Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dokonalý večer

05.10.2011 (16:00) • Zombichlerka • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 2482×

Nedočkavostí jsem se třásla. V krátkých černých šatech mi nebylo moc pohodlně, ale ustála jsem to. Dnešní noc bude dokonalá, tím jsem si byla jistá.

Natahovala jsem se pro sklenku vody, kterou jsem měla položenou na stole, a viděla, jak se chvěju. Snažila jsem se tišit svou nedočkavost, přece jen… Edward byl neoblomný několik měsíců… proč by měl povolit zrovna teď… Ale něco mi říkalo, že na dnešní noc smýšlí stejně jako já… Že bude… že to bude perfektní…

Přecházela jsem po pokoji sem a tam a snažila se pohledem vyhýbat zrcadlu. Alice nic nedělá polovičatě, takže mi bylo jasné, jak zhruba můj obličej vypadá. Jinak. Naprosto jinak…

Oči mi nechtěně zabloudily do kouta, kde byly hozené černé lodičky, které jsem tam v záchvatu zuřivosti odhodila. Samozřejmě až když Alice odešla. Byla jsem připravená na její návštěvu, musela to přece vidět, ale nepřišla.

Byla jsem ale přesvědčená, že až uvidí, jak z botníku dole v chodbě kradu tenisky, zasáhne. Měla jsem chuť natáhnout se na postel, nebo se začíst do nějaké knihy… Ale buď by se mi to nepodařilo, nebo bych byla tak zabraná do děje, že bych ještě promeškala naše výročí.

A konečně se můj mobil rozvibroval. Letěla jsem k němu a brala ho do roztřesených rukou.

Už jsme pryč, Edward na tebe čeká. Užijte si to! P.S.: Jestli si ty tenisky vezmeš, už na nohách nikdy nebudeš mít nic jiného než sádru, jasný?!

Zašklebila jsem se.

Ale to P.S. mi nemohlo zkazit skutečnost, že je to tady. Je čas vyjet… Edward jen velmi neochotně souhlasil s Aliciným návrhem, že za ním přijedu já, aby se nezkazilo překvapení… Charlieho si vzala na starost také Alice a evidentně uspěla… Pustí mě, ačkoliv nevím, co mu napovídala.

Zvedla jsem černé lodičky a pořádně se na ně zadívala. Vypadaly jako nože. Teď jsem se třásla celá a začínalo mi být nevolno.

Posadila jsem se na postel, boty mi padly jako ulité.

Měla jsem starost, že ani nevyjedu, nebo budu muset říct Charliemu, aby mě odvezl. Tak se mi třásly ruce.

Vždycky pomáhalo představit si Edwarda a jeho studené doteky… Teď to ale všechno jen zhoršovalo.

Nakonec se mi podařilo vyjet. Jela jsem pomalu, všude jsem se několikrát rozhlédla, ačkoliv byly silnice prázdné.

Po nekonečně dlouhé době jsem zastavila před zdánlivě prázdným domem. Teď už nebyli upíři jediní, kdo slyšel moje srdce. I já ho slyšela, jak mi zběsile tluče do žeber.

Donutila jsem se vylézt z kabiny a pomalými, kolébavými kroky dojít ke dveřím. Přišlo mi hloupé klepat, ale nemohla jsem tam přece jen tak vejít.

Ale čas běžel a já už se nemohla dočkat, až ho uvidím, a tak jsem vzala za kliku a překročila práh.

Ihned mi do oka padly svíčky, stovky svíček postavených různě po obýváku. Nejdříve jsem pocítila děs, vždyť by se něco mohlo zvrtnout a oheň je pro něj smrtelný, ale všechno, včetně nebezpečných svíček, se mi vykouřilo z hlavy, když se objevil navrchu schodiště.

Jeho tvář ozářil úsměv, když mě spatřil. A už byl dole, půvabným krokem se blížil ke mně. Samovolně se mi natáhly ruce a on mě za ně vzal. Všimla jsem si, že jeho pohled je černý jako noc, která nás obklopovala.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do vlasů, ke kterým si vzápětí přičichl.

Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do tváře. Stále se něžně usmíval. Nebylo potřeba říkat „Krásné výročí,“ nebo podobné klišé. Nic nebylo potřeba.

Byla jsem si ale jistá, že když se naklonil a otřel se mi o rty, nebyla bych schopná zformulovat ani svoje jméno.

Byl to on. Ten večer. Dokonalý večer…

Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalý večer: