Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krásná Isabella

KS_Vogue


Krásná IsabellaV NM se Jacob zmínil o tom, že Bella se moc líbila Quilovi. Jaké to bylo z pohledu Quila? Prosím, napište komentáře, i kritické, protože jenom díky kritice se mohu poučit. =)

Jako téměř každý den jsme si to s Embrym namířili do Jakeovy dílny, jak jsme říkávali. Cestou jsme se vesele smáli, ale úsměv nám na rtech ztuhl, když jsme přišli k domu a Jacob na nás nečekal jako obvykle.

Hodili jsme po sobě s Embrym starostlivý pohled. Pokud by Jakeovi něco bylo, zavolal by... Tak proč nám nic neřekl?

Podívali jsme se oknem do jejich domu, ale neviděli jsme nic, kromě Billyho spícího na svém vozíku.

Když k nám najednou dolehl Jacobův hlas. Nerozuměl jsem na takovou dálku jeho slovům, ale rozhodně byl veselý. Embry si oddechl a smál se od ucha uchu, určitě jsem musel vypadat podobně.

Prodírali jsme se cestičkou ke garáži, když se Embry potichu zasmál.

„Čemu se tady směješ jak nějaké mimino?“ poškádlil jsem ho.

„Neslyšíš to?“ Nastražil jsem uši, ale nic jsem neslyšel, takže jsem jen pokrčil rameny.

„Jacob má zřejmě dámskou návštěvu,“ zašeptal Embry.

Tentokrát jsem se musel zachichotat i já. Snažili jsme se v sobě dusit smích, i když to šlo dost těžce.

„Co tam asi tak dělají?“ zeptal se Embry lišácky.

„To nevím, ale budeme muset být hodně potichu! Abychom náš párek nevystrašili!“ V té chvíli jsme už v sobě nedokázali udržet smích. Úplně jsme vybuchli a smáli jsme se na celé kolo.

Snažil jsem se uklidnit. Už mě opravdu ze smíchu bolela pusa i břicho. Znovu jsem se zaposlouchal do zvuků. A slyšel jsem, jak spolu normálně mluví. Zřejmě náš výbuch smíchu nebyl až tak hlasitý. Nebo byli tolik ponořeni do hovoru, že si nás ani nevšimli.

Potichu jsme se blížili ke garáži.

„Jacobe?“ zakřičel Embry.

„Pst,“ sykl jsem a šťouchl ho do žeber.

„Co je? On nás určitě slyšel!“ zašeptal mi Embry a mnul si místo, kam jsem ho šťouchl.

Stále se neozývala žádná odpověď. Byli jsme s Embrym už trochu nervózní, a tak to Embry zkusil znovu.

„Jaku? Jsi tady?“ zavolal znovu.

Chvilku jsme napjatě čekali na odpověď a pak jsme uslyšeli.

„Jo,“ zavolal na nás Jake trochu otráveně.

Rušíme mladý páreček. Pomyslel jsem si spiklenecky a znovu se zasmál.

Konečně jsme se dostali do garáže. Rozhlédl jsem se kolem, tady se vůbec nic nemění! Všude samý nepořádek. Teda, nemění... Přišel jsem další bordel. Se zájmem jsem si krátce prohlédl obě dvě motorky. Tak tohle jestli Jake spraví, dám mu dvacku!

A pak jsem uviděl tu dívku, co tady seděla s Jacobem. Vypadala trochu vyděšeně. Nezapadala do tohoto prostředí. Ona byla čistá, ale její tvář vypadala bez výrazu.

Pak jsem si vzpomněl. Není to ta dívka, co chodila s jedním z Cullenů? Možná… proto je nejspíš tak zlomená. Rozchod ji musel bolet.

„Ahoj kluci,“ pozdravil nás Jacob a pohledem těkal z nás na Bellu.

„Ahoj Jaku,“ řekl jsem, ale stále si prohlížel Bellu. Nemohl jsem se ubránit a usmál jsem se. Byla opravdu pěkná. „Ahoj,“ pozdravil jsem ji a mrknul na ni. Úsměv mi trochu váhavě oplatila, ale alespoň to nebyl hraný úsměv.

„Quile, Embry - tohle je moje kamarádka Bella.“ Tak kamarádka, jo? Z toho by možná mohla být pravda. Takže mladá dívka je ještě volná? To nezní tak špatně!

„Charlieho dcera, že jo?“ zeptal jsem se Belly trochu důležitěji, než bylo nutné. Cítil jsem potřebu se před ní předvést, ale musel jsem se chovat slušně. Tak jsem k ní napřáhl ruku.

„Správně,“ potvrdila a teplou rukou stiskla tu moji. Stiskl jsem ji také, možná více, než bylo potřeba. Chtěl jsem jí ukázat, že mám pěkně vypracované svaly.

Podíval jsem se na naše propletené ruce. Dokázal jsem si představit, že by to takto mohlo být pořád.

Moje mysl plavala dál. Dokázal bych si představit naši společnou budoucnost. Že bychom my mohli být jeden... Ano, tak bych si to přál.

Pak se pozdravila i s Embrym. Embry rozhodně nebude mít o Bellu zájem. Jinak je hodně stydlivý, a navíc nerad chodí se staršíma, na rozdíl ode mne.

Chvíli jsem pozoroval Bellu a její krásné tělo. Opravdu jsem se tomu mladému Cullenovi nedivil, že s ní chtěl chodit. Byla opravdu kus.

Embry do mě nenápadně strčil a výrazem ve tváři mi jasně říkal něco ve smyslu, abych se vzpamatoval. Také se trochu ušklíbl, ten výraz jsem znal, znamenal: Jo, tak Quil se nám zas zabouchl.

Ušklíbl jsem se a raději opět zaměřil svoji pozornost Jacobovi, který nám hrdě ukazoval nové motorky.

Nevypadaly vůbec špatně, ale pochybuji, že je Jacob dá ještě dohromady. Kdyby se mu to podařilo, tak by možná ty motorky mohly mít i slušnou cenu.

„Dvacku na to, že to Jacob neopraví,“ navrhl jsem Embrymu.

Lišácky se usmál a potajmu mi podal ruku. „Platí!“

„Hele, já vás slyším!“ poškádlil nás Jacob a sklonil se nad motorku tak, aby to Bella nemohla slyšet. Nepochopil jsem jeho chování, ale přirovnal jsem si to k jeho puberťácké povaze. Přece před ní nechce vypadat jako slaboch, o kterém si není jeho přítel jistý, že opravdu opraví motorku.

Začali jsme si postupně povídat o těch motorkách. Měly dobré zařízení. Takže pokud je Jacob doopravdy dá do kupy, možná by se s tím dalo ještě jezdit.

Bella celou dobu jen seděla s kamenným výrazem ve tváři. Nevypadala zamyšleně, spíše vypadala tak, že na nic myslet nechce. Byla taková znuděná a... krásná.

Po nějakém čase se začala Bella zvedat. „Už musím.“

Jacob se zatvářil doopravdy zklamaně. Byl jsem zvědav, jak z něj vypáčíme, že se zabouchl.

„Nudíme tě, viď?“ zeptal se Belly a nás si dál nevšímal. Jako by s Bellou byl v takové zvláštní bublině.

„Ne, to ne,“ řekla poněkud moc uspěchaně Bella. „Jen musím jít udělat Charliemu večeři, to víte. Tak zatím čau,“ pozdravila nás a odešla ze dveří.

Jacob si brblal něco o tom, že ji neměl jen tak přehlížet. Embry do něj strčil a povzbudivě se na něj usmál. Obdivoval jsem ho, jak dokáže vycítit lidskou náladu a vylepšit ji.

„Takže,“ začal jsem, protože ticho mi vadilo. „Tak co ta Bella? Chodíte spolu? Nebo ses nám zamiloval?“ Zdůraznil jsem slovo zamiloval tak, aby to vypadalo, jako když mluví děcka z první třídy.

Jacob se podíval na zem, jako by na ní bylo něco úžasného, a jen tvrdohlavě kroutil hlavou, jako že ne.

„Skvělé, to jsem přesně potřeboval vědět.“ Jacob zpozorněl. Zřejmě tušil, jak jsem to myslel.

„Opovaž se,“ zamručel skrz zaťaté zuby.

„Dobrá, můžu chodit s Bellou?“ Nenechal jsem se zastrašit a smál se.

Jacob se také rozesmál, ale hodně nejistě. A pak se na mě vrhl a dál jsme se vesele smáli.

Věděl jsem, že naše bitky nevypadají zrovna bezpečně, ale nikdy jsem si při nich nepřihodil ani škrábanec.

„To neuděláš! Přísahej!“ křičel Jacob, když mě shodil na zem.

Dál jsem se smál a doufal, že si smíchy neroztrhám pusu. Dech mi do úst téměř nevcházel a vydechoval jsem ho až moc mělce. Když jsem začal lapat po dechu, začal se Embry znovu řechtat, takže jsem se okamžitě přidal.

„Ne, teď vážně. Přísaháš?“ zeptal se mě Jacob. Okamžitě jsem se přestal smát. Podle tónu jeho hlasu si nedělal srandu a chtěl, abych svoje slova myslel vážně.

„Ale proč?“ nepochopil jsem.

Jacob obrátil oči v sloup, jako by to bylo nad slunce jasné. „Copak jsi ji neviděl?“ Stále jsem nechápal, jasně, že jsem ji viděl. Koukal jsem se na ni téměř po celou dobu.

„Vždyť vypadá jako kost a kůže. Když se směje, je taková nejistá, jako by ani nevěděla, co dělá. Což mi u ní připadá dost nepravděpodobné, nýbrž ostatní věci dělá s rozmyslem. Navíc mi přijde taková prázdná. Občas mám pocit, že jen tak sedí, ale duší je někde úplně jinde. Jako by nežila, ale jen existovala.“ Tak tohle mě nadchlo, vždycky jsem si myslel, že Jacob je jen puberťák. Ale že si všimne tolik věcí u Belly, bylo téměř neuvěřitelné. Mně připadala naprosto normální, a Jacob na ní viděl tolik rozdílů...
„Proč?“ zeptali jsme se s Embrym najednou.

Jacob jen pokrčil rameny. „Podle mě za to může rozvod s tím Cullenem, popravdě se jenom bojím na něj v její přítomnosti myslet. Mám dojem, že jen pomyšlení na něj ji neuvěřitelně raní,“

Vau, opravdu jsem obdivoval Jacoba. Kdyby to neříkal tak vážně, možná bych se zasmál a bral to jako jeho další bláznivý fórek. Ale nemohl jsem, úsměv mi na tváři ztuhl.

Ale když jsem od něj odcházel, už jsem dokázal brát jeho slova na lehkou váhu a dal jsem si nový cíl, nové pravidlo.

Za chvilku budeš moje, Bello!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krásná Isabella:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!