Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Být jedinečná, neznamená dělat pokusného králíka! 3/3

02.11.2010 (17:45) • Enutka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1045×

„Rose, jak si mohla!“ řekla a tvářila se ublíženě.

„Alice, co jsem...“ Ale okamžitě mi došlo, o co jde.

„Alice, Jacob to navrhl sám. Já nejsem necitelná, já vím, co to obnáší a také vím, že Jake...“ Ale nedopověděla jsem, jelikož mě moje milovaná sestřička přerušila.

„O čem to mluvíš? Já přece nemluvím o Jacobovi, i když mi pak vysvětlíš, jak to je. Já jsem naštvaná, protože si jela na nákupy beze mě!“

„Aha. Je mi to líto, ale ty si byla s Jasperem na lovu a já potřebovala vypadnout z domu.“

„Hm...“ To bude dlouhé přemlouvání, aby se mnou mluvila.

„No tak se na mě nezlob. Vyjedeme si spolu zítra,“ řekla jsem.

„Rose, asi ti to nedošlo, ale zítra večer budeme muset být na mýtině, takže celý den se budeme připravovat. Budeme muset na lov, domluvit se s vlky a promyslet všechno do detailů.“

„Dobře, promiň, že nejsem tak obeznámená s tím, co všechno budeme muset udělat,“ řekla jsem jí a cítila se uražená. Nechápu to, ale poslední dobou jsem přecitlivělá.

„Takže mi vyčítáš, že já přemýšlím?“ řekla a koukala na mě jak na blbečka.

„Alice, já ti nic nevyčítám. Omlouvám se za všechno, jo? Jsi moje sestra a nechci abychom se hádaly, když teď máme co nejvíc držet při sobě.“

„Omluva se přijímá. Rose, máš mě ráda?“ zeptala se.

„Jasně že jo. Co to je za blbou otázku?“

„A jak moc mě máš ráda?“ A jé. Já tušila, že mi odpustila nějak snadno.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

„Potřebuji, aby si se mnou šla nakoupit nějaké... sexy spodní prádlo.“

Když to řekla, málem jsem propukla v smích, ale nechtěla jsem Alice naštvat, takže jsem tam seděla a čekala, jestli ještě něco dodá.

„Víš, máme dnes s Jasperem výročí, takže si potřebuji koupit něco, co se mu bude líbit,“ řekla.

„Dobře. Půjdu s tebou a poskytnu ti objektivní kritiku,“ řekla jsem a začala se smát.

„A ještě budu potřebovat, abys zdržela Jaspera, abych stihla všechno připravit. Znáš to. Svíčky, květy růží, vůni a samozřejmě hudbu.“

„Ok. Takže v kolik vyrážíme?“ zeptala jsem se s předstíranou radostí.

„No, co takhle hned?“ řekla a já litovala toho, že jsem jí zas něco slíbila.

„Dobře, jedem tvým porschem?“

„Jo. Rose, já se tak těším, už dlouho jsem nebyla nakupovat,“ řekla a já myslela, že jsem se přeslechla.

„Cože? Jo, máš pravdu, naposledy si byla asi před čtyřiceti hodinami. To je dlouhá doba. Pojď, musíme vyjet nebo dostaneš abstinenční záchvat,“ řekla jsem a Alice na mě vyplázla jazyk.

(...)

Konečně jsme dojely do Seattlu a zastavily před nákupním střediskem. Vešly jsme dovnitř a Alice byla pryč. Když jsem zpozorovala, že je u spodního prádla, šla jsem s poťouchlým úsměvem za ní.

„Tak co? Které se ti líbí?“ zeptala se mě.

„Hm... Myslím, že to červené prádýlko se bude Jasperovi líbit. A ty se do toho snadno dostaneš, aniž bys to potrhala.“

„Myslíš, že červená je dobrá? Není moc křiklavá?“ řekla.

„Jasně, že je moc křiklavá, a o to jde. Co je křiklavý, je sexy.“

„No, asi máš pravdu. Vezmu to červené krajkové.“

„Neboj se. Stejně ho na sobě nebudeš mít dlouho,“ řekla jsem a spolu jsme se tomu zasmály.

„Ok, takže máme vše?“

„Jo, mám vše, co jsem potřebovala. Můžeme jít,“ řekla a šla zaplatit.

Potom jsme se jen tak procházely po obchodech a koupily nějaké drobnosti. Zaplatily jsme a vyšly ze střediska. Jen jsem tak šla a najednou jsem do někoho vrazila. Jejda, doufám, že jsem toho člověka nerozmáčkla.

„Promiňte, já nechtěla,“ řekla jsem.

„To je v pohodě. Rosalie? Jsi to ty?“ řekl a já se mu zahleděla do tváře.

To není možné. Ne, to se mi jen něco zdá. To nemůže být Adam, že ne?

„Adame? Jsi to ty?“ řekla jsem a doufala, že se mýlím.

„Jsem rád, že si na mě nezapomněla. Já na tebe taky nezapomněl ani na tu noc na ostrově Hierro. Byla to nejkrásnější noc v mém životě. A co teď děláš? Usadila ses tady? Jestli máš dnes čas, mohli bychom spolu zajít do hotelu,“ řekl a mně se z něj udělalo zle. Jde na to rychle. Sotva ho potkám, už mě zve do postele. Hodně nenechavý upír.

To ne! Co mám dělat? Musím se ho zbavit, protože Emmett se o něm nesmí dozvědět. Ok, takže mu řeknu, že jsem tu jen na skok, že nemám čas. Jo, to by mělo vyjít.

„Jsem ráda, že jsem tě potkala, ale jen tudy projíždím a čeká mě ještě dlouhá cesta. Takže ahoj,“ řekla jsem a doufala, že to prošlo.

„Rose, proč jsi na mě nepočkala? Já tě tam hledám jak idiot a ty tu stojíš a kecáš s...“ No to mi ještě chybělo.

„Alice, tohle je Adam můj... známý,“ řekla jsem.

„Aha... no, já jsem Alice, těší mě,“ řekla a měřila si mě zvláštním pohledem.

„Tak jsem ráda, že jsem tě znovu viděla a my už musíme jít,“ řekla jsem a chystala se odejít.

„A opravdu si to nerozmyslíš? Jsem v tom nejluxusnějším hotelu tady. Mám tam i velkou postel.“

„Ne, nerozmyslím si to,“ řekla jsem mu a šla k autu.

Nasedla jsem na místo spolujezdce a za pár sekund přišla Alice. Propalovala mě pohledem. Čekala jsem, co řekne. Doufám, že o tom neřekne Emmettovi, protože náš vztah funguje, tak jak má a já to nechci zničit.

„Kdo to byl? A co ty řeči o posteli? A já slyšela, co říkal o tom ostrově a o všem,“ řekla.

„No, Alice, řeknu ti všechno, ale musíš mi slíbit, že se o tom nedozví Emmett, ano?“ řekla jsem.

„Nic se nedozví. Teda pokud s tím Adamem něco nemáš,“ řekla a já ji ubezpečila, že ne.

Nadechla jsem se a začala s vyprávěním.

„Byl to čas, kdy jsme s Emmettem prodělávali menší krizi. Emm se vydal s Edwardem někam do lesů a nebylo jisté, kdy se vrátí. Nechtěla jsem být v domě sama, tak jsem si zaplatila cestu na Kanárské ostrovy. Jela jsem tam v době, kdy tam není takové horko a nejezdí tam tolik turistů. Byla zrovna noc. Seděla jsem na pláži a koukala na měsíc, když v tom se vedle mě objevil Adam. Seděli jsme tam a povídali si no a... Nakonec jsem se probudila nahá v jeho posteli. Hned ten den jsem odjela domů a přála si, abych to mohla smazat.“ Cítila jsem se tak trapně. Zapřísahala jsem se, že nikdy nikomu neřeknu, co se tehdy stalo. Doufala jsem, že mě Alice nebude odsuzovat, ale vím, že bych si to zasloužila.

„No... nebudu ti říkat, že ti rozumím, ale nebudeme hledět na minulost. Co se stalo, stalo se a ty už na tom nic nezměníš. Neboj se, Emm se nic nedozví,“ řekla.

„Děkuji. Ani nevím, jestli si takové jednání zasloužím.“

„No nic vyjedeme. Musím ještě všechno připravit,“ řekla a já byla ráda, že změnila téma.

Za celou cestu jsme prohodily pár slov v přátelském duchu, ale ve vzduchu bylo cítit napětí.

Snažila jsem se myslet na Renesmé, Emmetta, Bellu a Edwarda, jen abych vyhnala z hlavy Adama a vrátila se domů s dobrou náladou. Když jsme přijely domů, Emmett a Jasper se dívali na televizi. To se hodí. Alice stihne všechno naplánovat a já nebudu muset vymýšlet šaškárny, abych Jaspera zdržela.

„Zlato, máš se zastavit za Bells. Už jsou v tom jejich domečku,“ řekl Emmett.

„Jasně, hned tam zajdu. Nevíš, o co jde?“ zeptala jsem se ho.

„Já ne, ale Bella říkala, že ty už budeš vědět,“ řekl a otočil se zpátky k televizi.

Co by mi Bella mohla chtít? Aha, asi se dozvěděla o tom s Jacobem. Budu tam muset jít, jinak si o mně budou všichni myslet, že jsem zbabělec. Vyběhla jsem ze dveří a v tom okamžiku jsem se srazila s Bells. S tímhle bych měla přestat! Tohle už je dnes druhá srážka s upírem.

„Právě jsem za tebou chtěla jít,“ řekla jsem.

„Pojď se projít. Myslím, že není potřeba, aby to všichni slyšeli,“ řekla vážným hlasem.

Běžely jsme směrem k lesní mýtině. Když jsme tam dorazily, sedla si Bella na trávník a pozorovala měsíc. Sedla jsem si vedle ní a čekala.

„Rose, jak jsi mi to mohla udělat? Já myslela, že ty mi rozumíš, ale asi jsem se spletla.“

„Víš to od Edwarda? Bello, není to z mé hlavy. Jacob to navrhl,“ řekla jsem, ale cítila jsem se hrozně. Tohle jsem na tom věčném životě nenáviděla. Tolik problémů, které by nebyly, kdyby jsme všichni umřeli v době, ve které jsme žili.

„Rose, já to vím. Musím se ti přiznat, já udělala to samé. V jídelně jsem řekla, že ho nikdy nepustím, ale když jste byly s Alice na nákupech, šla jsem se s Jacobem projít a ptala se ho, jak to cítí on a dokonce jsem řekla, že asi udělá správnou věc. Jsem odporná,“ řekla.

No teda. Tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že na mě bude řvát, ale tohle je moc. Co jí mám na to teď říct?

„Ehm... nevím co ti na to mám říct, ale musíš vědět, že to je Jacobova volba. Je jen na něm, jak se rozhodne.“

„Rosalie, já nechci aby odešel, ale taky nechci, aby mi vzali mou holčičku.“

„Já vím, věř mi, já vím.“

Proseděly jsme tam polovinu noci a jen tak si povídaly. Nakonec jsme se rozhodly, že bude lepší, když se nikdo nedozví o tom, co Bells Jacobovi řekla. Vstaly jsme a běžely zpět domů. Na prahu stál Edward a divně si nás prohlížel. Přišel k nám a objal Bellu. Rozhodla jsem se, že u toho nemusím být a šla dovnitř. Vyběhla jsem nahoru a sedla si na postel. Emmett zrovna vyšel ze sprchy a prohlížel si mě.

„Líbí se ti, co vidíš?“ zeptala jsem se ho a usmála se. Pořád na mě divně koukal, ale nesmál se.

„Měly jste se dneska na nákupech s Alice fajn?“ To ne! Alice mu to řekla, ale proč?

„Jo, bylo to fajn. Prolezly jsme spoustu obchodů, koupily další oblečení a boty a různé další drobnosti.“

Jen v ručníku se šel posadit ke mně na postel a díval se mi do očí. Netuším, kolik toho ví, ale nekřičí na mě a to je divné.

„Fajn? Tak to jo. Jsem rád, že sis to užila. A nepotkala si náhodou někoho?“ zeptal se. Nevím, proč chodí kolem horké kaše.

„No vlastně ano. Potkala jsem jednoho známého,“ řekla jsem.

„Známého? A odkud?“

„Jak jsem byla tehdy na Kanárských ostrovech, tak jsem se tam seznámila s ním a jeho přítelkyní. Moc milý pár.“ Super už mu lžu.

„Aha. Škoda že si pak odešla s Bellou. Mohli jsme si ty, já a Adam společně popovídat.“ Cože? Dělá si ze mě srandu, že jo? To jako, že Adam byl tady?

„Adam byl tady? Co tu hledal?“

„Povím ti to. Je to dost legrační. Přišel sem, zazvonil a já mu otevřel. Zeptal jsem se ho, co tu hledá a on na mě vybalil, že hledá tebe a kdo prý jsem. Myslel jsem, že bouchnu smíchy. On si tu prostě přijde a ptá se, kdo jsem já? Tak jsem mu řekl, že jsem tvůj manžel a zeptal se ho, odkud tě zná. Řekl, že to je na dlouhé povídání, a tak jsem ho pozval dál.“ To snad ne. Nejhorší den v mém životě fakt! Jsem zvědavá, co z něj vyleze dál.

„Sedli jsme si na sedačku a on spustil, že tě poznal na Kanárských ostrovech a že to jsme asi ještě nebyli my dva spolu. No že jste se tam blíž seznámili a strávili ty dny spolu. Všechno jsem mu odkýval a řekl mu, ať vypadne. Takže, co to má znamenat? Co jsi s ním měla, Rose?“

„Já? Nic, co bych sním měla mít? Prostě jsme se jen poznali a plavali spolu, prozkoumávali skály a útesy. No a večer jsme šli každý do svého pokoje,“ řekla jsem a doufala, že mi uvěřil.

„To je všechno, jo? To ti mám věřit, že si sním nic neměla?“

„Medvídku, minulost nechme minulostí. Důležité je, že jsme spolu a milujeme se. Na ničem jiném nezáleží,“ řekla jsem a políbila ho.

„Dobře. Co takhle využít toho, že na sobě máme strašně málo oblečení?“ řekl a začal mě svlékat.

„Emme, promiň, ale dnes nemám náladu. Musím zajít za Alicí a na něco se jí zeptat. Někdy jindy, lásko, ano?“ řekla jsem a viděla to zklamání v jeho očích, ale já bych to dnes nezvládla. Bylo toho na mě moc. Šla jsem chodbou a zaklepala na dveře Alicina pokoje. Věděla jsem, že je neruším, protože Jaspera jsem slyšela dole u televize. Ozvalo se dále, takže jsem vstoupila.

„Tak jak to dopadlo?“ zeptala jsem se a posadila se k ní na postel.

„No, ehm... jak to říct. Jasper zapomněl na naše výročí, takže pro mě neměl dárek a hrozně se za to styděl. Pořád jsem mu opakovala, že to nevadí a snažila se mu předvést v mém novém prádlu, ale on řekl, že si uděláme super večer někdy jindy a šel se dívat na televizi.“

„To je mi líto. Vím, jak ses na to těšila. Nevadí, u mě to bylo naopak. Prý tu byl Adam a všechno Emmovi řekl, ale já mu řekla, že jsem s Adamem nic neměla a uvěřil mi, ale pak chtěl, aby byla dnešní noc naše a já nemohla. Bylo toho dneska na mě moc.“

„Jo, o Adamovi vím. Chtěla jsem to zastavit, ale to už ho Emmett vyhazoval z domu.“

„Jo, ale tak je fajn, že se to vyřešilo. Co takhle udělat si náš večer? Nechceš nalakovat nehty?“ zeptala jsem se jí a usmála se.

„Tak jo. Koupila jsem nějakou novou komedii, takže budeme koukat na televizi a přitom si lakovat nehty,“ řekla a málem nadskakovala dva metry vysoko.

Celou noc jsme si jen povídaly, lakovaly si nehty, zaplétaly si vlasy a koukaly na televizi.

Ách... nedokázala bych přenést přes srdce, kdybych tohle měla ztratit, protože jestli dojde na boj, nemáme šanci. I když se Bells hodně snaží zocelit svůj štít. Věřím v Jacoba, i když vím, že bych ho neměla podporovat, ale stejně se říká, že blondýny jsou blbé, takže jim to nebude připadat tak divné. Bylo už čtvrt na šest ráno, takže jsem se šla osprchovat a převléct. Oblékla jsem si sytě červenou teplákovou soupravu, i když takovéhle oblečení obvykle nenosím. Sešla jsem dolů a posadila se vedle Emmetta na sedačku. Dům mi připadal takový prázdný. Carlisle a Esmé jsou ve svém pokoji, každý si domyslí, co tam asi dělají. Alice a Jasper běželi do lesa a Bella, Edward a Ness jsou ve svém „domečku“.

Posadila jsem se blíž k Emmettovi a dala mu polibek na krk. Pak jsem se přesunula na jeho ústa a začala ho líbat. Byl sice překvapený, ale za nic na světě by nekazil hru. Lehla jsem si a přitáhla si Emma na sebe. Hladově jsem ho líbala a přitom mu sundávala tričko. Nezáleží na tom, že jsme v obýváku. Stejně tu nikdo není. Emm mi sundal mikinu a tričko a svou pusu směroval pořád níž, když v tom někdo vešel. Edward.

„Hele, já proti sexu nic nemám, ale nebylo by lepší vynechat z toho všechny ostatní a dělat to ve vaší ložnici?“ zeptal se Edward a ve tváři měl otrávený výraz.

„Edwarde, my nemůžeme za to, že jsi hrozně nekreativní! Dělat to jen na posteli v ložnici, tě za nějakou dobu omrzí,“ řekla jsem mu a přitom jsem hledala tričko, které Emm někam hodil.

Emmett se samozřejmě začal smát a Edward zvedl oči v sloup. Sice všechno zkazil, ale byla to hra a nevadí, že jsme se nedostali úplně do konce.

„Rose, zkusila by ses obléct prosím?“ zeptal se Edward.

„Proč? Znervózňuji tě?“ zeptala jsem se ho a vypnula prsa. Ještě jsem na sobě neměla tričko, takže to musel být pohled.

„Ne, ale nehodí se, aby tě tvá neteř takhle viděla,“ řekl, ale já poznala, že kecá.

Oblékla jsem si tričko, mikinu a když jsem procházela kolem Edwarda smyslně jsem si olízla rty. Byl to docela trapas, ale proč neudělat svému bratříčkovi radost? A zažila jsem už i trapnější věci. Když jsem vešla do jídelny, Bella se začala smát. Takže musela vše slyšet a možná to taky viděla.

„Rose, to bylo dokonalé. Takhle jsem se už dlouho nezasmála,“ řekla a propukla v ještě větší smích.

„Tys to viděla?“ zeptala jsem se.

„Jo, úplné celé. Až na konci jsem odešla.“

Super. Další historka do sbírky Cullenových. Šla jsem ven, kde jsem slyšela Jacoba. Nessie mu seděla na ramenou a tahala ho za vlasy a přitom se smála a křičela „Hijé, koníčku“. Byl na ně krásný pohled. Když Renesmé zpozorovala, že se na ni dívám, usmála se na mě a řekla Jacobovi, že chce dolů. Pak se ke mně rozběhla a já ji vzala do náručí. Pevně, ale něžně jsem ji objala a vtiskla polibek do vlásků, které jí voněly po jahodách.

„Teto Rose, stýskalo se mi po tobě.“ Neviděly jsme se půl dne a jí se po mně stýskalo? Jak já ji miluji.

„Taky se mi po tobě stýskalo. Co to tady s Jacobem provádíš?“ zeptala jsem se a usmála se na Jaka.

„Jake je můj koníček, víš,“ řekla.

„Aha, tak to vás nebudu rušit. A, Jacobe, pozor na vlasy,“ řekla jsem.

Šla jsem za Alice, protože když jsem odcházela ven, slyšela jsem ji, jak šla do svého pokoje.

Zaklepala jsem a slyšela, jak na mě Alice volá ze sprchy. Vešla jsem dovnitř a čekala, až vyjde z koupelny.

„Alice, v kolik tam dnes budeme muset jít?“ zeptala jsem se.

„Minutku,“ řekla Alice a zadívala se do prázdna.

„No asi kolem desáté večer se tam setkáme s vlky,“ řekla.

„A Volturiovi?“ zeptala jsem se.

„Ty uvidíme kolem sedmé hodiny ranní,“ řekla.

„Tak proč tam jdeme už v deset?“ zeptala jsem se.

„Mé vidění nemusí být přesné. Už jednou si sním zahráli a já to nehodlám riskovat znovu. A taky se ještě budeme cvičit v boji.“

„Dobře. Bojíš se?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ řekla prostě.

„Jak to? Alice, ty víš něco víc než já?“ zeptala jsem se.

„Ehm... ne. Vůbec ne. Rose, musím se jít obléct a ještě něco dořešit s Jasperem, takže jestli mě omluvíš,“ řekla a já jí nevěřila ani slovo.

Nemůžu tomu uvěřit. Alice něco ví a nechce to nikomu říct. Ale proč? Je to tak zlé? Nebo chce, abychom věřili, že můžeme prohrát? Nechápu, ale Alice nás ještě nikdy nezradila, takže jí budu věřit.

(...)

Stála jsem na konci mýtiny a nepřipojovala se k ostatním. Vlci tu zatím nebyli, takže nemusíme trénovat. Byl tu zatím jen Jacob, ale jen jako člověk a hrál si s Renesmé. Pořád mě užíralo to, co mi Alice nechtěla říct, ale nesmím na to myslet, protože by si Edward dělal starosti. Takže jsem si v mysli zpívala a bylo mi jedno, že se na mě Edward divně dívá. Najednou Edward přimhouřil oči a běžel ke mně.

„Rose, co se děje?“ zeptal se.

„Nic. Co by se mělo dít?“

„Ty a Alice se chováte divně,“ řekl.

„Jak to myslíš divně?“ zeptala jsem se.

„Nedělej blbou! Obě dvě si zpíváte v myšlenkách písničky pořád dokola.“ No prokoukl mě, ale stejně mu nic neřeknu.

„To si nemůžu zpívat? Já mám tu písničku ráda.“

„Nesnášíš ji!“ No jo. To jsem nedomyslela.

„Začala se mi líbit.“

„Řekni mi, o co jde!“ řekl mi.

„Nemám ti, co říct a i kdyby, stejně bys mě nedonutil!“

„Rose, takové věci obvykle nedělám, ale to co mi tajíte by mohlo být důležité. Jestli mi neřekneš, o co jde, řeknu Emmettovi pravdu o tobě a Adamovi,“ zašeptal. Tak tohle jsem nečekala. Takový podraz! Stejně mu nemám co říct, takže půjdu ven se vším, co vím.

„Ok, ale chci abys věděl, že jsi podrazák! Já nic nevím. Alice včera něco nakousla, a pak to nedořekla a začala mě vyhánět z pokoje. Jenom mi to připadalo divné. Nic víc.“

„To ti mám věřit?“ zeptal se.

„Nemusíš. Já se tě o to neprosím,“ odpověděla jsem.

Chtěl ještě něco dodat, ale radši zavřel pusu a běžel pryč. Konečně klid. Za pár minut vyšli z lesa vlci. Šla jsem blíž a vzala si od Jacoba usínající Renesmé. Ta mi okamžitě dala ruce kolem krku a položila si hlavičku na mé rameno. Přitiskla jsem si ji k sobě a začala s ní pomalinku houpat, aby co nejdřív usnula. Poslední dobou toho na ni bylo moc. Carlisle si vzal slovo, takže jsem začala dávat pozor.

„Vítám vás tady. Edward vám teď řekne, s čím se u Volturiových můžete setkat. Aro je velký sběratel neobvyklých kousků. Abych to upřesnil, přemlouvá upíry, kteří mají ty nejrozmanitější dary, aby se přidali k jeho gardě.“

„Takže... myslím, že největší pozor byste si měli dát na Aleca a Jane. Jsou to dvojčata a mají hodně nebezpečné dary. Jane vám může způsobit takovou bolest, že si přejete, abyste umřeli. A u Aleca je to naopak. On vám může odříznout všechny smysly, takže necítíte vůbec nic,“ řekl Edward.

„Pak jsou tady...“ Edward mluvil dál a dál, ale já vím, na co si mám dávat pozor, takže to nepotřebuji poslouchat.

Dala jsem si Nessiinu ručičku na tvář a viděla její sny. Zdálo se jí o mně a Jacobovi, ale taky o Bells a Edwardovi. A pak jsem uviděla, jak se jí zdá, že Jacob odchází. To nechápu. Vždyť jsem Jacobovi zakázala říct jí to, ale od koho by to mohla vědět? A nejednou její sen změnil směr. Byla v něm Alice, která chodí po pokoji a říká, že se nikdo nesmí dozvědět, že Jacob odejde. A Renesmé stála u dveří a poslouchala, co její teta říká. Sundala jsem její ruku z mé tváře a zděšeně jsem se na ni dívala. Tak o tohle jde! Ale jak může vidět rozhodnutí Volturiových? No jasně. Carlisle nám říkal, že mají nový přírustek. Nějakou s darem jako má Alice. Určitě viděla, co chceme udělat a oni už se rozhodli, že naši nabídku přijmou. Tohle se Edward nesmí dozvědět! Nikdy!

„Co se nesmím dozvědět, Rose?“ zeptal se Edward.

„Nic. O čem to mluvíš?“ Dělala jsem blbou.

„Ty moc dobře víš, o čem mluvím! V tvých myšlenkách jsem slyšel, že se něco nesmím dozvědět, chci vědět, co to je.“

„No, tak když jsi slyšel, že se to nesmíš dozvědět, tak se to prostě nedozvíš,“ řekla jsem klidně, i když jsem byla trošku vyděšená.

„Rose, nehraj si s ohněm. Můžeš se spálit.“ To se mi snad zdá! On mi vyhrožuje?

„Víš, Edwarde, už dávno se nebojím ohně,“ řekla jsem mu klidně, jelikož nevěřím, že by to mohl říct Emmettovi teď přede všema.

„Možná bys měla.“

„Vyhrožuješ mi?“ zeptala jsem se a použila jsem tak milý tón, až to znělo divně.

„To bych si nedovolil.“

„Můžete nám říct, o co jde?“ zeptala se Alice.

„Alice, okamžitě chci vědět, co přede mnou vy dvě tajíte!“ křičel na nás Edward.

„Jak to myslíš vy dvě?“ zeptala se Alice a podívala se na mě. Já jen rychle a neznatelně kývla a vím, že pochopila.

„Alice, chci to vědět.“

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekla Alice bezstarostným tónem.

„Rose?“ zeptal se mě.

„Nevím, o čem mluvíš. Jsi paranoidní, Edwarde!“

„Varoval jsem tě, Rose,“ řekl prostě a já zatajila dech.

„Emme...“ Začal Edward.

„Nedělej to, Edwarde,“ šeptla jsem a sklopila oči.

„Edwarde, o co jde?“ zeptal se Emm.

Edward se na mě podíval a očima se mě ptal. Já jen zavrtěla hlavou.

„Emme, řekla ti Rose, kdo je Adam?“ zeptal se.

„Jo. Je to upír, kterého potkala na jednom ostrově,“ řekl v klidu Emmett.

„Není to jen známý. Rose s ním na tom ostrově spala. Je to její bývalý milenec,“ řekl Ed a díval se na Emmovu reakci. Slyšela jsem, jak všichni prudce vydechli.

„Já vím,“ řekl prostě a já na něj nevěřícně koukala.

„Cože? Počkej, ty víš a nic na to neřekneš?“ řekl Edward.

„Tak dost. Nevím, o co jde, ale nelíbí se mi to. Vyřešte si to potom. Teď máme jiné starosti,“ řekl Carlisle.

Oči jsem měla sklopené, ale odhodlala jsem se a koukla na Emma. Taky mě pozoroval, a pak přišel ke mně. Stoupl si vedle mě a do ucha mi pošeptal dvě slova.

„Miluji tě.“

„Ale jak to víš? A tobě to nevadí?“

„Poznal jsem to na tobě. A ano, vadí mi to, ale jak si sama řekla, nebudeme se dívat na minulost.“ Tak tohle jsem nečekala.

„Miluji tě. Ani nevíš jak,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Málem jsem zapomněla, že držím Renesmé. Když jsem se přitiskla k Emmettovi, Renesmé se v mém náručí neklidně zavrtěla. Usmála jsem se na Emma a dál sledovala Edwarda a v myšlenkách mu posílala ty nejhnusnější nadávky, které znám. Po nějaké době mě to přestalo bavit, tak jsem se šla s Ness postavit o kus dál a tam jí broukala. Trvalo to hodně dlouho. Všichni jen cvičili a mluvili a já stále kolíbala Nessie.

(Šest hodin ráno.)

Renesmé otevřela svá nádherná očka a usmála se na mne. Pohladila jsem ji po vláskách a políbila ji na čelo. Pomalu jsem šla k ostatním, protože co nevidět očekáváme příchod Volturiových. Předala jsem Renesmé Belle a šla se postavit na určené místo. Naše formace byla kompletní, a tak jsme jen stáli a čekali. Ani ne za patnáct minut jsem něco uslyšela. Zahleděla jsem se před sebe a uviděla černé kápě. Nořili se z lesa s takovou elagancí. Rozestoupili se a dívali se na nás.

„Carlisle, příteli můj,“ řekl Aro a usmál se.

„Aro,“ řekl Carlisle a kývl na pozdrav.

„Vím, jak jste se rozhodli. Bude to rychlé. Nechci nikomu z vás ublížit. Vím, že je to komická situace, ale zeptám se. Vydáte nám tu poloupírku?“ zeptal se Aro.

„Nemyslíš to vážně, Aro, že ne?“ zeptal se Edward a odfrkl si. Aro naklonil hlavu na stranu a pozorně si nás prohlížel. Co chce vidět? Stejně ví, jak to dopadne.

„Vydím, že jste se rozhodli, ale co když nepřijmeme vaší nabídku? Ta poloupírka je jedinečný kousek.“

„Počkej. O čem to mluvíš? Jakou nabídku?“ zeptal se Edward teď už zmatený.

„Edwarde, vidím, že komunikace mezi vámi má trhliny. Rád ti to vysvětlím. Tvá sestra, manželka a ten vlk se už dohodli. Místo poloupírky s námi odejde ten váš mazlíček,“ řekl Aro a jeho slova byla sladká jako med, a proto jsem jim nevěřila.

„O tom nic nevím,“ řekl Edward.

Podívala jsem se za sebe, ale Jacob tam nebyl. A pak jsem ho zahlédla. Proměnil se zpět v člověka, aby mohl mluvit sám za sebe.

„No myslím, že nebude potřeba se s tebou hádat, když se všichni rozhodli a já vaši nabídku rád přijmu. Ať promluví ten, jež se chce obětovat,“ řekl Aro.

„Jsem si vědom toho, co dělám. Pokud opravdu přijímáte mou nabídku, tak vás seznámím i s mými požadavky. Půjdu s vámi, nebudu dělat problémy a podřídím se vám, ale na oplátku chci, abyste nechali Renesmé na pokoji a nikdy nikdo neuslyší o tom, že o ni máte zájem,“ řekl Jacob.

„Ty máš podmínky? Dobře. Přijímáme a slibuji v přítomnosti svědků, že se tvé poloupírky nikdy nikdo nedotkne.“

„Jacobe, nedělej to,“ řekl Edward.

„Je to jediná možnost. Je to má volba a ty mi v tom nezabráníš,“ řekl Jake.

Renesmé zpozorněla a podívala se na mě uplakanýma očima. I když to bude znít hloupě, zabolelo mě mé srdce. Nerada ji vidím uplakanou. Podívala jsem se na Jacoba a ten měl ve tváři podivně mrtvý výraz. Podíval se na Renesmé a ukápla mu slza.

„Myslím, že není co řešit. Felixi, Demetri a Jane poběžíte za naším novým mazlíčkem. Počkejte, než se náležitě rozloučí a pak poběžte za námi,“ řekl Aro a mávl na gardu.

Celá garda se otočila a s elegancí odešla. Tak tohle jsem nečekala. Bylo to podezřele jednoduché, i když ne pro vlky. Jacob si vzal do ruky Ness. Dal jí pusu na čelo a pak ji připnul na krk nějaký řetízek. Potom jí pošeptal něco do ucha a předal mi ji. Dal jí řetízek a na něm byl malý dřevěný vlček.

„Rose, možná to bude znít divně, ale budeš mi chybět,“ řekl Jake.

„Ty mě taky. S kým si teď budu nadávat?“ řekla jsem a k překvapení všech ho objala.

Pak se šel rozloučit s ostatními. Naposledy se podíval na Ness a proměnil se. Pak už jsem jen viděla, jak běžel do lesa a za ním ti tři Arovi poskoci. Pak už byl vidět jen rozvířený prach. Renesmé v mém náručí začala plakat a já nevěděla, jak ji utěšit. Přitiskla jsem ji k sobě co nejblíže a podívala se na vlky. Ti se na mě dívali s opovržením. Naposledy se po mně podívali a běželi pryč. Neměli jsme důvod tady dál stát, a tak jsme běželi domů. Doma jsem běžela s Renesmé do mého pokoje. Tam jsem si sní sedla na postel a hladila ji.

„Nessie, musíš si zapamatovat, že tě má Jake strašně moc rád,“ řekla jsem a Ness neznatelně kývla.

Nechala jsem ji, ať si lehne na postel a zakryla jsem ji. Zanedlouho usnula. Nechala jsem ji spát. Bylo toho dneska moc. Lehla jsem si k ní a zůstala u ní, než se probudila. Potom jsme šly ven, sedly jsme si na schody a pozorovaly měsíc.

O deset let později.

Běhaly jsme s Renesmé v lese a chytaly motýlky. Ness to hrozně bavilo. Tohle dělávala s Jacobem, když byla malá. No jo. Už to není moje malá holčička. Je skoro stejně vysoká jako já a v myšlení je na úrovni dospělého člověka. Jacob by na ni byl pyšný. Škoda že tu teď nemůže být s námi. Vypadalo to, že Ness taky vzpomíná. Nechtěla jsem ji rušit, ale za chvíli přijde její překvapení. Věděly jsme o tom jen já a Alice. Jsem zvědavá, jak zareaguje.

„Nessie, pojď musíme jít,“ řekla jsem.

„Proč? Tebe už to nebaví?“ zeptala se.

„Baví mě to, co baví tebe, ale myslím, že bychom měly jít. Musím ti něco ukázat.“

Šly jsme pomalu lesem, přeskočily jsme řeku a běžely jsme k domu. Tam jsem se zastavila a Renesmé tázavě pozvedla obočí. Přišla i Alice a obě jsme se na Ness dívaly. Pak jsem ho ucítila. Otočila jsem Nessie směrem na východ a řekla jí, ať se dívá před sebe. Mezitím se její sny stávaly skutečností. Neslyšně si stoupl za Nessie a zakryl jí oči. Ona se okamžitě otočila a srdce se jí zastavilo. Pak se opět dalo do pohybu.

„Jacobe,“ zakřičela a vrhla se na něj. Mezitím všichni vyšli z domu a nevěřícně koukali.

„Rose,“ procedil Edward skrz zuby a já vykouzlila zářivý úsměv. No jo. Nemá rád tajemství.

„Jacobe, Jacobe, Jacobe,“ ozývalo se z úst všech přítomných.

Renesmé stále objímala Jacoba. Pak se od něj odtáhla a políbila ho na ústa. Byl to pohled pro bohy. Líbali se fakt dlouho, viděla jsem, že Edward je z toho v šoku. Všichni jsme se horlivě vítali, a pak jsme se přesunuli do domu. Tam jsme poslouchali Jacobovy historky a smáli se. Byla to nádherná chvíle. Teď jsme konečně kompletní rodina. A tak to taky zůstane. Navždy.

Autor: Enutka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Být jedinečná, neznamená dělat pokusného králíka! 3/3: