Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jedna noc, mnoho chyb

Torta


Jedna noc, mnoho chybBella čeká nejlepší večer posledních dob, rozlučka se svobodou její nejlepší kamarádky Angie. Jenomže ne všechno vždycky dopadne tak, jak by mělo. Příjemné čtení, Kachna.

Stála jsem v tmavé chodbě newyorského bytu, natahovala si černé šaty, aby svou délkou dosahovaly alespoň nad kolena a pramínek vlasů mě neposedně lechtal na tváři. Absolutně jsem se necítila ve své kůži. Ve všem, co jsem dnes měla na sobě, jsem se cítila nesvá, trochu jako děvka…

„Bello, alespoň jednou se takhle můžeš obléct, ne?“ Tahle věta mi v hlavě zněla pořád dokola a já litovala, že jsem smutnému hlasu a psímu pohledu mé nejlepší kamarádky povolila. Kdybych byla o něco silnější, mohla bych tu klidně čekat v mých oblíbených džínách a kotníčkových teniskách. Nejsem žádná slušňačka, co si nevezme šortky, aby jí náhodou chlapi nezírali na nohy, ale abych se promenádovala v lodičkách a těch nejkratších šatech, co kdy někdo ušil, na to jsem vážně psychicky stavěná nebyla. Měla jsem si alespoň udělat ten culík…

„Už jdu!“ ozvalo se z bytu a já se netrpělivě podívala na hodinky, bylo čtvrt na devět. Rozlučka byla naplánovaná na půl. Jsem zvědavá, jak to chce Angie stihnout v sobotu večer taxíkem ulicemi rušného města za necelou čtvrt hodinku. Zase přijdeme pozdě.

Vyběhla z bytu následovaná zkoumavým pohledem svého snoubence. Edward jí samozřejmě zíral na zadek, nečekaně. V jejich tmavě modrých šatech, které se svým střihem podobaly mým, byla, společně se svou postavou, pro chlapy dokonalým potěšením. Já, které šaty div nepadaly přes nepříliš vyvinutá prsa, jsem si vedle ní připadala jako neviditelná.

Ve dveřích ho ještě chvatně políbila na tvář a běžela přivolat výtah. Já se jen rozpačitě podívala na Edwarda, zamumlala něco typu měj se a pomalu se vydala za ní.

„Vypadáš dobře, Bello,“ pronesl tichým hlasem Edward. Já se na něj překvapeně otočila. Nebyla jsem zvyklá na poklony směřované ke mně, zvláště pak od něj.

„Dě-děkuju,“ zakoktala jsem a zvýšila rychlost, jak mi to jen vysoké podpatky dovolovaly. Chtěla jsem být co nejdříve pryč z dosahu toho jeho pronikavého pohledu, který osoba typu já nemohla vydržet déle než pět sekund. Angie má můj obdiv, že je ochotná strávit s ním zbytek svého života. Jasně, je to nádherný chlap… Pronikavé zlaté (!) oči, nazrzlé vlasy trčící do všech stran, bledá pleť, svaly rýsující se pod každým jeho tričkem a košilí, svůdné rty, které přímo volají k líbání, a co teprve ten jeho osobní chlad. Už při pouhém stisku ruky mnou vždy projede vlna chvění a husí kůže mi naskočí snad všude na těle, ale ten zvláštní pohled bych asi vážně celý den nevydržela. Je pravda, že společnou noc s ním jsem si představovala tak milionkrát, ale vždy jsem své myšlenky zchladila, když jsem si uvědomila, že je to snoubenec mé nejlepší kamarádky.

„To je dost, že jdeš. Jestli budeš takhle pomalá, na tu rozlučku tu nestihneme,“ napomenula mě Angie, když jsem se doklopýtala do výtahu.

„Že to říkáš zrovna ty,“ procedila jsem mezi zuby. Angie očividně z téhle věty něco pochytila, protože až do taxíku nechala pusu zavřenou. Potom se jí zase povolily panty a mlela a mlela a mlela…

„Tenhle večer si užijeme, Bell. Bude to ta nejlepší rozlučka se svobodou, co kdy byla. Doufám, že to holky stihnou a nezaseknou se někde ve městě,“ řekla Angie a při slovech o zaseknutí ve městě se významně podívala na řidiče.

„Myslím, že holky to na rozdíl od nás stihnou,“ zasmála jsem se a prohrábla si vlasy. Doufám, že za večer chytnou alespoň nějaký tvar a nebudou mi lézt do tváře, jinak si tenhle večer ani nebudu moct užít. Jenom kvůli vlasům.

 

**

„Dono, objednej mi ještě jedno mojito, zatím si skočím na záchod,“ zakřičela jsem do ucha kamarádce a lehce posilněná alkoholem jsem se vydala hledat v tomhle přeplněném klubu záchod. Tlačila jsem se mezi lidmi, když vtom uslyšela zvuk trhané látky. No do prdele, prolétlo mi hlavou. To je to poslední, co jsem potřebovala, roztrhnuté šaty. Sykla jsem, přichytila látku ke kůži a dál se prodírala davem lidí. To dneska všichni Newyorčané šli pařit zrovna do tohohle klubu? Říkala jsem Angie, že jsme měly vybrat nějaký méně oblíbený. V tomhle budeme rády, když se dneska najdeme.

Po nekonečném hledání jsem našla troje dveře, na jedněch byl k mé radosti i malý symbol panenky. Vtrhla jsem do nich a ostré světlo mě udeřilo do očí. Dost velký nezvyk oproti tomu šeru tam venku. Opřela jsem se o umyvadlo a vypustila ze sebe snad všechen vzduch. Teprve potom jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vlasy jsem měla stále stejně upravené, jako když jsem před hodinou dorazila, černě nalíčené oči vypadaly k mému překvapení stále dobře a ani šaty mi nepadaly. Mou radost ovšem překazil dlouhý rozparek na pravém stehně. Vedl pomalu až k mým kalhotkám, které ten den opravdu nezakrývaly tolik, co měly, a tudíž jsem je moc ukazovat nechtěla. Jehlu a nit tady ovšem asi neseženu, takže budu muset doufat, že si mého malého vylepšení nikdo nevšimne…

Když jsem asi po pěti minutách vyšla ven, hned za dveřmi jsem narazila do nějakého muže.

„Omlouvám se,“ zahuhlala jsem a doufala, že tím konverzace mezi námi skončí.

„Nic se nestalo. To já za to můžu… Jak vidím, máte očividně ráda odvážné šaty,“ řekl a pohledem přejel na mé pravé stehno, kde se vyhříval můj nově vyrobený rozparek.

„Ne, to byla nehoda,“ zamumlala jsem a snažila se kolem něj prosmýknout.

„Já bych takovou nehodou nejradši zdevastoval celé vaše šaty,“ zašeptal a mně se z vysokého sympaťáka okamžitě změnil na nechutného slizouna.

„Promiňte, ale na to nebudu nikdy dost opilá,“ řekla jsem důrazně a protáhla se kolem něj. Potom už jsem jen cítila jeho rychlou ruku na mém zadku, a tím skončilo mé nepříjemné setkání s ním. Ještěže je tenhle klub tak velký, aspoň už ho dnes večer nepotkám. Tohle je náš holčičí večer a jeden nechutný chlap mi ho přece nezkazí. Prodírala jsem se davem směrem k baru, když do mě narazila Angie.

„Bello, máme problém!“ zakřičela mi do ucha. Alkoholu v sobě měla o dost více než já.

„Co se děje?“

„Zapomněla jsem si doma peněženku, takže nemám ani peníze, ani kreditku.“

„Děláš si srandu? Já si peněženku taky nevzala! Mám jenom občanku v kabelce a na tu asi těžko zaplatíme. Ptala ses holek?“ Mně to zas tolik nevadilo, já nebyla ta, která zvala, Angie platila, ale musela jsem alespoň hrát, jak mě to strašně mrzí.

„Hannah měla jen pár drobných, ale ty hodila do toho malýho jukeboxu, když chtěla tancovat ploužák s jedním týpkem, Dona si peníze nevzala a Vicky všechno utratila za vodku, i když věděla, že platím já.“

„Teď toho ale asi moc nezaplatíš,“ poznamenala jsem jízlivě.

„To asi nevím!“

„Nemusíš na mě řvát, dělala jsem si srandu. Co chceš dělat? Utéct bez placení?“ zeptala jsem se. Bavila jsem se, můj problém to nebyl.

„Vlastně jsem měla jeden nápad…“

„To bude nějaká hovadina vzhledem k tomu, v jakém jsi stavu.“

„Tolik jsem toho neměla,“ řekla a v očích jí zasvítily malé jiskřičky. Vtom mi došlo, že tenhle plán se bude týkat i mě.

„Já tady od nikoho žebrat nebudu,“ prohlásila jsem už dopředu, aby si toho byla Angie vědomá.

„To je dobrej nápad, ale ne. Tebe se to ovšem týká docela dost,“ prohlásila a zachichotala se.

„Jako by mi to nebylo jasný…“

„Takže, tady je můj plán. Ty, jelikož jsi z nás pěti nejvíc střízlivá, nasedneš do taxíku, dojedeš ke mně domů, zazvoníš, Edward ti otevře, ty mu vysvětlíš naši situaci a on ti dá mou peněženku. A jelikož vidím, co sis udělala se šaty, tak otevřeš mou skříň a vybereš si něco, co ti bude.“ U celého tohohle vysvětlování se Angie tvářila strašně důležitě a mávala rukama všude kolem, takže docela naštvala pár okolních lidí. Ti to ale stejně za chvilku přešli, protože byli příliš zaujatí tancem, alkoholem a hudbou.

„A proč bych nemohla zajet k sobě domů?“

„Protože ke mně je to blíž?“

„Co když si bude Edward myslet, že tě chci jenom okrást?“ vymýšlela jsem si výmluvy jenom kvůli tomu, abych nemusela trávit čas s Edwardem.

„Proč by si to měl myslet? Zná tě, zná mě, takže ví, že takové věci jsem schopná,“ zasmála se.

„A jak zaplatím taxík?“

„Řekneš taxikáři, ať na tebe počká před naším bytem, potom tě vezme zpátky a ty mu zaplatíš až tady, penězi z mé peněženky.“ Pálí jí to, když je opilá…

„Asi už nevymyslím žádné argumenty, abych nemusela jezdit, že?“ zeptala jsem se nadějně.

„Zapomeň. Šup, šup, je ještě brzo, taxíka chytneš jako nic,“ popoháněla mě a lehce mě postrkovala směrem k východu.

„Pokud tady nebudu do hodiny, asi jsem někde mrtvá, ale to vám asi bude jedno, protože mezitím se tak zřídíte, že si ani nevšimnete, že jsem pryč… Na baru mám mojito, vypij ho ty nebo holky. Nemá cenu mi to nechávat.“

„Neboj se, my ho tam nenecháme. Tak šup, utíkej, ať jsi co nejdříve zpátky, my na tebe nezapomeneme.“ Usmála se, zamrkala a zamávala mi. Bylo mi jasné, že moje cesta je zpečetěná.

 

Nechápu, jak jsem se k tomu mohla nechat uvrtat. Teď tady budu jezdit po městě a shánět její peněženku. Fajn, není to tak daleko a Edward mi tu peněženku dá už ve dveřích, ale i tak. Já opravdu netoužím zase mu stát tváří v tvář. Hlavně proto, že tam budu bez Angie. Nejsem na to zvyklá. S ní se necítím tak nejistě, protože vím, že řeč nebude nikdy stát a Edward bude ten svůj děsivě sexy pohled upírat jen na ni, ale sama, to se nejspíš počůrám nervozitou… Nasedla jsem do taxíku, nadiktovala adresu a v hlavě už si připravovala tu nejlepší řeč, proč jsem právě já vyslancem pro peníze.

 

**

 

„Eh, ahoj, Edwarde, já jsem jen přijela pro peněženku, protože Angie ji tady zapomněla a já jsem pro ni byla vyslána,“ koktala jsem přede dveřmi a vyhýbala se jeho pohledu. Alkohol už ze mě vyprchal, takže jsem necítila žádné povzbuzování do tohohle těžkého úkolu.

„Už jsem si stihl všimnout. Leží v obýváku na stole. Pojď dál,“ řekl s klidem a otevřel dveře dokořán. Pokynul mi bradou a já vstoupila. Nohy se mi klepaly, ale já to připisovala vysokým podpatkům.

„Jen ji vezmu a hned pojedu zase zpátky. Říkala jsem Angie, že by to možná šlo nějak vyřešit, ale ona rozhodla, že pro ni prostě musím dojet a u té příležitosti si vyměnit šaty, ale to ani nebude potřeba. Možná si jen půjčím jehlu a nit,“ vysvětlovala jsem s pohledem stále zavrtaným do mramoru v jejich obýváku.

„To už jsi stihla tak řádit, že se ti trhají šaty?“ zasmál se a sjel můj pravý bok pohledem.

„Eh, jasně že ne,“ bránila jsem se a cítila, jak mi rudnou tváře.  Bože, Bello, uklidni se, on jen vtipkoval.

„Promiň, nechtěl jsem tě uvést do rozpaků,“ omluvil se a vložil mi do ruky peněženku.

„To je v pořádku,“ řekla jsem a usmála se. Trochu křečovitě, ale byl to úsměv.

„No, víš, kde máme ložnici,“ poznamenal Edward, posadil se na pohovku a pokračoval ve sledování fotbalu.

„Co, co prosím?“ Nad touhle jeho otázkou jsem zakašlala a zděšeně se na něj podívala.

„No, aby sis mohla převléknout ty šaty. Přece si tady nebudeš hrát na švadlenu,“ vysvětlil mi a usmál se.

„Jo, jasně.“ Zrudla jsem snad ještě víc, než jsem doteď byla.

Vešla jsem do ložnice a otevřela tu obrovskou skříň, ve které měla Angie snad malý obchod. Šaty všech barev a střihů, boty od nejznámějších návrhářů.  Ti dva rozhodně nemají hluboko do kapsy. No, nebudu tady probírat jejich finanční situaci, vyberu si ty nejdelší šaty a boty na nejmenším podpatku. Chvíli jsem se přehrabovala šatníkem a po chvíli si uvědomila, že tady dlouhé šaty nenajdu a boty bez podpatku jakbysmet. Na postel jsem vyházela pár kousků, které by na mé nevyvinuté tělo mohly sedět, a začala se prát se zipem na šatech mých.

„Sakra… Já se na to vykašlu! Au!“ křičela jsem jako divá, když jsem si do zipu skřípla kůži.

„Eh, Bello, nechceš nějak pomoct?“ zavolal na mě Edward z obýváku.

„Ne, jsem v pohodě,“ zalhala jsem a dál bojovala s těmi hloupými šaty.

„Vážně jsi v pořádku?“ zeptal se po chvíli znovu. Jeho hlas zněl tak starostlivě.

„No, vlastně… Pomoc by bodla.“

V mžiku stál ve dveřích a pozoroval mě.

„Tvoje šaty jsou očividně velmi zrádné,“ poznamenal a znova se usmál. Já se na něj jen vesele zašklebila, protože můj boj s šaty ze mě setřásl všechnu počáteční nervozitu. Přistoupil ke mně a já se postavila zády k němu. Odhrnula jsem si vlasy a čekala, až ty zpropadené šaty rozepne. Jeho ledové ruce se nepatrně dotkly mých zad a já opět cítila, jak mi po celém naskočila husí kůže.

„Je ti zima?“ Takže si toho všiml…

„Ne, jsem v pohodě,“ zalhala jsem. Nebyla jsem v pohodě ani v nejmenším. Pomalu rozepínal mé šaty a já myslela, že se mi celé tělo rozskočí. Nevěřila bych, co se mnou udělá obyčejné rozepínání šatů. V té chvíli jsem byla ráda, že jsem nezadaná, protože bych se cítila dost provinile vůči svému příteli, jen kvůli rozepínání šatů.
Konečně šaty rozepnul, tělem mi projela vlna vzrušení, když se mě naposledy dotkl, a já si ulevila, mohla jsem se konečně pořádně nadechnout.

„Ty šaty můžeš myslím vyhodit, pokud nenajdeš dobrou švadlenu, jsou nepoužitelné. Teda, jestli nechceš nosit šaty s rozparky až po pás.“ Opět se zasmál tím svým zvonivým smíchem. Jemu se to smálo, on nestál polonahý v pokoji.

„Ehm, děkuju,“ dostala jsem ze sebe a otočila se na něj. Šaty jsem si přidržovala rukama a pohledem naznačovala, že bych se ráda převlékla.

„Promiň, už mizím.“ Pochopil… Vděčně jsem se na něj usmála, a jakmile zmizel z ložnice, s radostí vyskočila ze šatů. Konečně jsem ten upnutý hadr mohla vysvléct. Chvíli jsem si jen tak užívala pocit volnosti, když jsem si uvědomila, že stojím v cizí ložnici jen v miniaturních kalhotkách a bez podprsenky. Jediné, co zakrývalo mé poprsí, byly dlouhé vlasy. Poprvé v životě jsem za ně byla ráda.

„Oblékání ti problém nedělá?“ ozval se Edward z obývacího pokoje. Ložnici a obývák dveře nedělily, spoléhala jsem jen na to, že Edward nenakukuje, ale stojí za rohem či sedí u televize.

„Ještě jsem se k tomu nedostala,“ přiznala jsem se a dál stála skoro nahá v ložnici. Nějak se mi do těch úzkých šatů nechtělo.

„Měla by sis pohnout, za chvíli končí poločas a já si musím pro oblečení do skříně,“ oznámil mi Edward.

„Kam se chystáš?“

„Do sprchy.“

„Aha…“ Před očima mi vytanul obraz Edwarda ve sprše a já zase cítila husí kůži na mém těle. Musela jsem zatřást hlavou, abych ten dokonalý výjev zahnala. Popadla jsem jedny z šatů a rychle se do nich nacpala.

„Prosím, zapneš mi šaty?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

„Už běžím.“

Otočila jsem se, abych mohla svého hodného skřítka odměnit úsměvem, ale nedostala jsem ze sebe ani slovo. Edward se totiž rozhodl, že odmění on mě, protože jeho tričko zmizelo. Stál tam jen v džínách a já si mohla poprvé prohlédnout jeho vypracované tělo.

„Říkal jsem ti, že se chystám do sprchy. Vždycky si nechávám oblečení v ložnici, jsem na to zvyklý,“ vysvětlil mi své počínání.

„Jasně, v pohodě, nebudu nijak narušovat tvoje tradice,“ dostala jsem ze sebe a snažila se nezírat na jeho břicho a hruď.

„Tak se otoč, ať to můžeme dokončit.“

„Cože?“ zeptala jsem se šokovaně.

„No, ať můžeme zapnout ty šaty.“ Zase se usmál.

„Jo. Neuvědomila jsem si to.“

„Na co jsi myslela?“ zeptal se, stále usměvavý. Oči mu jiskřily.

„Na nic. Já… Ztratila jsem myšlenky,“ snažila jsem se vyvléknout z mého nadrženého myšlení.

Otočila jsem se a opět proběhl stejný scénář, tentokrát opačně. Konec byl ovšem jiný… Když jsem se otočila, k poděkování jsem se nedostala, protože svoje rty přitiskl na mé. Lehce mě políbil, tak nejistě, jako by nevěděl, zda si to může dovolit…. Jasně že nemůže, jsem kamarádka jeho snoubenky, kterou si má za čtyři dny brát, je to úplně nemístné. V té chvíli mi to ale bylo úplně jedno, Angie byla to poslední, na co jsem právě myslela. Cítila jsem jen Edwarda, jak jeho něžný polibek pomalu přechází ve vášnivý, jak jeho ruce pomalu jezdí po mých zádech od šíje až k zadečku, jak se jeho tělo otírá o mé, ale hlavně jak mě moje emoce pomalu dostávají. Obyčejný polibek mě dostával do malé euforie štěstí. Odtáhl se od mých rtů, ale jeho tvář stále zůstávala blízko mé. Dívala jsem se do očí a hledala jakékoli vysvětlení. Sklopil oči, jako by si uvědomil, co udělal, a mně poprvé za tu dobu, co ho znám, připadal zranitelný a nejistý. Usmála jsem se, rukou mu letmo přejela po dokonalém zadku a přitáhla se k němu blíž. Zvedl oči, podíval se do mých a opět přitiskl své rty na mé. Teď už polibky nebyly jemné, byly drsné a vášnivé, ale zároveň neznalé a rozechvělé. Po třech letech našeho letmého přátelství jsem konečně pocítila jeho vášnivost, o které jsem si celé ty roky mohla jen nechat zdát. Bylo to jako splněný sen.

Slyšela jsem zvuk zipu a cítila, jak se má záda opět odhalují. To ty šaty nemusel zapínat. Nenechala jsem se zahanbit a jednou rukou mu vjela do vlasů, tu druhou zaměstnávala jeho záda a zadek. Horlivě mi šaty stáhl a já se před ním ocitla jen v krajkových tangách. Jeho ruce chvíli hladila má holá záda a zadeček a potom se přesunula na má prsa. Jeho doteky zůstaly stále stejně intenzivní, nevadilo mu, že má prsa nejsou ani zdaleka tak vyspělá jako ňadra jeho snoubenky. Moje ruce nezůstaly dlouho pozadu a rychle z něho stáhly upnuté modré džíny. Stál přede mnou jen v jeho černých boxerkách, které jen tak tak držely jeho vzrušenou chloubu. Cítila jsem, jak tlačí na mé tělo, a to mě rozvášnilo ještě víc. Chtěla jsem z něj rychle strhnout i tuhle část oděvu, ale nedostala jsem se k tomu, protože moje tělo bylo právě paralyzováno. Edward přesunul své rty na můj krk. Se svým jazykem to uměl, to se mu musí nechat. Laskal mě na mém krku a mně se podlamovala kolena. Edward jako by to vycítil, chytil mě za zadeček a vyšvihl mě do náruče. Byla jsem o něj zaklíněna nohama a jeho mužství cítila čím dál tím víc.

Bylo to něco nepopsatelného. Nikdy jsem nezažila, že by mě předehra takhle vzrušovala, měla jsem několik sexuálních partnerů, ale ani jeden to neuměl tak jako Edward. Jeho dotyky chladily mé rozpálené tělo a já se nemohla dočkat, až ze mě strhne i poslední kousek mého oblečení. Jako by četl mé myšlenky, jednou rukou strhl mé kalhotky a roztrhané je hodil do rohu místnosti, potom mě za stálého líbání uložil do postele. Lehla jsem si do měkkých peřin a konečně měla možnost strhnout z něj boxerky. Až mě překvapilo, s jakou silou jsem to dokázala. Konečně jsem ho mohla spatřit nahého. Jeho penis byl až božsky dokonalý a na pohled neodolatelný. Nalehl na mě a já se nemohla dočkat, až ho ucítím v sobě. Nic nemohlo překazit naše souznění. Dál mě líbal a hladil. Cítila jsem jeho ruce snad všude, v jednu chvíli mi hnětl prsa a v jinou zase hladil mé lůno. Neuvěřitelné věci uměl i s rukama, protože já se pomalu blížila k vrcholu, a to bez sexu. To se mi snad ještě nikdy nestalo. Vždy, když jsem cítila, že brzy přijde orgasmus, ale najednou přestal a já mu věnovala zklamaný výraz. Jako by nechtěl, abych si naše souznění užila naplno. Dráždil mě, já byla zvláštně naštvaná, uražená, ale zároveň se mi to tak strašně líbilo. Čím více mě napínal, tím víc jsem se nemohla dočkat orgasmu. Chtěla jsem to tak strašně moc…

Nechtěla jsem zůstat pozadu, a tak jsem uchopila do ruky jeho úd. Věděla jsem, že i já dokážu skvělé věci, a chtěla jsem mu způsobit stejné utrpení, jaké on působil mně. Toužila jsem, aby trpěl stejně jako já.
Zasténal, když jsem rukou přejela po celé délce jeho penisu. Přetočila jsem se, takže se naše pozice vyměnily, já ho teď měla ve své hrsti, byla jsem nahoře a věděla jsem, že je na místě, abych předvedla, co umím. Začala jsem ho líbat na krku a pomalu se přesouvala níž. Po celou dobu jsem hladila jeho tělo a vychutnávala si sténání, kterému nemohl zabránit. Dráždila jsem ho a věděla, že za chvíli ho konečně ucítím v sobě. Věděla jsem, že už to dlouho nevydrží a on sám mě donutí nechat ho vést naše těla.

Zrovna jsem se věnovala jeho bradavkám, když nás vyrušil telefon. Oba jsme sebou trhli a na chvíli se zastavili. Vyzváněl a já přemýšlela, co udělat.

„Nech to zvonit, určitě to není důležité. Pokud něco potřebují, nechají vzkaz,“ zašeptal Edward a políbil mě na krk.

„Máš pravdu,“ opáčila jsem a dál se věnovala jen jemu. Telefon ještě chvíli vyzváněl, než se rozhovor přesměroval na záznamník.

„Ahoj, tady Angie. Bello, jsi u nás? Čekáme na tebe, ať můžeme pořádně kalit. Lásko, ty se o nás nemusíš bát, znáš mě až moc dobře na to, abys věděl, že nevyvedu žádnou hloupost. Miluju tě, pošli už nám Bell.“ Její hlas zněl tak vesele, bezstarostně, přiopile a my dva zrovna…

Vzkaz skončil a já si až v téhle chvíli uvědomila, co všechno jsme udělali. Právě jsem bylo takhle blízko k vyspání se se snoubencem mojí nejlepší kamarádky. Myšlenky na sex z mé hlavy vyprchaly a objevovalo se jen černé svědomí.

„Tohle jsme neměli dělat,“ špitla jsem a vystrašeně se podívala na Edwarda. I on měl zaražený výraz a vypadal, že si až teď uvědomuje své jednání.

„Promiň, byla to chyba. Zapomeneme na to,“ vykoktala jsem a se slzami v očích se zvedla z postele. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem to udělala. Zvedla jsem své kalhotky z rohu místnosti, ale když jsem viděla, že jsou nepoužitelné, raději jsem je nacpala do malé kabelky. Rychle jsem si oblékla vybrané šaty a obula si boty. Prohrábla jsem si vlasy a zděšeně se podívala na Edwarda.

„Zapnu ti ty šaty,“ zašeptal Edward a váhavě se zvedl z postele. Stále byl nahý, ale já byla tak mimo, že jsem jeho nahotu nedokázala vnímat. Chvatně mé šaty zapnul, trochu se chvěl.

„Děkuju, já-já musím jít. Bylo to nádherné, ale neměli jsme to dělat. Byla to ta největší chyba. Vezmi si Angie a na tenhle večer zkrátka zapomeň. Udělám to samé. Budeme prostě dělat jako by nic. Musím jít, měj se.“ Těžce jsem ze sebe dostávala tyhle věty, protože jsem byla tak šťastná, když jsem s ním byla, ale věděla jsem, že nemůžu. Popadla jsem peněženku, nacpala ji do kabelky k roztrhaným kalhotkám a rychle vyběhla z bytu. Slzy mi tekly po tvářích a rozmazávaly můj dokonalý make-up. Několikrát jsem zmáčkla tlačítko výtahu a netrpělivě čekala. Výtah naštěstí přijel brzo. Zmáčkla jsem jedničku a už jen čekala na to, jak zmizím z tohohle propadeného domu. Dveře byly skoro zavřené, když Edward strčil ruku do dveří.

„Jsi dokonalá, ale máš pravdu, nesmí to ovlivnit naše životy. Angie si vezmu, ale na tenhle večer nikdy nezapomenu, nikdy,“ zašeptal, přistoupil a políbil mě na rty. Smutně jsem se dívala, jak odcházel, ale věděla jsme, že dělám dobře. O tomhle se nikdo nikdy nedozví. Nezničím své nejlepší kamarádce život, prostě to neudělám, protože to zkrátka nedokážu…

**

Moje první povídka tohoto typu, takže je to dost zvláštní, ale ocením alespoň krátký komentář, ať už se vám líbilo, nebo nelíbilo...

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jedna noc, mnoho chyb:

 1 2   Další »
22.01.2013 [12:48]

Dreamgirl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon zišlo by sa pokračovanie :D

11. Verča
07.01.2013 [20:35]

Úžasné !!! bravo !! udělej pokračování jak to třeba Ed řekne Angie před svatbou a odejde pryč za Bellou :)

10. martisek
05.01.2013 [0:11]

nebylo by špatné, kdyby jsi k tomu napsala alespoň druhý díl Emoticon nějaké pokračování, kde by byl Ed s Bell a ne s Angie... Emoticon

02.01.2013 [21:23]

no zajímaví konec, ale povídka pěkná Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. 1ajjka1
02.01.2013 [5:21]

bolo to super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.01.2013 [23:12]

VampyKoniec bol dobrý, ale už len to čo urobila bolo dosť zlé. Žiaľ mám s tým veľmi blízku skúsenosť, takže ak sa to Angie dozvie tak ujujujuj! Inak pekné. Emoticon

6. ediandbellacullens
01.01.2013 [22:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Jasmínka
01.01.2013 [20:06]

Moc hezká jednorázovka :) ....s netradičním koncem :)

01.01.2013 [14:16]

daslli141Veľmi sa mi to páčilo... hlavne ten netradičkný koniec. Skvelá jednorázovka :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.12.2012 [22:39]

kiki1Krásná povídka, moc hezky napsané, úžasně vyjádřené pocity, fakt paráda. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!