Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kritický bod manželství...

26.02.2011 (16:00) • SiReeN • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 3345×

Kritický bod manželství

aneb Edward cudný jako panna

„Slíbil jsem, že to zkusíme,“ zašeptal, najednou napjatý. „Jestli… jestli ti něco udělám, jestli tě to bude bolet, musíš mi to okamžitě říct.“

Vážně jsem přikývla a dívala se mu přitom do očí. Udělala jsem další krok ve vlnách a opřela si mu hlavu o prsa.

„Neboj se,“ zašeptala jsem. „Patříme k sobě.“

Najednou mě přemohla pravda mých vlastních slov. Tento okamžik byl tak dokonalý, tak správný, nebylo možné o něm pochybovat.

Ovinul paže kolem mě a tiskl mě k sobě; léto a zima. Měla jsem pocit, jako by každým nervovým zakončením v mém těle proudila elektřina.

„Navěky,“ souhlasil a jemně nás stáhl do hlubší vody.

Dokud mě pevně držel kolem pasu, byla jsem klidná i přes narůstající hloubku. Po chvíli už mi voda dosahovala po bradu a začala se mě zmocňovat panika. Ale jakmile jsem si znovu uvědomila chladnou paži omotanou kolem mě, ten hrůzný pocit ustoupil do pozadí. Otočila jsem se mu v objetí a stanula mu tváří v tvář. Stoupla jsem si na špičku a natáhla se k jeho rtům. Omotal kolem mě obě paže a pevně mě stiskl v objetí. Během polibku nás přemístil do hloubky, čehož jsem si ani nevšimla, tudíž když jsem se odtáhla a chtěla si stoupnout, nohy se mi propadly do prázdna a slaná voda mi natekla do úst. Zkřivila jsem obličej odporem, vážně to chutnalo odporně, a začala kašlat. Edward se zasmál, pevněji mě uchopil, povytáhl o kousek výš a slabě mě bouchnul do zad. Voda opustila moje dýchací cesty a já si povzdychla. Tohle nebyl dobrý nápad. Měla jsem se zamknout v koupelně a počkat, až se Edward vykoupe a přijde za mnou. Teď už nic nenadělám. Vztáhla jsem ruce k Edwardovi a pevně se ho chytila kolem krku. Ani klíště se neumí držet tak dobře jako já! Odteď se ho nepustím, nechám se nosit, Edwarda to po chvíli přestane bavit a bude chtít jít ven. Já budu předstírat, že se mi ještě nechce, ale nakonec podlehnu jeho krásným očím a přesuneme se do té nádherně velké postele…

To jsem se ovšem mýlila. Edward odpáčil mé ruce a udělal několik temp do dáli. Znovu mě popadla panika a já se nezmohla na nic jiného, než na prudké kmitání nohama. Jak to říkal tenkrát ten plavčík? Kruci, to už je tak dávno! Ano, už vím! Dlaně k sobě, šlapky k sobě a pak pomalu roztahujeme, až nakonec vypadáme jako rozplácnutá žába. Ano, to je ono. Zhluboka jsem se nadechla, pevně semkla rty a s odhodláním, že svého vypečeného manžílka dostihnu a ženskými zbraněmi donutím, abychom už šli, jsem nemotorně začala plavat. Nutno podotknout, že kdyby mi Edward neplaval naproti, dostala bych se k němu možná za půl roku. Jedno jeho tempo vystačilo na moje čtyři. Nehledě na to, že jsem měla plný nos vody. Když jsem si ho chytla levou rukou a pokusila se plavat jenom s pomocí pravé, málem jsem se utopila a nebýt Edwarda, nejspíš jsem už někde na dně, obklopená nejrůznějšími mořskými živočichy, fuj! Hrozná představa.

Stále se držíc Edwarda, jsem se dostala za jeho záda, kde jsem se ho pevně chytla kolem krku a omotala mu nohy kolem pasu. Se mnou na zádech se vydal do menší hloubky. Zastavil se někde v místech, kde mi voda dosahovala po ramena. Může být, tady už se snad neutopím…

„Bello?“ ozvalo se náhle do ticha rušeného pouze šploucháním vln. Tázavě jsem se otočila po zdroji toho zvuku, po mém muži, který po takřka nekonečné době promluvil. Pokývla jsem hlavou, že má pokračovat. Jeho úsměv mě děsil, bylo v něm něco hrozivého, snad náznak věcí příštích? Těžko posoudit.

„Proč jsi mi neřekla, že neumíš… že nejsi zrovna zdatný plavec?“ zeptal se s nevinným výrazem na krásném obličeji a já pomalu, ale jistě, začala zuřit, zcela ignorujíc jeho otázku i slabý smích. Ovšem při pomyšlení na to, že už to nebude dlouho trvat a okusím měkkost té úžasné postele, ze mě spadla nervozita z vody a díky tomu se mi vrátila i dobrá nálada. Začali jsme se s Edwardem nahánět, cákat po sobě, prostě jsme se chovali jako malé děti, které jsou poprvé ve vodě. I Edward už nebyl tak vážný a nervózní, jako když jsme sem jeli. Pokusil se to skrýt, ale já ho odhalila.

Při různém blbnutí jsme se dostali do malé hloubky, voda obklopovala sotva mé boky. Zastyděla jsem se, neměla jsem plavky, a když bych stála, Edward by měl krásný výhled na mé tělo. Rychle jsem se celá ponořila do vody a klekla jsem si. Edward stál čelem ke mně, díval se na nebe, na kterém svítily miliony hvězd, a zdálo se, že nic nevnímá. Alespoň jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Začala jsem u jeho božských vlasů, které se v měsíčním světle zdály ještě víc bronzové, než normálně byly, chvíli se popásla na jeho krásném obličeji, a když jsem konečně odtrhla pohled od jeho plných rtů, hříšně se mi zablesklo v očích. Pěkně tvarovanou hruď jsem odbyla krátkým pohledem a přesunula pohled tam, kde začínala voda. Najednou jsem se zarazila. Můj výhled něco kazilo.

„Edwarde?“ zeptala jsem se šokovaně. Chvíli trvalo, než na mě upřel pohled a tázavě zvedl obočí. Když jsem nereagovala, popošel ke mně, ponořil se do vody, a když jsme měli oči ve stejné výši, zeptal se: „Chtěla si něco?“

„Ty… ty máš plavky?“ vykřikla jsem pobouřeně. Zvedl obočí a zkoumavě se po mně podíval, jako bych snad byla blázen.

„Proč bych neměl mít plavky, Bello?“

Začervenala jsem se. Když jsem viděla jeho svršky na terase, nenapadlo mě, že by si na sebe vzal plavky, tak jsem si ty své taky nevzala. A teď… On si tu byl oblečený a já nahá! Bože, to je trapas! Mé škodolibé já se samozřejmě nezapomnělo ozvat s poznámkou, že je zvědavé, jak vylezu ven. Zrudla jsem a poté zbledla. Edward to uviděl a zachmuřil se. S přesvědčením, že mi určitě něco je, mě vzal do náručí a vynesl na souš. Až tam si všiml, že já bohužel postrádám dva malé, avšak velmi důležité, kousky látky, které se na plavání obyčejně nosí.

Pod jeho upřeným pohledem jsem zrudla. Když mě pustil na zem, utekla jsem do domu, kde jsem popadla ručník a omotala si ho kolem sebe. Sice nebyl nijak dlouhý, ale alespoň něco. Opřela jsem se rukou o stěnu a zaujala svůdný postoj, přesně jak jsem si to podle televize nacvičovala doma. A čekala jsem, až Edward přijde.

Přišel. Když mě uviděl, polkl a chvíli se na mě díval. Pak se spěšně vydal ke kufru, cosi z něj vytáhl a utekl do koupelny. Zaslechla jsem zvuk zámku a povzdychla si. Ta nervozita ho nepřešla. Zajímalo by mě, jak si s ní poradí za chvíli, uvažovala jsem s ďábelským úsměvem na rtech, když jsem si z kufru vytáhla bělostnou noční košili, která podle mého odhadu sotva zakryje boky, a zamířila do druhé, menší koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu, abych ze sebe smyla sůl, a po usušení jsem se navlékla do toho kousku bílé krajky. Můj odhad nelhal, košilka byla skutečně neskutečně krátká, ale po chvíli před zrcadlem jsem usoudila, že to nebude na škodu. Alespoň Edwarda správně navnadím.

Když jsem se vrátila do ložnice, něco bylo špatně. Nesvítilo se. Došla jsem k posteli a nahmatala lampičku, kterou jsem poté, co jsem ji málem shodila, rozsvítila. Obrázek, který se mi naskytl, snad nikdy nezapomenu.

Edward ležel na jednom kraji postele tak, že byl div, že nespadl na zem, otočený na boku, oblečen do pyžama s dlouhým rukávem, zakryt do půl těla bílou přikrývkou. Když jsem obcházela postel, zaslechla jsem divný zvuk. Nevěnovala jsem mu pozornost a klekla si na zem před Edwardovu hlavu. A pak jsem vyprskla smíchy.

Edward měl zavřené oči, hlavu podloženou rukou a spal. Tedy, dělal, že spí. Dokonce si i tiše pochrupoval. Nikdy by mě nenapadlo, že bude tak nervózní o svatební noci, že bude předstírat, že spí. Můj smích ho „neprobudil“, dál ležel bez hnutí. Čekala jsem pět, deset, patnáct, dvacet minut, ale pořád se nehýbal. Kdyby se mu nehýbala hruď a nechrápal, myslela bych si, že umřel, pokud je to u upíra vůbec možné. Pak jsem to vzdala. Tohle si s ním vyřídím. A jestli odmítne splnit svůj slib, rozvedu se s ním!

Ulehla jsem na druhou stanu postele, nebudu se přece vnucovat, a otočila hlavu ke zdi. Civěla jsem na ni dobrou půlhodinu, ale spánek nepřicházel. S povzdechem jsem se přetočila na záda a začala civět pro změnu na strop. V tom jsem zaslechla šustění. Edward se konečně pohnul! Měla jsem chuť začít tancovat vítězné tance, ale to mě hned přešlo při pomyšlení na tu podlost, co mi provedl. Nejdřív mě takřka donutil si ho vzít a pak si o té nejkrásnější noci v našich životech předstírá spánek! Abych nepociťovala takové nutkání se na něj podívat, otočila jsem se zpátky čelem ke stěně a znovu jsem se pokusila usnout.

Po hodině usilovného přesvědčování Boha o tom, že já nikdy nic špatného neprovedla a že za odměnu chci jenom blbý spánek, jsem kapitulovala a zašeptala do tmy: „Spíš?“

Chvíli bylo ticho, ale nakonec se mi přece jen dostalo odpovědi.

„Ne.“

„A chceš?“ zeptala jsem se s nadějí, že prostředek postele za chvíli už nemusí být tak prázdný. Schválně jsem zvolila tuhle otázku, protože mi bylo více než jasné, že kladná být odpověď opravdu nemůže…

„J-j-já… Ano. Dobrou noc, Bello,“ vykoktal a za okamžik se znovu ozvalo pochrupování. Už jsem toho měla dost. Já chci svou svatební noc! Vztekle jsem ze sebe sundala peřinu a po čtyřech jsem se vydala po té obrovské posteli k tolik vytouženému cíli. Když jsem byla u něj, nalepila jsem se na jeho záda a otravovala jsem ho tak dlouho, dokud nepřestal předstírat spánek a neotočil se ke mně. Nelenila jsem a vášnivě ho políbila. Když mi polibek začal oplácet, věděla jsem, že mám vyhráno. Touha v jeho očích byla jasně patrná. Odtáhla jsem se od něho a pozadu jsem se posouvala ke středu postele. Když už byl uprostřed taky, obtočila jsem ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho k polibku. Plně ponořen do mých rtů nejspíš ani nezpozoroval, že jsem své ruce poslala na podrobný průzkum jeho těla. Nedlouho na to začal mé doteky opětovat. Mé srdce jásalo, konečně! Je to tady! Nebude to dlouho trvat a už bude navždy jenom můj.

Zahlédla jsem, jak se jeho ruce chvějí. Kdyby mohl, nejspíš by se i zapotil. Nejspíš byl pořádně vynervovaný a nervózní, chudáček můj. Ale já nepřestanu, ne teď, když už je cíl na dosah ruky. Sundala jsem z něj všechno oblečení a pak mu pomohla s mým odstrojováním.

Pevně mě chytl za pravou ruku a odtáhl se od mých rtů. Dlouze se mi zadíval do očí, jako by hledal známky toho, že dnes se to ještě nemusí stát, že to nechci. Ale nic nenašel. Rezignovaně si povzdechl a nemotorně na mě nalehl. Málem jsem vyhekla nad tou tíhou, ale za chvíli jsem si zvykla. Ne každý den na mně někdo leží, že.

Čekala jsem, co bude dál. A pak… Pak mým tělem projela ostrá bolest.

„Auuuuuuuuuuu! Edwarde, tys mi zlomil ruku!!!“

Povídka se mi vůbec nelíbí, ale Neyušák mě ukecal. Byl to okamžitý nápad, vnuknutí, dívám se na film a najednou před sebou vidím scénu z Rozbřesku, jak spolu ti dva spí a zároveň nespí. :D

Neodolala jsem a musela jsem sem dát ten obrázek, díky kterému tahle „slátanina" vznikla.

Úžasná postel, což? Ale smůla, je moje. :P

Věnováno Neyimiss, která je také částečným autorem tohoto díla, bez její pomoci bych to nenapsala. Jen díky ní jsem tehdy napsala něco z „jiného soudku", než byla má ostatní tvorba. Díky. :))

A nesmíme zapomenout na NatynQu. Pro tebe, Naté. Je to celkem změna, co? :D

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kritický bod manželství... :