Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bez lásky se nedá žít- Bella

Moje depresivní povídka... čtení na vlastní nebezpečí...

Drtila jsem se svoje ruce na hrudníku, měla jsem pocit, že se rozpadnu na milion kousíčků. Tolik bolesti mi způsobil. Moje srdce zlomil, moje duše umírala v nekonečné agonii. Je to již rok. Roku co mě opustil, za celou tu dobu se bolest nezmenšila, neustoupila. Celý dny jsem se vyhýbala sebemenší zmínce o něj, vše co mi ho připomínalo jsem vyhodila, cédečka jsem přestala poslouchat. Vlastně jsem neposlouchala žádnou muziku. Vše mi ho připomínalo, Knihy ty které jsem milovala jsem nemohla otevřít. Oči jsem nezavírala pokaždé když jsem je zavřela zjevila se mi jeho dokonalá tvář. Nemohla jsem dál snést svůj život. Tohle nebyl život ale přežívání. Každou noc jsem se budila zpocená hrůzou. Každou noc se mi zdál sen

  Stála jsem naproti Edwardovy, dívala jsem se do jeho chladných očí . Vypadal tak vzdáleně ač stál metr ode mě. „Ty mě už nechceš?“ ptal jsem se zlomeně. „Ne, už mě unavuje předstírání něčeho co není pravda. Unavuje mě ti lhát“ řekl chladným hlasem. Touto větou se mi zbortil celý svět Srdce mi vynechalo jeden úder, poté se rozeběhlo šílenou rychlostí. „Tím se vše mění“ řekla jsem rozumně ač mé srdce protestovalo. „Svým způsobem jsem tě miloval, uděláš pro mě ještě něco?“ zeptal se a já jen přikývla „Nedělej hlouposti, myslím to kvůli Charliemu.“ Řekl „Dobře“ souhlasila jsem „slib mi to“ poručil, slzy mi tekly „Slibuji“ odpověděla jsem „Sbohem Bells, bude to jako kdybych nikdy neexistoval, zapomeneš na mě“ řekl a políbil mne na čelo. Zavřela jsem oči, uslyšela jsem zašustění listí, otevřela jsem oči, už tu nebyl. Zmizel, hledala jsem ho, křičela jeho jméno ale marně, žádná odpověď nepřišla.

    Každou noc ten samý sen budím se s křikem, zlomeně šeptám jeho jméno ale nikdo mě neuklidní, jeho studené ruce jsou navždy pryč. Jsem chodící troska, oživlá mrtvolo bez citu a naděje. Nedokážu již dál žít. Umřela jsem v den jeho odchodu. Rok jsem se snažila žít, pro Charlieho, pro Renné. Ale nejde to dál, nedokážu žít s dírou v hrudi. Není to jako kdyby neexistoval, moje paměť nezapomněla. Ty vzpomínky mě ničí, nedovolí mi zapomenout. Milovala jsem ho, miluji ho pořád. Nedokážu ho nenávidět i když mi tak ublížil   Chtěla jsem jít dál, ale nekážu to, moje srdce mi to nedovolí. Byl moje první láska, moje opravdová láska, láska mého života. On jsi jen hrál, byla jsem povyražení v jeho nudné věčnosti. Jak krutý dokáže život být. Moje rozhodnutí padlo.

  Pojedu najít Viktorii ona po mě prahne, a já nemám důvod žít dál. Proč prodlužovat trápení, život který není nic jiného než utrpení? Vše jsem si připravila Charliemu jsem nechala dopis na rozloučenou

Drahý Tati…

Rozhodla jsem sem se odejít, zde již nedokážu dál být. Všechny ty vzpomínky mě ničí, vše mi ho tu připomíná jeho. Prosím odpust mi ale bude to tak nejlepší.. Věř že jsem v pořádku.

Miluji tě děkuji za vše Tvoje Bella

Nechala jsem mu ho na kuchyňském stolu, dopis pro Renné jsem vhodila do schránky. Zabalila jsem si pár věcí a knížku s úspory na vysokou, na kterou stejně nepůjdu.

   Jela jsem do Seattlu. Podle posledních zpráv se tam objevil masový vrah, jeho oběti byli vždy nalezeny bez kapky krve. Bylo mi nakonec jednou kdo mě zabije, hlavně abych to měla již za sebou. V Seattlu jsem počkala na setmění. Protloukala jsem se městem a doufala, že narazím na upíra který se tu usídlil. Dva dny nic, už jsem si myslela, že odešel.

    Třetí noc jsem se zastavila v temné uličce, něco mě do ní táhlo, stála jsem tam a dívala se na výjev který se přede mnou odehrával. Viktoria se právě krmila, lehce zafoukal větřík jejím směrem. Zvedla hlavu od své nebohé oběti. Oči se jí zablýskly nenávistí. Vysávala mladou dívku asi v mém věku. Propalovala mne prohledem, dívce zlomila vaz, už jí nepotřebovala. „Ach tak to je ale rozkošné překvapení“ řekla vysokým hlasem. Překypoval nenávistí a bolestí. „Čemu vděčím za to, že jsme se potkaly?“ zeptala se „Chceš mě? Jsem tu jen pro tebe“ řekla jsem roztřeseně, strach jsem neměla, nebyl na něj místo, celé mé tělo pulzovalo bolestí.

  Usmála se na mě „Jak šlechetné, nemyslím si, že to Edward nechá jen tak. Ale nádherně voníš, a vyrušila jsi mě od večeře“ jen co to dořekla stála u mě, její zuby mi prořízli kůži, cítila jsem jak mě opouští život,  bolelo to ale bolest nebyla ani zdaleka tak silná, zažila jsem silnější. Konečně přichází mé vysvobození. Konečně neucítím tu bezmeznou bolest se kterou jsem žila poslední měsíce. Nechala jsem se zaplavit vzpomínky na něj, jeho tvář. Na náš první dotek, polibek, na první slova lásky „Miluji tě Edwarde, sbohem“ rozloučila jsem se s přeludem…

   „Bello, néé“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez lásky se nedá žít- Bella:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!