Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Být jedinečná, neznamená dělat pokusného králíka! 1/3

14.10.2010 (13:45) • Enutka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1420×

„Emmette, pohni!“ křikla jsem. Ozvalo se zavrčení. „Okamžitě, ať jsi dole, nebo si pro tebe dojdu,“ řekla jsem.

Právě jsme se chystali nakoupit nějaké nové oblečení, hlavně pro naší malou Nessie.

Alice je dnes s Jasperem na lovu, takže si budu muset vystačit s Emmettem.

„Konečně ses uráčil přijít!“ křikla jsem, a běžela k autu.

„Nevím, proč musíme zas na nákupy,“ zaskučel Emm.

„Nessie a já potřebujeme nové oblečení a ty taky!“

Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Trochu mi vadilo, že není tak upovídaný jako vždy, ale nic jsem nenamítala. Potom, asi po hodinové cestě, jsem spatřila velkoměsto, takže mě zaplavila vlna radosti.

Asi po třech hodinách chození po obchodech jsme měli asi devět nových šatiček a několik párů bot pro naší neteř a já kompletně nový šatník, začala jsem hledat něco hezkého taky na Emmetta, i když ten projevoval úplný nezájem. Když jsem měla vše co jsem potřebovala, jeli jsme zpět do Forks.

Když jsme dojeli k nám, byly z domu slyšet podivné vzlyky. Hned jak jsme vešli dovnitř, chtěla jsem jít ukázat Alici oblečení, které jsem koupila, ale pohled na Bellu a Edwarda, sedící na sedačce mě zadržel. Položila jsem tašky na zem a šla za Bellou. Když jsem viděla její obličej, věděla jsem, že se něco stalo, ty vzlyky vydávala ona.

„Bello! Bello… co se stalo?“ snažila jsem se mluvit klidně, ale moc mi to nešlo.

„Rosalie, Renesmé… ona…“ nedokončila větu a zase se rozvzlykala.

Teď, už jsem byla vyděšená pořádně. „Bello, co se stalo? Co je s Renesmé?“

„Alice viděla, že Volturiovi jdou sem a jejich důvod je Renesmé,“ odpověděl Edward.

Tak tohle mě teda dostalo. Naše malá Nessie a v rukou Ara? Kdo ví, co s ní bude chtít dělat.

Netušila jsem, co na to mám říct a tak jsem jen tak tupě zírala před sebe, protože jsem věděla, že, ať bych řekla cokoli, nedokázala bych ovládnout hlas. Měla jsem v hlavě úplně vymeteno.

Nakonec jsem se rozhodla říct něco, čím bych uklidnila sebe a hlavně Bellu.

„Bello, neboj se, třeba nejdou po Ness." Ale myslím, že mě prokoukla.

„Rose, sama víš, že jde hlavně o ni!“ řekla naštvaně.

Měla pravdu, já to věděla, Edward to věděl, všichni to věděli. Naše holčička je jedinečná a všichni ví, že Aro je sběratel.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se potichu.

„Já nevím,“ odpověděla Bella a utekla ven.

Edward na mě koukl a pak běžel za Bellou. Byla jsem vyděšená a to pořádně!

Nevěděla jsem, co bych měla v tuto chvíli dělat. Emmett byl v garáži a kutil něco s jeepem, i když jsem nepochybovala, že nás slyšel a co nevidět za mnou přijde. Rozhodla jsem se odnést si všechno oblečení ke mně do šatny a pak zajít za ostatními a dovědět se všechny podrobnosti.

Když jsem dala všechno oblečení a boty na své místo, odhodlala jsem se zajít do jídelny, kde jsem věděla, že teď jsou. Slyšela jsem i Emmetta, který dorazil.

Šla jsem tam lidským krokem, abych se uklidnila, než tam dojdu.

Vešla jsem do jídelny a sedla si na židli. Věděla jsem, že Carlisle co nevidět začne mluvit, takže jsem nic neříkala.

„Takže Alice viděla jak garda, ale i Aro, Caius a Marcus přicházejí do Forks a chtějí si odvést Renesmé. Taky viděla, že mají nový přírůstek, novorozenou upírku, která má stejný dar jako Alice, ale není tak silný. Myslíme si, že jí Aro požádal, aby nás sledovala,“ řekl vyrovnaným hlasem Carlisle.

„Takže zajímalo by mě, co si o tom myslíte,“ dodal.

„Myslím, že bychom měli odjet,“ navrhl Jacob. Vůbec jsem nezpozorovala, že tu je, ale teď mi to bylo jedno.

„Ani náhodou! Budeme bojovat!“ No, obvykle bych Emmetta za takový nápad okřikla, ale věděla jsem, že má pravdu, není jiná možnost.

„To není řešení,“ řekla Esme.

„Ne, Emmett má pravdu, není jiná možnost,“ řekla jsem a věděla, že většina se mnou souhlasí.

„Nemůžeme jen tak zbaběle utéct, jelikož dřív nebo později by nás stejně našli. Takže buď budeme bojovat, nebo zemřeme, protože Renesmé není žádný pokusný králík!“ dořekla jsem vztekle.

„Vidíte, tohle je moje Rosinka,“ řekl Emmett určitě, aby odlehčil situaci.

„Sklapni Emmette!“ ozvalo se hned několik hlasů najednou.

„Ale mami, tatínku, jestli vás to zachrání, já odejdu. Nemůžu žít ve světě, kde vy nebudete, nechci abyste umřeli,“ řekla Renesmé a rozplakala se.

Okamžitě jsme byli všichni kolem ní a utěšovali ji. Bylo mi tak úzko z toho, že Renesmé se trápí. Udělala bych pro ni všechno na světě, ale momentálně jsem se cítila tak bezbranná. Proč nám není dopřáno užívat si štěstí, které nás po dlouhé době opět navštívilo? Proč si nemůžeme užívat naší existenci, jako to dělají ostatní?

„Neboj se Renesmé, tebe se nikdo ani nedotkne! To by nikdy, nikdo z nás nedovolil. My tu jsme pro tebe a vždycky budeme, to si musíš zapamatovat ano?“

Renesmé jen přikývla a  sklopila svá očka. „A ty víš, že teta Rose ti nikdy nelže. Vzpomínáš si na tu knížku, kterou jsem ti předtím četla?“ Zase jen kývla a tvář se jí rozjasnila.

„Vzpomínáš na tu větu, která se ti tak líbila?“ řekla jsem a čekala, až ji to dojde.

„Teď jsi můj život, i kdybych já už v tvém životě nebyla, vždy budu ve tvém srdci,“ řekla Nessie a usmála se.

„Přesně tak, Nessie, a ty víš, že to tak je a navždy bude,“ dořekla jsem a políbila ji na čelo.

Všichni se na nás dívali a byly to tak láskyplné pohledy, že mi až poskočilo mé mrtvé srdce.

Viděla jsem to na Esmé, která kdyby mohla, rozplakala by se a Bella taktéž. Už jsem se chtěla usmát, ale pak se mi do myšlenek vkradla naše situace a zase mi bylo do breku.

„Takže co budeme dělat?“ zeptala jsem se.

„To co jsi sama řekla, budeme bojovat!“ řekl Edward. Tak tohle jsem od něj slyšela poprvé.

„Mě se to pořád nějak nelíbí.“ No jasně Esmé. Vsadím se, že Carlisle s ní bude souhlasit. Souhlasí se vším, co Esmé řekne.

„No myslím, že Esmé má pravdu.“ Jak jinak. Carlisle, je prostě Carlisle.

„Carlisle, to nemyslíš vážně, že ne?“ odpověděl Edward nevrle.

„Myslím, že Carlisle má pravdu. Bylo by nás hodně, určitě bychom v boji vyhráli, ale za jakou cenu?“ odpověděl Jacob a mě to úplně vyrazilo dech. Tohle jsem nečekala, vždyť on je ten, který je vždy pro bitvu!

„A co navrhuješ, pse?!“ zeptal se Em a všichni se na něj podívali s vražednými pohledy ve tvářích.

„Emme, myslím, že by ses měl zdržet poznámek, ať se ti to líbí nebo ne, Jacob do toho má taky co mluvit a ty na tom nic nezměníš,“ řekla jsem a okamžitě na mě všichni nevěřícně koukali.

„Díky blonc… Rosalie,“ opravil se Jacob.

„Dobře, takže co teda navrhuješ, vznešený alfo?“ pronesl Emmett s pořádnou dávkou sarkasmu.

„Obětuji se. Jsem ochotný to kvůli Nessie podstoupit,“ řekl Jake a já vůbec netušila, co to mele.

„V žádném případě Jacobe, tu myšlenku urychleně vyžeň z hlavy,“ řekl výhrůžně Edward.

„Můžeš nás uvést do obrazu, Jacobe?“ řekla jsem, než mohl Jake říct něco Edwardovi, a jak znám Eda, určitě by vybuchl!

„Když byl Edward ve Volteře a nechal Ara, aby mu četl myšlenky, viděl tam nás vlky a uvažoval o tom, že by jsme byli dobrými „pokusnými králíky“ a tak říkám, že se kvůli Nessie obětuji.“

„To ti nedovolíme Jacobe, nezničíš si život jenom proto, že pár idiotů chce zkoumat naší Renesmé,“ řekla Bells a já s Jacobem jsme se nestačili divit, jaké použila označení pro Volturiovi.

„A co navrhuješ? Dáš jim Ness? Necháš jim ji jako „pokusného králíka?" zeptal se Jake popuzeně.

„Samozřejmě že ne! Jak můžeš něco takového říct? Ale ani tebe jim nenechám, jako pokusného králíka, jednou jsi členem mé rodiny a nic to nezmění!“ řekla Bells.

Chvíli nikdo nemluvil, ale pak se Carlisle zeptal Alice kolik máme času. Máme jen asi měsíc, jeden zatracený měsíc a pak bude po všem! Myslela jsem, že vybuchnu zlostí, tu masku, kterou jsem si snažila udržet jsem pomalu ztrácela. Koukala jsem na Jacoba a viděla, že se taky vydal po cestě za vzpomínkami.

„Ehm... Jacobe slyšíš? Jacobe!“ křikla na Jacoba Bella.

„Promiň, nějak jsem se ztratil v myšlenkách,“ přiznal se.

„Jacobe Blacku, ještě jednou uslyším takový pitomý nápad, ukroutím ti krkem, jasné?“

„Ne, není mi to jasné Bells, jak dlouho mě znáš? Já myslím, že dost dlouho na to, aby sis uvědomila, že mi to jen tak nevymluvíš, dokud nebudete mít nějaký neprůstřelný nápad, já své rozhodnutí nezměním!“

„No tak, Jacobe, zkus vymyslet se smečkou nějaký přijatelný nápad a ty se prosím uklidni, Bello!“ křikl Carlisle.

„Prozatím končím rodinou poradu. Já a Esme půjdeme zatelefonovat Tanye, jestli nemá nějaký nápad, myslím, že si Ness velmi oblíbila a většina našich přátel také.“

Postavila jsem se a šla k Nessie. Ta automaticky zvedla ručičky a já ji vzala do náručí.

Šla jsem si s ní sednout na schody, abychom byly na chvíli sami. Začala jsem jí potichu broukat ukolébavku, kterou jí Edward složil. Ale Ness se nemohla soustředit. Dala mi svou malou, teplou dlaň na krk a já viděla, jak jí je. Ukazovala mi obličeje jednotlivých členů rodiny a zastavila se u toho Jacobova.

„Neboj Renesmé, Jacobovi nikdo neublíží, věř mi,“ řekla jsem, abych jí uklidnila, ale nebyla jsem si jistá, jestli říkám pravdu.

„Tetičko Rose, proč nemůžeme být šťastní, jako všichni ostatní?“ řekla slabým hláskem přesně to samé, co jsem si předtím myslela já.

„Víš, Nessie, né každý si může užívat života, ale jedno ti povím, ty můžeš! Netrap se tím co má nastat, protože tebe nám nikdo nevezme, ani kdyby chtěl sebevíc. To nedovolím.“

„Mám tě ráda a vždycky budu mít, teto Rosie,“ řekla a kdybych mohla plakat, plakala bych bez přestání.

„Já tebe taky, víc, než svůj vlastní život.“

Pak jsem jí začala opět broukat její ukolébavku a zanedlouho zavřela svá krásná očka a usnula. Za pár minut přišel Jacob a v jeho obličeji se zračila touha. Mlčky jsem mu podala spící Renesmé a dívala se na západ slunce.

Autor: Enutka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Být jedinečná, neznamená dělat pokusného králíka! 1/3: