Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Láska bolí - 2. díl

perex


Láska bolí - 2. dílLoučení s Renesmé a Rosalií...

Tiše jsem se vkradla Rosalii do ložnice, přeběhla jsem místnost až k maličké. Ležela v postýlce tepané ze železa, zdobené malinkými kvítky růží pod krajkovou přikrývkou a tiše oddechovala. Podívala jsem se na hodiny, bylo chvilku po půlnoci. Stála jsem nad ní a nemohla se na ni vynadívat. Bylo mi do breku, ale copak umím ronit slzy? Uměla jsem, ale to už je dlouhá doba. Hleděla jsem své jediné dcerunce do tvářičky a věděla jsem, že už je to naposledy. Naše poslední setkání a ona mne nesmí spatřit. Bolelo by mne, kdyby se vzbudila a zjistila, že jí musela Rosalie díky mne lhát a tvrdit, že maminka už nežije. Asi bych se nedokázala rozloučit, kdych znovu spatřila její úsměv a dolíčky ve tvářích.

Měla jsem pocit, jako by mé kamenné srdce znovu ožilo a dralo se na povrch dokonalého těla. Jeho údery však byly sečteny s narozením Renesmé, ale stále mám pocit, že ho slyším. Myslím si, že by prasklo, kdyby stále žilo, protože bolest, jež mi způsobila smrt mého manžela a dalších, co jsem milovala, by jej roztrhala na neslepitelné kusy.

„Miláčku, tolik mi ho připomínáš,″ zašeptala jsem a políbila Renesmé na tvářičku. Zavrtěla se a ze spánku mi chytila teplounkou ručičkou za prst.

„Bello?″ zašeptala čísi postava od okna. Byla to Rosalie, celou dobu tady stála a já to ani nepoznala. Byla tady všude cítit její přítomnost. Mohlo mne napadnout, že ji hlídá, i když spinká. Vlasy jí stříbrně zářily ve světle měsíce.

„Rosalie,″ vydechla jsem. „Mohlo mne napadnout, že tady budeš.″

„Jsem ráda, že jsi se přišla podívat,″ dívala se dál z okna a zkřížila ruce na prsou. Udělala krok stranou a dala si pramen vlasů za ucho.

„Vzpomínáš, jak jsi za mnou tenkrát přišla do Edwardova pokoje?″

„Ano, nechápala jsi mne.″ Otočila se a přešla místnost až k nám. Sklonila se a pohladila děťátko po vláskách. Potom pohlédla na mne, její oči se leskly. Poznala jsem, že brečí. Také neuměla ronit slzy, nikdo z nás neutrousil jedinou slzičku za padlé. Kdybychom mohly, utopily bychom celý svět.

„Už tě chápu.″

Odmlčela jsem se a Rosalie opět stála u okna. Zdálo se, jako by někoho vyhlížela. Byla nervózní, cítila jsem, že má strach. Několikrát si opět dala vlasy za ucho a dvakrát zapátrala pohledem k postýlce.

„Jsem ti nesmírně vděčná, že jsi mi to tenkrát pověděla, i přes to, že jsi mne nenáviděla,″ pokračovala jsem. Podívala se na mne a znovu přešla místnost k dětské postýlce.

„To nebyla nenávist. Jen jsem prostě nechtěla, aby jsi trpěla stejně jako já, až bys zjistila, že smrtelný život je lepší než žít jako socha, která se už nikdy nezmění, která se nikdy nepohne kupředu,″ šeptala a přikryla odkopanou nožičku své vytoužené dcerunce.

„Tenkrát jsem věděla přesně, co chci, a děti to opravdu nebyly, ale když přišla Renesmé,″ znovu jsem se odmlčela, nevěděla jsem, jak dokončit větu.

„Zjistila jsi, že jsem měla pravdu,″ dodala a přistoupila ke mne blíže. Chytila mne za ruku, nebylo to nepříjemné. Jsme teď přítelkyněmi a máme společnou dceru.

Byla jsem jí nesmírně vděčná, že mi tehdy pomohla přivést Renesmé na svět. Nebýt jí, udusila by se, nebýt Rosalie, nikdy bych ji nedonosila. Ona to ví, mnohokrát jsem jí děkovala a právě proto jsem ji vybrala jako matku pro Renesmé. Ona se o ni postará a bude tou nejlepší a nejskvělejší mámou na světě. Tím si mohu být jistá.

„Bolí to, Rosalie, a moc. Já už to nevydržím a pohled na ni mne mučí,″ ukázala jsem do postýlky.

„Věřím ti. Od té chvíle, co umřeli, se neustále bojím, co přijde. Čím si budeme muset ještě projít. Bojím se o Renesmé a o Emmetta tak moc. I o zbytek přeživších... Ještě že nepotřebuji spánek, alespoň je mohu chránit.″

„Už se bát nemusíš. Volturiovi už tu s námi nejsou a nikdo jiný o vás neví,″ zašeptala jsem.

„Já vím, ale stejně se o ně hrozně bojím, když vidím tebe. Mám důvod se bát,″ pohlédla mi do tváře. Měla pravdu, taky bych se bála o Edwarda, kdybych věděla, že Rosalii zabili Emmetta, že i ostatní přišli o své lásky. O své spřízněné duše.

Objala jsem ji a ona mne. Brala jsem to jako rozloučení. Ona nevěděla, že se chystám odejít, ale musí to vědět. Zaslouží si vědět, že už nikdy nepřijdu, že už nikdy nespatřím, jak se vede mému srdíčku, mé milované a nádherné holčičce, mé a Edwardově dceři, Renesmé Carlie Cullenové. Musí vědět, že poruším slib.

„Miluj ji a nedovol, aby jí někdo někdy ublížil,″ pošeptala jsem Rose do ucha. Vytrhla se z mé náruče a nedůvěřivě mi pohlédla do očí.

„Já už se nevrátím. Nikdy... A slib mi, že z ní vyroste slušná, zdravá a šťastná dívka, která bude zahrnutá láskou.″

„Bello, prosím, ne,″ chtěla dopovědět, ale položila jsem jí prst na rty. Ve tváři měla strašlivý, zmučený pohled. Pohled, ve kterém měla zřetelně vepsanou nedávnou minulost, strach a děsnou bolest.

„Já musím, nedovedu takhle žít dál, nechci existovat bez Edwarda, to nemohu. A ty s Emmettem se o ni dokonale postaráte. Chtěla jsi miminko a teď máš krásnou zdravou holčičku, tak se o ni postarej a buď její maminka. Rosalie, slib mi to. Prosím,″ žádala jsem a věděla, že to takhle bude lepší...

Nastala dlouhá chvíle ticha. Rosalie hledala slova, argumenty, ale pak se pečlivě zahleděla do mé tváře a vzpomněla si, jak moc trpím. Ona sama by bez Emmetta taky nechtěla existovat, ale měla štěstí, že přežil. Nevyčítám jí to. To by bylo sobecké. Vždyť bojovala po mém boku, když Edward...

Moje myšlenky zabloudily také k ostatním. Zaposlouchala jsem se do patra pod sebou. Esmé si prohlížela staré alba z doby, kdy byla ještě šťastná. Z doby, kdy byla její rodina úplná a nepopsatelně šťastná. Nechtěla jsem sejít dolů, nechtěla jsem znovu vidět bolest v jejích očích...

„Slibuji, že se o ni postarám a nedovolím, aby jí někdo, kdokoli ublížil. Vždyť ji miluji jako vlastní,″ řekla po odmlce, když věděla, že si to už nerozmyslím.

Nechtěla, abych odešla, znovu se jí leskly oči a doufala, že zůstanu na blízku. Chtěla bych zůstat, mohla bych na Renesmé dávat pozor z povzdálí, ale to by nic nevyřešilo. Musím skončit se svým životem a najít Edwarda. Jinak nenajdu klid.

„Sbohem, miláčku, buď statečná a miluj své nové rodiče. Renesmé, moje malá jedinečná Šťouchalko,″ políbila jsem ji na obě tvářičky a pohladila několikrát po vláskách. Vzala jsem si ji naposledy do náruče, dívala jsem se na ni a pohoupávala ji. Naposledy jsem ji políbila na vlásky. Po nekonečně dlouhé době srdceryvného loučení se s mou milovanou holčičkou jsem ji podala Rosalii do náruče. Ta celou dobu usedavě plakala. Potom jsem sundala svůj prstýnek s perličkou a položila jej do vyhřáté postýlky, až bude větší, bude ho moci nosit.

„Sbohem, Rosalie, buďte tady všichni šťastni,″ pokusila jsem se o úsměv. Rosalie držela Renesmé v láskyplném náručí a já věděla, že je čas odejít. Renesmé má báječnou rodinu a bude šťastná. Až vyroste, dozví se skoro celou pravdu a doufám, že ji pochopí.

Odcházela jsem ze dveří a dívala se na ně, na dvě dokonalá stvoření, která mám nade vše ráda. Jen jeden je nad nimi. Můj vyvolený, milovaný a jedinečný manžel, Edward Anthony Mason Cullen...

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska bolí - 2. díl:

 1
4. Sabina
10.03.2012 [20:04]

Krásné určitě pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Sabina
05.03.2012 [22:22]

Nádherné určitě prosím pokračuj... Emoticon Emoticon Emoticon

05.03.2012 [21:36]

NatyCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale měla jsi tam hodně chyb:

* čárky
- kolem oslovení
- ve větě, kde je víc určitých sloves
- před zájmeny, spojkami, předložkami (že, protože, kdyby, aby...)

* překlepy (!!!)

* přímá řeč

* ni/ní

* ji/jí

* mněla -> měla

* Y/I

Pokud si s gramatikou nevíš rady, posílej své povídky jednomu z korekterů z Pomoci autorům, díky. Emoticon

05.03.2012 [8:29]

WhiteTieČlánek ti vracím kvůli zařazení. Máš uvedeno, že se jedná o jednorázovou povídku, přitom první díl máš zařazen v kapitolových. Tak si to prosím oprav (buď tento díl zařaď do jednorázových nebo ten první do kapitolových). Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!