Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Byl pozdní večer, 1. máj

06.08.2010 (17:00) • Karmyn • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2989×

Byl pozdní večer 31. dubna. Byl teplý večer, a tak si Bella sedla na balkón a koukala na nebe. Ještě se jí nechtělo spát. Dnes byla večer sama, protože Edward musel jít na lov. Skoro každý večer, skoro každou noc byl s ní, a tak, když se Belle naskytla chvíle být sama, využila ji k utřídění myšlenek. Nejraději ze všeho však vzpomínala.

Už je to přes rok, co se Bella odstěhovala a v nové škole potkala kluka, do kterého se téměř ihned zamilovala. Už je to rok, co zjistila, že na světě nejsou pouze lidé, ale i jiné bytosti. Když zjistila, že mezi námi jsou i upíři, zpočátku měla strach. Ale Edwarda milovala tak horoucně, že svůj strach překonala. Jeho rodina jí dokázala, že upíři můžou být i jiní než jak je psáno a jací jsou v podvědomí lidstva.

Bella vzpomínala na ty chvíle, co zažila s Edwardem, na ty krásné chvíle, které člověk může zažít pouze, když je zamilovaný a je milován. Naráz se její myšlenky změnily a Bella začala přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby Edwarda nepotkala. Jak smutný život by měla. Jak možná bezpečný by ho měla. Kdyby se nepřestěhovala, nikdy by svého upíra nepotkala. Nikdy by se nezamilovala. Vtom se podívala do pokoje na kalendář. Když je Bella s Edwardem, často ztrácí pojem o času. Čas s ním utíká velice rychle. Ani se nenaděje a je večer.

„Zítra je 1. Máje,“ řekla si pro sebe Bella. „Úplně jsem zapomněla, že už teď bude květen, můj nejmilejší měsíc.“

Byla zvědavá, jestli Edward tento svátek zná, svátek zamilovaných. Měla ho radši než Valentýn. Sice s Edwardem ho oslavili, ale od té doby se těšila na svůj svátek zamilovaných. Ten byl pro Bellu mnohem romantičtější. Navíc měl pro ni zvláštní význam. Ještě než se její otec s matkou rozvedli a ony dvě se pak od něho odstěhovaly, každý první máj ji bral otec na procházku a pod každou rozkvetlou třešní jí dal pusu. A když nebyla třešeň, našel si táta jiný strom. Náhle se Bella cítila velmi unavená. Šla si teda lehnout do postele a za chvíli usnula.

„Dobré ráno,“ uslyšela Bella, jakmile otevřela oči. Před očima se jí objevil usmívající se obličej jejího milovaného.

„Krásné ráno, Edwarde,“ odpověděla Bella. A hned po ránu měla dobrou náladu.

„Na, tady máš.“ Podal Belle Edward podnos se snídaní. „To máš za to, že jsem s tebou nemohl být včera večer. Moc mě to mrzí.“

„Ale Ede, mně to nevadí. Ale můžeš to dělat častěji, pokud mi vždycky pak doneseš snídani až do postele.“ Mrkla na něho a provokativně se usmála.

„No to ani náhodou. Ještě bys mi pak každý večer za někým utíkala. No to si nemysli, holčičko.“ Vrhl se na Bellu a začal ji lechtat. Po domě se rozléhal smích s výkřiky, ať toho nechá.

Pak si Bella vzpomněla nad čím včera naposledy uvažovala.

„Ty, Edwarde. Víš vůbec, co je za den.“

„Ne. Nějaký významný?“ zvedl hlavu z klína Belly, kde ji lechtal.

„Ne, nijak významný, jen začal nový měsíc, víš. Začal květen.“

„Aha a má někdo v tomto měsíci narozeniny, o kterých bych měl vědět?“ Výraz měl najednou takový tvrdý, že Bella vůbec neměla chuť mu říkat o dnešním svátku.

„Ne, nikdo nemá narozeniny. Jen je to takový pěkný měsíc, víš?! Je to měsíc lásky. Zasvěcený bohyni Venuši a Afroditě a ták. Nijak významný,“ říkala skoro rozčíleně Bella, pak se sebrala a šla do koupelny. Edward jen zcela zmateně koukal na dveře, kterými Bella odešla. Nevěděl, proč je na něho naštvaná.

Sedl si teda k Bellininu stolu s počítačem, zapnul ho a začal vyhledávat. Do googlu napsal květen. A čekal, co mu google vygoogluje. Najel na první odkaz.

„Květen je pátým měsícem v roku,“ četl. „Jako bych to sám nevěděl,“ bručel si rozmrzele pod nosem.

„Je to měsíc lásky, patří bohyni Venuši nebo Afrodité. Zvyky: 1. Máj je svátek zamilovaných. Mládenec by měl svojí milovanou políbit pod rozkvetlou třešní, aby po celý rok jenom vzkvétala a neuschla…”

„Proto byla Bella naštvaná,“ říkal si pro sebe Edward. „Je svátek zamilovaných a já hlupák to nevěděl.“ A praštil se rukou do hlavy. Chtěl se Belle nějak omluvit, ale nějak nevšedně, proto se s Bellou ani nerozloučil a vypařil se ven.

Mezitím se Bella sprchovala a přemýšlela. Byla na něho naštvaná, sama nechápala, proč ji to tak rozčílilo. Možná ten jeho výraz, jako by ho otravovalo něco slavit. Rozhodla se, že mu dá za vyučenou a dnešní den stráví s někým jiným než s ním. Chtěla mu to oznámit, ale jak přišla do pokoje vysprchovaná, nikdo tam nebyl.

„Tak to tedy ne, Edwarde, to jsi přehnal,“ nadávala si pro sebe. Vzala telefon a vyťukala číslo.

„Ahoj Alice. Jak se máš? Hej, jak jsem se probudila, dostala jsem nápad, nejela by si se mnou něco nakoupit a zároveň mi poradit?“ Alicinu reakci by šlo slyšet i na sto mil. Bella se ani nestačila obléct, když před jejím domem parkovalo Alicino auto.

„Bello, já jsem tak ráda, že jsi zavolala,“ šťastně vypískla Alice, jakmile Bellu uviděla přicházet. „Co máš v plánu koupit?“ vyzvídala dále.

Bella nad tím zapřemýšlela a pak odpověděla: „Něco, čemu Edward nebude moci odolat. Něco, čím bych mu vyrazila dech, kdyby nějaký měl.“

Bella se rozhodla, že svátek zamilovaných oslaví tak jako tak. Že Edwarda překvapí.

„Bello, ty ďáblice jedna malá, Edward nebude moci z tebe spustit oči,“ vypískla Alice, měla vizi.

Nakupování toho pravého trvalo skoro celé dopoledne. Pak Alice vzala Bellu ke kadeřníkovi a vizážistovi a ti z ní udělali princeznu. Alice našla v obchodech přesně to, co Bella chtěla, a věděla, že Edovi se to bude líbit.

„Alice, uděláš to tedy pro mě?“

„Neboj se, Bello, vše zařídím.“ Rozloučila se s Bellou před jejím domem a odjela zařídit to ostatní. Alice už věděla, jak chránit svoje myšlenky před Edwardem, a tak se snažila nemyslet na to, jak bude Bella vypadat. Edwarda našla v kuchyni jak o něčem mluví s Esme.

„Edwarde, mohla bych s tebou mluvit?“ řekla Alice a šla do obývaku. Edward šel za ní a po očku mrkl na Esme. Ta se jenom usmívala a pak zašeptala: „Ach, ti mladí a ty jejich problémy s láskou.“

„Copak, Alice, copak potřebuješ?“ mluvil pomalu Edward a jako by rozmrzele, přitom měl náladu skvělou. Chyběla mu Bella a už se těšil, až ji uvidí.

„Edwarde, v pět hodin, bude Bella čekat na svého prince,“ poslala mu myšlenkou jeho oblečeného jako prince „Na místě, kde tě poprvé spatřila, říkala, že ty to budeš vědět. Hlavně nemeškej.“ Edward moc dobře věděl, které místo Bella myslí.

Pak Alice zašla za Jasperem a něco mu pošeptala, ten se usmál a odešel.

Edward vyrazil shánět kostým. I Bella se mezitím doupravovala, pomáhala jí při tom Angela.

Těsně před pátou hodinou na Bellu čekal s autem Jasper.

„Moc ti děkuji, Jaspere,“ řekla Bella, když si nastoupila do auta. Odpověděl jí úsměvem a pak dodal: „Pro tebe a Edwarda téměř cokoliv.“

„Ne, Jaspere, vážně děkuju.“ Bella se cítila hrozně, takhle je využívat. Jasper cítil její úzkost a zároveň její nadšení a lásku, kterou pociťovala k Edwardovi.

„Bello, nemusíš se cítit vyčítavě. Ty už patříš do naší rodiny. A pro rodinu my uděláme cokoliv. Nevíš, co pro nás znamenáš, co znamenáš pro mě a hlavně pro Edwarda. Pro mě jsi nejmilovanější sestra, jakou jsem kdy měl a budu mít. Možná se ti to nezdá, ale je to tak. Když jsi s náma, všichni se cítíme zase jako lidé. Lidé, kterými už nejsme. A pro nás je to to nejvíc, cos nám kdy mohla dát.“ Bella byla úplně rudá.

Jasper ji zavezl k cestičce, která vedla na louku, kde Bella poprvé uviděla Edwarda zářit na slunci. Tam ji chtěl dokázat, jak nebezpečný tvor je a jak je jiný. Dál se autem dostat nedalo. Jasper se nabídl, že ji tam odnese, ať si neponičí šaty, ale Bella odmítla, už ho využila dost. Po chvíli pomalé chůze, aby si neponičila šaty, došla na louku. Tam na ní čekali Emmett s Alicí a nádherný stůl osvětlený svíčkami a jídlem. Když přišla, Emmett hvízdl, jako když kluci hvízdají na holky, které se jim líbí, pak dodal: „Holka, nebýt Edwarda a Rose, tak nevím, nevím.“ A začal se chechtat, až se za břicho popadal. Alice do něho drbla, ať toho nechá. Pak se otočila na Bellu.

„Moc ti to sluší Bello. Všechno je připravené. Kůň je uvázán tam vzadu. Neboj se, všechno dobře dopadne. Viděla jsem to.“

Emmett Bellu objal, vzal do náruče a řekl: „Bellinko moje milovaná, kdyby tohle slyšela Rose, uškrtila by nejprve mě a tobě by pak vyškrábala oči. Měj se tu s Edwardem krásně a užijte si to.“ Dal ji letmý polibek na líčko a odešel s Alicí pryč.

Edward se převlékl a za pět minut pět se vydal do lesa směr loučka. Když tam došel, uviděl krásně prostřený stůl, ale Bella nikde. Začal být nervózní, a tak se nadechl, protože od doby, co se vydal na cestu nedýchal, nasál její vůni. V tom z lesa vyšel kůň a na sobě nesl dívku, co vypadala jako princezna. Edward se pohledem na ni nemohl nabažit. Vypadala nádherně. Měla červené šaty, olemované černou krajkou, vyšívané černými perličkami. Spodnice sukně měla vespod drátek, takže šaty byly dále od těla. Ňadra měla trošku poodhalená výstřihem. Krk ji lemovaly jemně natočené hnědé vlasy, vrchní prameny měla stažené dozadu a svázané červenou stužkou. Na krku jí visel řetízek s přívěškem, který jí dal Edward k Valentýnu, bylo to propletené písmeno E s B. Byla nádherná. Edward se náležitě uklonil a zeptal se spanilé princezny, zda ji může pomoct sesednout z koně. Pak k ní přistoupil a pomohl.

„Můžete mi, vzácná princezno, říci své jméno?“ mluvil jako by byl princ a Bella se cítila jako v nebi. Edward vypadal jako opradový princ z pohádky, jakého si, když byla malá a věřila na pohádky, vysnila.

„Mé jméno je Isabella, můj princi. A mohu se já zeptat, co zde pohledávate?“

„Jsem na velké výpravě, zachránit jednu princeznu před prokletím.“

„A jakou princeznu, princi?“

„Vás, princezno Isabello, bude Vám vadit, když vás unesu na jedno místo?“ nečekal ani na odpověď, popadl Bellu kolem pasu, posadil opět na koně a sednul si za ní. Pak vzal do ruky otěže a naváděl koně směrem, kterým on chtěl.

„Co to děláš, Edwarde?“ vyjela na něho Bella.

„I já mám malinké překvapení Bello, jen mi trochu věř.“

Po chvilce dojeli za město. Edward zastavil koně až u rozkvetlé třešně.

„Poté, co ses urazila, jsem se snažil zjistit proč. Brouzdal jsem po netu, až jsem narazil na dnešní svátek. Moc se, Bello, omlouvám, že jsem na to zapomněl a ani mě to nenapadlo.“ Vzal Bellu z koně a odnesl ji pod třešeň.

„Edwarde, to já se omlouvám, za to, jak jsem se chovala, za to, že…” nenechal ji to doříct a políbil ji. Líbali se vroucně a dlouho.

Pak vzal Edward Bellinu tvář do dlaní a řekl něžně: „To ať mi neuschneš, princezno moje.“ A opět ji políbil.

„Miluji tě, Edwarde.“

„Miluji tě, Bello.“

Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas.

Shrnutí

Autor: Karmyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Byl pozdní večer, 1. máj: