Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Já, Heidi - 2. část

Sraz Ostrava!!! 35


Já, Heidi - 2. částCo se dělo s Heidi dále? Jak se pomstila Jane...

Po třech dnech nepopsatelné bolesti a křiku jsem znenadání necítila nic. Oheň jakoby někdo náhle uhasil, bála jsem se však pohnout a ještě větší strach jsem měla z otevření očí. Cítila jsem nebezpečí a uvědomila si, že ležím na něčem měkkém, voňavém a vší silou zadržuji dech.

Po pár minutách mi došlo, že takhle dlouho nemůže žádný člověk na světě zadržet dech, zpanikařila jsem. Jsem snad mrtvá? Tato otázka se mi honila hlavou tak rychle, jako ten mrazivý vítr onoho rána. Moment, tady žádný nefouká, ba dokonce je tu příjemné teplo. Zaposlouchala jsem se, slyšela jsem tolik hlasů a zvuků, leč dva z nich mi byly nejblíže. Jeden ženský, příliš vysoký a pisklavý, snad nějaká dívka, nebo malé dítě? Ten druhý patřil muži, ale nebyl nepříjemný, bylo v něm jisté kouzlo.

„Zadržuje dech, hraje si s námi,” smál se muž, ale snažil se být potichu. Můj strach se těmito slovy ještě více umocnil. Jak může vědět, že to předstírám? Vždyť přeci hýbu hrudníkem nahoru a dolů.

„Je na mne jistě nakrknutá, pane, i když v sobě měla jed, pořád mi chtěla vyrvat vlasy!” vyštěkla dívka. Podle toho, co právě pronesla, jsem usoudila, že to ona může za všechnu tu bolest, už teď jsem ji nenáviděla.

„Však ona si zvykne, konec konců, Jane, na tebe přeci nemůže, ne?” tázal se tak, jakoby odpověď již znal.

„Pochopitelně, že ne, pane, jen by mne zajímalo, proč jste chtěl právě ji a ne tu druhou. Myslím si, že ta by k nám zapadla lépe.” Neodpověděl, jen si hluboce povzdechl.

„Aro!?” žádala odpověď.

„Milá Jane, nebuďte nedočkavá, všeho se dočkáte, jen to chvíli potrvá, máte přeci moře volného času, takhle se máte alespoň na něco těšit. A nyní dávejte bedlivý pozor. Heidi, mohla byste, prosím, otevřít oči a nedělat, že neslyšíte náš dialog?” prosil.

Nevěděla jsem, co mám udělat, úplně cizí člověk zná mé jméno, zná mou sestru, možná zná i celý můj život a chce, abych ho poslechla? Vždyť ani nevím, kdo je on a odkud mne tak zná, rodiče, ani nikdo jiný by mu o mne jistě nic neřekl.

„Heidi?” zvolala mé jméno Jane.

Neotevřela jsem oči a hned se dostavila známá, prudká bolest. Celé mé tělo sebou mrskalo, až se ozvala ohlušující rána. Bolest přestala ve stejnou chvíli, kdy jsem otevřela oči. Ležela jsem na něčem, co byla nejspíš ještě před chvíli postel, ale příliš stará na konec osmnáctého století. Zděšeně jsem se postavila, a než jsem si uvědomila, co dělám, stála jsem v koutě obrovitánské a nejkrásnější místnosti na světě. Těkala jsem očima po Jane a Arovi a přemítala, jak rychle se dokážu pohybovat.

„Ale no tak, Jane, to se sluší být hrubá na přítelkyni?” tázal se muž, než se začal přibližovat k mé osobě.

„Přítelkyni!?” odfrkla si dívka. Zírala na Ara nevěřícnýma, vekýma očima.

„Vítám tě mezi námi, Heidi, jak už sis určitě všimla, nejseš již člověkem, nýbrž upírem, ale neboj, vše ti vysvětlíme a jistě si tento život zamiluješ, tak jako my.”

„Co prosím?” ptala jsem se. Můj hlas byl jiný, nepoznávala jsem ho.

Otevřely se dvoukřídlé, dubové dveře s jemným vyřezáváním a do místnosti vstoupil přenádherný muž, srdce se mi sevřelo při vzpomínce nad mým milovaným, kterého už nejspíš nikdy neuvidím. Vžyť ani nevím, kde se v tuto chvíli nacházím a co se okolo mne děje.

„Je úchvatná, že ano, Aro?” ptal se.

„Je nádherná. Prosím, podívejte se sama,” řekl, usmál se a pomalým pohybem ukázal směrem ke křišťálovému zrcadlu.

Udělala jsem pár nejistých, rychlích kroků k velkému zrcadlu a prohlížela jsem si svůj obličej. Má pokožka byla bílá jako sníh, oči a rty zářily tou nejtmavější rudou barvou, jakou jsem kdy zpatřila, a mé vlasy byly ještě úchvatnější a lesklejší. Dokonalost sama. Jane zírala s otevřenou pusou a chtěla mne opět mučit, však já byla pod Arovou ochranou...

O celé dva týdny později jsem se vykradla z paláce, Aro mi vyprávěl, svou minulost i to, že mám jistý dar, jenže nechtěl prozradit jaký, prý na něj musím přijít sama.

Stála jsem na pláži a zírala do dalekých vln, skočila jsem do nich a plavala rychlostí blesku zpět domů, podívat se na mé blízké. Myšlenkama jsem byla každičkou minutu se svým milovaným a toužila jsem jej opět spatřit...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já, Heidi - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!