Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když ne já, tak nikdo!

23.10.2011 (15:00) • lowelllyyP • FanFiction jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 2387×

BELLA:

Miluji je oba, jenže kterého z nich si mám vybrat? Edward je mé silné pouto, které nikdo jiný nedokáže přetrhnout. Je vnímavý a dává mi stále možnost rozhodnutí, ale já si nejsem jistá sama sebou. Nechci mu ublížit, ale pokud přemýšlím o své budoucnosti, tak nechci být zamrzlá a ztratit své lidské já, na kterém mi záleží. Nechci přijít o Renée a o Charlieho, vždyť já jsem to jediné, co mu na světě zbylo. Chtěla bych někdy zkusit být matkou a vědět, co vše to obnáší. Chci cítit lásku mých blízkých, ale pokud bych zamrzla, tak ji už nikdy neucítím, protože bych je mohla pozorovat pouze z dáli, aby nevěděli, co se se mnou stalo, a abych jim nemohla snadno ublížit. A rozdílu na mé pleti a chování by si s jistotou všimli.

Místo pocitů mám v hlavě pouze nekončící bouři, která se prolíná do všech mých zákoutí těla. Dere mě to na kusy a nechce mě to pustit ze svých spárů. Připadám si rozervaná a bezcitná, když se mi na jazyku ocitá jméno toho, koho jsem si vybrala.

Srdce i rozum napovídá, že jsem si vybrala dobře, ale myslím, že kdybych se rozhodla obráceně, tak mi napoví to samé. Jenže, ať si vyberu jakkoli, vždy mi zůstane kus srdce rozervané na padrť, protože na jedné straně bych přišla o nesmírnou lásku k Edwardovi a na druhé straně bych přišla o milujícího Jacoba, matku a otce.

Ano, je to tak, volím Jacoba za muže, se kterým prožiji zbytek svého nulového života, ale prožiji ho s láskou a tak, jak se má. A navíc, Edward si vždy přál, abych zůstala člověkem…

***

„Edwarde?“

„Ano, Bello.“

„Já… Já… Já ti musím něco říct. Ale prosím, ještě než začnu, tak chci, abys věděl, že tě opravdu miluji a že to není jednoduché rozhodnutí.“ Nechápavě se na mne podíval mezitím, co jsem si pohrávala se zásnubním prstenem v prstech.

„Asi ti nerozumím, Bello.“

„Posaď se, prosím,“ ukázala jsem na postel před sebou.

„Vysvětli mi, prosím, o co tady jde. Nic nechápu! A proč si ten prsten přehazuješ v rukou, jako by tě pálil?“

„No, víš, máš vlastně pravdu. Pálí mě celé tělo z rozhodnutí, které jsem udělala. A rozhodně mi není příjemné. Já-“

Přerušil mě a bezmyšlenkovitě vstal z postele a rozhodil přitom ruce. „Ty sis vybrala Jacoba, že ano?“

„Ano.“ A jediné, co jsem mohla udělat bylo sklopit hlavu, v níž mi řinčelo. Byly to zvuky lámajícího se srdce, ale ne toho mého, ale Edwardova.

„Bello, proč? Já vím, že jsem ti řekl, že máš na vybranou, ale byl bych rád, kdybys mi řekla odůvodnění.“

„Věř mi, že jsem to opravdu neměla lehké a stále nemám, ale dávala jsem si dohromady věci, které bych chtěla -“

Opět mě přerušil. Postavil se přímo přede mě s výhrůžným pohledem. „A jaké například?“ zeptal se hysterickým tónem.

„Rodina, kterou tolik miluji. Nedokážu si představit, že bych je tu nechala samotné. A já osobně chci mít také rodinu.“

„Můžeš ji mít se mnou. Nebo ti nestačí Rose, Emmett, Carlisle, Esmé, Alice, Jasper a já?“

„Ale já to myslím jinak. Chci to zkusit - být matka.“

„Dobře!“ odpověděl mi stroze a otočil se ke mně zády. „Odejdi, prosím!“ zakřičel a já už jsem věděla, že je vše ztracené, ale nemělo by smysl se pokoušet něco urovnat, nebo se doprošovat o odpuštění.

Položila jsem zásnubní prsten po jeho mamince na noční stolek a se slzami v očích jsem se naposledy podívala na Edwarda. Stále ke mně stál zády. Slzy už nezůstaly pouze v mých očích. Tekly mi proudem po tvářích, bradě a krku. Vyběhla jsem rychle z domu a než se zabouchly dveře, pronesla jsem poslední větu nasměrovanou všem: „Odpusťte mi, prosím! Sbohem.“

Nasedla jsem do svého Chevyho a vydala jsem se do rezervace. Cesta mi pod proudem slz přišla nekonečná. Na dělící čáře jsem musela zastavit, aby mohl vytrysknout další mokrý proud slaných slz. Plakala jsem tam tak dlouho, dokud mi nepřestaly vysychat oční kanálky. Pak, když už jsem neměla, co bych vyplakala, tak jsem otočila klíčkem a za velkého dunění motoru jsem se odlepila od dělící čáry. Dupla jsem na plyn, abych byla co nejdříve mimo silnici.

Když jsem přijela k Jacobově domu, uviděla jsem na cestě nejdříve jednu a pak i druhou botu. O kus dál bylo odhozené tričko a hned za ním stopy. Šla jsem do lesa po vlčích stopách na místo, kde se jich sešla celá smečka. Tam jsem se zastavila, padla jsem na kolena a stále jsem opakovala Jacobovo jméno. Nekřičela jsem, ale uvnitř mě jsem řvala z plných plic.

Musela jsem vyčerpáním odpadnout, protože jsem se z ničeho nic ocitla v hřejivé náruči Jacoba, který se na mě něžně usmál. Zahřálo mě to u srdce. Když mě donesl až k němu do pokoje, tak jsem se konečně vzpamatovala. Poplácala jsem místo na posteli hned vedle sebe na znamení, aby si sedl ke mně. Nechápavě se na mě podíval.

„Jaku, udělala jsem těžké rozhodnutí a ty mi musíš slíbit, že bude stát za to!“

„Jaké rozhodnutí?“ ptal se s nadšením v hlase.

„Oba jste mi dali na výběr a já si vybrala.“

„A řekneš mi, koho sis vybrala?“

„Ano, proto jsem taky tady. Když se podíváš na mou levou ruku, tak zjistíš, pro koho jsem se rozhodla.“

„Bello!“ zajásal. „Ty ses rozhodla pro mě? Páni, to je to nejkrásnější, co jsem kdy zažil!“ vypískl a hned mě objal, div mi nerozdrtil hrudník.

„Jaku… Jaku, to bolí. Trochu uber na síle, prosím.“

„Promiň. Já jsem tak šťastný! Ach, Bello! A slibuji, že to bude stát za to!“

„Ale, prosím, dej mi chvilku čas, abych se se vším v klidu vyrovnala, ano?“ poprosila jsem.

„Jistě máš času, kolik jen budeš chtít a potřebovat.“

***

Za půl roku nebylo o Cullenových ani slechu a ani vidu. Vypadalo to, že se propadli pod zem. Byli jsme s Jakem nadmíru šťastni, ale kus mého srdce patřil navždy Edwardovi. Byli jsme jako jedno tělo a jedna duše. Můj otec byl strašně šťastný a Renée byla též nadšená. Za tři měsíce se máme s Jakem brát a oba se na to velmi těšíme. Ale stále mi běhá hlavou myšlenka, jak by to asi dopadlo, kdybych si vybrala Edwarda, ale to už nikdy nezjistím.

EDWARD:

Nikdy jsem se nesrovnal s tím, že si má milovaná Bella vybrala Jacoba. Nikdy jsem se neztratil z dohledu. Sledoval jsem je, jak si spolu užívají života, a rvalo mě to na kusy. Oddělil jsem se od rodiny, abych mohl být na blízku, ale viděl jsem něco, co jsem měl mít já. Bella souhlasila se svatbou! Měla to být moje žena a ne jeho! Byl jsem tak zoufalý, že jsem začal vymýšlet plán. Když ji nemůžu mít já, nebude ji mít nikdo!

***

Vyčkal jsem si na pravý čas. Bella s tím hnusným chlupatým psem odjela na svatební cestu a všichni, kvůli kterým mě opustila, byli po ruce. Sice nerad, ale byl jsem jako posedlý! Nejdříve jsem vylákal Renée, ta byla dost povolná. Poté jsem zkusil Charlieho, ale ten mě odmítl, takže jsem ho donutil pomocí násilí. Držel jsem je v našem bývalém domě a čekal, až se Bella vrátí.

***

Když přijeli, tak šla hned Bella volat otci. Ale on telefon nebral. Pak šla zkusit Renée, ale ta jí to též nebrala. Naskočila do auta a uháněla cestou do Forks. Chlupáč zkoušel volat dál Charliemu domů, jenže místo Charlieho uslyšel mě.

„Charlie? Jsi to ty?“

„Ne. Zkus to znovu.“

„Ty proradná pijavice, já to měl tušit!“ vykřikl.

„Hele, pejsku, zkroť tu svoji tlamu a poslouchej.“

„Fajn, co chceš?“ ptal se.

„Chci, abys přišel do vily, kde také je Charlie a Renée. Bellu neupozorníš, jasné! Charlieho a Renée pustím, když se mi nebudeš vzpírat.“

„Fajn, za jak dlouho tam mám být?“ ptal se rozzuřeně.

„Tak, jak ti to bude dlouho trvat autem, žádné proměny.“

„Fajn!“ zazuřil a položil telefon.

Uslyšel jsem Bellino auto na příjezdové cestě.

„Tati? Tati? No tak, Charlie, kde jsi?“

„On tady není.“

Zarazila se na místě, když uslyšela můj hlas. Otočila se na mě a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Byl jsem opřený o futra, a ruce jsem měl zkřížené na prsou. Na rtech letmý úsměv, aby to vypadalo mile.

„Co tady děláš?“ ptala se zmateně.

„Přijel jsem se podívat na mladou a vdanou paní.“ Vyslovil jsem to s absolutní nechutí.

„Kde je můj otec?“

„Je v pořádku, nemusíš se o něho bát.“

„Chci ho vidět a to hned!“ vyjekla.

„Opravdu neměj strach, vše je v pořádku.“

„Ne, není. Nic není v pořádku! Jestli jsi mu jen zkřivil vlásek, tak…“ odmlčela se.

„Tak co? Jen to dopověz.“

„Tak já nevím, prostě něco!“

„Nasedni do auta a jeď do mého starého domu, tam se dozvíš víc.“

Nestihla mi na to ani odpovědět a už jsem byl pryč. Proběhl jsem lesem a přede mnou se prostírala velká a bílá vila. Sedl jsem si na schody a prohrábl jsem si vlasy, když jsem uslyšel auto na cestě, ucítil jsem ten hnusný a odporný puch, který se linul tím samým směrem. Jacob byl nasupený. Zastavil těsně u schodů a vyletěl z auta jako jestřáb. Dveře za ním bouchly s velkým duněním.

„Kde jsou?“ vystřelil po mně.

„V klidu, psisko! Uklidni se nejdříve, ano?“

„Nebudu se uklidňovat, ty krve pijící zrůdo!“

„Fajn, jsou v obývacím pokoji, jestli ti to pomůže.“ A pokrčil jsem rameny. Jake okamžitě vletěl do domu.

A další auto na cestě. To musela být Bella, akorát včas. Stoupl jsem si na nohy a čekal jsem až dojede. Zastavila se stejnou vzpurností jako Jacob. Vystoupila a stejně jako chlupáč se do mě opřela.

„Kde je táta a kde je můj manž… Jacob?“

„Všichni jsou uvnitř, ale ty zůstaneš tady!“ křikl jsem.

„A to jako proč?“ vyptávala se. Pak si založila ruce na prsou, váhu přenesla na jednu nohu a vyčkávala na odpověď.

„Protože když tě nebudu mít já, tak tě nebude mít nikdo jiný, rozumíš?“

„Cože?“

„Ano, slyšela jsi dobře. Nikdy jsem neodešel. Pořád jsem tebe a Jacoba sledoval a čekal jsem, kdy se mi naskytne příležitost, abych se tě znovu mohl ujmout. Abys mi znovu otevřela srdce. Jenže ty jsi to dělala přesně naopak! Zamilovala ses do něho více a odevzdala ses mu, ale já to nemůžu vydržet! Chci, aby si odešla se mnou a byla jen moje jako předtím!“

Bezvýrazně se na mě dívala a nechtěla očividně přijmout to, co jsem jí řekl. Opřela se o auto a pak se po něm svezla dolů. Chtěl jsem jít k ní, ale bál jsem se, abych ji nevystrašil. To bych nikdy nechtěl.

Jake se objevil ve dveřích a když viděl Bellu, jak se svezla na zem, hned k ní utíkal. Ohnul se k ní a objal ji kolem ramenou, aby ji uchlácholil.

„Jsou v pořádku, nic jim neudělal, nemusíš mít strach.“ Ale místo odpovědi se dočkal pouze slz. Jednu ji rychle setřel z tváře, ale další už nestihl chytit.

„Neplač, prosím, to bude dobré, neboj se. A ty, pijavice, co od nás chceš?“

„Co chci? To bys měl vědět. Chci Bellu zpátky!“

„Pokud sis toho ještě nevšiml, tak je Bella mou ženou a vybrala si mě! Ne tebe!“

„Toho jsem si všiml, ale nenechám to tak. Tak či tak, Bella odejde se mnou.“

„To nikdy nedovolím! Jedině přes moji mrtvolu!“ křičel na mě.

„Přesně v to jsem doufal, že řekneš.“

„A já myslel, že jsi tenkrát ve stanu řekl něco jiného, jestli chceš, tak ti to zopakuji.“

„Nemusíš mi to opakovat, já si pamatuji dobře, co jsem řekl, jenže to v jistý okamžik ztratilo význam. Já Bellu chci, ať se děje, co se děje.“

„Edwarde,“ oslovila mě Bella. „Přestaň, prosím. A jestli má někdo umřít, tak jsem to pouze já! Kvůli mně vznikla tato situace.“

„To neříkej, lásko, vybrala sis a nikdo to už nemůže změnit!“ prohlásil Jacob.

„Jaku, miluji tě, ale stále miluji i jeho.“

„Já vím, ale vzala sis mě, ne jeho.“

Chvíli jsme byli zticha, dokud se neozval další známý hlas: „Já vám pomohu s rozmýšlením této záležitosti. Bellu si dám jako vynikající dezert, tebe, čokle, čeká krutá smrt a ty, Edwarde, pokud hezky poprosíš, tak tě zbavím utrpení též.“

Před námi tam stál Aro, který radostí spráskl ruce, a hned za ním celá jeho garda a rodina...

***

Jedná se o otevřený konec a také o první pokus jednorázovky, takže doufám, že nebude nikdo zklamaný, teda pokud se dostane až sem... Budu ráda za jakýkoliv komentík i kritiku a ani smajlík není na škodu :D

Autor: lowelllyyP (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Když ne já, tak nikdo!: