Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Díra v duši

Díra v dušiNe vždy vše musí končit happy endem. Bella sice ronila plno slz při odchodu Edwarda, ale dokázala se s tím později vypořádat. Jak?
Položit život za osobu, kterou milujete, je nejlepší způsob, jak s ním naložit... Roxana

Díra v duši


Položit život za osobu, kterou milujete, je nejlepší způsob, jak s ním naložit...


Zima, strach, bolest, neuvěřitelná bolest, jež sžírala moje srdce i duši. Nepřítomně jsem hleděla na jeho široká ramena, která se vytrácí a odchází z mého života. Nechal mě tu, už pro něj nejsem dost dobrá, proto mě opustil a nechal na pospas osudu. Jeho láska se přehoupla ve škodolibosti, kdyby mě miloval, nikdy by mě nenechal, abych se trápila. Za to já jeho milovala celým svým tělem, dala bych pro něj vše…

Po tváři mi kanuly slzy, přes zaslzené oči jsem neviděla na cestu, ale můj cíl byl jasný. Slíbila jsem si, že nebudu žít na světě, kde on není. Požádal mě o to, abych na sebe dala pozor, ale když se odeberu do věčného stínu, nebude potřeba, abych se o sebe starala.

Plouživým krokem jsem zkoušela dojít domů tak, abych nevzbudila Charlieho pozornost. Nechtěla jsem, aby se mě vyptával, co se mi stalo. Bude lepší, když nebude vědět o mém rozhodnutí, ublížila bych mu ještě víc. Takhle se zbaví zátěže, která ztěžuje na světě mnoho lidem život.

Doklopýtala jsem ke dveřím. Pomalu jsem je otevírala a bloudila pohledem po domě, zda jsem tu sama. Přítomná mi dělala společnost věčně. Ona vždy zůstane, i když mě kdokoli opustí… samota. Moje věčná, sladká a nic neříkající samota.

Vyšla jsem schody, načež jsem na každém schodu nechala stéct jednu slzu. Slaná tekutina za mnou zanechávala třpytivou cestičku plnou smutku a bolesti. Měla bych cítit úlevu, ale s každou spadlou slzou se rána do duše rozšiřovala. Ani já sama jsem neměla ponětí, jestli se někdy dotkne hranic.

Pokoj byl nedotčený, vše bylo na svém místě, jen na stole ležela úhledně složená obálka. Její vůni jsem cítila až sem. Věděla jsem, kdo ji sem dal. Potok slz se zvětšil a díra se rozšířila.

„Pšt, brzy bude po všem,“ tišila jsem se a objala se pažemi. Už jen chvilku, malinkou chvilku. Oblékla jsem si zelené tričko s čísly na zádech, modré džíny a kecky. Do ruky jsem si vzala dopis a do vlasů si dala hnědou čelenku. Podívala jsem se do zrcadla a zkusila se usmát. Nešlo to. Mimické svaly se mi neroztáhly, pouze nečinně tuhly.

Připadala jsem si stejně jako kdysi. V ten den jsem ho poprvé spatřila, v ten den se mi podepsal na duši. Byla to osudová chyba nebo štěstí? Ač jsem se snažila odpovědět, neznala jsem správnou odpověď. Nevím…

Než to udělám, chtěla jsem se projít, naposledy spatřit krásu zdejšího městečka, ve kterém jsem se narodila, a kde svůj život zakončím. Pomalu jsem kráčela cestičkami, které byly vystlané listím všech barev. Vítr mě šlehal do tváře, rozhrnoval vlasy a vloupával se pod mikinu.

Silněji jsem stiskla obálku s jeho písmem a křečovitě sevřela oči. Už brzy to přijde, klid!

Zanedlouho jsem spatřila velkou, kulovitou louku. Znala jsem ji moc dobře. Všechny první vzpomínky se mi vrátily, první polibek, první doteky, jeho blyštivá kůže, jeho krásný, pokřivený úsměv, jeho první objetí… celý on tu byl se mnou, ve vzpomínkách.

S těžkým srdcem jsem louku přelezla a mířila dál. Dál do hloubky lesů, kde na konci zpíval zvuk mohutných vln, jejž narážejí do skal neuvěřitelnou silou…

Jen pár kroků, už jen pár krůčků!

Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři dva… jsem tu! Sklonila jsem hlavu. Průzračnost modré vody. Ta čistá, bez skvrny, bez špíny… bez ničeho. S rozechvělým pohybem jsem zvedla obálku. Přes měsíční světlo jsem viděla všechny její záhyby, všechna písmenka, která držela krutou pravdu na papíře.

Teď nebo nikdy!

Obálku jsem rozbalila a zkoušela se soustředit na slova, která byla určená mně od něho.

Milá Isabello,

pokud čteš tento dopis, je zřejmé, že jsi dorazila domů. Ve skrytu duše doufám, že sis to promyslela, a víš, proč jsem to udělal. Řekl jsem Ti, že tě nemiluji, ale sama víš, jaká je pravda. Vždy jsem Tě miloval, a to se nikdy nezmění, nikdy! Avšak naše láska nemá šťastný konec, nemůže mít. Není nám souzeno, aby byl upír s lidskou dívkou, která má duši čistou jako hladina moře, jako dětskou pokožku, kdežto netvor dřímající uvnitř mě, má mnoho nečistoty.

Nechci, aby ses kvůli tomu trápila, chci, abys žila spokojený život, abys mohla mít děti a milujícího manžela, který pro tebe a tvou čistotu bude vhodný. Prosil jsem Tě o jedno, ať na sebe dáváš pozor. Prosím, učiň tak. Nechci o tebe přijít, nejsem s tebou, nemohu se tě dotýkat, nemohu tě ochutnat, ale pořád vím a budu vědět, že na tomto světě jsi a žiješ šťastně. To mě uspokojí.

Než se s tebou rozloučím úplně, měl bych Ti říct, že tvůj příchod mi oživil život. Měl jsem možnost se potýkat se štěstím, byť jen na malou chvíli. Nikdy jsem nebyl tak šťastný jako tento rok, za to Ti chci poděkovat. Nezlob se na mou rodinu, oni o tom nevěděli, bylo to moje unáhlené, bolestivé rozhodnutí.

P.S.: Přísahám Ti, že tímto dopisem k Tobě promlouvám naposledy, už Tě nikdy neuvidím, jen Tvou podobu si zachovám v srdci a vryji do paměti.

Miluji Tě. Tvůj Edward

Slzy dopadaly na bílý papír, který vlál ve větru, síla z těch slov vyprchávala a odcházela s odlivem moře.

„Taky tě miluji, Edwarde, ale nejsem schopná žít na místě, které mi tě tak připomíná.“ Papír jsem složila, vložila do obálky a obálku jsem si pečlivě přilnula na stranu, kde bilo srdce. Bylo pro něho a pro naši lásku.

„Taky ti něco slíbím,“ spolkla jsem tlustý knedlík, „že tě nikdy ze své paměti nevypustím, všechny tvé doteky si uchovám, všechna tvá slova si schovám a pečlivě uzamknu. Miluji tě, Edwarde Cullene, a vždy budu.“ Po těchto slovech jsem zvedla obličej k měsíci, se slzami v očích se usmála a skočila.

Celé srdce jsem nechala Edwardovi a polámanou duši jsem si vzala s sebou, do hlubin oceánu i s jeho dopisem na…

 


Snad jsem Vás tolik nezastrašila...

 

Roxana



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Díra v duši:

 1
06.09.2011 [18:57]

kajka007Díky za doporučení! Bylo to naprosto úžasné. Emoticon Emoticon Dojalo mě to k slzam, ale to se není čemu divit. Jsi skvělá! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!