Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Láska v mezích života

Cullen´s


Láska v mezích životaMno tak tady je další má jednorázovka...no uvidíte sami...měla jsem depresivní náladu.. a taky mé rozdělané povídky vždy končí happyendem a tak....uvidite a oět se omlouvám za chyby

 

Láska v mezích života...

 

Kdyby dnes někdo procházel po této pláži a zaklonil hlavu spatřil by na nejvyšším útesu postavu dívky. A kdyby ten někdo přišel blíž, zjistil by že zdřejmě není moc veselá ba naopak, velice smutná. Dlouhé zlaté vlasy se jí vlní ve větru a pod náporem slunečního svitu vytvářejí duhu oranžových odlesků. Oči barvy moře se upírají do dálky.

Bohužel pro dívku stojící na okraji útesu, který jí má být osudným je tento den poslední v životě. Její mysl je otupělá a ona je pořád v době kdy byla šťastná. Všechny její myšlenky zaplňuje jedna a tatáž osoba, která ji učinila šťasnou ale pak i smutnou. On....Edward Cullen.

Se vší silou v ruce mačká poslední co jí po něm zbilo než odešel. Dopis kde jí píše že je konec a červenou růži s kartičkou Odpusť.....

Ano ten dopis ve kterém píše:

Kdybych věděl .....

Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl. A prosil bych Boha, aby ochránil Tvoji duši.

Kdybych věděl, ze je to naposledy, co Tě vidím odcházet z našich dveří, objal bych Tě a políbil o mnoho více.

Kdybych věděl, že to je naposledy, co slyším Tvůj hlas, nahrál bych si každé Tvoje slovo na video, abych ho mohl poslouchat každý den znova a znova.

Řekl bych Ti: "Miluji Tě" místo: vždyť víš, že Tě miluji...

Tohle je konec. Neměj mi to za zlé ale musí to tak být. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Jen jsi se zamilovala do toho nepravého a já do té nejlepší osoby na světe ale numůžeme spolu být. Možná to někdy pochopíš.....

Odpusť EC

 

Vždycky věděla že odejde. Někdy...ale nikdy netušila že to bude tak brzo. Potom všem...potom všem co spoluprožili ne. Ale opak je pravdou a ona tu teď stojí a utápí se ve smutku.

 

 

 

,,Smím prosit?" zeptá se mladík mladé dámi na jedné za snobských akcí.

,, Jistě, ale musím vás varovat, mé nohy jsou smrtící zbraň." odpovídá dívka a přitom se kouzelně usměje.

,,Jsem si jist, že mé nohy to přežijí." odpoví s úsměvek mladík a nabídne dívce rámě. Ta ho s radostí příjme a parket je jen jejich. Pomalu se pohupují ve víru hudby. Všechny páry utichli a s obdivem pozorují tančící pár. Když hudba skončí všichni zaleskají tomuto páru a opět se dávají do tance.

,,Vidíte a vy jste se bála že mé nohy to nezvládnou. Jak říká můj otec záleží na tom s kým tancujete." říká mladík a přitom vede dívku k jednomu ze stolů.

,, Ano, asi máte pravdu a váš otec je asi velice chytrý muž jelikož na tom něco bude. Jsem Elizabeth" oředstaví se dívka a podává mladíkovi ruku.

,, Edward" odpoví mladík a s potěšením ruku přijímá.

 

 

Šťastné ale přitom bolestné vzpomínky zaplňují její hlavu. Kéž by tu mohl být s ní. Jen na chvilku. Káčo už tě nechce. Okřikne sama sebe. A přitom si utře slzu stékající po tváři.

Vždycky věděla že je jiný než ostatní. Stejně tak jako ostatní z jeho rodiny, věděla to ale bylo jí to jedno. Nikomu to nikdy neřekla a teď už taky nikdy neřekne. Nechtěla o něj přijít. Ale stejně se tak stalo i bez její viny. Nebo i s její vinou? To jí už nikdo neřekne.

Vždy byl její osobní slunce, Její čerstvý vzduch -kyslík, její všechno. Proto raději zemře než aby se každé ráno probouzela s domněním že je teď někde jinde s nějakou jinou. Přála mu štěstí to ano ale bez něj už být prostě šťastná nemohla.

Vždy když zavřela oči vybavil se jí jeho obličej. Jeho krásné zlaté oči v kterých se vždy utápěla a měla pocit že mu vidí až na dno jeho duše. Jeho vlasy s kterými si pohrával větřík. Jeho pevné ocelové ruce držící ji ve svém náručí a taky jeho sladká slova lásky. Tohle všechno je teď pryč o tohle přišla a věděla to.

 

,, Pojď si zahrát na schovku"zeptá se mladík s nadějí v hlase.

,, Edvarde, vždyť je to dětinská hra" opoví mu s úsměvem na rtech Elizabeth.

,, A tohle není dětinské"řekne Edvard a ukáže na kmen o který se opírá. Je na něm vyryto E+E v srdíčku.

,, Ne, ne to je velice romantické" vzdoruje Elizabeth. Letmo políbí Edvarda. Utíká a přitom ještě volá : ,,Počítej do padesáti pak mě jdi hledat, ale stejnak mě nenajdeš."

Edwarde tedy zavře oči a počítá. Přitom se usměje nad její pošetilostí. Našel by ji i se zavázanýma očima. Její vůně je jako všechny různé chutě světa smíchané v jednom ale přesto voní nádherně. Když dopočítá vstane ze země a jde hledat svojí vyvolenou. Projde parčíkem a míří do aleji stromů. Tam se mezi větvemi stromů ukrývá jeho láska.....

 

 

 

Opět na něj myslí. Její zlaté vlasy vlají ve větru společně se šaty které má na sobě. Je pevně rozhodnutá se západem slunce skočí (Něco končí, něco začíná).

Mezi houštím se ale ukrývá též smutný pozorovatel. Ten kdo způsobil bolest dívce stojící na útesu. I ho to bolí jak ještě nikdy nebolelo. Věděl že jí musí opustit, že to bude bolet, ale taky věděl že to bude takhle pro oba lepší. Nikomu se pak nic nestane. Ovšem nevěděl že to vezme tak těžce a půjde se zabít. Čekal cokoliv jiného jen to ne. Je tak nádherná. Pomyslí se pozorovatel. Ví že se blíží poslední chvíle. Ví že se západem slunce skočí a tak nervózně tiká pohledem mezi sluncem blížícím se k horizontu a k okouzlující se dívce stojící na útesech. Přitom se sám se sebou hádá. Jedna polovina na něj křičí : Jdi za ní. Pros jí o odpuštění. Zachraň ji. Udělej ji opět šťastnou. Ale ta druhá vzdoruje: Je to jen bezvýznamný člověk co se ti připletl do cesty. Odejdi dokud je čas.

Nakonec vyhrála ta první polovina a on se rozhodl. Rozběhne se .....jenže pozdě. Jeho pevné ledové ruce chytli jen vzdych. Dívka skočila. Smířená s osudem se rozhodla ukončit svůj život a s nadějí že takhle to neskončí. Že se s Edvardem ještě někdy potká, třeba i tam nahoře nebo dole je jí to jedno hlavně když budou spolu.

Najednou je všude kolem zima a mokro. Dívka si uvědomuje že je ve vodě. Nebrání se a vzpomíná na šťastné chvíle s ním. Mezitím se i on rozhodl že to takhle neskončí. ,,Takhle ne" řekl rozhodně a skočí do vody za ní. Temná hladina se za ním okamžitě zavře.

Věděl že bojuje s vteřinami a tak usilovně pátrá. Našel ji. Šťasten že ještě není třeba pozdě plave s dívkou ke břehu.

Opatrně ji vynese z vody a položí na studenou a chladnou zem. Jenže OUHA ...je pozdě.... Přišel a zachránil ji pozdě, její srdce navždy dotlouklo. Všechno je to moje vina obviňuje sám sebe. Ze zlosti se rve vlasy a vzlyká nad ztracenou láskou. Ale teprve teď si všiml nepatrnému ale i přesto krásnému úsměvu který má dívka na obličeji. Ona totiž věděla že zemře a její poslední vzpomínky patřili mu .Byla šťastná jelikož věděla že prožila lásku v mezích života.

I přesto že už není mezi živými je i přesto tak okouzlující.

,,Snad jsi teď šťastná promluví a dívá se na dívku ,,smrt z tebe vysála med dechu, ale nepřemohla tě. Na tvoji krásu nemá." Dává dívce poslední polibek. Potom ji vezme do náručí a odnáší k místu kde to měla nejraději. V lese, mezi stromy, tam kde byla volná.

Sám pak vykope hrob uloží ji tam, vytesá náhrobek a denně tam chodí dávat květiny. Ví že na ni nikdy nezapomene. Ví že se ještě někdy potkají. A něco mu říká že ta malá mírumilovná osůbka co mu tak změnila život je teď s ním. V jeho srdci a taky že je někde mezi stromy a tiše ho pozoruje. Je tam kde mola být volná. Což teď je. Položí kytici růží na hrob a se vzpomínkami na ni odchází z tohoto kouzelného místa.

 

Konec-Básnička k dívce stojící na útesu

Stála jsem na kraji propasti,

dívala se dolů.

V myšlenkách

vzpomínala,

jaké to bylo,

když ještě byli spolu...

Ten čas však pryč je,

už nikdy ho neuvidí,

jak se raduje...

Nikdy! Nikdy!

To slovo je až děsivé,

ale pro tuto chvíli se jí

stalo osudné.

Proč?

Ptala se sama sebe...

To jediné slůvko

PROČ jí neustále znělo

v hlavě.

Cítila, že už nemůže

dál,

...najednou ho viděla,

jako by před ní opět

stál...Udělala krok vpřed,

její tělo bylo čím dál

tím lehčí,

z očí jí tekly slzy,

ne však slané,

ale krvavé,

ty z duše uroněné!

Padá...

ale už brzy se s ním

setká

a bude opět šťastná...

 

 

 

Jednou

Jen ještě jednou chci překlenout dálku mezi náma.

Uvidět dům,ve kterém žiješ,

pohladit kliku tvých dveří,

pošeptat zámku své jméno.

Jen ještě jednou chci slyšet Tvůj hlas,

stisknout Ti ruku a uvidět pohled.

Né lživý,né zlý ani lhostejný.

Jen s troškou vzpomínky,

která snad po mně zbyla.

Jen ještě jednou,naposled,

a pak odejít.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska v mezích života:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!