Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krvežíznivé monstrum - 2. část

1125334


Krvežíznivé monstrum - 2. částV téhle části se dozvíte, kdo Belle pomohl a co se stalo se starým pánem o berličce. Celá část z pohledu Edwarda. Kubicmar.

Krvežíznivé monstrum 2. část

Edward:

I přesto, že je Forks nejdeštivějším městem ve státě Washington, se sem přestěhovala holka z prosluněné Arizony. Je celkem pěkná… Je to nejhezčí stvoření, které jsem kdy viděl. A její krev… Trvalo mi, než jsem se naučil ovládat. Jmenovala se Isabella Swanová.

Hned ze začátku musím přiznat, že jsem se do ní zamiloval. Ať už mi její krev voněla sebevíc, věděl jsem, že bych nebyl schopen jí jakkoliv ublížit. Jako upír jsem měl dar číst myšlenky. Ale na ni byl můj dar krátký. Bral jsem to jako výzvu. Třeba jsem dostal šanci si najít holku jako každý jiný kluk. Bylo to těžší, než jsem si ze začátku myslel. Nevěděl jsem o ní nic. Vlastně, jedno jsem věděl - její jméno. Bál jsem se, že když ji oslovím, pošle mě do háje. Nevěřil jsem si. Ale měl bych sebrat odvahu a začít s ní nějak mluvit.

„Edwarde, pojď na lov,“ vytrhla mě z přemýšlení Alice.

„Nechci,“ odmítl jsem a dál se díval z okna.

„Takhle si ji nezískáš,“ řekla a posadila se vedle mě na pohovku.  

„Koho?“ Moc se mi nechtělo přiznávat, že jsem se zamiloval.

„Pojď na lov. Oba víme, že ti to prospěje. Budeš mít lepší nápady,“ přesvědčovala mě dál s úsměvem.

Po delším přemýšlení jsem přikývl. Vyskočil jsem z okna a rozběhl se voňavým lesem. Při běhu jsem zkoumal okolí a pátral po svačince. Nakonec jsem ulovil jednu zbloudilou pumu a dva jeleny.

Když jsem byl hotový, sedl jsem si pod nedaleký strom a čekal na Alici, která nebyla daleko. Po pár minutách si sedla vedle mě.

„Edwarde, vím, že ji miluješ,“ řekla tiše.

„Neříkej,“ odpověděl jsem kysele.

„Nebuď na mě takový. Já ti nic neudělala,“ řekla trochu naštvaně.

„Promiň.“

„V pohodě.“ Chvilka trapného ticha. „Ona není obyčejná. Má něco v sobě,“ začala Alice.

„Samozřejmě, že má něco v sobě, když jí nemůžu číst myšlenky. Alice, neber si to osobně, ale jsem momentálně naštvaný sám na sebe. Vůbec nevím, jak se mám k ní chovat. Vždycky, když se na ni jenom podívám, cítím se jako ten největší pitomec na světě. Vůbec nic o ní nevím. Nemůžu jí číst myšlenky.“

„A nemyslíš, že je to dobře? Zkusit si, jaké to je komunikovat s člověkem? Třeba je to tak lepší. Můžeš se o ni snažit jako kluk-člověk,“ zasmála se.

„Jo, asi máš pravdu. Ale o tomhle jsem už přemýšlel,“ přiznal jsem trochu veseleji.

Najednou Alice chytila ten nepřítomný pohled, co měla vždycky při vizích. Zaměřil jsem se víc na její myšlenky, abych věděl, jakou vizi dostala.

Na hromadě bylo mnoho lidských mrtvých těl v plamenech. Kolem se pohybovala postava bez obličeje.

Alice se probrala z vize a nechápavě se na mě podívala. Podle okolí jsem poznal jedno moje oblíbené místo, kam rád chodím, když chci být sám.

„Edwarde? Co je to za pach?“ zeptala se Alice. Nadechl jsem se a ucítil nasládlou vůni upírů, která se bila s lidskou. Ale ta lidská vůně byla skoro pryč.

Neváhal jsem a rozběhl jsem se na místo v Alicině vizi a Alice mi byla v patách.

Zastavil jsem se kousek od toho upíro-člověka. Byla to podle všeho dívka. Ale asi zas tak křehká nebyla, když starého dědu držela o strom pod krkem. Už se zuby natahovala k jeho krku, když jsem vyběhl a strhl ji od něho k zemi. Uvěznil jsem ji pod sebou na břiše. Byl jsem silnější, takže nebylo těžké ji udržet. Alice přiběhla k staříkovi, který právě prožíval svůj infarkt. Chudák.

„Zanesu ho ke Carlisleovi a přivedu Jaspera s Emmettem,“ řekla Alice a v náruči držela toho pána. Jen jsem kývl na souhlas a už ji nebylo. Přetočil jsem onu dívku čelem k sobě. V tu chvíli jsem ji chtěl zase otočit zpátky a už nikdy ji takhle nevidět.

„Bello?“ zašeptal jsem nevěřícně. Podívala se mi do očí a škubla sebou.

„Pusť mě,“ zavrčela. Místo toho jsem udělal pravý opak a více ji přidržel u země. Podíval jsem se do jejích karmínově rudých očí. Řekl bych, že ta čokoládově hnědá jí slušela víc. Ale jedno mě zarazilo. Mohl jsem číst její myšlenky. Ale taky to nebylo nic jiného než krev, krev, krev… Počkat! Když pořád myslí na krev, jak je možné, že nemá černé oči, ale červené? Zase sebou škubla, ale to už na kraj louky přiběhli Alice, Jasper a Emmett.

„Tak co se přihodilo Edwardovi v jeho šedém životě?“ ozval se Emmett vesele. Zavrčel jsem.

„Prosím tě, mohl bys alespoň na chvilku nechat těch srandiček? Zrovna teď se to nehodí!“ napomenula ho Alice. Kupodivu hned zmlknul a rozběhl se ke mně.

„S čím potřebuješ pomoct?“ zeptal se mile. Možná bych mu ten med kolem pusy věřil, nebýt jeho myšlenek.

„Zatím potřebuju pomoct s uvažováním, s čímž mi zrovna ty moc nepomůžeš, takže si můžeš prozatím dělat, co chceš,“ odvětil jsem kysele a otočil se na Alici s Jasperem. Ti jenom přikývli a postavili se každý na jednu mou stranu.

„Možná ji někdo poslal,“ uvažoval nahlas Jasper.

„Víš, uvažoval jsem. Když byla člověk, nemohl jsem jí číst myšlenky. Ale teď můžu -“

„A na co myslí?“ zeptala se nedočkavě Alice.

„Krev, krev, krev… I ty ses ovládala lépe než ona.“ Bella se pořád snažila vyprostit z mého sevření, ale nedařilo se jí to.

„Když tak nad tím přemýšlím, tak to musí být nějaký kříženec, protože kdyby to byla pravá novorozená, už by tady dávno pod tebou neležela,“ řekl zamyšleně Jasper.

„To je taky pravda,“ přiznal jsem a dál nad tím přemýšlel, zatímco jsem držel stále se cukající tělo krvežíznivé Belly.

„Edwarde? Zdá se mi to? Nebo má vážně nějakou šedou clonu na očích,“ ozvala se Alice u mého levého boku. Zadíval jsem se více do jejích karmínových studánek. Ale vážně tu červenou něco rušilo. Vypadalo to, jako když jsme nosili kontaktní čočky kvůli rudým očím. Jak to, že jsem si toho nevšiml už dřív?

„Kontaktní čočky? To možná vysvětluje to, že není moc silná. Ale kdo by upíra schovával v kontaktních čočkách?“ ptal se nechápavě Emmett, který se „nečekaně“ objevil kousek od nás.

„Taky mi to připadá divné,“ konstatoval jsem.

„Ale můžeš je zkusit vyndat,“ řekl Jasper. „Už jen proto, že nevíme, jak to funguje. Možná ji to zabíjí.“

„Tak jo, možná by bylo fajn, kdybyste ji drželi. Když se bude cukat, tak toho moc nezvládnu.“

„Nemá důvod se cukat. Když si sundáváme kontaktní čočky, taky nás to nebolí,“ oponovala mi Alice, ale Jasper se na ni nesouhlasně podíval, a tak neváhala a převzala ode mě její levou ruku. Jasper chytil pravou a Emmett nohy.

„Vidíš, Emmette, konečně jsi užitečný,“ zaradoval se Jasper a zasmál se.

„Hele! Nejsem žádná beruška!“ zavrčel Emmett. Ignoroval jsem ho a začal se soustředit na nadcházející činnost. Co když ji to bude bolet? Co když jí ublížím? Trápil jsem se nad těmi otázkami a vůbec se mi do toho nechtělo.

„Edwarde, musíš ty čočky dát pryč,“ promluvil na mě potichu Jasper.

„Já vím.“ Naposledy jsem se zhluboka nadechl a levou rukou rozevřel její víčka. Pravou jsem se dotknul clony na povrchu oka. Vtom spustila řev a z jejích očí se začaly řinout slzy. Házela sebou a snažila se dostat z pevných kamenných pout. Najednou byla mnohem silnější než předtím. Neváhal jsem a začal jsem opět lovit šedou čočku.

„Prosím! Pusťte mě!“ zařvala bolestivě. Chvilku bylo ticho, jak se snažila polapit dech, a potom zaječela. Slyšel jsem, jak zapraskala půda u jejích nohou, a slyšel v hlavě Emmettovy myšlenky. Je tak silná. Stěží jsem vylovil tu čočku. Nakonec mi zůstala na prstě. Pozorně jsem si ji začal prohlížet a přestal vnímat vzlykající Bellu pod sebou. Ta čočka byla něčím zvláštní, ale nedokázal jsem přijít na to v čem. Snad bude Carlisle chytřejší.

„Dej mi to,“ řekla Alice a já jsem jí bez zaváhání odevzdal šedý plast. Opět jsem se obrátil k vyděšené Belle, dívající se na oblohu. Plakala. Muselo ji to hodně bolet, trhalo mi to mé mrtvé srdce. Ubližovat jí bylo to nejhorší, co jsem kdy zažil. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a chystal se vyjmout i to druhé svinstvo, které bylo součástí jejího těla.

„Nech ji chvilku odpočinout,“ řekla Alice. Poslechl jsem ji. Emmett ji pustil stejně jako všichni ostatní, ale já je nenapodobil. Bezvládně ležela pode mnou. Kdyby nebilo její srdce, ani bych nevěděl, že žije. Už jsem ani neměl možnost číst její myšlenky. Byla zase člověk. Ale musím vytáhnout i tu druhou. Podíval jsem se s prosbou na mé sourozence. Když spatřili můj pohled, zaujali stejnou pozici jako předtím. Soucitně jsem se podíval na Bellu a začal se natahovat po jejím pravém oku.

„Prosím, ne,“ zavzlykala, když odhalila můj úmysl.

„Už jenom chvilku. Potom bude všechno dobré,“ zašeptal jsem a rukou ji pohladil po mokré tváři od slz. Znovu jsem se pokusil rukama dostat k jejímu přivřenému oku, ale ona hlavu se vzlykem otočila na bok a znemožnila mi tak přístup k slepému oku.

„Bello,“ zaprosil jsem. „Otoč se,“ přikazoval jsem jí jemně. Toužil jsem po tom, abych nemusel použít násilí. Aby se otočila sama.

„Já už nechci,“ zaplakala a z oka, na které jsem viděl, jí stekla slza a hned za ní další a další. Jasper k ní natáhl ruku s kapesníkem a otřel tu slanou vodu. Hned potom ruku stáhl.

„Promiň,“ zašeptal jsem jí u ucha a svojí rukou jsem si otočil její hlavu. Vyplašeně se na mě podívala a z očí jí začal téct nový vodopád. Popotahovala nosem a škubala sebou, ale její síla už byla lidská. Ani ji nemuseli držet mí sourozenci, ale nechtěl jsem to nechat náhodě.  Zavřela oči a tiše prosila o pomoc. Chtěl jsem co nejdříve ukončit její utrpení, a tak jsem použil svou sílu k vylovení druhé čočky. Abych se přiznal, moc jsem nebral ohledy na její křičení, pištění a škubání. Snažil jsem se ten kousek naoko neškodného plastu dostat z jejího oka co nejrychleji ven. Po půl minutě se mi to taky podařilo. Naposledy jsem škubl a čočka byla pryč. Bella naposledy hlasitě zakřičela. Všichni jsme ji jako na povel pustili. Podal jsem Alici druhou kontaktní čočku a odstoupil od Belly o další krok. Všichni se dívali na dívku ležící v klubíčku na zemi, brečící si do dlaní.

„Bello?“ promluvila na ni něžně Alice a udělala nejistý krok směrem k ní.

„Nechte mě být!“ zakřičela na nás z posledních sil. Snažila se postavit, což se jí povedlo, ale hned při prvním kroku bezvládně spadla na zem. Lesem se nesl její zoufalý pláč. Bylo mi jí tak líto. Nejraději bych na sebe vzal všechnu její bolest a trpěl místo ní. Bella nakonec omdlela z celkového vyčerpání. Vzal jsem její tělo do své náruči a co nejrychleji ji lesem nesl k nám domů.

„Co se, proboha, stalo?“ zhrozila se Esmé, když uviděla spící krásku na mé posteli.

„Ono se to stalo takhle…“ začala Alice vyprávět celý příběh od začátku. Nevnímal jsem nic kromě Carlislea, který měl namířeno do mého pokoje s lékařským kufříkem. Přitom poslouchal živé vyprávění Alice.

„Dostane se z toho. Edwarde, jsem na tebe pyšný. Nejsem si jistý, jestli bych zareagoval stejně,“ řekl po chvíli a podíval se na mě významným pohledem.

„Jak to dopadlo s tím starým pánem?“ zeptal jsem se, protože mě to hodně zajímalo.

„Bohužel měl infarkt a nepřežil. Je mi ho líto. Nebyl zas tak starý.“ Pokýval jsem hlavou. Jak to asi vezme Bella, že zabila člověka? Přikryl jsem spícího andílka na mé posteli a posadil se k ní. Hladil jsem ji po vlasech. Mimo to jsem začal přemýšlet, kdo by byl tak krutý a dal prostému člověku do rukou takovou ohavnou věc? Proč tímto způsobem? Proč ji nezabili jinak? I když si nejsem jistý, jestli bych to dovolil. Moc si přeju, aby se to všechno vyřešilo a aby to nebyla Volterra, kdo v tom má prsty. 


Děkuji moc za komentáře u předchozí části... :) 

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvežíznivé monstrum - 2. část:

 1
09.08.2012 [23:26]

dcvstwilightWow! To se tí povedlo!!!!! Honem dalsi! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. missi
09.08.2012 [19:39]

Je to super, fakt povedený, těším se na další díl!!!!!!!!! ;-)))))

08.08.2012 [13:04]

kajulihonem na další část !!! Emoticon

05.08.2012 [14:39]

Irmicka1zajímavé... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.08.2012 [11:54]

Nikii Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Rychle další část Emoticon Emoticon

04.08.2012 [20:10]

MichelleAliceCullenNádherné, je to masakr honem dalšíííí kapču :D

4.
Smazat | Upravit | 04.08.2012 [11:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.08.2012 [21:10]

RuskaVodkasupeeer Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon len tak dalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.08.2012 [19:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.08.2012 [17:39]

SiReeNAhoj, příště si, prosím, dej větší pozor na slovesné třídy, měla jsi v nich poměrně dost chyb. Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!