Co dodat.... Je to zvláštní.
13.05.2009 (15:08) • Adrianga • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3457×
Sny.
Zdají se nám každý den. Ale co jsou? Jak vznikají a co znamenají?
A bohužel….
… někdy se ani nenadějeme a už jsou pryč. Zapomenuté. Navždy.
Ale pak se objevil on. Sen…na který zapomenout nejde.. Nikdy.
Sen, ze kterého se stane touha, přání, skutečnost??
Touha, která se nikdy nenaplní.
Přání, jež nikdy nebude splněno.
Skutečnost, která nikdy nebude skutečná…
Ale….
Naděje umírá poslední…
Tu louku, nikdy předtím jsem ji neviděla. Ale přesto jsem ji znala.
Věděla jsem, že je to ona… Naše louka.
Ale…, kdy jsem na ní byla naposled? Kdy tu on byl naposled?
Spousta otázek. Žádné odpovědi…
Existuje vůbec?
Ty stromy, na krajích louky, jako kdyby věděly, že musejí být tam kde jsou. Protože uprostřed, je naše místo.
Slunce, svítící přímo doprostřed.
Ano, tam ležel.
Třpytil se.
Vzpomínal.
Čekal.
… Na co?
Pokud neexistuje…Jak bych si mohla vymyslet něco tak krásného?
,, Ve snech je možné všechno, Bello.“
Jak bych mohla zapomenout? Teď, když tu ležím jenom já. Sama. Uprostřed louky. Na slunci.
Ale má to chybu. Já se netřpytím. A nejsem bezchybná jako on.
Vzpomínám…
Čekám…
Na co?
… Na něj.
,, Přijde…. Brzy.“
A pak tam přišel.
Otevřela jsem oči a zamilovala si ho na první pohled.
Zamilovala jsem si jeho dokonalý úsměv.
Dokonalé bezchybné tělo.
Tvář.
A pak jsem uviděla ty oči.
Zlaté oči…
Laskavé, láskyplné, hluboké oči…
Ztrácela jsem se v nich, ale on mě vždy našel.
,, Je skutečný! Věř tomu a bude skutečný…“
Pokaždé to takhle bylo. Nikdy to nepokračovalo… Vždy se tam prostě jenom objevil a skončilo to.
,, Neplač. Jednou to bude pokračovat. Jednou se zase objeví. Musí!“
Ale co když to nebude pokračovat? Co když už se neobjeví?. On nemusí…
,, Najdeš ho…Musíš jen otevřít oči.“
A tak jsem je otevřela…Ležela jsem na louce, kolem mě stromy. Přímo na mě svítilo slunce.
Čekala jsem…
Zírala jsem na místo, kde se měl každou chvílí objevit..Ale on už tam byl. Jak dlouho?
,, Věčnost,“ zašeptal. ,, Čekal jsem, na tebe.“
Opět jsem si ho zamilovala.
Jeho zlaté oči.
,, Neodcházej! Nechci aby to zase skončilo!“
Usmíval se tím bezchybným dokonalým úsměvem.
A pak to mělo skončit. Jenže, neskončilo…
Můj skutečný sen pokračoval. Moje touha se naplnila. Moje přání se splnilo.
Naděje zvítězila…
Autor: Adrianga (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Golden eyes:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!