Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Every day

BrDo


Every dayTohle je moje první jednorázovka... Je to o Jane a Alecovi, jak by mohla vypadat jejich přeměna, kdyby je nenašel a napřeměnil Aro... Klidně se do mě pusťte, komentujte kritizujte, budu ráda za všechno... Děkuji BCullen.

Každý den, každý den kolem něj musela jít. Vždy se ho snažila ignorovat. Jenže naposledy už to nedokázala, podívala se na něj a v hlavě jí lítaly myšlenky. Myslela na jeho oči. Oči tak zkažené a zlé. Byl úlisný. Jeho pohled byl nechutný. Díval se na ní jako na jídlo. Někdy. Někdy se na ni díval, jako se člověk dívá na švába, kterého za chvilinku zašlápne. Bylo jí z něj zle. Sedával ve svém černém autě a pozoroval ji, jak šla ze školy. Stával na místě, okolo kterého musela projít, aby se dostala domů. Byla to jediná možnost, pokud nechtěla plavat přes řeku.

Ten osudný den svítilo slunce. V jeho autě se cosi zalesklo a tak přivolalo její pohled. Opět tam byl a opět se na ni díval. Byla si jistá, že dnes už něco udělá. A taky že ano. Stáhl okýnko, a jakmile zašla výš, než stál, zavolal na ni. Dívka se otočila a ztuhla úžasem a strachem. Vždy viděla jen jeho oči a cítila pohled. Nikdy mu neviděla do obličeje. Podivně se usmíval. A zase ty jeho oči, teď byly daleko horší. Teď byly rudé, jako krev a byla v nich podivná směs pocitů. Byl tak nádherný a v jarním slunci se leskl jako diamant. Byl taky bílý jako křída, jeho vlasy, černé jako uhel, silně kontrastovaly s jeho bílou pletí. Měl je trochu delší a rozjařené všemi směry. Dívka se otočila a chtěla odejít, když na ni promluvil: „Počkej, nikam nechoď. Říkal jsem si, že bych tě mohl zavést domů. Máš to celkem daleko." Dívka ztuhla v pohybu a přemýšlela nad jeho nabídkou. Hádaly se v ní dva hlasy. Jeden říkal, ať jde domů, pokud pojede autem, bude doma moc brzo a to ona nechtěla. Nechtěla vidět svého despotického otce, jak sedí u televize a v ruce pivo, který byl už silně opilý. A navíc ji ten člověk v drahém autě naháněl strach, přímo panický. Druhý hlas ji nabádal, ať za ním jde, že něco zažije. Viděl, jak zaváhala, a usmál se. Měl ji skoro v kapse. Teda spíš by měl říct v autě. Znovu se usmál. Pomalu se začala otáčet. Usmál se na ni a přitom odkryl pár svých sněhově bílých a krásně rovných zubů. Trochu ji vyděsil, ale ona i přes to přišla blíž k jeho naleštěnému autu. Šla pomalu a v něm mezitím bublalo vzrušení. Nasedla k němu do auta. Ano, už ji měl v autě.
„Jsem Marco." Představil se muž, teď už Marco. Podal jí ruku.
„Jsem Jane." Řekla dívka, která nenáviděla své tuctové jméno. Přijala jeho ruku a při jeho dotyku se zachvěla. Jeho ruka byla tak studná. Usmál se. Nastartoval a auto tiše zapředlo. Vyjel ovšem na úplně jinou stranu, než byl její dům. Začala se potit. Nevěděla, o co jde. Byla nervózní. A on byl spokojený, měl ji přesně tam, kde ji chtěl mít už skoro rok. Ano, už skoro rok tady stával a čekal na vhodnou chvíli, kdy ji uloví. Doslova. Jeli do lesa.
„Jane, asi bych ti měl něco říct," začal a nenápadně zamkl dveře od auta. „ nejsem člověk, jsem upír. Když jsi nastoupila ke mně do auta, podepsala sis ortel. Buď smrt, nebo nesmrtelnost. Jenže, v tvém případě, bych volil smrt, protože tvá krev voní tak nádherně, že nebudu schopný přestat do té doby, než neumřeš. Takže vlastně nemáš na vybranou." Zakončil svůj proslov a silně vtáhl vzduch nosem. Dívka se na něj zděšeně dívala a, jak si myslel, chtěla otevřít dveře a vyběhnout ven. Nedařilo se jí to, jen naprázdno bojovala se zamčenou klikou. Když to vzdala, začala přemýšlet nad jeho nabídkou. Kdyby byla nesmrtelná, mohla by vrátit svému otci sedmnáct dlouhých let utrpení a ještě více i za utrpení její matky a jejího bratra Aleca. Ano, už se rozhodla. Bude z ní sice monstrum, ale nikdo není takové monstrum, jako její otec. Podívala se na Marca s oddaností v očích.

„Věřím ti, že mě nezabiješ." Řekla a mu se v očích mihlo zklamání. Ale ona mu přesto pořád věřila. Věděla, že kdyby ji zabil, pomstí se za ni jejímu otci. Chytil ji za krk a zakousl se do ní. Dokázal přestat a z Jane se za dva dny v bolesti stala překrásná upírka. Vrátila se k otci a každý den ve stejnou dobu ho chodívala strašit. Vždy mu něco udělala, ublížila příšerně jen svými myšlenkami, jak se později naučila, ale tak, aby neprolila žádnou krev. Dělala to tak dlouho až se její otec zbláznil. Asi dva roky. Poté přeměnila svého bratra, byl to sobecký čin, ale Jane nebyla na světa ráda sama.

A pak si mohla začít užívat života nesmrtelných spolu se svým bratrem. Života upírů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Every day:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!