Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Co zavinil Emmettův Dárek?! - 2. část

04.01.2010 (11:15) • Danca95 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3068×

Jasper:

Wow! Musím si přiznat bod k dobru! Oslava, která vypadala z prvu jako děsnej opruz, byla nakonec celkem i vtipná a JÁ se nepokusil protentokrát Bellu nějak zabít. Myslím, že se zlepšuju. Nejvíce vtipné bylo asi sledovat všechny ty emoce, co se tam promítaly. Od Emmetta jsem mohl čekat jen radost, což se taky stalo. Jeho radost byla neskutečná. Od Belly bylo cítit už na dálku, že by nejradši někoho zabila (koho asi tak), no a Edward, jako vždycky nabručený. Ale potom, všechno se změnilo. Edward s Belou byli s emocemi na stejné vlně. No prostě to dopadlo celkem dobře. Vlastně víc než dobře, po té oslavě jsem si s Alice pěkně užil. Už při ploužácích mě pěkně rozehřála. A pokud vím, tak Emmett s Rosalií taky nezaháleli. Měli bychom si asi pořídit zvukotěsné zdi, párkrát jsem si myslel, že tam Rosalie má divokého kance a ne Emmetta.

No, uběhlo pár dní a vše je pořád při starém. Zase ta tipická nuda ve škole. Vlastně nuda ani ne, spíš pořád to samé utrpení, když se musím občas kontrolovat, abych někoho nezabil. Třeba ta Mia z třeťáku z béčka. Kouká na mě občas tak, jako bych byl nějakej model. To by se dalo využít, protože ona tak bezvadně voní. Stejně se s ní nikdo nebaví. Ukončil bych její očividné utrpení, když...

Kolem hlavy mi šusem proletěl nůž, ještě že mám takový postřeh a uhnul jsem včas. To zas Edward. Hlídá mě jak malý děcko. Tak ostatní lidi tady poklidně ve školní jídelně jedí a já ani nesmím pomyslet na večeři? Tss. Jako pomstu jsem kolem Edwarda rozlil vzrušení. Tak chlapečku, co s tím teď hodláš dělat? usměji se na něj zářivě.

Edward:

Jasper opět myslel na jídlo. Jak jinak. Jen ne, na to dovolené jídlo. Asi s ním budu muset jít zase na lov. Jenže on se mi teď mstí. Koukám na svoje kalhoty. Teď nemůžu vstát a jít na hodinu, to vážně ne. Takové problémy už jsem párkrát měl a od oslavy byly stále častěji, ale to jsem nebýval ve škole. Do háje! Bella není ve škole, je trochu nachlazená, takže jsem ji nakázal zůstat doma, tak kdo mi s tím pomůže?! No, vlastně nevím, jestli zrovna Bella by byla ta správná pomocnice, spíš by ty problémy ještě víc zhoršila.

Počkal jsem, až všichni odešli z jídelny. A pak se konečně uklidnil. Teď jsem měl mít tělocvik, ale nechtělo se mi tam jít. Předstírat obyčejné lidské rány, například při vybíjené, mě nehorázně nudilo. Šel jsem tedy do auta a rozhodl se počkat na ostatní sourozence.

Zasunul jsem cedéčko s Debussym do přehrávače a opřel jsem si hlavu o sedadlo. Uběhlo asi 17 dní a já stále nevěděl, jak to uskutečnit. Bella byla stále netrpělivější, takže mi to moc neusnadňovala. Padl mi zrak na přihrádku v autě. Ne, ne to nemůžu. Vždyť je to směšné! Když to udělám, tak podle svého, ne podle knihy. Ještě jsem se tomu zasmál, ale potom jsem s vážnou tváří otevřel přihrádku. Byla tam. Ani nevím proč jsem ji tam dal, ale vozil jsem ji tam už od oslavy. Rychle jsem zase přihrádku zavřel. Ne, to vážně nemohu! Ne, vážně ne! Ale tak, co za to dám, když se podívám? Co když nakonec Emmett měl pravdu a já jsem naprostý dřevo? Ne vážně se mi nic nestane, když se jen podívám. Určitě ne.

Rychle jsem otevřel přihrádku, vyndal knihu a opět přihrádku zavřel. Seděl jsem a civěl na knížku v mých rukou. Jen se podívej, vždyť je to jen kniha. Kolik knih si už četl, prosimtě je to prostě jen knížka. Nikdo tě neuvidí, všichni se učí, tak o co jde! Dobře! Zavřel jsem oči a knihu otevřel na první stránce. Chvíli jsem vyčkával a pak se nakonec podíval. Co je to vlastně sex? hlásal první nadpis. Uf, tak to není zas tak hrozný, jak jsem čekal. Jen tak zběžně jsem přejel, co se psalo o této kapitole. V podstatě vše, co jsem už věděl. Listoval jsen knihou, až jsem narazil na to, čeho jsem obával. Milostné polohy. Copak já budu mít tolik sebekontroly, abych přemýšlel nad tím, jakou polohu dám teď? Myslím že ne. Ale tady psali, že žena si sex užívá více, když se polohy mění. Sakra, k čemu jsem se to propůjčil. Opět jsem začal listovat. Ach můj bože, oni tu mají i obrázky! Chvíli jsem si studoval z knihy, ale zazvonil zvonek, takže jsem knihu radši rychle zandal zpět na své místo a zařekl se, že už ji nikdy neotevřu. Jenže! Místo těch postav co byli na fotografiích, jsem si představoval sebe s Bellou! Aj! Musím se uklidnit, kdyby o tomdle Emmett věděl, umlátil by se smíchy. Klid Edwarde! Nešlo to! Stále se mi míhaly obrázky, kde jsme byli s Bellou hlavní aktéři, před očima. A v tu chvíli jsem neměl problémy jen se svými myšlenkami. Kalhoty se nebezpečně napínaly.

Bella:

Ráno jsem se probudila a bylo mi lépe. V neděli mi Edward nařídil, že do školy nepůjdu. Měla jsem jen 38 stupňů teplotu! No nic, ráno jsem teda vstala a dala si sprchu. Přemýšlela jsem nad slibem, který mi Edward dal. Kdy? Začínala jsem být celkem nedočkavá. A proto jsem oteřela skříň a opatrně jsem vytáhla jeden z dárků od Emmetta. Ten druhý někam totiž záhadně zmizel. Nevím kam se poděla ta knížka, ale to sexy prádelko mi zůstalo.

Opatrně jsem svlékla ručník omotaný kolem svého těla a trochu ostražitě sledovala ty kousky prádla v mojí ruce. Uffff, dobře. To zvládneš. Přece musíš nějak Edwarda pořádně zaujmout, aby si to nakonec nerozmyslel. Aniž bych se podívala koutkem oka do zrcadla, návlékla jsem se do tmavě modrého, saténového prádelka. Nebylo to tak hrozné, jak to vypadalo. Přesto jsem se hodně dlouho odhodlávala k tomu, abych se podívala do zrcadla. Když jsem to udělala, zatajila jsem dech. Nebyla jsem tak ošklivá, jak jsem si dříve myslela. A vypadala jsem celkem sexy. Bylo to na mě sice trochu moc odhalené, ale na tu noc je to ideální. Navíc, Edward má rád, když jsem v modrém, takže si myslím, že úspěch mám zaručený. No doufám.

Jak jsem tak na sebe koukala, zasnila jsem se. Představovala jsem si ten velký den, spoustu svíček, velkou postel co má Edward v pokoji, příjemnou romantickou muziku, nahého Edwarda, ty krásné pocity, když se mě dotýká, krev co mi buší ve spáncích a vůbec v celém těle, když mě políbí.

Z myšlenek mě vytrhl zvuk příjíždějícího auta. Edward, předpokládala jsem. Lehla jsem si tedy na postel, tak jak jsem byla a čekala jsem. Zavřela jsem oči, takže mě trochu vylekal náhlý výbuch smíchu, který se ozval z okna. Prudce jsem otevřela oči a nechápavě civěla na Emmetta, svíjejícího se v mém okně. Po chvíli civění, jsem si uvědomila co mám na sobě a rychle sáhla pro deku a přikryla se. Jenže, jak jsem udělal ten rychlý pohyb, rozepla se mi podprsenka.

„Co..c..co tady děláš?“ vykoktala jsem se ze sebe.

„Pěkně se nám vybarvuješ! Promiň Bello, já bych to Edwardovi nemohl udělat. Seš sice fakt pěkná a to prádýlko ti sluší, ale já Rosalie miluju, a přece jenom se Edwarda občas bojím, takže...“ vydechne Emmett mezi dvěma záchvaty smíchu. Pochopitelně zrudnu ještě víc, jestli je to ještě možné.

„Co tady sakra děláš?“ opakuji znovu.

„Nebo přemýšlím, to je Edward fakt takový nemehlo, že to chceš zkusit i s někým jiným?“ rozchechtá se znovu. V tu chvíli jsem vážně chtěla strčit hlavu do písku a už ji nikdy nevyndat.

„Můžeš mi konečně říct, co tu děláš? Kde je Edward?“ zeptala jsem se trochu naštvaně.

„No, Edward přijede až později. Vzal Jaspera na lov, ale osobně si myslím, že měl jiný problém, proč nepřijel a místo toho poslal mě, abych ti to přetlumočil. Ikdyž ho nechápu, takový přívítání, hmmm. Asi to navrhnu Rosalie!“ zakření se na mě.

„Jaký problém?“ zeptám se zmateně. Emmett se opět zachechtá.

„Jasper říkal, že na obědě mu byly tak trochu těsný kalhoty. A když nás vezl domů, měl ten samý problém.“ mrkne na mě se smíchem. Cože? Těsný kalhoty? Co tam proboha vyváděl?

„Dobrý, dík. Teď už můžeš jít. Víš, já... já bych se ráda převlékla. Musím jít uvařit Charliemu jídlo.“

„Jo, dobře. Předpokládám, že o tomhle Edwardovi nemám říkat, viď?“ zakření se na mě znovu.

„Spíš asi ne.“ sklopím zrak.

„Tak čau, segra!“ rozesměje se a vyskočí z okna. Rychle vylezu z postele, jenže se nějak ta deka musela zamotat do podprsenky a vláčela jsem ji za sebou. To bych nebyla já a nepřišlápla si ji. Samozřejmě jsem na tu deku šlápla a s velkou ránou dopadla na podlahu. Emmett se v tu chvíli objevil opět v okně a nechápavě na mě koukal.

„Nějak jsem se do toho zamotala no...“ zamumlala jsem. Emmett propukne v záchvát smíchu a já nevěřícně koukám, jak pomalu ztrací rovnováhu a v neustálém smíchu pádá z okna dolů.

„Emmette!“ vyjeknu a hrnu se k oknu. Naváhnu se ven, abych se podívala jestli se mu něco nestalo, ikdyž je to směšné, je přece upír. Leží na zemi, otřásajíc se smíchy. Z ničeho nic zvedne ruku, ukáže na mě a opět se začne svíjet smíchy. Sakra! Podprsenka se mi posunula a já byla odhalena trochu víc, než je slušno. S vyjeknutím jsem si překřížila ruce na prsa a zajela zpátky do pokoje.

Edward:

Když dorazili všichni do auta, soustředil jsem se co nejvíce na to, abych se uklidnil. Ale měl jsem pocit, že se to spíš ještě více zhoršovalo. Kalhoty byly napnuté a klidně bych věřil, že kdyby mohly, tak mi po obličeji tečou kapičky potu. První nastoupil Jasper. Okamžitě poznal v jakém jsem rozpoležení. No tohle! Co tady vyváděl? pomyslel si. Nemohl jsem se na něj ani podívat, ale poznal jsem, že se směje. Alice to musela všechno vidět už před chvíli. Rosalie ta mě ignorovala, jako většinou a Emmett mě upřeně pozoroval. Byl jsem nervozní a to hodně. Svíral jsem volat a soustředil se na jízdu. Bohužel mi neušlo, že Emmett sjel pohledem dolů. V tu ránu vyprskl smíchy. Cos tady vyváděl, brácho? Neříkej, že sis tu dělal dobře a my tě vyrušili?! promluvil ke mně v duchu. Zavrčel jsem. Copak za tu můžu? Já tomu dole poroučet nemůžu!

Tím pádem byla cesta domů pro ostatní asi hodně veselá. Já se během cesty tak nějak uklidnil. Rozhodl jsem se, že Jaspera nakonec na ten lov raději vezmu. Samozřejmě, on neměl nic proti a já byl jen rád, protože v tomto rozpoložení jsem nemohl jet k Belle. Pravděpodobně by toho okamžitě využila. No, ne že by mi to nějak moc vadilo... Ne, mysli na lovení.

Když jsem s Jasperem běželi k našemu oblíbenému místu tady ve Forks pro lovení, na nic nemyslel. Bylo to trochu zvlaštní, ale asi se mi snažil udělat trochu radost, protože ty hlasy se nedají vypnout úplně, takže jsem mu byl docela vděčný. Ani jsme o ničem nemluvili. Přemýšlel jsem tedy. Rosalie povídala něco o tom že o víkendu chce jít s Carlislem, Esme a Emmettem na lov a Alice myslela, že by vzala v sobotu Jaspera na nákupy, protože nemá nic nového na sebe, což je u ní něco nepředstavitelného, ikdyž byla nakupovat před dvěma týdny. Pokud si dobře vzpomínám, Charlie říkal, že pojede přes víkend na ryby. Ty představy, co se mi začaly rojit v hlavě, se mi začaly líbit. Alice mě sice chtěla vzít na nákupy sebou, ale jakmile zjistí jak jsem se rozhodl, dá mi volnou ruku. Doufám.

Takže tento víkend. Ještě nás čeká celý týden. Mám Belle říci, co jsem naplánoval na víkend? Ne. Bude to překvapení. A Alice mi bude muset trochu pomoct. Chci aby to pro ni bylo nezapomenutelné a pokud je to aspoň trochu možné, tak pro mě taky. Musím nějak udělat, aby to pro mě bylo co nejlehčí, promyslet to do všech detailů. Zajímavé. V tuto chvíli jsem si sebou byl tak jistý, že jsem věděl že bych nebyl schopen ji ublížit. Nebyla tu ani špetka pochybností, co se většinou objevila, když jsem nad tím jen trochu začal přemýšlet. Ale teď nic. Jen jistota a radost.

Jasperovi přišlo asi trochu zvláštní, proč jsem se za běhu hluboce nadechl a usmál se, ale neřešil to. Potom jsme se začali soustředit jen na lov. Jasper si vyhlídl dvě laně a rozeběhl se po své kořisti. Mě dneska laně stačit nebudou. Potřeboval jsem něco co se více vzpíralo, potřeboval jsem si vybít tu energii, co se ve mně za dnešek nahromadila. Hledal jsem tak dlouho, dokud jsem ji nanešel. Puma seděla na stromě a ostražitě si mě měřila svýma velkýma očima. Přikrčil jsem se a vyskočil k ní. Okamžitě po mě chňapla svou velkou tlapou a snažila se mi uštědřit škrábanec. Smůla, že jsem jak mramor. Roztrhla mi jen tričko, já ji srazil dolů ze stromů a vydal se za ní. Skočil jsem na ni, zakousl se jí do hrdla a začal sát. Ale tadle kočička si to nenechala jen tak líbit. Se zasyčením se ode mě odtrhla, snažila se mě ještě párkrát drápnout a pak začala utíkat. Já už se neovládal, takže jsem instinktivně po ní skočil. Tentokrát jsem ji skolil. Když jsem skončil, začal jsem zjišťovat ztráty. Dnes jsem asi nebyl tak elegantní jako obvykle. Tričko jsem měl roztrhané, kalhoty na tom byly podobně a byl jsem špinavý od krve i hlíny. Budu se muset osprchovat než pojedu k Belle.

Japer na mě udiveně koukal, když jsme se sešli a vydali jsme se domů.

„Trochu se cukala no.“ pokrčil jsem rameny. Jasper se uchechtl.

Domů jsme dorazili něco okolo osmé, měl jsem na záznamníku už vzkaz od Belly, takže si budu muset pospíšit. Těšil jsem se na ni. Neměl jsem rád, když jsme se museli od sebe vzdálit na delší dobu, ikdyž to je třeba jen jeden den. Už jsem měl našlápnuto na schodě, směr můj pokoj a sprcha, ale překvapily mě Emmettovi myšlenky. On počítal? Cože? Nevěřícně jsem se otočil, zamíříc k němu. Nepodíval se na mě, ale bylo vidět, že něco skrývá a hlavně zadržuje smích.

„Emmette snažíš se spočítat kolik je lidu na světě nebo se něco děje?“ zpytavě jsem se na něj podíval. Nevinně na mě vzhlédl a pokrčil rameny:

„To už mám spočítaný, jen se procvičuju počty.“ Tak todle nesedělo, ale pospíchal jsem, takže jsem jen mávl rukou a otočil se zpátky směr sprcha. Když jsem zacházel do pokoje, Emmett vyjekl smíchy a propustil myšlenky, co se tak snažil zadržet

„ To se mi snad jen zdá!“ zařval jsem a omylem jsem vyrval kliku.

„Takový sny ty nemáš!“ ozvalo se pobaveně z obýváku.

Stál jsem před Emmettem, který se svíjel v křesle smíchy a co víc, Jasper na tom byl stejně!

Jasper:

Tak dnešek bude asi veselý! Byl jsem celkem vděčný Edwardovi, že mě vzal na lov, ale co přišlo potom! Emmett si mě vzal stranou a vypověděl mi co se mu stalo dnes odpoledne. Jen při představě všeho toho, jsem měl co dělat, abych se nesmál na celé kolo. Ale nejlepší bylo, když se Emmett snažil před Edwardem všechno ututlat. Já s tím takový problém nemám, ale na Emmettovi bylo okamžitě vidět, že něco tají. Snažil jsem se mu pomoct aspoň trochu přes emoce, ale byl jsem tak pobavený jeho pokusem vše utajit, že se mi to moc nedařilo.

Jakmile vyjekl scmíchy, musel jsem taky. Pohled na Edwarda, který nevěřícně střídá pohledy na mě a na Emmetta k tomu ještě dodal. Oči se mu zúžily, když si četl v našich myslích, co je příčinou našeho veselí a asi se mu to moc nelíbilo. Ovšem to Emmett čekal, takže než spadla Edwardova ruka, která patrně chtěla Emmetta popadnout za límec, utekl rychle do bezpečí svého pokoje k Rosalie. Chechtal jsem se tak, že jsem nadskakoval v křesle a to, že se na mě Edward otočil s nenávistným a pomstychtivým pohledem, jsem nějak neřešil. Díky svému daru jsem okolo sebe rozprostřel to své veselí, takže se Edward, idkyž proti své vůli, začal chechtat stejně jako já.

„Vždyť se vlastně stejně nic nestalo ne?“ vydechl jsem mezi smíchem.

„Jasný, musíme to brát s humorem přece!“ přidal se ke mně Edward. Usoudil jsem tedy, že Edward to už vezme v pohodě a trochu zmírním svůj nátlak emocí. Pro případ jsem, ale volně ve vzduchu nechal jakési odpuštění. Edward stál přede mnou opřený o svá kolena se sklopenou hlavou. Za ním se objevil Emmett a hlavou mi pokynul jako poděkování.

„Hele kluci, nejsem moc šťastný, že jste Bellu viděli v.... No jaksi tak, jak byste ji vidět asi neměli, ale v klidu. Nebudeme z toho dělat aféru, teda pokud to zakopneme do kouta a už se o tom nebude mluvit, jasný?“ promluvil k nám Edward. Poslední věta byla, ale směřována Emmettovi. Ten s pobaveným výrazem příkývl.

„Dobrý, jdu do sprchy a pak za Bellou, uvidíme se ráno.“ zmizí Edward z místnosti.

„To bylo o fous, dík brácho!“ zazubí se na mě Emmett.

Bella:

„Emmette! Jestli něco řekneš Edwardovi, utrhne ti hlavu! Nevím, jestli se k němu třeba jen tak nepřidám, asi tušíš, že by to bolelo, jasný?“ vysvětlovala jsem, tentokrát oblečená!

„Promiň Bello, Edward by ti nedovolil se mě jen maličko dotknout, ublížila by sis! Vždyť se znáš!“ podotkne pobaveně Emmett.

„Ale jsem rád, že se ti libí můj dárek! Aspoň někomu!“ dodá a zmizí. Paráda! Jestli se todle Edward dozví, nedokážu se mu podívat do očí. Vlastně ani teď se mu nedokážu podívat do očí. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky, tak jsem šla do kuchyně uvařit Charliemu jídlo. Rozhodla jsem pro lasagne. Příprava a dokončení mi zabrala necelou hodinu, takže jsem ani nebyla překvapená, když jsem zaslechla auto. Tentokrát jsem se šla raději podívat kdo to je. Edward.

Jen co jsem zahlédla ho vystupovat, polilo mě horko. Vypadal totiž jinak. Tak divně. Nevím jak to popsat, vypadal šťastně a při tom i naštvaně?!

Otevřela jsem dveře a neubránila se úsměvu, který se mi vždycky rozlije po tváři, když ho uvidím.

„Ahoj.“ přivítala jsem ho. Vyčkávala jsem, jestli mě políbí. Moc často to nedělal, na přivítanou skoro vůbec.

„Ahoj Bello.“ usmál se na mě mým oblíbeným pokřiveným úsměvem a podal mi ruku. Puls mi trochu přeskočil, když jsme se rukama setkali. Vtáhla jsem ho dovnitř a chtěla jsem zavřít dveře, ale on mě nečekaně namáčkl na stěnu. Zadrhl se mi dech.

„Co se děje?“ zeptala jsem.

„Čekal jsem trochu jiné přívítání.“ usmál se na mě šibalsky. To ne! Přivítání, něco takovýho komentoval dneska odpoledne Emmett. Zčervenala jsem.

„Trochu mě mrzí, žes tak přivítala Emmetta.“ koukl na mě smutně skrz řasy. Ach ne! Ví jak na mě. Přestala jsem dýchat. Edward se naklonil k mému uchu a zašeptal:

„Dýchej lásko.“

Konečně jsem se nadechla. Edward mě políbil do důlku za uchem a pak se přemístil na rty. Začal mě jemně líbat. To se mi nelíbilo. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přimáčkla se k němu. Ovšem co mě dnes překvapilo nejvíce, bylo to, že mě odstrčil. Uzamkl mě svými pažemi okolo pasu a do toho polibku se ponořil skoro stejně jako já. Já už začínala mít problémy. Lapala jsem po dechu a chtěla víc. A co víc, Edward na tom byl patrně úplně stejně neboť mě vtáhnul dovnitř, kopnul do dveří a dotáhl ke gauči. Položil mě na něj.

„No ne..“ vydechla jsem, když na mě nalehl.

„Víš, přemýšlel jsem..“ řekne mi do kůže na krku.

„A o čem?“ optám se zadýchaně. Neopověděl, líbal mě na krk, tváře a lícní kosti. Anichž bych si to uvědomila, vklouzla jsem rukama pod jeho tričko. Jeho studenný dech se mi otřel o můj krk.

„Bello..“ vydechl přiškrceně, ale pokračoval v líbání na krku.

„Emmett říkal, žes měl nějaké problémy v jídelně a v autě...“ nadhodím. Nečekaně se odtáhl a otočil obličej ode mě.

„Co se děje?“ ptám se nevinně.

„Já ho přerazim, fakt že jo..!“ zavrčí.

„Cos děla v tom autě?“ zeptám se zvědavě.

„Četl si knížku..“ odpoví nenuceně.

„Jakou?“ tentkokrát už neodpoví.

„Edwarde?“ položím mu dlaně na tvář. Otočí ke mně obličej a já okamžitě poznám, jakou knížku četl.

„No to snad...!“ zalapám po dechu.

„No co, chtěl jsem tě potěšit..“ pokrčí rameny. Nečekaně se začnu smát. Todle odpoledne pro nás muselo být opravdu těžké. Oba jsme si zažili svoje.

„Je tu něco k smíchu?“ zeptá se Edward.

„Musíš uznat, že dnešek byl vtipný, Edwarde.“ rozesměji se znovu. Po chvíli se přidá ke mně a přitáhne si mě na prsa.

„Charlie pojede na víkend na ryby, že?“ optá se po chvíli příjemného ticha.

„Ano, včera o tom mluvil. Proč?“

„Budu doma sám.“ řekne jakoby nic. Okamžitě mě něco napadne. Vystřelím do sedu a podívám se na něj. V očích vyčtu přesně ten samý nápad, jako ten můj.

„Jsi... Myslíš...Vážně?“ zakoktám se. S očima ponořenýma do mých váhavě přikývne. Mnou projede proud emocí. Radost, nedočkavost, strach, nervozita a... vzrušení. Vyčte to z mých očí a opět si mě přitáhne na prsa.

„Těším se, ale mám obavy abych..“ zašeptá.

„Neboj, patříme k sobě.“ zašeptám taky. Oba pocítíme jinou atmosferu a dopřejeme si chvíli ticha. Příjemného ticha, plného lásky a touhy.

Emmett:

Seděl jsem v pokoji a četl nějakou blbost. Doporučil mi ji Edward, prý je to dobré počtení. Já nejsem na knížky, spíš na kanadský žertíky.

Z vedlejšího pokoje jsem uslyšel šepot, ale nedalo se rozumnět. Potichu jsem vyšel na chodbu, přišlo mi hrozně vtipné plížit se vlastním domem. Mluvila to Alice s Jasperem.

„No vešel jsem do auta a okamžitě na mě to jeho..ehm...napětí padlo. Vidělas co tam dělal? Celkem by mě zajímalo, co našeho Edwarda vyvedlo tak z míry.“ uchechtne se šeptem Jasper.

„Dobře, ale nesmíš to nikomu říct, jasný? Četl tu knížku od Emmetta.“ zašeptá opravdu potichu Alice. Vykulím oči, jak se snažím zadržet smích a utíkám pryč od domu. Až v lese propuknu v obrovský smích. Jé, jak já se rád směju! Poslední dobou je hlavní přičina mého veselí Edward a Bella! Že oni jsou tak vtipní!

No, ale aspoň jsem jim pomohl konečně do toho praštit. Když jsem utíka z domu, stačil jsem zaslechnout jak Aice říká, že Edward se rozhodl, co bude dělat o víkendu.

Myslím, že bych měl začít uvažovat nad dalším kanadským žertíkem nebo je mám nechat si užít?

Uvidíme!

KONEC

Shrnutí povídek

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Co zavinil Emmettův Dárek?! - 2. část: