Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jiný Edward

28.10.2012 (15:00) • Machy • FanFiction jednodílné • komentováno 24× • zobrazeno 3075×

Seděla jsem v jídelně spolu se sourozenci Cullenovými, všemi kromě Edwarda, samozřejmě. Chodím s ním, ale právě on se musí pořád někde flákat. I s jeho bratry se vídám víc než s ním. Jasně, to jsem si mohla myslet. Stojí u pultu a směje se tam na nějakou blondýnu s výstřihem až někam k pupíku. To jsem zvědavá, jak mi to vysvětlí. Nemusela jsem čekat dlouho a už byl tady.

„Ahoj lásko.“ Samozřejmě dělal jakoby nic.

„Musíš se takhle chovat?“ zvýšila jsem hlas.

„Jak se chovám?“ řekl nevinně.

„Jako absolutní idiot,“ vyčetla jsem mu.

„Sorry, lidi. Asi budu zvracet. Dělá se mi tu totiž z někoho blbě,“ řekla jsem jeho sourozencům a odešla.

„Bello,“ houkl na mě ještě.

To určitě, jen se trochu snaž. Tohle ti jen tak neodpustím.

Vešla jsem na toalety a zavřela se v jedné z kabinek.

Proč mi to pořád musí dělat? Já ho přece miluji, tak proč se takhle chová. Pořád mi opakuje, jak mě miluje, vždycky si mě udobřuje sladkými proslovy a polibky a pak udělá znovu něco takového. Jak mám takhle žít? Nejdřív mi řekne o svém tajemství, pak spolu začneme spát, všechno je skvělý a on na mě pak začne kašlat. Já mu to vždycky odpustím, protože ho tolik miluji, a on to udělá zase. Nevím, co mám dál dělat.

Dneska mě už naštěstí nečekala žádná hodina s Edwardem, a tak jsem si mohla oddechnout. Po škole jsem se rozloučila s Alice, kterou jsem před školou potkala, a jela svým náklaďáčkem domů. Tam jsem trochu poklidila a jakmile odbyla pátá, musela jsem jít otevřít, protože se ozvalo klepání. Kdo to asi mohl být? Jasně že ten blbec, co s ním chodím. Objevil se u dveřích s kajícným výrazem a kyticí růží a myslí si, že to vyžehlí? Tak to je chlapeček na hodně velkém omylu. Aby si mě usmířil, bude toho muset udělat mnohem víc, než je blbá kytka.

„Můžu jít dál?“ zeptal se.

„Co chceš?“ vyjela jsem na něj.

„Omlouvám se, za všechno. Bello, miluji tě a neuvědomil jsem si, že tím, že s nějakou holkou mluvím, tě naštvu. Mrzí mě to.“

„To si vážně myslíš, že stačí tohle a já ti skočím kolem krku?“ řekla jsem nevěřícně.

„Bello, prohodil jsem s ní sotva dvě věty a o nic nešlo, vážně. Prosím tě, věř mi. Miluji tě a nechci, abychom se hádali,“ řekl a omlouval se mi očima.

„Dobře,“ svolila jsem nakonec. „Pojď dál,“ nabídla jsem mu a on ani na okamžik nezaváhal.

Vyšli jsme po schodech nahoru ke mně do pokoje a skončilo to tak jako vždycky, v posteli.

Další den jsme jeli do školy spolu a já doufala, že by to mohlo být lepší. Všechno bylo zase normální, ale ukázalo se, že jsem se šeredně mýlila. O jedné z přestávek jsem šla ke své skříňce, ale než jsem tam vůbec stihla dojít, v jedné chodbě, kterou nikdo moc neprochází, jsem zahlédla Edwarda v objetí té blondýny ze včerejška. Líbal ji. Byli do toho tak ponoření. Jak mi to mohl udělat? Celý svět se mi v jedné sekundě zhroutil. Nechtěla jsem, aby mě viděli, a tak jsem tiše a pomalu šla k těm skříňkám. Po cestě mě ale zastavila Alice.

„Bello, pojď se mnou,“ řekla a už mě táhla ze školy ven. Nasedli jsme do jejího žlutého miláčka a ona nastartovala a rozjela se směrem k nim domů.

Já jsem začala hystericky brečet.

„Bello, prosím, uklidni se. To bude dobrý, uvidíš,“ snažila se mě utěšit, ale já jsem jen brečela.

V její a Jasperově ložnici mě Alice objala a já to uvítala.

„Proč mi to udělal, Alice? Co jsem udělala špatně?“ vzlykala jsem jí do ucha.

„Nic jsi neudělala špatně, Bello. To můj bratr je ten největší idiot na světě. Šššš...“

Alice tak nějak dokázala vycítit, že nic nechci říkat, a tak jsem ji jen objímala. A kdyby nebyla upír, nejspíš by už spadla, jak jsem o ni byla opřená. Asi po hodině jsem se dokázala alespoň trochu uklidnit, a tak jsem se pak za chvíli už Alice pustila.

„Co teď budu dělat, Alice? On je jediný, koho jsem kdy milovala. S ním jsem přišla o panenství a nedokážu si představit, že bych byla s někým jiným. Po tom všem s ním ale nemůžu zůstat, nemůžu. Nemůžu být s někým, kvůli komu jsem jen nešťastná,“ vysvětlovala jsem jí.

„Jistě že nemůžeš. To po tobě ani nikdo nemůže chtít,“ potvrdila mi.

„I když se rozejdeš s mým bratrem, pořád budeš mojí nejlepší kamarádkou a já tě budu mít vždycky ráda jako sestru. Všichni tě máme rádi. Rodiče tě považují za svou dceru a mí sourozenci tě považují také za svou sestru,“ chlácholila mě.

„Děkuji ti, Alice. Nemůžu po tobě ale chtít, abys dál byla jako moje sestra a otočila se zády ke svému bratrovi. Nechci vám rozvrátit rodinu,“ odporovala jsem jí.

„Naši rodinu přece nerozvracíš. To Edward ničí naši rodinu tím, co provádí,“ pověděla naštvaně.

„Alice, vidíš? Už se stavíš proti němu. To nemůžu dovolit,“ stála jsem si za svým.

„Přece se obojí vzájemně nevylučuje. Můžeš být dál moje sestra a Edward dál můj bratr, i když spolu už nebudete chodit,“ utěšila mě Alice.

„Co teď mám ale dělat?“ zeptala jsem se jí.

„Víš co? Nejdřív tu počkáš a až přijde Edward domů, pěkně mu to vytmavíš a rozejdeš se s ním,“ poradila mi.

„Ale to já nedokážu udělat. I když ho právě teď nenávidím, tak ho pořád miluji,“ vysvětlila jsem jí.

„Chceš, aby Edward litoval toho, co ti udělal?“ zeptala se mě Alice.

„No jasně že chci,“ potvrdila jsem jí.

„My sestavíme takový plán, že až s tím skončíme, Edward bude úplně zlomený a bude tě na kolenou prosit, aby ses k němu vrátila, ale budeš muset být silná, Bello,“ vymyslela Alice.

„Jak to chceš udělat? To je nemožné,“ oponovala jsem jí.

„Nic není nemožné. Dneska je pátek, takže máme celý víkend na přípravu. Zítra ráno k tobě přijdu a začneme a bez odmlouvání, ano?“ rozkázala Alice.

„Fajn.“

„Mohla bys říct Charliemu, že u tebe budu celý víkend?“ zeptala se mě.

„Klidně, Charlie tě má rád,“ usmála jsem se na ni.

„Dobře a o rozchodu s Edwardem mu neříkej. Nemusí to vědět,“ řekla Alice a šibalsky na mě mrkla.

„Teď tě upravím,“ řekla nakonec a začala s tím.

Když se mnou skončila, vážně jsem vypadala, jako kdyby mi neukápla jediná slzička. Po celou dobu mi říkala, jak to mám ukončit s Edwardem a já si vzala její rady k srdci. Nakonec jsem si v hlavě připravila proslov, kterým Edwarda úplně vykolejím. Pak už jsem jen čekala, až se vrátí domů.

Před domem jsem uslyšela zvuk motoru, a tak jsem se postavila ke krbu a čekala, až vejde. Otevřely se dveře a v nich stál on spolu s Jasperem, Emmettem a Rosalie. Očividně ho udivilo, že mě tu vidí.

„Ahoj lásko,“ usmál se a už chtěl ke mně jít.

„Neříkej mi tak. Chci si promluvit,“ rozkázala jsem. Srdce mi tlouklo jako o závod, ale nemínila jsem se vzdát.

„Tak my vás tu necháme,“ řekl Jasper a už se otáčel k odchodu.

„Ne, zůstaňte tady. Měli byste to taky slyšet,“ zastavila jsem je.

Všichni se na místě zastavili a stoupnuli si kousek bokem.

„Tak o čem chceš mluvit?“ zeptal se Edward, jako by se nic nestalo.

„Budu stručná. Tohle je naposledy, co spolu mluvíme. Už za mnou nikdy nechoď, nevolej mi, samozřejmě ve škole se budeme potkávat, ale můžeme se v klídku ignorovat. Zkrátka na mě už nikdy nemluv. Mezi námi je konec. Nazdar,“ dopověděla jsem a chystala se vypadnout.

„O čem to mluvíš? Rozcházíš se se mnou?“ zeptal se šokovaně.

„Jsi bystrý, rozcházím,“ odpověděla jsem mu.

„To ti nedovolím,“ řekl.

„Myslím, že už jsem dost stará na to, abych se chovala tak, jak chci, a ty mi už vůbec nemáš právo cokoliv zakazovat,“ objasnila jsem mu.

„A smím vědět důvod?“ zeptal se.

„Odmítám milovat prospěchářskýho blbečka, kterému jde jen o vlastní blaho a neohlíží se kolem. Najdi si nějakou, které nebude vadit, když si začneš s jinými a kdykoliv budeš chtít, tak tě obšťastní, protože to já odmítám dělat. Ve škole je takových dost. Neustále jsi prohlašoval, jak mě miluješ, ale ty miluješ jen sám sebe a dál už se mi to nechce poslouchat. Čekala bych, že po těch letech, co chodíš po světě, už jsi vyzrál, ale připadáš mi jako nadržený puberťák. Vím, že sis myslel, že k tomuhle nikdy nedojde, protože ty jsi king jménem Edward Cullen a toho žádná holka neodmítá, ale smiř se s tím, že já budu ta první. Kdybys to náhodou ještě stále nepochopil, tak jsem tě dneska viděla ve škole s tou blondýnou a vlastně ti děkuji, protože mi to otevřelo oči a můžu se soustředit na důležitější věci, než jsi ty a tvoje nádobíčko,“ dopověděla jsem a sama jsem se divila, kde se to ve mně vzalo, protože jsem vůbec neměla v plánu říct mu právě tohle.

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný Edward: