ale idiot Emoticon Emoticon moc se ti omlouvám Emoticon
Druhá část stejně jako ta první byla naprosto ůžasná a já už se nemůžu dočkat až někdo publikuje tu třetí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. petra
28.04.2014 [18:55]

prosim pokračuj Emoticon

11. Domča
20.02.2014 [14:37]

Koukej tuhle povídku dokončit nebo si tě najdu a to co ti udělám se ti nebude líbit!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon PS: Úžasná povídka, určitě se podívám i na další tvoje povídky. Emoticon Emoticon Emoticon

10. Petronela webmaster
09.01.2014 [9:35]

PetronelaPáni, na povídku jsem narazila jenom náhodou, ale vcelku mě zaujala (četla jsem jí místo učení na zkoušku, která mě za 2,5 hodiny čeká Emoticon), ale je opravdu podařená, doufám, že se co nevidět dočkáme dokončení Emoticon

9. petra
18.12.2013 [15:07]

už se moc těším na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. UV
14.12.2013 [6:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. terka
12.12.2013 [23:44]

opět užasný.rychle další Emoticon Emoticon Emoticon

6. PCullen
11.12.2013 [18:06]

Moc se mi druhá část povídky líbila! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A ten obrázek byl hezkej! Emoticon Emoticon Caius a ty jeho hlášky... Emoticon
Velice se těším na další díl. Emoticon Emoticon Snad bude brzy!

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!