Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dilema, a velké!

Dilema, a velké! Další jednorázovka. Odehrává se po New Moonu. Bella není taková citlivka jako ve Stmívání, takže rozchod s Edwardem vezme celkem klidně. Život jde dál, proto ho třeba užít. A ona si ho užívá, dokud je mladá.
Jak to bude dál? Kdo bude náhrada za Edwarda? Vybere si? Na to vše naleznete odpověď, když si to přečtete :)) Přeju příjemné čtení. N.
Jinak, stručně jasně – krátké, kapku divné, ale bavilo mě to psát :D

Dilema, a velké!

Ach bože, nestíhám! Za deset minut tu mají být a já nemám hotové vůbec nic! Kde mám mikinu? Tady je! Teď ještě tričko a kalhoty… Po pár minutách jsem slavila úspěch, tričko jsem jako zázrakem našla, ovšem u kalhot jsem odešla s nepořízenou. Takže je musela nahradit sukně. Bohužel jsem nenašla jinou než mini, jeden z pozůstatků Aliciných nákupů.

Ta chvíle do jejich příjezdu uplynula děsně rychle. I když jsem byla s časem v mínusu, stihla jsem začít podezřívat Charlieho z toho, že mi přenastavil hodiny. Protože jinak to není možné!

„Vždyť už jdu!“ houkla jsem si jenom tak pro sebe, když se zvenku ozvalo zatroubení. Taky si to mohli odpustit, vždyť nehoří… Možná jenom přijdeme pozdě, ale komu to jednou neuteče?

„Abyste se nezbláznili!“ zařvala jsem z plných plic, když se ten otravný zvuk ozval podruhé, tentokrát naléhavěji. Ještě jsem se zahalila do vůně nějakého parfému, který mi přišel pod ruku jako první, navlékla se do bundy a už jsem vycházela ven, než se ti dva pominou.

„Čaute, kluci,“ pozdravila jsem je s rádoby svůdným úsměvem (zatím se vždycky osvědčil) a kecla sebou na sedadlo spolujezdce.

„Že jdeš,“ odsekl Jacob, který už byl na pohled nedočkavý. Uchichtla jsem se a otočila tak, abych měla výhled do zadní části Jakeova auta.

„Mikeu! Jak se vede?“ začala jsem konverzaci, neměla jsem ráda to nepříjemné ticho.

„Jde to,“ řekl, ale bylo na něm vidět, že se má mnohem hůř. Byl nějak podezřele bledý. Že by ho skolil nějaký bacil? Ti chlapi, nic nevydrží… Potlačila jsem nutkání zakroutit hlavou a dotázala se Mikea, jestli je O.K.

„Jasně, proč bych nebyl?“ zeptal se a nahodil přemýšlivý výraz.

„No, jsi nějaký bledý…“ podotkla jsem.

„Jo tak. Ne, jsem v pohodě. Jen jsem zkoušel nový make-up. Líbí?“ Laškovně se usmál a podíval se na mě takovým tím pohledem - Tak co, zlato, kdy na to skočíme?

Tentokrát jsem se neudržela a vybuchla smíchy. Už mi bylo jasné, o co se snažil! A ani jsem se nemusela dívat na jeho zhusta zgelované vlasy, vyčesané do tvaru à la Edward. On se ho snažil napodobit! No to je gól!

Málem jsem spadla pod sedadlo, tak moc jsem se smála. Ale ono to jinak nešlo…

„Bello? Není ti nic?“ strachoval se o moje duševní zdraví Jacob, který doteď jen mlčky řídil a nic neříkal.

„Js-s-e-m v po-pohodě,“ vykoktala jsem ze sebe a znovu se začala smát. Nechápu, čeho tím chtěl dosáhnout! Co ten kluk v té hlavě nosí…

Za pár minut jsme zastavili u kina. Pořád jsem se pochichtávala, ale už to bylo v normě. Mike šel koupit lístky, zatímco já s Jacobem jsme zajistili občerstvení.

„Bells? Čemu ses tak smála? Potěš můj prostý život a poděl se o to se mnou,“ škemral Jake s pohledem hladového pudlíka. Znovu jsem vyprskla smíchy, ale po chvíli jsem se uklidnila a pustila do světa tu novinku, kterou jsem zjistila cestou.

„No, když si to teď řekla… Máš pravdu! A já pořád, koho mi připomíná!“ Tentokrát to byl on, kdo málem skončil na zemi.

„Jacobe! Málem jsi mi vylil colu! Bože, dávej pozor na ten popcorn!“ okřikovala jsem ho, chtěla jsem z toho něco mít, když už za to chtěli hříšné peníze. Ceny tady stoupaly do astronomických výšin, ale co se dá dělat…

Když už se pomalu vzpamatovával, přišel k nám Mike a jeho záchvat smíchu začal nanovo. Mike, nechápavě svírající tři lístky, si několikrát ukazováčkem zakroužil kolem spánku.

„Je normální?“ podíval se na mě s otázkou v očích. Radši jsem to nekomentovala, vytrhla mu vstupenky z ruky a už šla směrem k velkým dveřím. Byly zavřené, takže jsem měla zlé tušení, že jdeme pozdě.

A taky že jo. Všichni už seděli na svých místech a zaujatě sledovali reklamy, které promítali před začátkem filmu. A u toho nás stihli propichovat pohledy, jakože co si dovolujeme je rušit. Nechala jsem to být a pomalu, abych nezakopla, vystoupala schody do řady G, tam jsme podle lístků měli mít zamluvená sedadla. Ti dva se za mnou táhli jako smrad.

Po pár minutách mé opatrné chůze jsem dospěla k oné řadě sedadel divné barvy a posadila se. Avšak tak nešťastně, že ti dva si sedli okolo mě. Teď jsem nevěděla, jestli jásat nebo truchlit. ,Vždyť tohle jsi chtěla, ne? Nadmíru se ti to hodí. Toho musíš využít, Bello,‘ říkalo mi moje ďábelské já. Zato moje milé, takřka andělské já odporovalo. ,Bello, ihned si vyměň místo! Přece je nebudeš pokoušet oba! Bohatě stačí jeden, i to je moc…‘

Ve mně se hádaly dva hlasy. Nevěděla jsem, který poslechnout, takže se stalo, že než jsem se stihla rozhodnout, co udělám, začalo se promítat a já měla smůlu. Měnit si teď místo? Jistá sebevražda! Tím pádem jsem musela zůstat sedět. A to se mému prvnímu, ďábelskému já líbilo, děsně líbilo.

Film byl, mírně řečeno, nudný. Skoro jsem u něj usínala. Kdo to vybíral, probůh?! Musím to zjistit! Protože s tou dotyčnou osobou už nikdy, opakuji nikdy, do kina nepůjdu! Bože!

Přeplacená nuda, tak se dal nazvat úvod toho trháku, u kterého jsem si skoro kousala nehty. Pak, asi po půlce, to začalo být napínavé… A mě začínaly bolet ruce. Když jsem si je chtěla položit, ale ejhle! Obě opěrky byly zaplněné!

Jak Mike, tak Jacob měli položené ruce, natočené nahoru, prsty od sebe, jen si tam ručku položit… ,Ale no tak, Bello, ani na to nemysli! Nebudeš jim dávat plané naděje, no ne?! ‘ hlásil se o slovo ten andílek ve mně. Bohužel nebyl sám… ,Polož si ručičku, Bellinko, neboj se jich. Můžeš mít oba, na to máš. Nic na to není. Jenom ručičku položíš a máš je na háku. Lákavá nabídka, no neber to! Třeba už víc příležitostí mít nebudeš, neblbni, holka, nešlap si po štěstí…‘

Z filmu jsem měla pramálo. Spíš mě zajímal souboj mých dvou „já“. A musím říct, že to první začínalo mít navrch. A vcelku dost…

,Bello! Vzpamatuj se! Jsi nevinná dívka! Neuveď se v pokušení! Nedej se!‘‘ radil mi andílek, ale já ho už neposlouchala tak zaujatě jako na začátku. Spíš mě zajímalo, co si vymyslí ďáblík, ta krásná, červená iluze.

,Polož ruku! Neprodlužuj to! Copak nevidíš, že na to oba čekají?! Honem, nepromarni šanci. Nebudou čekat věčně, utečou ti za jinou… A ty z toho nic mít nebudeš! No tak, Bello, užívej života!‘

Rozhodla jsem se. Budu si užívat... Ani jsem nevěděla, kdy jsem to stihla, a už jsem měla ruce v těch jejich. Ta Jacobova příjemně hřála, Mikeova měla normální teplotu. Špatná kopie Edwarda, špatná. Tohle si nevychytal, chlapečku.

Možná taky kvůli tomuhle se mističky vah začínali naklánět víc na Jakeově straně. Už to nebylo 50 na 50, spíš 45 na 55. Můžete hádat, kdo je kdo. Myslím, že je to jasné.

,Vidíš, jak si šikovná. A co takhle posunout kapku ručku, co říkáš? Nebo ne, nebudeme to přehánět, necháme to na doma. Ta tvoje postýlka přímo vybízí k pánské návštěvě…‘ opět se v mé hlavě ozval ten červený skřítek. Andílek jakoby zmizel, nejspíš jsem ho nějak vytěsnila, ach ta ignorace…

Začínala jsem o tom přemýšlet. Ta návštěva nebyl špatný nápad, jenže koho s sebou vzít? Postel je malá, všichni se tam nevejdeme… Je potřeba si vybrat. Ta volba bude těžká… Sice ani jeden neměl na toho, o kom každý večer tajně sním, leč nechci to dát najevo, dělám mrtvého brouka, já nic, já muzikant, ale alespoň něco, teda někdo…

Pomaloučku jsem oběma stiskla ruku. Pořád jsem neměla vybráno, naději měli oba, tak proč jim to nedat najevo? Dala jsem si nohu přes nohu, ten film byl snad nekonečný. Kdo to má vydržet?!

Nalevo i napravo jsem zaregistrovala pohyb. Nejprve jsem se podívala doleva, na místo, kde seděl Jake. Koukal na moje nohy jako na zázrak. Zatřepala jsem hlavou, snažíc se pochopit, co to do něj vjelo. Otočila jsem se napravo a co nevidím! Mike setrvával ve stejné pozici, až na to, že měl otevřená ústa a div neslintal. No fuj! Váhy se opět pohnuly v Jakeův prospěch, ale i tak nebylo ještě nic rozhodnuto. To teprve přijde…

Strnule jsem seděla ještě další půlhodinu, poté, famfáry hrajte, film skončil! Vysvobození!

Začala jsem se zvedat, pořád se těch dvou držíc za ruce. No co, bundu jsem si ani nestihla vysvléct, nebyl to problém. Ten byl spíš v tom, že jsem doteď nebyla rozhodnutá. Potřebuju chvilku, nejlíp o samotě.

„Omluvte mě,“ řekla jsem těm dvěma a pustila se jich. Odešla jsem na toaletu, kde jsem setrvala dalších asi deset minut, pak se rozhodla vylézt, aby nebyli nervózní a nešli mě náhodou hledat.

„No konečně! Málem jsem tu vystál důlek! A došla mi cola!“ spustil hned Mike. Jacob opět konsternovaně hleděl na moje nohy (probůh, co na nich má?!) a mlčel. Zavrtěla jsem hlavou a šla chodbou směrem k východu. Už aby to bylo za mnou…

Po tom, co jsme společně vyšli ven, mě čekalo příjemné překvapení. A konečně jsem věděla, že jsem rozhodnuta. Nebude to ani Mike, ani Jacob, vezmu si domů někoho mnohem, mnohem lepšího.

„Edwarde!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dilema, a velké! :

 1
06.07.2011 [0:09]

BellaSwan1992Hahaha, Neyii, nevím co říct. Vážně to bylo hezké být chvíli s touhle Bellou-neBellou, jako já už jsem si říkala: "Vybere si Jakea, to je jasný". A ty přijdeš s Edwardem. Emoticon Srážíš mi sebevědomí, už jsem si myslela, že jsme to prokoukla, a ono BUM - Edward.
K čemu to dilema ted bylo? Emoticon (já vím, to byla ta pointa) ... A ten make-up? Portsě skvělé, úžasné, bezkokurenční!!!
Vážně se ti to povedlo... Tleskám, smekám... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!