Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emerald Dream

Twilight manga


Emerald DreamAsi se stal zázrak. Je hrozně divné, že právě to co jsem napsala, je povídka na Twilight téma. Už je to tak :). Bella je těhotná, ale co kdyby neměla takové problémy jako v BD? Prostě normální devítiměsíční těhotenství? Tak přeji příjemné četní a piště komentáře. Děkuji. Lareth

Zaberu plnou silou. A nic. Zkusím to ještě jednou, ale víčko od sklenice ne a ne povolit. V obličeji jsem zsinalá vzteky. Hloupá sklenice. Hloupé víčko a přitom je pod ním taková dobrůtka. Mlsně zírám na obsah čirého skla. Kdyby šla jen jediná malinkatá okurka dostat ven, dala bych za to všechno. Za zavřenými víčky si představím kyselost nakládané zeleniny a hned mám na ně větší chuť. Rozčileně třísknu se sklenicí, až to zaduní.

„Sakra!“ zavrčím. Než stačím sklenici zachytit, kutálí se k zemi. Přikrčím se v očekávání rány rozbíjejícího se skla, ale ani po půl minutě se nic neozývá a proto otevřu oči, abych hleděla do Edwardovy tváře. Moje pleť nabere nachovou barvu.

„Máš hlad?“ optá se, aniž by se zaobíral mojí nešikovností.

„Já ne, ale on ano,“ usmála jsem se a pohladila nový život v mém břiše. „Máme chuť právě na tyhle okurky,“ zamračím se.

„Ale vždyť… Bello? Co jsem ti nedávno řekl? Povídej,“ zesílil drobně hlas. Nakrčím čelo v náhlém soustředění.

„Že mě miluješ?“ zajásám. V Edwardově tváři se na mžik objeví úsměv.

„To jsem řekl už mockrát, že už se ani nedopočítám, ale není to ono.“

„Nikdy mě už neopustíš?“ špitnu. Můj upíří manžel se zachmuří. Chvíli mu trvá, než odpoví.

„To jsem řekl a hodlám to dodržet, ovšem stále jsi vedle.“

„Chceš pro mě to nejlepší?“ zasměji se, ale není to od srdce. Stále mám zvláštní pocit.

„To každopádně, Bello. Už se trochu blížíš,“ pousměje se.

„Můžu ti důvěřovat?“ Nic neříká, pouze na mě hledí. Už vím, co tím myslel.

„Bello, jdi si lehnout?“ poškádlím ho. Zakoulí očima. „Byl to vtip. Vím, co jsi mi řekl. A opakuješ to denně, pokud mě paměť nešálí, což se může lehce přihodit. Můžu za tebou přijít s čímkoliv. Já vím a jsem ráda, že jsi tu vždy pro mě. Jenomže takhle bych si připadala absolutně zbytečná. Potřebuju trochu prostoru, abych se sama zklamala a rozčilovala se. Už takhle jsem úplně nanic.“ V očích se mi nevědomky objeví slzy.

Edward mě k sobě měkce přivine. Chvíli jen stojíme v sousoší.

„Jak tě vůbec může jen napadnout, že jsi zbytečná? Vždyť jsi nepostradatelná pro naše miminko. Všichni tě milujeme. Pouze tě chceme ochránit a zařídit ti jen to nejlepší.“

„Já vím, že to myslíte dobře, jen chci trochu té emancipovanosti. Připadám si nemožná a ještě se ze mě stává kytovec. Chcete novodobý druh plejtváka obrovského? Stačí se kouknout na Bellu Cullenovou,“ zavzlykám. Edward se trochu odtáhne a otře mi slzy z líček. Malinko mě políbí na rty.

„Berlinko, pšt… Pamatuješ? Udělám pro tebe cokoliv si přeješ, ale teď mě nech, abych ti otevřel ty okurky. Nechci, abys plakala.“ Pustím se jeho pasu a tiše pozoruji, jak s lehkostí otevře sklenici. Našpulím rty, stále mám pocit, že se na místě rozbrečím a přitom nemám nejmenší důvod.  „Děje se něco?“ vyhrkne poplašeně. „Něco tě bolí? Carlisle!“ zaječí už nahlas.

„N-ne, nic mi n-není. Za to já nemůžu.“ Ovšem vůbec mě neposlouchá. Carlisle dorazí v rychlosti do kuchyně. Okamžitě na mě upírá rentgenový zrak.

„Bolí tě něco, Bello? Potřebuji to vědět, abych ti pomohl.“

„J-já jsem v pořádku!“ zaječím. Ihned se na prahu objeví Rose, Alice a Jasper. „Jaspere, nech toho. Nechci, abys ovlivňoval moji náladu!“ Naštvaně proklouznu okolo všech vylekaných upírů. ,To by mě zajímalo, kdo je tu těhotný. Jestli já nebo oni!‘ rozčiluji se v duchu. ,Chovají se jako by měli každou chvíli porodit!‘

Najednou na mě něco letí ze strany. Zaječím, až krev usedá. Srdce se mi rozbuší jako splašené. Byl to Emmett. Musím se zapřít rukama o protější stěnu a hlavu svěsit mezi ramena. Všichni jsou v tu ránu u mě. Rosalie do Emmett vztekle strčí, až se zakymácí. Edward mě okamžitě zvedá ze země a odnáší do obývacího pokoje, kde mě Carlisle prohlíží. Srdce se mi pomalu uklidňuje, ale šok přetrvává. Mám pocit, jako bych viděla ducha. Tělo se mi začne úlevně třást ve vzlycích.

„Bello? Co se děje?“ dotírá Edward. Esme mi mezitím donese polštář a podpírá mi záda.

„N-nic. Jen jsem se polekala,“ vzlykám. Pevně mě drží za ruku.

„Ty jsi se snad zbláznil, Emmette!“ zaječí z plných plic. Miminko mě kopne silou do útrob břicha. Polekaně se chytím za levý bok. Oči všech přítomných se na mě upřou.

„Nemá rádo, když křičíš,“ dostanu ze sebe zadýchaně.

„Je mi to líto, Bello. Neměl jsem ječet,“ omlouvá se rychle a je opravdu vidět, jak hrozně ho mrzí ten kopanec.

„Vždyť to nic nebylo. Trochu kope, no…“ zahuhlám. Opřu hlavu o opěradlo a v mžiku upadám do tmy.

 

Ráno přichází velmi brzy. Otevřu oči. Ospale zamžikám přes místnost, kde slunce tlumí tlusté závěsy. Vstanu, abych nechala proudit nezvyklé sluneční paprsky do místnosti. Zůstanu fascinovaně zírat na krásnou zářící kouli na nebi. Tak dlouho byla schované za příkrovem mraků, že už ani nevím, jaký je to pocit, když teplo v paprscích dopadá na pleť.

Pohladím malého drobečka, který ještě spí. Trochu se pootočí. Ze skříně vezmu dlouhé bílé tílko s rozšířenou látkou na bříško. Pod něj si obleču kratší černé triko s dlouhým rukávem. Už jen s hekáním natáhnu černé leginy. Kriticky se podívám do zrcadla a musím uznat, že mi mateřství sluší. Moje štíhlá postava je zachována. Maličký začíná být pěkně těžký, že jsem tím víc unavená a nejraději bych pořád seděla, protože mě stání unavuje. Ze schodů scházím opatrně, abych náhodou neupadla.

Dole se potkám s Alicí. Radostně zatleská. Hledím na ni se zdvihnutým obočím.

„Můj synovec tě učí módnímu řemeslu. Vypadáš skvěle!“ zajásá. Pouze se usměji a mířím hned do kuchyně, v níž se Esme zkušeně otáčí.

„Esme, nemusíš vařit, vždyť mám ruce!“ zabručím.

„Já vím, miláčku, ale mě to tak baví. A navíc na oběd přijede Charlie. Chce tě vidět. Prý se mu stýská.“ To mně se také stýská a moc. Charlieho jsem neviděla ani nepamatuji. A proto mám hned lepší náladu.

„Kde je vlastně Em, Jazz, Rose, Edward a Carlisle.“ Uvědomím si, že jsem je vůbec nezahlédla a ani nezaslechla, což by nebylo nijak zvláštní.

„Carlisle musel dnes výjimečně do nemocnice a ostatní se vydali na lov, když má přijít tvůj táta. Edward nechtěl jít, ale nakonec se nám ho povedlo přesvědčit. Víš, jak je tvrdohlaví.“

Nechce se mi zatím zůstávat uvnitř, tak se vydám ke dveřím.

„Kampak, mamino?“ zastaví mě Alice s podezíravostí v hlase.

„Jen se projít,“ pokrčím rameny. Vyjdu ven, ale to už se Alice vydá za mnou. Neodháním ji. Moc dobře vím, že by to nemělo žádnou váhu. Kráčíme vedle sebe mlčky. Miminko se mezitím probudilo, tak se převaluje a občas slabě vykopne. Pokaždé sebou cuknu.

„Něco tě bolí?“ promluví po chvíli Alice starostlivě.

„Kdepak, pouze kope. Je neposedný stejně jako jeho otec,“ podotknu. Na chvíli se zastavím a prudce dýchám. „Dává mi zabrat. Už dřív jsem nebyla nějaký sportovec, ale teď? Mám pocit, že vypustím duši.“

„Možná bychom měly jít domů. Ještě jsi nejedla a jestli to zjistí Edward, zabije mě,“ zasměje se. Otočím se tedy a míříme zpět do bílé vily. Mám prostor přemýšlet nad spoustou věcí. Dnešek, ač svítí slunce a je krásné počasí, je divný den. Mám mrazivý pocit v zádech. I miminko je neklidné. Stále mě kope do žeber, žaludek se mi obrací.

Hned jak přijdeme domů, lehnu si na pohovku. Mám chuť zaspat nepříjemný pocit, který se mi vůbec nelíbí.

 

V polospánku vnímám své okolí. Slyším Edwardův hlas, cítím jeho ruku ve vlasech. A čichám jídlo. O několik dalších minut později otevřu oči. Hlad mě nenechá dospat a miminko už vůbec ne. Nadávám si za svou nezodpovědnost, že jsem za tu dobu nepozřela ani sousto. Něco mě zašimrá v nose. Hlasitě kýchnu, což otřese celým mým tělem a já se chytím za spodní žebra, kam mi děťátko uštědřilo pořádnou ránu.

Edward je okamžitě u mě.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se a už mi vyhrnuje tričko. Kůži obepínající vypouklé bříško mám posetou rudými flíčky. Edward v tu ránu stojí na nohou a organizuje. S mobilním telefonem v ruce peskuje ostatní.

„Edwarde?“ zavolám ho, ale on mi pouze věnuje letmý pohled. „Edwarde?“ Ale stále telefonuje. „Nic mi není, slyšíš?“ Vstanu, ale bolest v břiše mě donutí se předklonit. Držím se za sedmiměsíční bříško. Funivě dýchám. Edward okamžitě pustí mobil na zem a chytí mě.

„Bello?“

„Uff… Miminko se rozhodlo narodit dříve. Právě mi praskla voda, Edwarde.“ Cítím přívalovou bolest. Edward mě vezme do náručí a v rychlosti mě přenese nahoru na domácí operační sál. To už mi začíná být opravdu špatně. Bolest přichází ve stále menších intervalech. Moje vnímání ochabuje. Semknu víčka, jako bych mohla bolest odehnat. Zhluboka dýchám. Edward mě drží pevně za ruku. Mezitím kolem mě všichni běhají. Rose mi otírá zpocené čelo. V tom dorazí Carlisle. Šumí mi v uších. Mám pocit, že mi praskne hlava.

„Bello, tlač!“ napomene mne. Poslechnu ho a co nejvíce zaberu. Zopakuji to ještě dvakrát. Tlak najednou povolí. Slyším dětský pláč. Ten nejkrásnější pláč na světě. Zůstanu ohromeně koukat. Carlisle mi do náručí položí malé tělíčko.

„Máte syna,“ zašeptá. Pustím Edwardovu ruku a oběma rukama chytím malého človíčka. Náš syn na mě kouká zelenkavýma očima. Na malé hlavičce má pár světlých vlásků. Odtrhnu zrak od miminka a podívám se na Edwarda, který zírá stejně fascinovaně jako já.

„Je tak maličký…“ zašeptám. Carlisle mě poučí, že bude muset pobýt pár dnů v inkubátoru, aby dorostl. Ještě chvíli se kochám pohledem. „Edward Carlie Cullen,“ dodám. To je nejkrásnější chvíle v mém životě. Začínají se mi klížit oči, tak upadám dolů…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emerald Dream:

 1
25.03.2016 [14:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!