Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bellino selhání

Edward a Bella


Bellino selháníI hodní upíři chybují..

Kráčela po sněhem zapadané cestě. Šla bosky, sníh jí nestuděl. Necítila nic. Kráčela dál..Velmi zlehka našlapovala na přední část chodidel, skoro jako by se vznášela. Byla krásná. Její velmi světlá pokožka ladila s odstínem sněhových vloček. A její tmavě hnědé vlasy byly kontrastem bílým závějím. Však její oči se do těchto barev vůbec nehodily. Měli barvu krve, barvu vína. Zářili jak dva rudé plamínky někde ve sněhové bouři zahalené hnědým závojem. V těch očích se zračili smutek, zoufalost, stud. Za čin který vykonala. Kdyby mohla, plakala by. Ráda by dovolila těm malým slaným kapičkám, aby stékaly po jejích tvářích s nadějí, že se vybrečí, že ze sebe dostane ten strašný pocit. Bohužel. Tuto cestu si vybrala sama. Věděla že může přijít okamžik, kdy selže. Věděla že srdce už jí nikdy tlouci nebude a slzy nikdy nepotečou. Avšak vrhla se do neznáma s hlavou vztyčenou., jen proto aby mohla být se svojí láskou. Avšak vše dobré se může taky ve zlé obrátit. Ty krásné, šťastné roky se můžou proměnit v jeden hrůzostrašný den, kdy začnete pochybovat o tom, co jste.  

            Milovala ten pocit, kdy mohla běhat a závodit s větrem. Milovala ten pocit volnosti. I když nemusela dýchat, ráda vdechovala vůně kolem sebe. Vůni vzduchu, vůni lesa, rostlin, vůni zvěře.. Všechny tyhle vůně však nedokázali přebít tu nejsladší, nejlepší, při které jí začalo nesnesitelně pálit hrdlo – lidskou vůni. Samozřejmě dokázala odolat. Když přijel na návštěvu Charlie, nebo přijela René, vždy se udržela. Nebylo to tak hrozné utrpení. Vždyť to byla její vlastní rodina. Dokázala v sobě zadržet ten chtíč, tu touhu po jejich sladké krvi. Jenže ten den v lese nebyl ani Charlie ani René, byl tam prachsprostý člověk, tvor, který nebyl schopen uniknout před něčím, co bylo silnější než on. Byl tam..sám, uprostřed lesa.

Její pud jí hnal silou kupředu. Ďábel, který v ní dřímal se probudil a vedl jí cestou nejkratší k poodhalené šíji.

            Už, už byla jen pár metrů od tohoto lidského tvora, když se zastavila. Uvědomila si co dělá, ale ďábel byl tentokrát silnější. „Jen jednou“ řekl, „Jen jednou ochutnej to zakázané ovoce.“

            Poslechla ho. Vydala se vstříc své zkáze..neslyšně, jak šelma, která se přibližuje ke své kořisti. Našlapovala jen na konečky prstů. Nechtěla tuhle kořist vyplašit. Už byla jen pár kroků za ní. Věděla, že když to udělá co nejrychleji, tvor nic neucítí. Zemře jako každý. V osudu měl napsanou smrt. Byl ještě hodně mladý, ale smrt si nevybírá..

            Už jen pár centimetrů…

            Vše se odehrálo v jednom okamžiku. Dotkla se pokožky, která jí příjemně hřála do rukou. Odhrnula krásné, světlé vlasy z krku, ještě stačila zaregistrovat pulsující tepnu. Bylo pozdě nad něčím přemýšlet. Řídila se instinkty, které jí poroučely – ZABIJ! Kousla, ostré špičáky prořízly slabou kůži a krev jí začala pomalu protékat do žhavého hrdla. Nemohla přestat. Ocitla se v ráji. Cítila jak téměř horká krev koluje teď v jejích žilách. Příjemně jí to hřálo zevnitř. Když dokončila svojí práci, vzhlédla. Z nebe se začalo snášet bílé štěstí v podobě malých sněhových vloček.

            První vločka, jež se dotkla její tváře ji probudila ze snu. Byl to sen? Podívala se teď dolů, na bezvládné, mrtvé tělo. Tak mladé a tak krásné. Jediné co ho tak hyzdilo byly dva pramínky krve, jež vytékaly z nepatrných ranek.

            Najednou si vše vybavila, ale vše viděla najednou tak rozmazaně, jako by se jí to opravdu zdálo. Opak byl pravdou.. Ta dívka byla mrtvá a ona ji zabila. Pocit který v tu chvíli zažívala byl ten nejhorší. Kdyby mohla darovala by té ubohé dívce svůj život.

            Pomalu se zvedla. Tělo nechala ležet a jen pozorovala vločky, které dopadaly na holčičí tvář a pomalu se rozpouštěly. Po chvilce se otočila a pomalu kráčela někam, kde by jí nikdo nemohl najít. Až narazila na zasněženou cestu. Nevěděla kam vede ale nechtěla se vrátit domů. Věděla však že jednou se vrátit bude muset..jen nevěděla kdy..Kráčela po sněhem zapadané cestě. Šla bosky, sníh jí nestuděl. Necítila nic. Kráčela dál..

           



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bellino selhání:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!