Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Esme´s diary

02.03.2012 (20:00) • NikuseAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1917×

Pohled Esme

„Ach ne, moje děťátko,“ vzlykala jsem nad hrobečkem mého zlatíčka. Před třemi dny usnul navěky. Tři dny – to je stejný počet dnů, které měl dovoleno žít. Jen párkrát jsem si mohla pochovat a dát mu pusinku na čelíčko.

Co ale mohl za tak krátkou chvíli stihnout? Nic, vůbec nic. Nikdy neuvidím mého andílka vyrůstat. Nikdy neuvidím jeho první krůčky. Nikdy neuvidím jeho první den ve školce, dokonce ani ve škole. Vlastně už neuvidím žádný z okamžiků v jeho životě… Tohle ve mně vzbudilo další proud slz. Takhle už budu truchlit až do konce svého života.

…

O měsíc později

„Já už to nevydržím. Já to nedokážu.“ Proběhlo mi hlavou už několikrát.

„Přes tohle se prostě nejde přenést,“ brumlala jsem si potichu pro sebe. Musela jsem jít na vzduch a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít ven. Vůbec mi to ale nepomáhalo. Bloudila jsem křížem krážem ulicemi a zdálo se mi to snad ještě horší. Chodila jsem městem a ani si nevšimla, že už se pomalu začalo stmívat. Po dvou hodinách bloumání jsem dorazila k mostu, která vede přes řeku. Popošla jsem až k zábradlí, opřela se o něj a nechala se ovívat večerním vánkem.

A v tu chvíli mě to napadlo. Co mě na tom světě bez mého děťátka ještě drží? Pomalu jsem přendala pravou nohu přes zábradlí a následně přehoupla i levou nohu na druhou stranu. Chytila jsem se rukama pevně zábradlí a pomalu se k němu otočila zády. Naklonila se přes okraj a trochu se zachvěla. Ani jsem se nerozhlédla, jestli tam někdo není a prostě skočila. Podala jsem dlouhou dobu dolů a nakonec vklouzla pod hladinu. Neměla jsem ani sílu vyplout, takže jsem zůstala uvězněna pod vodou.

Pohled Carlislea

„Edwarde, jdu na lov!“ zavolal jsem na něj do pokoje. Než ale Edward stačil něco odpovědět, byl jsem už pryč.

Vlastně jsem ani nepotřeboval lovit. Něco mě prostě táhlo ven a také jsem si potřeboval pročistit hlavu. A nejlépe to šlo tak, že jsem se pořádně rozběhl upíří rychlostí po lese. Něco mě ale pořád táhlo směrem k okraji města. Tak jsem tedy poslechl svou intuici a vydal se směrem k městu.

Zastavil jsem se až u starého mostu, vedoucího přes řeku. V dálce jsem zahlédl nějakou ženu stojící u zábradlí. Když jsem se ale podíval pořádně, viděl jsem, že sice stojí u zábradlí, ale na druhé straně a pravděpodobně se chystá skočit. Rozběhl jsem se a volal na tu ženu, ať neskáče. Asi mě neslyšela, protože se ani neotočila. Jednoduše skočila a ani moje upíří rychlost ji nezachránila. Nestihl jsem to…

Po chvíli mi ale došlo, že to přece nenechám jen tak, že to nevzdám. Zanalyzoval jsem tedy úhel dopadu a pak skočil na kámen vyčnívající z řeky. Ladně skočil šipku do vody a začal hledat tu ženu. Našel jsem ji během několika vteřin a vytáhl ji na břeh. Ještě jsem nahmatal tep, ale byl velmi slabý. Pohlédl jsem jí do tváře a byla velmi krásná. Musel jsem jednat rychle. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, jestli mě někdo uvidí, ale musel jsem to udělat.

Kousl jsem ji!

O 3 dny později

Pohled Esme

Otevřela jsem oči. Nevěděla jsem, kde se to nacházím. Najednou jsem ho viděla nad hlavou. Toho nejkrásnějšího muže! To ale nemohla být pravda.

„Jsem mrtvá?“ zacvrlikal můj hlas, „jsem v nebi?“ Až teď jsem si uvědomila, jak zní můj hlas.

„Nebojte, nejste ani mrtvá ani v nebi,“ řekl ten nejlíbeznější hlas na světě.

„A kde se to vlastně nacházím? Vás také neznám. Ale mám takový pocit bezpečí, když jste tu u mě. Jak jsem se sem dostala?“

„Na všechny vaše otázky vám velmi rád odpovím, ale budeme na ně mít spousty času později.“ Nastalo ticho. Tvářila jsem se asi hodně divně, a tak začal povídat.

„Dobře, povím vám zkrácený příběh o tom, co se vlastně stalo a kdo jsem já. Nebudete mi věřit, ale vyslechněte mě, prosím!“ Poslechla jsem.

„Jmenuji se Carlisle Cullen. Jsem člověk, nebo tak alespoň vypadám. Pravdou je, že jsem upír.“ Pohlédl na mě a asi čekal, že uteču, ale to jsem neudělala. A tak začal vyprávět dál.

„Byl jsem zrovna na takové ‚procházce‘ a uviděl vás na mostě, jak se chystáte skočit. To jsem ale nemohl dopustit. Říkal jsem si: taková mladá a krásná, kvůli komu to chce proboha udělat?“ Nechal svou otázku vyznít do ztracena a tak jsem se chopila odpovědi.

„Udělala jsem to, protože mi umřel můj syn. Pár dní po jeho narození…“ Začaly mi téct slzy.

„Promiňte, to jsem… Vlastně ani nevím, jak se jmenujete?“

„Jmenuji se Esme Ewansová.“

„Promiň, je mi to velice líto, Esme. Nechtěl jsem tě rozruši…“

„Nevadí, klidně mi můžeš tykat, Carlisle.“

„Dobře. Tak teď jsem ti pověděl vše a ty jsi ještě neutekla.“

„Máš pravdu, neutekla. Nevím, z jakého důvodu, ale cítím se tu dobře.“

Pohled Carlisle

Právě vstoupil do domu Edward.

„Edwarde, připoj se k nám! Chci tě představit Esme,“ pokynul jsem na něj prstem a on přistoupil k nám.

„Ahoj, Esme, já jsem Edward Cullen, Carlisleův syn,“ usmál se

„Přesněji řečeno, Esme, Edwarda beru jako syna. Pravdou ale je, že já jsem ho proměnil v upíra, protože jsem ho našel, když umíral na španělskou chřipku.“

„Na španělskou chřipku? Ta se objevila někdy v roce… Kolik ti je tobě a Edwardovi? A já jsem teď taky upír?“

„Mně i Edwardovi je už hodně…“ Nechtěl jsem ji znepokojit a tak jsem to neřekl přesně.

„A ano, ty jsi od teď také upír. Nemáš hlad?“ zeptal jsem se.

Pohled Esme

„Docela velký. Ale co vy… my vlastně jíme? To teď jako budeme vysávat v noci lidi?“ Viděla jsem, jak se začali smát.

„Ne, Esme, my přežíváme pouze na krvi zvířat.“

„Zvířat? To si odchytnete nějakého psa, kočku, nebo co já vím – myš a pak ji sníte?“ Teď už to byl přímo výbuch smíchu, který se rozléhal po celém domě.

„Ne, my lovíme spíše větší lesní zvířata – jeleny, srnky – prostě vysokou zvěř.“

„Říkala jsi, že máš hlad, takže asi půjdeme na lov,“ oznámil mi.

„Dobře,“ řekla jsem váhavě.

…

Hned potom, co jsme se objevili v lese, začaly pracovat moje upíří instinkty. Vrhla jsem se na prvního jelena, co byl po ruce a celého ho vysála.

Cítila jsem se jinak, lépe a tak jsem si našla dalšího a skočila po něm.

A takhle se to opakovalo každý týden. Zůstala jsem s Carlislem, Edwardem a stala se z nás „rodina“.

Nikdy jsem nezapomněla na bolest ze ztráty mého děťátka, možná se ještě trochu zvětšila. Ale i tak jsem se nakonec stala“matkou“, a to pro Edwarda, kterého jsem milovala jako vlastního.

Potom, když se k nám přidali ještě Rosalie, Emmett, Jasper a Alice jsem se stala dokonce „pětinásobnou matkou“. Všichni mi pomáhali se přes to dostat… Nakonec se jim to povedlo a všem za to děkuji.

                     Vaše milovaná Esme!

Ahojky, po dlouhé době sem přidávám povídku. Pro ty, kteří to dočtou do konce a bude se jim zdát, že je taková zkrácená, tak mají pravdu. Je taková rychle ukončená, protože došly nápady. Jsem zvědavá, jestli se bude líbit, nebo ne. Abych se dozvěděla odpověd, tak prosím komentujte!!!  

                                                                                 Vaše NikuseAlice

Shrnutí

Autor: NikuseAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Esme´s diary: