Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Cena života

Cena životaSem tam se objeví takové ty nálady, kdy mám chuť se vrátit ke psaní tady na Stmívání.eu. A tohle je jen malá ochutnávka něčeho, na co mi jednou mysl zabloudila pozdě v noci... Postavit se osudu a napravit situaci po Edwardovsku.


Cena života

Nikdo nepochopí původ zla, 
dokud neodhalí pravdu
o takzvaném ďáblu a jeho andělech...

Origen (186-225) 

 

Chicago, 2013

 

Za okny se vznášel opar léta. Kouř stoupal úzkou špinavou uličkou a v tanečním rytmu se lehce zvedal vzhůru k nebi, kde se připojoval k mrakům. Ledové kapky dopadaly s jemným a rytmickým bubnováním na okenici jednoho z panelových domů v chudinské čtvrti. Byl to vysoký dům. Snad dvacet metrů vysoký nebo možná dvaadvacet? To nemělo ani cenu počítat. Rozpadal se. Cenu by měla pouze oprava, na kterou však nikdo neměl. Ne tady.

 

Omítka už dávno vypověděla službu a odlupovala se jako pomerančová slupka ze zdi. Většina okenic už propouštěla do bytů chladivý vítr přes drobné škvírečky, které má na svědomí zub času.

 

Mladý muž přejel pohledem po pokoji. Uvnitř to nevypadalo o nic lépe než zvenčí. Barva už dávno slezla ze zdí, na stěnách skvrny neznámého původu, polo rozbitý nábytek všude okolo a malý batoh v koutě místnosti. Byly to jediné věci, které si s sebou vzala. V odrazu zrcadla zaregistroval, jak se osoba v posteli zavrtěla.

 

Ve vzduchu se vznášela její sladká vůně. Voněla jako růže, ne jako sladké mámení. Byla jako boží vůně uzamčená v lidském těle. Zpívající andělé v její krvi se ředili se samotnými pekelníky, usmívající se karmínově do jeho tváře. Měla ten tajemný, vášnivý, ale zároveň nevinný pach, kterým ho k sobě připoutala. Byla tak mladá! Tak moc zajímavá... přál by si pro ni lepší život, než jaký jí dosud osud připnul na tričko.

 

Přeplul místností a sedl si na kraj postele. Tohle byla až moc nebezpečná čtvrť. Měla se narodit někde, kde jsou aleje růžových stromečků, ve vzduchu se vznáší pach z cukráren a králíčci poskakují po silnici. Kde se na sebe všichni falešně usmívají a žijí své sny.

 

Možná by se pak ale nevyklubal z ní takový klenot. Byla by jiná. To je jisté. Namyšlená a panovačná – jako bývají dívky z takových míst. Tady bylo pouze správné to, že se naučila o krutosti života a jeho nelítostném koloběhu.

 

S povzdechem si vzpomněl na obrázek její krvavé rány na boku. Byla sice rychlá a mrštná, ale nestihla uhnout noži, který měl ten pacholek v ruce. Nejraději by ho poslal do horoucích pekel, kdyby mohl. Jenže, co on zmůže z vlastní vůle?

 

S tichým zamručením se dívka otočila na bok a přitiskla naléhavě deku k hrudi. Drobné tělíčko zakrývalo pouze tílko a tenká deka. Na víc věcí peníze neměla. Vítr se zapřel do bledých ramen a instinktivně se zabořila do přikrývky, aby se zahřála.

 

Byla krásná. Ne, ona je krásná! Opravil se v myšlenkách a usmál se sám pro sebe. Černé řasy se jí zachvěly, když se jí dotkl. Nemohla to cítit, ale nejspíš byli lidé obdarováni skrytým smyslem. Jinak si to neuměl vysvětlit. Zastrčil jí tmavý pramen vlasů za ucho a sledoval její andělskou tvář. Dle fotky, kterou měla položenou hned vedle své hlavy, soudil, že krásu zdědila po matce.

 

Její plné rty se po chvíli zkroutily a tepová frekvence vyskočila z minima na maximum. Během chvilky se octl v nejtemnějším koutě místnosti, aby ho neviděla.

 

„Proboha!“ vykřikla najednou a vyskočila z postele. Začala pobíhat po místnosti a poskakovala ve snaze navléknout si ponožky. „Sakra, sakra!“ klela, až se nad tím musel usmát. Byla neuvěřitelná. „Kde mám klíče? Mobil! Krucinál!“

 

„Na stolku, Bello, nechoď nikam,“ vydechl tiše. Věděl, že jeho odpověď je zbytečná. Vždy byla. Jeho hlas byl spíš závan větru, žádný člověk ho nemohl slyšet, dokud sám nechtěl.

 

Zastavila se v půlce pohybu a čelo se jí svraštilo. Její instinkty radily to samé co chlapec. Zůstat doma a svalit se do postele, kde by pokračovala v nerušeném spánku, který střežil. Sledoval její vnitřní boj. Vypadala tak... tak... jinak oproti všem dívkám. Byla jedinečná. Možná by její srdce mohlo být dostatečně silné na to, aby ho mohla milovat. Nebo ne? Smutně si v lidském gestu povzdychl.

 

Hnědovlasá dívka se na chvíli zasekla v pohybu, jako kdyby ho slyšela. „Jsem paranoidní,“ zamumlala pro sebe a rozběhla se k saku. Proběhla okolo něj jako vítr a konečky prstů zavadila neznatelně o jeho ruku. Edward vykulil oči. Byl to sice jen zlomek vteřiny, ale vryl se mu navěky do paměti.

 

Bylo to tak zvláštní! Nezapomenutelné!

 

Chtěl zase cítit její dotek. To chvění, elektrické náboje, které zasáhly jeho buňky jako nelítostné blesky v horkém letním dni. Jeho dlouhá existence ještě nic takového neokusila. Uragán, který prošel jeho tělem a bral orgány útokem. Žádný vánek nebo něžné ťuknutí jako rutinní dotek příbuzných.

 

Než se vzpamatoval, nebyla už v pokoji. Zaskřípal zuby, když si uvědomil, jak šílené to je. Nemůže přeci předělát příběh, který Alice pevně stanovila, nebo ano? Bude ji sledovat!

 

Běžela tmavou, klikatou ulicí. Tenisky čvachtaly loužemi, které tu zanechal déšť a srpkovitý měsíc na obloze se jim vysmíval.

 

„Zpomal, prosím,“ prosil tiše za ní a schovával se ve stínech. Belliny zorničky se vyděšeně rozšířily a začala se ohlížet. Nezpomalila moc.

 

„Už slyším i hlasy, magořím!“ hučela sama pro sebe a zase zrychlila tempo běhu. Proč tak spěchá k té kamarádce? To je to tak důležité uprostřed noci? Jeho otázky nebraly konce. Ale byla tak mladá! Tak nadějná... Tak nevinná...

 

Jako blesk ji předběhl a schoval se do temné uličky, kterou by měla za chvíli míjet. Bylo rozhodnuto. Proč jen je tak tvrdohlavý? Nikdy ve svém dlouhém bytí nic podobného nevymyslel, ale teď cítil, že je to to jediné, co chce udělat. Viděl už zářící světla auta. Hnalo se šílenou rychlostí kupředu a za chvíli si hodlá vybrat svou daň.

 

Její bubnující srdce, dech sladký, rty lákající k polibku. Och, tak moc by ji chtěl políbit! Je ochotný riskovat cokoliv, aby ji nemusel nechat té sobecké postavě s kosou? Byl by ochotný se tak odsoudit k zániku, protože by znala jeho podstatu? Ano... Hlásila se jeho sobeckost. Ta opeřená kuřata nahoře v ráji by ji rádi měli pro sebe! Ale to jim tentokrát nedaruje! Chce taky svůj díl!

 

Raději opravdovou chvíli s ní než cokoliv jiného. Ten dlouhý měsíc, který strávil v její blízkosti, byl až příliš krásný. Její úsměv, světélka v očích, když vymýšlela hlouposti. Rozcuchané vlasy po ránu. A co teprve, kdyby ona věděla o jeho přítomnosti? Bella přeběhla uličku, kde se skrýval, a on vyběhl neslyšně za ní. Teď, nebo nikdy!

 

Auto začalo hlasitě troubit a gumy skřípaly na mokrém povrchu. Bellino tělo zamrzlo uprostřed silnice. Snažila se hnout, ale nohy vypověděly službu. Jako kdyby bylo na asfaltu lepidlo a ona se do něho chytla. Byla mouchou. Lapená v pavučině a obří tarantule – auto – se na ni s nezvratnou rychlostí řítilo. Křik se zadrhl v hrdle, ale alespoň víčka přitiskla pevně k sobě. Vteřinové ručičky zuřivě tikaly kupředu a ona už jen mohla čekat, až ji auto rozmázne mozek k vozovce.

 

Vtom ucítila, jak ji něco ledově tvrdého srazilo z úplně jiné strany, než čekala. Z úst se jí konečně vydral výkřik a zrnitý asfalt jí odřel ramena. Bok i ruce vyslaly do mozku bolestivý záškub. Zátěž na jejím těle povolila svůj stisk, ale pevné paže ji stále roztřeseně svíraly.

 

„Bello? Bello? Slyšíš mě?“ šeptal skřípavý hlas do jejích vlasů a ona se v šoku zmohla jen na přikývnutí. Zvedla pohled ke svému zachránci a tekoucí zlato v očích jejího zachránce se jí zaryly téměř do žaludku. „Jsem tu, neboj se ničeho. Už se ti nic nestane.“ Cítila se v jeho rukách tak slabá a malátná... Ale ty oči! Zlaté, aztécké, studné a bolesti a chladu. Byly jako hvězdy v dáli. Mohla se jich dotknout! Bože, jak nádherné byly! A nelidské...

 

„Kdo jsi?“ zašeptala a před očima měla černé mžitky. Zvedl se s ní v náručí. Nesl ji hrdě a opatrně kupředu. Nechápala to. Jak se tak rychle zjevil za ní? U ní? Neznámý chvíli mlčel, dokud se v Bellině hlavě neustálilo pískání v uších z nadbytku adrenalinu. Zamrkala zase na muže a ulicí se rozezvučelo houkání sanitek a policie.

 

„Smrt, ale říkej mi Edward Cullen,“ pousmál se, než ji obklopila tichá temnota.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cena života:

 1
10. AliceNathalieCullen
18.10.2012 [9:28]

Krása... taková atipická, ale krása Emoticon

9. Killy
17.10.2012 [14:00]

Nuž, otvorila som to hlavne kvôli perexu... Hneď si mi na ourstories prišla akási známa! Emoticon A vidím, že máš ten istý problém čo ja - čo sa týka Stmívaní. Uf, už sme dve, čo nás to tu prestalo baviť Emoticon poviedka to bola krásna. Tvoj štýl písania ma veeľmí zaujal... Možno sa v budúcnosti stretneme pod nejakým tvojim článkom Emoticon

16.10.2012 [14:02]

KristenPattinsonTwilightnemám slov, je to jedinečné !!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. wennu
15.10.2012 [16:55]

prosím,prosím,prosím pokračování,prosím o něco takového nás nesmíš připravit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.10.2012 [16:21]

„Smrt, ale říkej mi Edward Cullen,“ tak tohle mě dostalo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
krásná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. SofiaN
15.10.2012 [10:35]

Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2012 [20:23]

kiki1No páni! Dokonalá povídka. Moc pěkně napsané. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. reneesmecarliecullen
14.10.2012 [18:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS
14.10.2012 [16:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2012 [15:17]

NeliQNádherná jednorázovna, celá trochu pochmúrna no ku koncu podfarbená nádejou, ale musím povedať, že posledná veta ma, aj napriek pochmúrnosti, rozosmiala. Skutočne nádherné a mne nezostáva len sa pokloniť tvojmu talentu Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!