Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Být Jacobem Blackem

18.03.2009 (19:15) • Lucka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4629×

Být Jacobem Blackem

Takže, jsi šťastné dítě. Máš dobré přátelé, tátu, který je v pohodě, i když je trochu pověrčivý. Ve škole ti to jde dobře – nemusíš se moc učit. Máš hodně svobody. Miluješ všechno co se týká mechaniky.

Jednoho dne se objeví dcera nejlepšího přítele tvého táty. Je opravdu krásná, jak obvykle dívky od vedle bývají, ale víc než to, okamžitě si spolu rozumíte. Spřízněné duše. Bella odejde od všech svých kamarádů ze školy a vypadá to, že je naprosto zaujatá vším, co řekneš. Okamžitě se do ní zblázníš, ale víš, že je pro tebe nedosažitelná. Ona je starší než ty - můžeš si o ní nechat zdát. Pořád na ní hodně myslíš. Možná jednoho dne, říkáš si.

Samozřejmě tě teď mnohem víc zajímá všechno, co tvůj otec říká o Charliem. Pořád se snažíš, aby se tvůj táta s Charliem udobřili po své hádce ohledně Callenových. Billy se podle tebe ve všem plete. Nutíš ho, aby se omluvil. Nakonec to udělá. Vybere si pro to baseballový zápas a, přirozeně, ty musíš být u toho. Někdo musí řídit. (víš, že jsi nikoho neobalamutil – Billy do tebe dokonale vidí.)

Takže, vidíš Bellu s nějakým klukem v úžasném autě (to auto je první věc, které si všimneš. Je vidět, že něm někdo zapracoval. Jsi ohromen) Jsi si dost jistý svou mužností, abys připustil, že ten kluk vypadá opravdu dobře. Při tvé vnímavosti si všimneš, jak to mezi nimi jiskří. Povzdechneš si – tiše, vždycky jsi věděl, že bude rychle zadaná. Ale středoškolské vztahy rychle odeznívají, takže to nevzdáváš. Přemýšlíš, kdo to je (znáš v okolí každého) a proč tvůj otec jedná tak odtažitě.

Máš příležitost si s Bellou znovu promluvit a opět je to velmi příjemné. Je ti s ní opravdu dobře. Zeptáš se na toho kluka a zjistíš, že to byl Cullen, takže už chápeš Billyho reakci. Strávíš s Bellou příjemný večer, i když je pěkně roztržitá a nosí nějaký nový parfém, který se ti vůbec nelíbí.

Přijdeš domů a tvůj otec šílí. Volá všem svým pověrčivým známým. Řekl bys (po té, co posloucháš ze svého pokoje) že mu řekli, že to není jeho věc. Souhlasíš, ale Billy se tě na názor neptá. Tvůj otec si myslí, že ten kluk je doslova nějaký druh příšery – je to tak trapné.

Billy se znovu rozhodne navštívit Charlieho a je pořád znepokojený ohledně Belly. Je velmi napjatý a ty máš tušení (mumlá si, když je rozrušený) že si myslí, že je porušena nějaká dávná legendární smlouva. Napůl uvažuješ, že bys ty příběhy řekl Belle, ale víš, že by tě to zruinovalo, takže neřekneš nic.

Znovu vidíš Bellu s tím klukem. Očividně je to její přítel – políbil jí na krk, než šla dovnitř. Billyho málem ranila mrtvice. Oh, jasně – upíři. Zatraceně, ten starej chlap se chystá ponížit vás oba. Přemýšlíš, proč ten kluk zůstal sedět v jejím náklaďáčku…

Jsi smutnější, než bys myslel, že budeš. Myslel sis, že už jsi se smířili s tím, že má Bella přítele, ale tenhle důkaz je depresivnější, než jsi očekával. Je rozdíl mít podezření a vidět to na vlastní oči. Povzdychneš si. Tvůj otec tě očividně posílá pryč a ty zjistíš, že si chce promluvit s Bellou o samotě. Doufáš, že ze sebe neudělá blázna.

Život jde dál. Měl jsi pár vztahů s holkama ze školy, ale rychle to odeznělo. Pořád často myslíš na Bellu. Přál by sis, abys s ní mohl jít aspoň ven, ale tvůj otec se ohledně celé té záležitosti s Cullenovýma chová jako hlupák. Nechce tě nechat ji navštívit. Jako by se ti mohlo něco stát, nebo co. Často na něj protáčíš oči.

Bella uteče z domova. Když ti to Billy řekne, hodně tě to raní. Máš o ní strach- v noci nemůžeš spát. Neměl jsi tušení, že je tak nešťastná. Jsi naštvaný na Billyho, že tě nenechal jet se za ní podívat. Možná jsi mohli nějak pomoct…

Potom Charlie volá Billymu, aby mu řekl, že měla Bella ve Phoenixu ošklivou nehodu – propadla skrz okno a je ve vážném stavu v nemocnici. Ta novina tě hodně zasáhne. Když se Billy doslechl, že se o Bellu stará doktor Cullen, žádá Charlieho, aby tam letěl. Znovu se přou. Navrhuješ, že se za ní zajedeš podívat, ale Billy to zatrhne. Odejdeš, ale zpětně z toho máš špatný pocit. Slyšíš ho mluvit s někým po telefonu a vřískat něco o smlouvách a válkách – přes dveře je špatně slyšet. Ale rozeznáváš něco o tom, že Cullenovi Bellu loví a taky jméno Sam. Přemýšlíš, jestli se Sam Uley účastní rozhovoru. Ale nepřemýšlíš nad tím dlouho. Příliš se strachuješ o Bellu.

Bella se uzdravuje a vrací se domů. Umíráš touhou ji vidět – mohl bys jí dát nějaké kytky pro brzké uzdravení, nebo něco takového. Ale Billy ti zakazuje za ní chodit a nikdo jiný ti auto nepůjčí (všichni jsou na Billyho straně) Nemůžeš uvěřit, jak se ten upíří vtip vymkl z rukou.

Potom Billy změní názor. Chce, aby sis s Bellou promluvil. Ale chce, aby ses s ní setkal na jejím maturitním plese. Jsi zahanbený. Nicméně, on se tě snaží uplatit a opravdu chce, aby ses s ní sešel. Jdeš. Bella vypadá tak nádherně. Vyřídíš jí Billyho zprávu a, k tvé úlevě, se tomu s tebou směje. Vidíš, jak se kouká na Edwarda a víš, že je kompletně mimo tvůj dosah. Ale jsi v pohodě, protože víš, že budete pořád přátelé. Chceš aby byla šťastná a to s tímhle klukem očividně je. Cítíš se trochu špatně ohledně toho, s jakou předpojatostí a předsudky se tvůj otec chová ke Cullenům a přál by sis to nějak taktně napravit. Bella má znovu ten odporný parfém. Přemýšlíš, jestli se jí líbí.

Trávíš skvělé léto v La Push. Většinu času pracuješ v garáži, aby sis přivydělal, pracuješ několik hodin týdně v obchodě, chodíš ven s Embrym a Quilem, máte nějaká společná rande. Jedna dívka se do tebe zamilovala, ale pro tebe je to jen přátelská záležitost. Billy má pořád o Bellu strach a ty si nemůžeš pomoct, vždycky zpozorníš, jakmile zaslechneš její jméno. Ve městě se objevil nový hloupý gang a ty se se svými kamarády Samovi a jeho partě posmíváš.

Znovu začne škola a všechno je, jak má být.

Jendou pozdě z noci dostane Billy zoufalý telefonát od Charlieho. Bella je pohřešovaná, nejspíš ztracená v lese. Billy slibuje pomoc. Už jsi na půl cesty ke dveřím, ale on tě zastaví. Jsi tak šílený, že se za ní stejně vydáš. Dostaneš se tam až ve tři hodiny ráno, kdy už všichni odcházejí. Řeknou ti, že Bella spí, takže ani nejdeš dovnitř. Vidíš tam Sama, Jareda a Paula a pořádně tě to štve. Když tě pan Weber vidí odcházet, nabídne ti, že tě sveze. Jako jediný ti řekne, že Cullenovi odešli. Lidé už si o tom začínají povídat. Edward nechal Bellu v lese a proto se dostala do problémů.

Nejdřív jsou tvé emoce zmatené. Musíš přiznat, že tě to docela těší, ale snažíš se tyhle pocity zapudit. Je špatné to cítit takhle – Bella musí být nešťastná. Doufáš, že se jí daří dobře.

Potom se k tobě dostávají podrobnosti. Charlie je zoufalý a často volá Billymu pro pomoc. Ale žádná z tvých sester si nikdy nemusela projít něčím takovým, takže nemůže moc pomoct. Slyšíš jak je Bella zdrcená, nejí a nespí.

Začínáš Edwarda Cullena nenávidět. Jak mohl něco takového udělat někomu tak hodnému a milému? Co je to za příšeru? Lituješ toho, že ses mu kdy chtěl omlouvat.

Zároveň šílíš z toho, jak jsou lidé z La Push rádi, že Cullenovi odešli. Jde ti to vážně na nervy. Oslavují tu samou věc, která Bellu ničí.

Čas ubíhá a Charlie má stále větší a větší obavy. Billy už ti nezakazuje za Bellou jít, ale ty instinktivně tušíš, že by tě nechtěla vidět – že by nechtěla vidět nikoho. Snažíš se tolik o ní nestrachovat, ale je to těžké, když se o ní Billy pořád zmiňuje. Je jako zombie, říká Charlie. Neusmála se od té doby co Edward odešel.

Měsíce ubíhají. Jednoho dne uslyšíš před domem známý zvuk řvoucího motoru. Stěží uvěříš, že se tu zčistajasna objevila Bella. Jsi nadšený, dokud si jí pořádně neprohlédneš. Vypadá hůř, než by sis představoval. Zhubla, opravdu hodně, a pod očima měla černé kruhy. Její vlasy vypadají tmavší a její pleť mrtvolně bledá. Vypadá, jako by se mohla rozlomit na poloviny. Ale pak se ta tebe podívá a opravdu se usměje. Je šťastná že tě vidí. Je to jen maličkost, ale pro tebe to znamená opravdu hodně.

Pozorně sleduješ všechno co dělá a říká, ale tak, aby si toho nevšimla. Porovnáváš jí se vším, co říkal Charlie. Poví ti o motorkách a tebe to hodně nadchne. Tohle je něco, v čem jsi opravdu dobrý a těšíš se, že se trochu předvedeš. Vypadá, že se cítí opravdu dobře a ty to cítíš stejně. Je to, jako by s tebou ten poslední rok byla každý den – ty měsíce, cos jí neviděl, nic neznamenají. Skvěle si rozumíte, stejně jako vždycky. Spřízněné duše.

Během dalších několika dnů zjistíš, že je tu i něco jiného, kromě aut, v čem jsi dobrý: dokážeš Bellu udělat šťastnou. Ne tak úplně, jak byla dřív, ale mnohem víc, než když přijela. Charlie a Billy jsou celý den na telefonu a ty jsi hrdý z poznání, že jí pomáháš. Sleduješ, jak je jí lépe a lépe – častěji se usmívá a směje, vzrušená z vašeho malého plánu – a ty cítíš v kostech příjemný pocit, že to pro ní můžeš udělat.

Pořád ale není jako dřív, všímáš si drobných změn v jejím chování. Znovu objevuje sama sebe a ty jí k tomu poskytuješ prostor, jen jsi s ní a následuješ její příklad.

Věci s Bellou jsou dobré, ale kdyby jí nebylo, tvůj život by byl dost těžký. Embry se přidal k Samově partě a ty o něj máš strach a zároveň jsi naštvaný. Nechce s tebou mluvit. Snažíte se s Quilem přijít na to, co se děje, ale nic nedává smysl. Billy je ohledně celé té věci dost podrážděný a pořád se na tebe podivně dívá. Zneklidňuje tě to. Řekneš o tom Belle a cítíš se lépe, protože ona to bere taky vážně. Obejme tě a tvoje srdce skoro vybouchne.

Samozřejmě si uvědomuješ, že ses do ní zamiloval. Zároveň víš, že ještě není připravená a nemyslí na tebe tak jako ty na ní. Víš jak být trpělivý a jsi ji jistý, že se na tebe jednoho dne bude dívat jinak. Těší tě, že jsi tak vysoký a že nevypadáš na šestnáct. Také se ti začínají formovat pořádné svaly a to i bez všeho toho vzpírání, co vždycky dělal Quil a máš radost i z toho. Řekla o tobě, že jsi svým způsobem krásný…

Bere tě ven se svými přáteli, ale nakonec se plány nějak rozpadnou a jdeš jenom ty, Bella a Mike Newton. Je snadné cítit to napětí. Jsi vážně rád, když to vidíš – nemá toho kluka ráda. Necítí se s ním tak dobře jako s tebou. Sotva s ním promluví. Užíváš si tem příšerný film víc, než kterýkoliv jiný, který jsi kdy viděl. Má tě nejradši. To je zřejmé.

Jemu se udělá špatně. S Bellou na něj čekáte a tobě je nějak divně. Je to cizí pocit – cítíš se zvláštně plný síly, plný sebejistoty. Vznášíš se a šokuješ sám sebe věcmi, které jí řekneš. Prostě to samo vyletělo. Přiznává, že tě má nejradši, ale je zřejmé že stále truchlí pro toho zmetka, který jí zlomil srdce. Na chvíli tě naplní neuvěřitelný vztek, že jí někdo mohl takhle těžce ranit. Přeješ si, abys ho mohl zabít. Tahle divoká emoce tě překvapuje a snažíš se jí rychle potlačit.

Bereš Bellu domů a jsi plný naděje. Tohle by mělo fungovat. Jsi jediný, s kým je šťastná. Potřebuje tě. Uděláš cokoli, co bude v tvých silách, aby byla šťastná. Slibuješ jí to. Cítíš se skvěle. Jen ještě trochu víc času…

Přijdeš domů a Billy tě sleduje tím znepokojujícím způsobem. Cítíš se podrážděně – jako bys měl všude po kůži zapíchané špendlíky. V místnosti je hrozné horko – Bella předtím řekla, že máš teplotu. Stěží se dokážeš udržet v klidu.

Billy kriticky poznamená, že vypadáš divně a tebou znovu projede ten bláznivý vztek. Tentokrát to nemůžeš zastavit. Cítíš, jak se to vymyká kontrole, vztek tak silný, že otřásá celým tvým tělem. Část tebe ví, že tvá reakce je hloupá, ale většina tebe je posedlá zuřivostí. Všechno je horké, jako by místnost byla v ohni. Cítíš to horko uvnitř svých kostí.

A potom, k tvé hrůze a šoku, je to otřásání pořád horší a ty cítíš, jak se tvé tělo láme a odděluje. Jsi zděšený. Trvalo to jen vteřinu, ale byla to nejdelší vteřina v tvém životě. Cítíš jak vybuchuješ a myslíš, že umíráš.

Ale tvé tělo se zase spojilo – nerozletěl ses na kousky. Máš nový tvar, kterému nerozumíš. Tvá hlava se odírá o strop a zhlížíš na Billyho z obrovské výšky. Otřesy ustaly, ale vztek zůstal. Všechno je stále horké a rudé. Snažíš se na Billyho zakřičet, aby ti to vysvětlil, ale vydáš ze sebe jen ošklivé zavytí. Uděláš krok k němu a místnost se otřese. Ohrneš rty přes zuby a slyšíš vrčení. Chceš s Billym zatřást a dožadovat se vysvětlení. Natahuješ se po něm a místo tvé ruky se pohne obrovská tlapa s drápy. Podíváš se dolů na sebe a skrz zuby ti vyjde poděšené štěknutí.

Billy s tebou mluví, jako bys byl dítě, pomalu a konejšivě, říká ti, abys byl klidný, že bude všechno v pořádku. Ale neřekne ti co se děje – co jsi. Znovu tě rozčílí, že nevypadá překvapeně. Očekával to? Proč tě nevaroval?

Billy zvedá telefon a někomu volá. Rozzlobíš se, jakmile uslyšíš Samovo jméno. Sam v tom byl taky. Dům zaplnilo hrozivé vrčení. Billy vypadá vyděšeně, tvé čelisti připravené kousnout jsou přímo u jeho obličeje. Trhneš sebou zpět a znovu zděšeně zavyješ.

To bylo přesně ve chvíli, kdy se ti v hlavě ozvaly hlasy. Ale bylo to něco víc než hlasy. V pozadí slov jsi schopný vidět představy a cítit emoce. Během vteřiny tomu rozumíš. Vidíš slova v pozadí slov, odpověď na svou otázku. Vlkodlak. Jsi příšera.

Embry pomáhá nejvíc. Rozpoznáváš jeho hlas i když nemá žádný zvuk. Vidíš jak je rád, že jste teď zase spolu. Sam ho nechává vysvětlovat, vyzve tě, abys vyšel z domu (Billy ti jde otevřít dveře – tvá ramena se stěží dostanou skrz) V lese před vaším domem vidíš poprvé i ostatní. Jsou obrovští a strašliví. Jsi zděšený představou, že jsi jako oni.

Je to dlouhá noc. Všechno ti ukazují. Všechny ty příběhy a legendy, které jsi slýchal jsou skutečná historie. Je to jako přistání v zemi Oz, všechno se vybarvuje, až na to, že tenhle nová svět je nehezké místo plné dalších příšer. Žiješ v děsivém filmu. Jsi jedna z těch příšer. Nejhorší je, když ti vysvětlují, proč se to stalo. Protože upíři jsou také opravdoví. A je to jejich vina, že je z tebe tohle. A víc než to, nejen že existují skuteční krvežízniví upíři, ale tvá nejlepší kamarádka, dívka, kterou miluješ, je do jednoho z nich stále zamilovaná. Nejdřív nevěříš, že by znala pravdu, ale oni tě přesvědčí, že je do toho kompletně zasvěcená. Je ti zle, když si vzpomeneš, jak moc pro něho truchlí.

Ty jsi také monstrum, ale ne jedno z těch zlých. Jsi druh který žije, aby chránil svou rodinu proti těm špatným. Není to tak příjemné. Zvláště když ti oznámí, že jako legendární ochránce už se nesmíš pohybovat kolem normálních lidí. Jsi teď příliš nebezpečný. Za šest měsíců, za rok, možná. Musíš chodit do školy, abys zachoval tajemství, ale žádné další zbytečné riskování. Ve škole musíš soustředit všechnu svojí energii, abys zůstal klidný. Zapomeň na studium. Hlavně někoho nezabij.

A o Belle se nebude ani diskutovat. Když protestuješ, vidíš Samovy vzpomínky. Je to, jako bys tam byl. Vidíš ho, jak se omlouvá Emily. Slyšíš odpověď, kterou jí Sam dal v nesmyslném vzteku – vzteku, který je charakteristický znak a prokletí vlkodlačí existence. Vidíš ho, jak explodoval, jeho ruku stále napřaženou k ní. Vidíš, jak jí sekl drápy do tváře. Vidíš jak v bezvědomí spadla na zem. Cítíš jeho zděšení a paniku. Bylo to tak silné, že se nedokázal proměnit zpátky, aby jí pomohl. Myslíš, že sleduješ její smrt (i když víš, že přežila, zdrtí tě to – vytrhneš se z bolestivých vzpomínek). Vidíš Jareda a Paula jak spěchají na pomoc, berou s sebou Sue Clearwaterovou (ošetřovatelku - nejlepší dostupná možnost, když jeden z nemocničních lékařů je upír). Sue se stará o Emily zatímco se Sam v lese zmítá v agónii, skrývá se, stále se nedokáže natolik uklidnit, aby se proměnil zpátky.

A víš, že mají pravdu, nemůžeš Bellu vidět. Nedodržíš svůj slib. Raníš jí stejně jako ta druhá monstra.

Jak sleduješ pokračování Samových vzpomínek, vidíš, jak se proměnit zpět. Uklidníš se stejně jako on a zjistíš, že se dostáváš do své pravé podoby. Nahý a smutný se zkroutíš v temnotě a pláčeš, jako bys nikdy ve svém životě neplakal.

Ostatní jsou překvapeni. Ostatním to trvalo dny nebo dokonce týdny, než přišli na to, jak provést změnu zpět.

Tvůj nový život začíná v napjatém čase. Nejenom, že jsou upíři opravdoví, oni jsou státe tady. Noví, ne Cullenovi. Loví v rezervaci a tvou prací je zastavit je. Do tohohle se snadno dostaneš. Všechnu svou nenávist vůči Edwardovi a ostatním Cullenovým za to, co udělali Belle soustředíš na lov tohohle páru – černovlasého muže a jeho rudovlasé společnici.

Když konečně dohoníte toho muže, je to přesně načasované. Sleduješ upíří pach a snažíš se ho vystopovat. Jared ho zpozoroval, protože má nejlepší oči – vidí na míle daleko. Upír se zastavil na malé louce a Jered ho viděl mluvit s Bellou. Vydal ses za ní, ale Sam váhal. Překročili jste hranici smluveného území. Je to někdo z Cullenových přátel. Zabíjením porušoval dohodu, ale nemohli jste to prokázat – neměli jste svědky. Sam nechce začít válku, aniž by věděl, jaké to bude mít důsledky. Myslíš si, že je příliš opatrný. Dohaduješ se s ním a když je jasné, že se Laurent chystá Belle ublížit, Sam se rychle přidá na tvou stranu.

Zabít Laurenta bylo lehčí, než jsi očekával. Bylo to proto, že vás šlo pět na jednoho? Víš, že to tak není. Ty a Sam jste udělali většinu práce a ty máš pocit, že bys tu pijavici klidně dokázal skolit úplně sám. Možná že upíři nejsou tak tvrdí, jak se říká v legendách.

Máš pořád před očima obraz vyděšené Belly na louce. Byla vyděšená – víc vyděšená z tvé nové podoby, než z rudookého lovícího upíra. Stále přemýšlíš, jak si asi vysvětlila to, co viděla.

Lov jde dál a ukázalo se, že ta rudovlasá žena je mnohem více nepolapitelná. Smečka nechápe její motivace, takže je mnohem těžší předvídat její pohyb. V úniku je opravdu dobrá.

Jsi nervózní z toho, že jsou kolem pořád upíři. Vypadá to, že se všichni motají kolem Belly. V noci běháš kolem jejího domu, aby ses ujistil, že je v bezpečí.

Běžný život se obrátil ve dřinu. Ale ostatní jsou ohromeni tvou kontrolou a během těch několika týdnů, co jste honili toho černovlasého upíra nevycházeli z údivu. Jsi lepší ve zvládání svých “příhod“ (jak jim v duchu říkáte) než kdokoli z nich. Samovi trvalo půl roku, než se dostal tam, kde jsi ty během dvou týdnů. Jsi v tom dokonce lepší než Jared, Ambry a Paul. Ale nemáš z toho radost. Proč by někdo chtěl být lepší v tom být vlkodlakem?

Začínáš přemýšlet, jestli už se dokážeš natolik ovládat, abys viděl Bellu. Jsi si jistý, teď, když už víš co můžeš očekávat, že se v její blízkosti dokážeš ovládat. A pořád ti volá. Bezpochyby má trauma z těch příšer v lese. Potřebuje tě. Máš to v hlavě skoro pořád. Sam tě napomíná – nikdo neví lépe než on, jaké to je, když uděláš chybu.

Nemůžeš s ní mluvit ani po telefonu. Všichni ti vlci a starší jsou z tvé paměti rozrušeni – berou tu smlouvu tak vážně a tys jí porušil, jakkoli nevědomky. Konec konců, upíři, kteří tu smlouvu dojednali, jsou pryč. A vypadá to, že Bella věří jen tomu jednomu příběhu… Ale Sam ti dá příkaz: Nesmíš Belle povědět pravdu. Řekl ti to po vlčím způsobu a ty cítíš, jak ti skrz myšlenky projela vlna autority. On je první vlk a ty nemůžeš neposlechnout.

Bella je vytrvalá a tebe nepřekvapí ani když si před vaším domem vztyčí tábor. Přesvědčuješ ostatní, že se dokážeš ovládat na jeden rozhovor, že to tak jako tak budeš muset udělat. Sam souhlasí – není rád příliš diktátorský v té své první pozici, s tebou ještě víc, než s ostatními (ale to je zas jiný příběh). Varuje tě, abys zůstal klidný a trvá na tom, že jí musíš říct cokoli bude třeba, aby zůstala stranou toho všeho. Myslí na Emily, jak se můžete proti tomu postavit?

Je to těžší, než jsi myslel. Vidíš Bellinu tvář a cítíš se, jako by ti někdo probodl vnitřnosti. Jsi stejně špatný, jako ten upír, který ji zlomil. Je ti, jako bys vzal všechnu svoji naději a štěstí společně s tím jejím a rozdrtil je v dlani. Časem se vztek zesiluje – cítíš, jak se zahříváš, ale máš to pod kontrolou. Jsi nejblíže k její ztrátě, když začne bránit upíry. Jak o nich může smýšlet tak dobře, speciálně teď, po tom všem, co jí udělali? Jako by nestačilo, že jsou to prostě upíři.

A pak to vezme na sebe – myslí si, že udělala něco špatně a proto se chováš takhle. Skoro tě prosí. Nenávidíš se za to, co jí děláš. Utečeš pryč, přeměníš se hned, jak jsi z dohledu, abys nemohl znovu plakat jako předtím.

Je to dlouhé odpoledne. Štve tě, jak tě Embry utěšuje, štve tě, že Sam souhlasí s tím, co jsi udělal. Hořce přemýšlíš, jestli jsi na Belle dnes nezanechal stejné jizvy, jako zanechal Sam na Emily. Proměníš se do lidské podoby, abys od nich měl pokoj a celý večer přemýšlíš. Odejdeš z domu pryč od Billyho, který je stejně podrážděný, jako ostatní.

Uvědomíš si, že když ti Sam zakázal všechno Belle vysvětlit, technicky ti nezakázal ji vidět. Víš že je to skoro jako podvod, ale nemůžeš ji nechat si myslet, že už nechceš být její přítel. Musíš se omluvit. Najít nějakou cestu.

Zajedeš tam na motorce a schováš ji na jiné ulici. Proplížíš se do jejího pokoje a jsi překvapený, jak je naštvaná. Vypadá hrozně – skoro tak špatně jako když jsi jí viděl poprvé. Má zarudlé oči a mokré tváře. Když to vidíš, znovu se nenávidíš. Snažíš se jí to vysvětlit, ale Samův rozkaz ti v tom brání.

Snažíš se jí aspoň přesvědčit, jak je pro tebe důležitá a že tohle odloučení nebyla tvoje volba. Zatímco sní mluvíš, nejdřív ti připadá, že byla chyba sem přijít. Takhle nic nezlepšíš. Nemůže to být lepší, dokud to nepochopí. Kdyby jen uvěřila všem tvým příběhům z toho prvního dne…

Uvědomíš si, že už vlastně ví, co se jí snažíš říct. Snažíš se, aby si vzpomněla, aby si to spojila dohromady, ale ona je zmatená a napůl spí. Vzpomene si? Pochopí to? Jestli ano, co si bude myslet? Bude vyděšená a odrazená? Jsi šílený z představy, že by to mohla cítit takhle. Byla schopná přijmout upíra… to tě naplňuje odporem.

Je ti jasné, že jakmile se znovu proměníš, Sam a ostatní budou o tomto porušení vědět všechno. Doufáš, že to před nimi utajíš do té doby, než si Bella všechno uvědomí. Jedeš domů a slibuješ sám sobě, že musíš zůstat za každou cenu klidný.

Když se ráno probudíš, Billy ti řekne, že se tu Bella zastavila a že na tebe čeká na pláži. Jsi plný vzrušení a strachu. Musela si to dát dohromady. Nemohla prostě zavolat. Pochopila už co jsi zač?

Potom jdeš na pláž a vidíš její tvář. Je vyděšená a rozrušená. Vidíš v jejím výrazu, že se s tvým novým životem nesmířila. To tě rozzuří. Musíš soustředit všechnu energii na to, abys zůstal člověkem. Nařkneš ji z pokrytectví a potom cítíš ohromnou úlevu, že se to nedorozumění konečně vyjasnilo. Pořád tě bodá když vidíš, jak brání svoje upíry, ale aspoň že její přijetí platí i pro tebe. Zase jednou cítíš naději. Možná se přes to všechno dostanete a budete zase přátelé.

Je to obrovská úleva, že s ní teď můžeš mluvit otevřeně. Překvapí tě, že je o upírech v okolí Forks informovanější než smečka a jsi zděšený, že ta rudovlasá jde celou dobu po Belle. Nemůžeš se dočkat, až si promluvíš s ostatními; máš plán jak Bellu ochránit. Cítíš se zuřivě, když víš, že se jí někdo snaží ublížit. Poprvé jsi rád, že jsi vlkodlak. Je to hrozné, ale zároveň můžeš Bellu chránit. Najednou to vypadá, že to má cenu.

Svoláš smečku. Teď, když jsi si jistý, že se dokážeš v okolí Belly kontrolovat, zapomínáš myslet i na ostatní. Paul reaguje mnohem silněji, než jsi předpokládal. Musíš se proměnit přímo vedle Belly, abys jí ochránil a nemáš ani možnost sledovat její reakci. Musíš od ní Paula dostat. Naštěstí pro tebe jsi každým dnem větší a silnější. Není tak těžké odstrčit Paula do lesa. Sam se k vám přidá a nařizuje Paulovi, aby se uklidnil. Vysvětluješ ostatním záležitost s rudovláskou a Bellou – netrvá to dlouho, když mluvíte v myšlenkách. Přestože Sam uznal důležitost a použitelnost těchto informací, stejně na tebe chvíli řve. Poukazuje na to, jak jsi Bellu dneska přivedl do nebezpečí a potom řve na Paula, že je tak nebezpečný. Nakonec ti připomene, že ti rozumí a rychle se udobříte. Uvědomíš si, že teď máte lepší vztah, než kdy dřív. Zjistíš, že je jednodušší být součástí celé téhle situace, teď, když to pomáhá Belle.

Je zvláštní, jak rychle se věci vrátily do normálu, když je zároveň všechno jiné a nebezpečné. Bella je to hlavní, co ti pomáhá všechno zvládnout. V noci pár hodin spíš, ale většinu času běháš venku se Samem nebo Embrym a hledáš nějakou stopu, kterou po sobě zanechala ta rudovlasá. Když zrovna nemáš hlídku, trávíš tolik času, kolik můžeš, s Bellou. Vaše přátelství teď má novou, důvěrnější úroveň. Znáte teď všechna tajemství toho druhého a byl v tom větší rozdíl, než byste mysleli. Jsi ohromený, jak těžké pro ni je to sdílet, jak byla opuštěná vždy, když měla zlomené srdce. Pořád tě zneklidňuje když vidíš, jak pro Cullenovi truchlí. Nedokážeš vidět rozdíl mezi Cullenovými a mezi upíry, kteří teď usilují o její život, ale ona ano. Očividně je vyděšená z těch upírů. Snažíš se jí uklidnit. A jsi rád, že už v tom nikdy nemusí být sama.

Bojíš se nechat Bellu samotnou, když jsi venku na hlídce. Nejsi šťastný, že tvé plány užít si zábavu (dostat se z té nepřetržité úzkosti) zkazí Victoria. Podnikla nesmělý pokus zkřížit vaše území. Připadá ti to podezřelé a když utekla vodou, obáváš se, že má nějaký jiný plán. Ty, Jared a Embry běžíte zpátky podél pobřeží a hledáte jakoukoli známku, že by se snažila dostat na pobřeží. Dorazíte zpátky do La Push aniž byste narazili na její pach. Embry s Jaredem pokračují, ale ty chceš zkontrolovat Bellu. Jen pro jistotu, že se kolem vás ta rudovlasá nedostala.

Bella není na pláži, není tam ani ta rudovláska ani kdokoli jiný. Držíš se při stromech, ale bouře je tak silná, že by tě stejně nikdo neviděl. Její náklaďáček není před vaším domem. Myslíš, že se vrátila domů, ale čerstvé stopy pneumatik tě vedou jiným směrem. Dokud nedorazíš k jejímu náklaďáčku opuštěnému na cestě blízko útesů, nevzpomeneš si na slib, který jsi jí včera dal. Skákání z útesů. V tu samou chvíli slyšíš Bellin vzdálený křik, zvolna mizící jak zvuk utichal.

Ve vteřině jsi na okraji. Pod sebou nic nevidíš – vlny jsou rozbouřené, ani stopa po dopadu. Vrhneš se z útesu, nosem napřed do černé vody.

Voda je rozbouřená. Víš jak je těžké zdolat vlny a Bella není tak silná. Žádný člověk není tak silný, aby se dostal přes tyhle proudy.

Zběsile hledáš, ostrýma očima pročesáváš vodu. Konečně vidíš něco blyštivě bílého – její ruce, bezmocně bojující s vlnami. Jsi ponořený, dochází ti vzduch a panikaříš. Nikdo jiný by nebyl schopný udělat to za takových okolností, dokonce ani Sam, ale soustředíš se a přinutíš sám sebe zůstat v lidské podobě. Potom Bellu zachytíš a vytáhneš na hladinu.

Přeješ si, abys uměl první pomoc. Všechno co dokážeš udělat je vyrazit jí vodu z plic. Má jí v sobě opravdu hodně. Nejdřív komunikuje, ale potom upadne po bezvědomí. Nevíš co dělat. Dovlečeš ji na pláž a doufáš, že je pomoc na cestě. Jaredovy a Embryho myšlenky s tebou byly během skoku, ale teď jsi od nich odříznutý.

Přichází Sam, ale Bella se probouzí dřív než stačil udělat něco jiného než říct ti o tragédii ve vesnici. Mrzí tě, že jsi ho odtáhl z místa, kde byl potřeba. Bella vypadá, že je v pořádku. Nevíš, jestli potřebuje doktora, ale ona si chce jen odpočinout, tak jí vezmeš domů. Jsi vyčerpaný ze všech těch proběhaných nocí a usneš přímo vedle ní. Cítíš se tak dobře, jste spolu a nemáte mezi sebou žádná tajemství a ona je v bezpečí.

Billy tě probudí, když se vrátí domů. Je zničující dozvědět se, že Harry zemřel. Byl to jeden z Billyho nejlepších přátel, jako tvůj strýc, a také byl jedním ze tří starších, kteří věděli o vlcích. Zdá se být nefér, že odešel.

Bereš Bellu domů, víš, že Charlie bude také truchlit. Během cesty si všimneš, že je na ní něco jinak, ale nemůžeš na to přijít. Ztrátou Harryho sis uvědomil, že jsi mohl velice snadno ztratit i Bellu – chybělo tak málo. Ta myšlenka tě děsila. Zároveň jsi byl k smrti rád, že jsi byl schopný ji zachránit. Je na živu díky tomu, že jsi vlkodlak. Začínal jsi se smiřovat se svým osudem.

Držíš ji v náručí, s úlevou, že je to možné. Poprvé od doby, kdy ses prvně proměnil – od noci z děsivého filmu – si myslíš, že by to mohlo fungovat. Připadá ti správné ji takhle držet. Cítí ona to samé? Možná to není tak silné jako to, co cítila k tomu upírovi, ale to že jeden bez druhého nejsme úplní taky něco znamená. Jako bys pro ni byl předurčený.

Začíná se odtahovat. Ještě není připravená, ale myslíš si, že brzy bude. Jen ještě trochu trpělivosti. Otevřeš dveře od auta a to pokojné poznání je zničené.

Někde poblíž je upír. Nejdřív tě napadne, že je to rudovláska a snaží se využít rozptýlení z Harryho smrti a proklouznout. Nejsi si jistý, jestli je blízko a jestli tě pozoruje. Obáváš se proměnit a honit jí, pro případ že by kolem tebe proběhla, zatímco bys ji stopoval. Rozhodneš se, že nejlepší plán je dostat Bellu zpátky do La Push, nechat ji tam s Ebmrym a jít na rudovlasou se Samem.

Přesto ale něco není v pořádku. Pach nesedí. Upír, očividně, ale ne ten samý, jehož pach tě pálí v nose posledních několik týdnů.

Než to můžeš pochopit, Bella ti řekne, abys zastavil. Její tvář je plná naděje, víc než jsi jí viděl od té doby, co se za tebou přijela poprvé podívat, celá zlomená. Myslí si, že se Cullenovy vrátili a nablýskané auto parkující u jejího domu tu teorii ještě podpořilo. Její nadšení tě zraňuje. Všechno co chce je najít upíry, jako by nebyla základem jejich jídelníčku. Zuříš. Je těžké se uklidnit.

Je jasné, že kdybys jí chtěl zabránit vejít dovnitř, musel bys jí odtáhnout silou. Byla si jistá, že je to její upír. Duševně se ti vzdaluje. Už je od tebe milion mil daleko. A ty máš povinnosti. Od té doby co Cullenovi odešli, smečka kompletně ignorovala smluvenou hranici. Když víš že jsou zpátky, nemůžeš nechat své bratry dostat se do problémů.

Nenávidíš pomyšlení, že jí tu máš nechat a jsi naštvaný, že je to to, co chce. Budoucnost, která ještě před několika vteřinami vypadala tak nadějně, se rozdrobila v prach. Vadí jí vůbec, že ji opustili? Záleží na tom? Nikdy nevyjádřila vztek za to, co jí udělali. Myslíš, že nikdy ani necítila takový vztek. Bez otázek přijala co udělali.

Musíš odejít, protože už nebudeš dlouho schopný se ovládat. Cítíš jak v tobě narůstá zloba. Necháš jí na ulici a přeješ si víc než cokoli jiného aby tě zavolala zpátky, aby změnila rozhodnutí. Nezměnila.

Doběhneš do nemocnice a potom se otočíš zpátky. Vztek trochu vprchal a máš znovu strach o její bezpečí. Voláš a ona odpoví. Je to pravda. Cullenovi jsou zpátky. Dala přednost upírům před tebou.

Pro Quileutské vlky je to ošklivá noc. Sam stahuje hlídky jenom na hranice rezervace. Nechce nikde nechat díry – venku je možná půl tuctu upírů a jejich úmysly jsou nejasné. Jsi znepokojený ohledně Belly a té rudovlásky, ale Sam ti řekne, že máš nechat Cullenovy, aby se o ní postarali. Hnusí se ti představa, že k nim Bella patří.

Dny plynuly. Nikdo se nepokusil překročit hranici. Billy zavolal Charliemu a ukázalo se, že se vrátila jen jedna z Cullenů a zůstala s nimi. To vás všechny znepokojí. Sam si dělá starosti – jaký je nový postup? Jsou smluvené hranice opět směrodatné? Na jak dlouho? Vrátí se i ostatní? Vědí o té rudovlasé? Budou zvažovat, jestli jí vezmou pod ochranu smlouvy? Jestli ano, smlouva je porušena. A když ji neodeženou, smečka si bude myslet, že s ní mají nějakou dohodu. Sam, Billy a staří Quileuté diskutují o možnostech války…

Ale Sam chce informace – snaží se to řešit civilizovaně jak dlouho to půjde – a ty ses na tu práci dobrovolně přihlásil. Trváš na tom, že tam půjdeš jako člověk. Musíš vidět její tvář. Zjistit, jak moc je do toho zapletená. Řekneš Samovi, že jako člověk získáš víc pravdivých informací, že dokážeš lépe rozeznat, jestli lže. Neoblafneš ho svými motivy, ale tvé důvody znějí neopatrně.

Jdeš za ní během pohřbu, abys s ní mohl mluvit upřímně a aby vás Charlie nerušil. Jared a Embry tě tam nechtějí nechat samotného, dokonce ani když jste si jistí, že ta upírka na chvíli odešla. Víš, že zůstanou blízko, ale nechceš, aby poslouchali. Chceš si s Bellou důkladně promluvit, ale bude to jen důkladné, jak klidný dokážeš být. Její dům páchne – pálí tě to v nose. Upíří zápach je na ní úplně všude. Jste oba trochu nepřátelští, ale odpovídá na tvé otázky. Cullenová přijela jen na návštěvu. Říkáš si, že až ta upírka zas odjede, věci budou jako dřív.

Nemůžeš se přimět odejít. Víš že jsi jí ublížil a vracíš se, abys jí našel jak pláče. Je ti hůř, a líp. Líp, protože víš, že jí na tobě záleží. Pláče pro tebe. To něco znamená.

Jsi schopný mluvit, ale je to těžké. Ona je miluje. Příšery, které jí ublížily – miluje je. Záleží jí i na tobě, ale ne tolik. Ale pořád, ta upírka zase odejde… jsi zmatený, nevíš, jak se máš cítit.

Držíš ji v náručí a je to zas jako dřív – tak jak by to mělo být. Bereš do dlaní její obličej a najednou si víc než cokoli na světě přeješ ji políbit. Není to tak, jak jsi to plánoval – s upírem, který loví někde tam venku. Ale říkáš si, že možná právě tak to má být. Možná to tak pocítí. Vidíš vnitřní boj v jejích očích a přemýšlíš, která strana vyhraje, až se tvé rty dotknou jejích.

Zrovna v tuhle nevhodnou chvíli zazvoní telefon a t ho vezmeš. Máš snad na výběr? Může to být Sam, potom bys měl problémy. Slyšíš jasný zvonivý tón hlasu s jemným anglickým přízvukem a už během prvního slova víš, kdo to je. Další z nich. Možná se Bella spletla ohledně návratu ostatních. Možná lhala.

Bella je znovu naštvaná, když ti ten upír zavěsí. Než jí to stačíš vysvětlit, cítíš čerstvý závan blížícího se upíra. Slyšíš slabý zvuk skoro tichého upířího příchodu. Snažíš se odejít, ale v přední místnosti je pach silnější. Než se odtamtud stačíš dostat, krvežíznivec je tam.

Je to jen drobná dívka, ale potom co ti Bella pověděla o upírech se zvláštními schopnostmi, nehodláš ji podcenit. Věnuje ti jen málo pozornosti. Vypadala, že si stěží uvědomuje své okolí, něco jí rozrušilo. Bella jí říkala Alice. Alice jednou vyslovila Edwardovo jméno a Bella sebou cukla. Ublížil jí ten upír? Nic jsi neviděl. Ale vyrazíš k Belle než se jí ta upírka bude moci dotknout a táhneš jí pryč.

Ta malá upírka vypadá hodně rozrušeně a to tě překvapí. Nevěděl jsi, že jsou schopni tolika emocí. Jsi znechucený a ohromený jak uvolněně Bella a Alice vypadají, když se navzájem dotýkají. Myslel sis, že upíři nejsou schopni dotýkat se lidí, aniž by je pak nelovili. A Bella je s Alicí tak v klidu – jako by byla Alice také člověk. Bella ji tak nejspíš viděla - téměř jako osobnost.

Je těžké sledovat konverzaci. Zjistíš, že Edward Cullen je v nějakém druhu problému a že je to chyba někoho, kdo se jmenuje Rosalie. Bella křičí a pak se dožaduje pomoci a ta malá upírka jí to chtěla nechat zkusit, i když bylo jasné, že je to sebevražedná akce. Jdeš za Bellou do kuchyně, kde píše Charlimu vzkaz. Chceš po ní, aby nikam nechodila. Je to jako bys nic neříkal. Prosí tě, abys dal pozor na jejího otce.

Bella se běží sbalit a ty zůstáváš s Alicí o samotě. Jdeš od ní tak daleko, jak je možné – instinkt proměnit se a zaútočit je těžké potlačit – a obviňuješ jí, že posílá Bellu na jistou smrt. Je lehčí s ní mluvit, než bys předpokládal – reaguje a mluví jako člověk, přestože její vzhled je děsivě nadpozemský. Pro tvůj ostrý zrak je jako pohybující se drahokam – samý úhel a třpyt.

Alice se s tebou chce chvíli dohadovat, ale pak je Bella zpátky a odejdou spolu. Uvidíš ji ještě někdy? Doslova jsi žebral aby zůstala, ale Bella odešla poté, co políbila tvou ruku do dlaně. Na okamžik si stěží uvědomuješ, že odešla zemřít pro tu bestii, která jí zničila život. Poprvé od začátku se neovládneš a proměníš se, aniž bys to chtěl.

Život je teď temnější než kdy dřív. Ostatní jsou rádi že Alice odešla, ať už s Bellou nebo bez ní. Chtějí tě uchránit svých vlastních citů, ale ve vlčí smečce samozřejmě nejsou žádná tajemství. Sam tě opatrně posílá na hlídky a ty dáváš zvlášť pozor na Charlieho, jak tě Bella žádala.

A tak jsi taky objevil rudovlásku, když si běžel zkontrolovat Charlieho. Smečka kroužila, pomalu utahovala smyčku, nechala jí přiblížit se k Forks, zatímco hlídala hranici mezi ní a Charliem… nicméně, najednou udělala kolečko a dá se na útěk. Máš šanci, ale ona je mazanější a rychlejší, než ten černovlasý upír. Její náhlý únik tě přiměl vybočit z formace – nedál jsi vůbec pozor na své okolí. Sam si dá zpětně dohromady, co se stalo. Její dráha zkřížila nedávnou stopu Alice Cullenové. Tu potom, jak se zdálo, v panice opustila. Teď už bylo jasné, že tahle rudovláska se s Cullenovými nepřátelí.

Charlie je přirozeně vyděšený. Přijel do La Push, aby tě vyzpovídal a zjistil, jestli nevíš něco, co by mu pomohlo Bellu najít. Přál by sis, abys mu mohl říct všechno o Cullenových, ale musíš zároveň chránit svoje tajemství a co dobrého by to přineslo? Nikdo z vás teď nemůže Belle pomoct.

Z Forks se šíří zpráva, že se Bella vrátila živá. Charlie Billymu nezavolal – patrně je příliš vzteklý – takže se o tom poprvé doslechneš od Ley Clearwaterové. Charlie volal aby zrušil návštěvu u její matky; nechce nechat Bellu samotnou, protože je v ohromném průšvihu. Tolik se ti ulevilo, že je v pořádku, že se nejdřív o nic jiného nezajímáš. Ale netrvá to dlouho a objeví se další zprávy. Dr. Cullen se vrací do nemocnice – celá rodina se vrací do města. Sam opět vypravuje hlídky, ale ne tak daleko, jako předtím. Předtím upíři o vlkodlacích nevěděli, ale teď o nich vědí. Jestli jsou nadobro zpátky, smečka si musí znovu prosadit hranice. Ujistit se že nejsou žádné nejasnosti ohledně toho, co patří Quileutům.

Billy získá přes Charlieho informace. Edward je zpátky, patrně znovu v roli Bellina přítele, bez jakékoli odezvy na jeho odchod. Bella tě nepřichází navštívit a ty jsi naštvaný, i když jsi vlastně neočekával, že by přišla. Také jsi naštvaný, že Charlie nechá Bellu, aby s Edwardem zase chodila. Mohl by proti tomu jako její otec něco udělat?

Máš plán, ale nepromyslíš ho. Napadne tě, že kdyby měla domácí vězení, nemůže se s ním stýkat… Možná kdyby byla z jeho dosahu, byla by schopná setřást to kouzlo, kterým nad ní vládne a vzpomenout si co je zač a co udělal.

Plus, máš teď ještě nové obavy. Od té doby, co se vrátila Alice máš hrozný strach, že nějaký upír ztratí kontrolu a zabije Bellu jenom ze žízně. A teď tě napadlo, že můžou udělat i něco horšího. Možná s ní mají ještě horší záměry než jí použít k uhašení žízně. Nechceš tu myšlenku mít ani v hlavě, ale nedokážeš se jí zbavit.

Možná se pokusí proměnit ji v jednu z nich.

Je to ta nejhorší věc, jakou si dokážeš představit. Horší než kdyby jí zabili – ukrást jí ze sebe sama a udělat z ní nějakou nelidskou kamennou stvůru, napodobeninu osoby, kterou kdysi byla. Bylo by to, jako by její tělo nosil někdo cizí, jen zvrácený chladný obraz jejího těla.

Víš, že jediná věc, která dokáže Charlieho naštvat víc než cokoli jiného (kromě pravdy, kterou mu říct nemůžeš) je Bellina motorka. Přivezeš ji před její dům a řekneš Charliemu, že je vracíš, protože se Bella do La Push už asi neplánuje vrátit. Charlie zrudne jako červená řepa, čtvrt hodiny na tebe křičí a slibuje ti, že se o tomhle dozví Billy. Když tě Charlie nechá jít, vzdálíš se radši do lesa, protože víš, že ten krvežíznivec pozná podle pachu, že jsi tu byl. Je to jako varování před doručením.

Přesně jak jsi předpokládal, Edward Cullen a Bella se s tebou setkají ještě předtím, než bude Bella muset čelit Charliemu. Je velmi těžké se kontrolovat, ale nechceš, aby došlo k boji před Bellou. Mohla by si ublížit a ty tentokrát nechceš být ten, kdo poruší dohodu. Nechme roli záporáků na Cullenových.

Bella zuří. Připravoval ses na to, ale pořád je těžké jí ubližovat.

Ten upír tě překvapí, když ti děkuje za všechno, co jsi pro Bellu udělal. Odmítáš uvěřit, že to myslí upřímně. Je to jenom nějaký trik. Zjišťuješ, že jeho schopnost číst myšlenky je ještě horší, než jsi myslel. Vidí všechno na co pomyslíš.

Přestože on ví, s jakým varováním jsi přišel, odpovíš Belle na otázku ohledně smlouvy. Nejenom, že nesmějí lovit lidi, pokud chtějí zachovat mír s vlky, ale zároveň nesmějí vytvářet nové upíry.

Bellina rozhořčená reakce ti řekne víc, než by sis přál. Do této chvíle sis myslel, že se ji Cullenovi chystají přeměnit. Nečekal jsi, že by si toho byla vědoma. Teď vidíš, že to sama plánuje – to je to, co chce.

Musíš bojovat víc než kdykoli předtím, abys ovládl svoje třesoucí se tělo. Zbytek rozhovoru nic neznamená. Bella chce být upírkou. Neuvědomuje si, že tahle přeměna je jen jiná podoba smrti – horší než jakákoliv jiná.

Jestli jí promění, bude to znamenat válku. Zamíříš domů, abys to řekl bratrům. Potřebuješ se připravit…

Autor: Lucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Být Jacobem Blackem: