Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dohnala jsem tě

Dohnala jsem těTuhle NÁÁÁDHERNOU jednorázovku od NEYIMISS... Jednorázovka pojednává o milovaném tématu Belly po odchodu Edwarda v NM. Za Neyimiss prosíme na kolenou o KOMENTÁŘE srry Jimí, ale tohle ti k Vánocům a zároveň všem, co tu jsou stm.eu posíláme SiReeN, Nef a já xD Tohle jsme si odpustit nemohly.

 

Jednorázovka od Neyimiss
Dnes je to přesně devadesát let. Tolik let uplynulo od té doby, co jsem naposled viděla svou rodinu, svou nejlepší kamarádku, svou lásku…
Dnes je to právě devadesát let od té nešťastné oslavy na počest mých osmnáctých narozenin, která všechno pokazila. Od té doby jsem nikoho z nich neviděla…
Vím, že mi nezbývá už moc času, vím to, a nejen já, ale i doktoři. Sami doteď nemůžou uvěřit, že jsem se dožila tak vysokého věku.
Ale k čemu mi je dlouhověkost, když jsem sama? Když nemám s kým ten čas využít, spíš jen prodlužuje moje trápení…

Nemocnice, stavba, kterou již dlouhá léta považuji za svůj domov. Ono to taky jinak nejde, když jsem v ní od svých dvaceti let.
Ty dva roky předtím si ani nepamatuji, byla jsem úplně mimo, teda podle toho, co vyprávěl Charlie, můj táta, který mě chodil takřka denně navštěvovat, pokud mu to práce a zdraví dovolovaly. I má matka Renée za mnou jezdívala, sice ne moc často, ale snahu měla, a i to se počítá… Jenže pak, po té autonehodě, při které ona i Phil, její druhý manžel, zemřeli, mi zbyl jenom Charlie. A ani on tu pro mě dlouho nebyl. Zemřel v mých pětadvaceti, postřelili ho při nějakém zásahu a do nemocnice se dostal pozdě, bohužel…
A pak jsem byla sama… A ta samota mě doprovázela až doteď.
Nebýt štěbetavých sestřiček, které za mnou chodily a povídali si se mnou, nejspíš bych zapomněla i to, jak se mluví.

Poslední dobou jsem ale moc nemluvila, málo pila, minimálně jedla, nechodila… Jen jsem ležela na posteli a koukala z okna do nemocničního parku, kde se proháněly malé děti v nemocničních pyžamech, na kterých jim byly dlouhé rukávy i nohavice, a kde se zamilované páry drží za ruce a říkají si sladká slůvka hřející na srdci…
Bylo mi smutno, že tohle se mě už netýká. Vlastně se mě to nikdy netýkalo… On mě nemiloval, ale já jeho ano, a to byla právě ta chyba.
A jeho slova, která se mi tenkrát, před dávnými časy zaryla hluboko do srdce, které se už nikdy nezacelilo, byla sice pravdivá, ale jenom napůl.
Jasně si vybavuji, jak to tenkrát říkal…
„Slibuju, že mě dneska vidíš naposledy. Už se nevrátím. Už tě nikdy nevystavím ničemu podobnému. Dál si můžeš vést svůj život po svém, já už ti do něj nebudu nijak zasahovat. Bude to, jako bych nikdy neexistoval."
Ano, měl pravdu v tom, že už ho nikdy neuvidím. Tak se stalo. Před devadesáti lety to bylo naposledy…
Ale v něčem se taky mýlil. Jak mohl říct, že to bude, jako by neexistoval? Nikdy, ani na desetinu vteřiny jsem na něj nezapomněla, na jeho pokřivený úsměv, frustrovaný výraz, když mi nemohl číst myšlenky, i když si to moc přál, na jeho zlatavé oči, vpíjející se do těch mých, a jeho něžné rty vyznávající mi lásku…
Je prostě nemožné na něj zapomenout. Ale proč mi to teda sliboval? Věřil snad, že si najdu někoho jiného a na něj si poté už nevzpomenu?
Tohle ale nedomyslel. Nikdy pro mě nebyl jiný muž než Edward. Jeho jediného jsem kdy milovala a navždy budu…

Začalo se stmívat. Park pomalu opouštěli lidé, až byl dočista vylidněný. Zbyly v něm jen stromy s šustícím listím, kymácející se v lehkém - ještě letním - větříku.
Pousmála jsem se. Milovala jsem takové večery. Při nich se mi vždy nejlíp usínalo. A pokaždé jsem doufala, že už se neprobudím. Nikdy se mi to nesplnilo, ale já doufám dál… Jednou se to povést musí.

Už jsem se chtěla uložit k spánku, když mi začalo srdce rychleji bušit a pohled se mi rozmazal. Nevěděla jsem, co se děje, tak jsem čekala, až se moje pumpa života zklidní a oči opět budou plnit svou funkci.
Trvalo to dlouho, než se všechno vrátilo do normálu. Uplynuly minuty nebo snad hodiny? V tomhle nemůžu sloužit. Čas pro mě přestal existovat pár dní po mých osmnáctých narozeninách, od té doby ho beru jako nucený přežitek, který mě pořád pronásleduje.
A pak jsem usnula…

V noci jsem se probudila z noční můry, která se mi už pár let nezdála. Je divné, že se vrátila zrovna dnes…
Podívala jsem se na hodiny. Byly necelé dvě hodiny do půlnoci. Znovu jsem si lehla, ovšem teď s divným pocitem u srdce.
Nedokázala jsem ho popsat, nikdy jsem necítila nic podobného.
Nemohla jsem usnout a tak jsem přemýšlela, co to mohlo být.
Kostel začal odbíjet jedenáct hodin. ,Ještě hodina a nastane nový den,' napadlo mě. A v tu chvíli jsem si to uvědomila.
Ten pocit jsem ani znát nemohla, ten se dá zažít jen jednou…
,Já umírám,' pomyslela jsem si rozradostněně. Konečně se setkám se svými rodiči a zbytkem rodiny. To bylo mým přáním už hodně dlouho.
Srdce mi začalo dnes již podruhé zrychleně bít a pohled se rozostřil. A je to tady…

Mé poslední myšlenky patřili jemu, Edwardovi, mé první a zároveň jediné lásce. Vzpomínala jsem na všechny okamžiky strávené s ním a velmi jasně cítila, že se blíží můj konec.
Než mě pohltila tma, stačila jsem si uvědomit jednu věc. Když jsem ho viděla naposledy, bylo mu 108 let. Tak jako teď mně.
Úplně poslední, na co jsem ještě stihla pomyslet, byla jednoduchá, leč výstižná věta.
Dohnala jsem tě, Edwarde…

°° The End °°
Všechno nejlepší VŠEM k Vánocům... obzvlášť tobě Neyimiss xD


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohnala jsem tě:

 1
24.05.2011 [15:58]

BellaSwan1992Jé to bylo nádherné. Vážně krásná, ano jen Bella může mít radost z toho, že umírá. Emoticon Úžasný, velmi, velmi povedená povídka. A ta poslední slova, to překrásně ukončila, ukončila její život a tuhle povídku. Móóóóóc se mi to líbilo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!